To je tak, když jdete nakupovat s čtyřicetikilovou blond žirafou... Ale co, pořídila sem si blankytnou kytku do vlasů a ponožky se sovou a doma pak po náročnym dni snědla pečenej baklažán a navštívila babičku. Už nevnímala, co sem jí povídala, tak sem ji aspoň držela za ruku (stejně jako večer předtim před spaním Šárku, která si to ke svý škodě nepamatuje, pch). Když sem pak přijela v úterý večer zpátky do Brna, nepoznávala sem to tu. Místo nakufovacích matrací tu stála manželská postel, u stěn stůl a židle a poličky a v kuchyni lednička (!!), nábytek na jezení a sezení u toho a dál ještě pračka a luxovač. Asi budu častějc jezdit do Turnova, jestli mě po návratu bude vždycky čekat podobný překvápko:)

Ve středu sem byla na dalšim pasování prváku, tentokrát architektů. Fakt sranda, koukat na ně zapatlaný od kečupu a balakrylu, velel tomu šílenej bůh Leoš s parukou a podvazkama a kolem skákali a juchali čerti a andělové. Pak trochu hudby a tance a taky sem sehnala lístky na UDG, co tu budou začátkem prosince.

Včera sem zjistila, že moje spolusedící věří, že MJ byl zabitej, protože prej chtěl sdělit světu nějakou pravdu o tom, že lidi budou očipovaný a taky v tom figurovali alumináti nebo kdo a pak mi Miška řekla, že ráno vycházela z bytu a viděla ufo. V tašce nosí cosi udělaný z pryskyřice a nějakýho plechu na odhánění zlejch sil a miluje Warhola, kterýhožto slavnou plechovku si sama namalovala na mikinu a náušnice a vypadá to fakt dobře.

Večer sem byla sama doma, ale nevyužila sem volnej čas k učení, jak by se slušelo, sjížděla sem další díly True Blood (ikdyž mě ta Sookie už občas docela štve) a tak sem si dneska přivstala (dohromady sem naspala tři hodiny, dobře mi tak), osprchovala se, uvařila pořádnej hrnek kafe se spoustou mlíka, zachumlala se do deky na podlahu v koupelně a snažila se do hlavy dostat co nejvíc z filosofie, smyslový soustavy a ještě čehosi o mezinárodních organizacích. Nedařilo se mi ale tak, jak bych chtěla, při písemce se mi pletla etika Sokrata a Aristotela dohromady a pak sem o matice zas spala (lepší než furt myslet na to, jak mi ten profesor parádně sedí do role perverze s maskou hodnýho pána, co v křoví obtěžuje malý holky) a nejhorší byla literatura, když mě Rafina zkoušela a já o tom ani nevěděla. Navíc na mě furt koukala strašně šílenym a ďábelskym pohledem, fakt sem se bála:( Ale pak už sem na to nemyslela, když sem jela po škole do města a potkala se s Meow, prvněkrát. Dostaly sme růži za to, že sme ochutnaly novou zakysanou smetanu a odpovídaly na otázky jako "Myslíš, že je ta smetana velmi sladká, sladká, bez chuti, kyselá..?" a tak a pak sme to oslavili čajem a kafem, povídaly si a já si ještě teď dodatečně vybavuju to všechno, co sem jí chtěla říct po těch dvou letech virtuálního přátelství a zapomněla na to. Snad brzy jindy:)