Březen 2008

Devatenáctobřeznový

19. března 2008 v 7:00 | Ashuleii

Shakespeare - Sonet 43

18. března 2008 v 20:47 | Ashuleii |  In my mind
Sonet, co jsem se loni naučila na literaturu v ruštině:) Bylo to naprosto dobrovolný.. Jelikož azbuku neovládám, musela mi mamka nadiktovat výslovnost a podle toho jsem se to učila:)
Сонет 43
Сомкну глаза - и все виднее мне. . .
Весь день пред ними низкие предметы,
Но лишь засну - приходишь ты во сне
И в темноту струишь потоки света.
О ты, кто тенью освещаешь тень,
Невидящим глазам во тьме сияя,
Как был бы ты прекрасен в ясный день,
Его своим сияньем озаряя.
Средь бела дня увидеть образ твой -
Какою это было бы усладой,
Когда и ночью, тяжкой и глухой,
Ты наполняешь сны мои отрадой.
Ты не со мной - и день покрыла мгла;
Придешь во сне - и ночь, как день, светла.

Nejkřehčí linecký koláč

18. března 2008 v 18:00 | Ashuleii |  Yummy

Ingredience:

  • 150 g studeného másla
  • 175 g hladké mouky
  • 150 g moučkového cukru
  • 100 g neloupaných mletých mandlí
  • 3 žloutky
  • nastrouhanou kůru z 1 omytého citronu
  • 1 lžičku skořice
  • 1/2 lžičky mletého hřebíčku
  • špetku soli
  • 250 g zavařeniny (podívejte se na náš TIP)
  • 1 žloutek na potření těsta
  • práškový cukr (na ozdobu)
Příprava jídla:
1. Mouku prosijte s cukrem, přidejte mandle, citronovou kůru, skořici, hřebíček a špetku soli. Pak přilijte vidličkou prošlehané žloutky a vše zpracujte. Těsto teď už jen čeká na poslední přísadu, vychlazené máslo, aby se stalo pravým lineckým.

2. Chladné máslo nakrájejte na kousky a rychle je zpracujte s ostatními přísadami. Rychlost je důležitá, aby máslo příliš nezměklo a těsto se tzv. nespařilo. Vytvořte kouli a zabalenou do fólie ji nechte nejméně půl hodiny odpočívat.

3. Prochladlé těsto vyjměte, dejte stranou asi 1/4 množství a zbytek vyválejte na tloušťku přibližně 5-7 mm. Pomocí válečku přeneste těsto do kulaté formy o průměru 23 cm. Prsty je zlehka vmačkejte do formy a vytvarujte jeho okraje.

4. Přečnívající okraje odřízněte. Pokud by se někde těsto potrhalo, opravte to pomocí odříznutých kousků. Formu s těstem můžete dát ještě na chvíli do chladu. Předehřejte troubu na 185 °C (elektrickou) nebo 175 °C (horkovzdušnou).

5. Před pečením propíchejte spodek těsta vidličkou. Tak se při pečení nezvlní a nenadělají se na něm bubliny, které by zlobily i náplň. Potřete ho vybraným zavařeným ovocem a uhlaďte, aby bylo možné mřížku na koláč hezky položit.

6. Ze zbylého těsta vyválejte placku. Rádýlkem krájejte proužky a klaďte je šikmo přes sebe a přes náplň. Potřete žloutkem. Koláč vložte do předehřáté trouby a pečte 35-40 minut. Před krájením ho nechte zcela vychladnout.


NEJLEPŠÍ KOLÁČ JE TEN VÁŠ…

Aby náplň při pečení neprskala a nevybublala, je dobré ji před natřením na korpus ohřát, rozetřít dohladka nebo propasírovat jemným sítem. Tím odstraníte případná semínka z bobulovin, což vám mixování v robotu neumožní.

Mezi mistry cukráři se o správnou recepturu lineckého koláče tradičně vedou spory. O titul základní přísady do těsta totiž soupeří mandle a lískové oříšky. Ale ani příznivci mandlí se neshodnou: jedni požadují neloupané (těsto má skvělou barvu a chuť), druzí loupané a opražené (jsou také tmavé a křupavé, a navíc zase trochu jiné). Ti třetí preferují jemnou chuť mandlí loupaných. Prosím, vyberte si fanklub. My fandíme neloupaným.

Máte-li čtverhrannou formu, použijte ji. ,Hranáč' je hezčí než koláč!


Tip Apetitu:
Jaká náplň, takový koláč - čili vrazte tam to nejlepší, co máte. Pro případ, že jste si loni nezavařili pravou domácí marmeládu z višní, rybízu nebo malin, jsme v obchodech hledali srovnatelného zástupce. A našli jsme na pečení skvělé višňové pyré Andros (500 g za 50 Kč) a malinový džem Schwartau (340 g za 56 Kč). Hamé linecká marmeláda stojí sice lákavých 15 Kč, ale k Linci by měl váš koláč daleko.

Osmnáctobřeznový

18. března 2008 v 7:00 | Ashuleii

Seifertovy polibky

17. března 2008 v 20:17 | Ashuleii |  In my mind
Můj oblíbenej úryvek z knížky Všecky krásy světa:)
.. Seděl jsem v čekajícím vlaku a díval jsem se z okna, v kterém nebylo nic než vánice. Hleděl jsem do okna pozorně, ale neviděl nic než padající vločky. Díval jsem se, jak se prudce snášejí, a uvažoval jsem,kolik druhů lidských polibků je na tomto krásném, ale smutném světě. Jaké si láska vymyslí, když mužova tvář se blíží k tváři žen. A co ženy?
Je polibek první a polibek poslední. Ale proč začínat tou truchlivou písní o lásce.
Jsou vášnivé polibky, kdy milenci div nevyvrátí své jazyky z jejich kořenů. Ale jsou zároveň i polibky milostné, kdy vášeň sublimuje se v něhu. Jsou to polibky vhlké, dlouhé a vroucí a lidský dech je jako neviditelná květina.
Jsou však polibky, které připomínají nastavenou dlaň žebráka, a jsou polibky, které jsou jako peníz do ní vpuštěný.
Jsou polibky i zcela zoufalé, ale nemluvme o nich.
Také jsou polibky, kdy rty líbají ženské srdce. Mají účinek jako interkardiální injekce. Povzbuzují srdce lenivé a probouzejí srdce ještě spící. Mluvím-li o ženském těle, jsou také ještě jiné. Můj bože!
Jsou polibky plné úsměvů a radosti. Polibky plné touhy a s nimi polibky jejího vyplnění.
Také jsou polibky bez lásky a bez tepla. Sotva se dotknou pleti. Ty diktuje jen zvyk a nic jiného. Jsou polibky sladké a hořké.
Polibek Jidášův nepočítám.
Ne, není možno dobrati se součtu. Jako není ani možno spočítat vločky v tomto malém okně vagónu.
Ale ještě je jeden polibek! Polibek jako dík za přivolání krásné, ale už zasuté, slzami zaplavené a kamením zasypané vzpomínky na mládí.
Ten však patří k těm sladkým. A možná k nejsladším.

Veselé pondělí:)

17. března 2008 v 20:01 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Ahojte:)
Konečně se vám po celém dni ozývám, domů jsem ze školy dorazila až někde před hodinou, ale kupodivu ani nejsem nějak unavená nebo vyčerpaná, což mě po 8 hodinách strávených v tom našem ústavu mile překvapuje:)
Dneska jsem psala z němčiny a bižule, myslím, že by to nemuselo dopadnout tak zle. Byl to takovej pohodovej den, celou češtinu ředitel povídal o maturitě, myslím (jakmile začne mluvit mimo téma výuky, automaticky vypínám:)), o zemáku nám profesor vykládal historii Rumunska a při matice jsme si dokonce vyslechli dva matfizácký vtipy:D O zsv (základy spol. věd) jsme si s holkama popůjčovávaly mobily (ten můj teda ne, neni v ňom nic zajímavýho;)) a četly smsky, to byla sranda:) Sexy komandatka, romantický básničky, milý lichotky, posílání pusinek a mnohem víc, to všechno se tam objevilo:) Nejvíc mě bavilo číst smsky, co Kamče psal Thomas, o rok mladší Amík, co je u nás na rok na výměnnej pobyt a už umí docela česky, ale občas píše takový legrační chyby:) Když už jsem u něj.. Já bych něco takovýho nemohla podstoupit. Je chudák v úplně cizí zemi, na jinym kontinentu, v neznámým prostředí.. V hodinách už teď asi docela rozumí, co kdo říká, ale stejnak jen většinou sedí a poslouchá, maximálně odpoví na pár otázek. Je takovej zvláštní, hodně uzavřenej a emotivní, když s náma byl na školním výletě a trochu se opil, někdo plácnul "Striptýýz!" a on si začal sundavat triko. Na hrudi měl nožem vyrito HATE. Myslím, že je docela psychicky labilní a není to tu pro něj jednoduchý, ta rodina, v který žije, očekávala asi někoho jinýho a moc přátel tu taky nemá. Je mi ho líto..
Jéé, ale teď jsem se dostala k nějakýmu smutnýmu tématu, to jsem nechtěla:) Protože dnešek byl jinak fakt fajn, po škole jsme s holkama zašly do cukrárny (dala jsem si zelenej čaj:D) a domluvily jsme se, že ve středu zajdem do kina, ať už budou dávat jakejkoliv film:) Tak se těšim:)
Jinak toho na Velikonoce moc v plánu nemám. Jo, vlastně pokud to vyjde, v sobotu zas pojedu do Prahy:D Sejdu se zas se Zorkou a tentokrát se k nám ještě přidá Ivuška, snad to dopadne:)

Sedmnáctobřeznový

17. března 2008 v 7:00 | Ashuleii

Marks&Spencer

16. března 2008 v 12:30 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Když jsem se v pátek odpoledne rozloučila se Zorkou a ještě jsem měla čas, než se sejdu s tím fotičem, procházela jsem blízký obchody a bavila jsem se jejich fotodokumentací:) Divim se, že na mě někde neposlali ochranku:))

Ben Willis (Cashback)

16. března 2008 v 8:10 | Ashuleii |  In my mind
O tomhle filmu jsem vám tu už povídala:) A líbí se mi tolik věcí, co hlavní hrdina říká.. Že vám to sem prostě MUSÍM dát!
  • Myslet na ni,
že je teď s někým jiným,
je jako pocit, kdy by byl vysát
všechen kyslík z místnosti.
Po rozchodu se Suzy
jsem už nemohl usnout.
Čím víc jsem se snažil spát,
tím méně jsem se cítil unavený.
Bděl jsem.
  • Zkusil jsem všechno.
Prostě jsem se stal
odolný vůči spánku.
A náhle jsem zjistil,
že mám osm hodin navíc.
Můj život se prodloužil o třetinu.

Šestnáctobřeznový

16. března 2008 v 0:01 | Ashuleii

Sabin

15. března 2008 v 19:31 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Představuju vám mou nevlastní ségru. Je o 3 měsíce starší než já, je krásnější, chytřejší, štíhlejší a ve všem se jí daří. Oujé.

Sad..

15. března 2008 v 19:14 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Dneska odpoledne mě mamka zavezla k tátovi (pro ty, co nevědí, od 3 let jsou naši rozvedení), jak jsem měla mononukleózu, tak jsem tam hrozně dlouho nebyla. Docela jsem se těšila, ikdyž jsem byla trochu nervózní, že zase něco bude špatně. A taky že jo... Jak jsem přišla, tak se mě Hanka (přítelkyně) ptala, jestli s nima letos pojedu zase na dovolenou. Už loni jsem z toho byla zoufalá, 14 dní na jednom liduprázdným místě, jenom se koupat a válet na pláži, někoho to možná baví, ale mě to prostě nestačí, potřebuju akci.. Navíc, 14 nekonečných dní společně s tátou, Hankou a Sabinou (její dcerou).. Docela si s ní rozumim, většinou bejváme spojenci proti těm dvoum, ale i tak se to dusno rozdejchává špatně.. Oni dělaj z každýho komára velblouda, všechno je hroznej problém, takže tam žiju v neustálým strachu, že něco poseru a bude to průser.. A nerozumim si s nima. Teda hlavně s taťkou.... No, takže když se mě teď Hanka ptala, řekla jsem, že ne, že mám svý plány, chtěla bych chodit na brigádu a tak. Táta se samozřejmě naštval, Hanka byla spíš smutná a Sabina mi vyčítala, co tam sama bude dělat. Pak jsme šly spolu ven fotit (pár portrétů je docela povedenejch, pak přidám:)) a to bylo fajn. Taky jsem zašla nahoru za babičkou, tak jsme si povídaly (ikdyž to nebylo tak jednoduchý, trpí Parkinsonovou chorobou:( ). Nechci vás tady tím vším zatěžovat, jen ještě řeknu, že večer se mě pak zas Hanka ptala, jestli to myslim vážně a jestli si to nechci rozmyslet, pořád opakovala, jak by byli rádi, kdybych jela, že mi 14 dní neublíží a že táta by měl radost.. To je přesně jejich styl. Citový vydírání:( Už na to nemam nervy. Pokud budu souhlasit, zase se budu trápit a čtvrtinu prázdnin uplně ztratím, hlavně že oni budou spokojení. A když zas odmítnu, naštvou se (a to tátu baví i několik tejdnů). Řeknete si, že jsem asi nevděčná, ale to byste je museli znát, poznat ten stres, co tam vždycky zažívám, neustálá nervozita, že zas bude dusno kvůli čemukoliv.. Táta se o mě pořádně ani nezajímá, vždycky jen přijdu a on se zeptá "Jak je, co je novýho?" Tak se vypovídám, on na to "Hm" a po zbytek víkendu se skoro nebavíme (pokud se nehádáme).
Už takhle jsem tu vypsala sloh, ale bylo by to ještě na mnohem dýl, kdybych tu měla všechno vypovědět a pokusit se vás uvíst do obrazu, abyste mě chápali..
Jsem ráda, že jsem zas doma. DOMA. Tam, kde se cítím v pohodě, jsem tam ráda, je tu příjemně a bezpečně, dokážu se s mamkou o všem bavit a když je problém, neděláme z toho vědu a vyřešíme ho..
Je mi smutno.
Ale nebojte, já si tu náladu zas nějak vylepším:) A pokusim se i tuhle celou záležitost nějak vyřešit...

Pan Fotograf

15. března 2008 v 10:13 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Včerejšek se Zorkou byl opravdu krásnej, opakovala bych se, kdybych psala, jak jsem byla za všechno ráda, ale ne všechno včera bylo tak pěkný.
V půl čtvrtý jsme se se Z. sešly s její maminkou, ta nás vyfotila, chvilku jsme šly společně a ony pak zamířily na vlak, já posedávala na lavičce, poslouchala mp3 nebo se ještě courala kolem a čekala jsem, kdy přijede Lukáš Parnarista, fotograf, co mě měl nejdřív okouknout a pak se rozmyslet, co dál a jestli něco nafotíme. Nejdřív napsal, že "přijede pozdějc". Když jsem ho konečně v metru našla, ušli jsme pár metrů a on, že je asi jasný, že focení se konat nebude. Asi si představoval něco jinýho. Ale moje fotky přece viděl… A pak, že ale klidně můžu jet domů až tím vlakem v 19:15, že zajdem na kaf a pokecáme. Zatímco si vyzvedával nějaký šaty a já mu venku hlídala bublinkovou fólii, došlo mi, že chci domů. Nechci se s někým vybavovat, když jsem se s ním sešla za účelem focení a on mě pak odmítne. Jsem ráda, že jsem mu to dokázala říct. Doprovodil mě na hlavák, tam jsem měla trochu problém, je to tam rozkopaný a málem jsem netrefila na správný nástupiště, ale nakonec jsem seděla ve vlaku směr Turnov:) Jen jsem se cejtila mizerně, odmítnutá, ošklivá obluda, co je naprosto nepoužitelná a k ničemu.. Bylo mi z toho trochu nanic. Ale před ním jsem to naštěstí nedala najevo. Pak jsem si ale honem řekla, že to nevzdám, zas se s nějakým fotičem sejdu a třeba to dopadne:) Jedno odmítnutí mě přece neporazí..
Koho by zajímalo, s jakým formátem jsem se to sešla, tak mrkněte sem. Jo ale to vlastně můžou jen registrovaní uživatelé.. Tak nic:) Když teď tak vidím ty jeho fotky, říkám si, jak jsem jen mohla být tak naivní a hloupá, že jsem doufala, že by se vůbec mohl obtěžovat mě vyfotit:) Ale už se tím fakt netrápím, JDU DÁL. Teď už zas vzpomínám jen na ty hezký věci ze včerejška:))

Patnáctobřeznový

15. března 2008 v 0:32 | Ashuleii

Výlet do Prahy za Zoris..:)

14. března 2008 v 22:02 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Přikládám fotky z dneška:)
A článek samozřejmě věnuju mojí milované..:)
Velikonočně nazdobené Staroměstské náměstí
Moje malá modelka:)

I ♥ t(T)ea

14. března 2008 v 21:51 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Dneska jsem jela na výlet do Prahy:)
Sešla jsem se tam se Zorkou, poznala jsem ji díky svýmu prvnímu blogu (IG), začaly jsme si psát někdy od loňskýho léta.. Vždycky jsem ji měla moc ráda, hezky se mi s ní povídalo a rozumněly jsme si a dneska se to všechno ještě upevnilo:) Procházely jsme obchody a bavily jsme se o všem možným, poobědvaly jsme v moc fajn restauraci Kalich a sice jsem se Zorkou strávila mnohem míň času, než bych sama chtěla, ale i přesto jsem neskutečně šťastná, že jsem se s ní viděla..:) A dostala jsem od ní náramek přátelství a medový mýdlo:))
Mrzí mě, že bydlí tak daleko. Chtěla bych se s ní vídat každý den:) Tak jsem ji aspoň pozvala k nám, že někdy může přijet, nejdýl o letních prázdninách:)) Už se zas moc těším:)
Samou radostí nevím, co víc psát, jsem z toho všeho hrozně nadšená..:)
Zori, mám tě moc ráda, díky, že jsi:-*

Čtrnáctobřeznový

14. března 2008 v 0:01 | Ashuleii
Tak se ukaž, Veru, co je to za příběh teď? Jsem jedno ucho:)

Šárinka

13. března 2008 v 20:14 | Ashuleii |  Z mého pohledu
No není nádherná?:)

Třináctobřeznový

13. března 2008 v 16:25 | Ashuleii

Cashback

13. března 2008 v 16:07 | Ashuleii |  In love with..
Neuvěřitelně příjemný snímek z britských ostrovů, co si milerád pohrává se svou formou. Hlavní hrdina Ben je nadaným malířem, který zrovna přišel o přítelkyni. Rozchodem způsobenou insomnii řeší nočními směnami v supermarketu. V něm se setkává s prapodivnými lidmi nejen z personálu, ale i z řad zákazníků, i zde popouští uzdu své fantazie a fascinací krásy ženského těla. Nespavosti ho zbaví až blonďatá pokladní, zatímco poetická kamera snově krouží mezi regály a zavádí nás za tónů přesně střižené hudby do myšlenek bujarého dospívání, do myšlenek, kde zaplane touha po neprošlapaných pěšinách. Roztomilá komedie těží z brilantního scénáře, úspěšně se jí daří nořit (místy silou tunového magnetu) do nitra divákovi duše. Skvostné dialogy a nevtíravý humor patří mezi jeho podstatné ingredience, poctivě doplněn notnou porcí mladistvé deziluze. Nevšední zážitek nemalých kvalit, které neumíte příliš popsat.
Komedie / Drama / Romantický / Mysteriózní
Velká Británie, 2006, 102 min


Režie: Sean Ellis
Hrají: Sean Biggerstaff, Emilia Fox, Shaun Evans, Michael Lambourne, Marc Pickering, Michelle Ryan, Jared Harris, Irene Bagach