Březen 2008

U mě v pokoji..:)

13. března 2008 v 13:34 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Vítejte v mým podkrovním království:)
Jelikož tenhle blog je opravdu hodně osobní a mám tu přátele, které ale bohužel na opravdickou návštěvu nemůžu pozvat, tak vám to dopřeju aspoň takhle na fotkách:))

Včerejší

13. března 2008 v 11:50 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Ahoj všem, omlouvám se, že jsem se už pak večer neozvala, přijela mi kamarádka (Šárka, kdyžtak mrkněte na článek Moje trojka♥ v rubrice Passion for..:)). No a bylo to.. Já ani nevim, co říct, prostě skvělý:) Jako vždycky. Přivezl ji její kluk Marek, tak se tu chvilku zdržel a povídali jsme si u čaje. Když odjel, venku se udělalo na chvilku hezky, tak jsem ji přemluvila na pár fotek (později přidám:)). Taky jsme hodně času věnovaly poslední sérii Přátel, kterou ještě neviděla:) My jsme na to fakt ulítlý, máme všechny řady, známe všemožný hlášky a všechno, co se v tom seriálu stalo..:) Upekla jsem nám k tomu ovesný sušenky (takovej můj malej experiment, ale celkem se vyvedl), zachumlali jsme se na mojí posteli do deky, chroupaly tu mňamkovou záležitost a bylo nám fajn. Potom jsme si povídaly a Šárka mi hrála na kytaru (vůbec to neumí a kytaře chybělo pár strun, o to větší to sranda byl:)) a pak jsme vymejšlely naši společnou budoucnost:) Kolik budem mít dětí, kde budem bydlet, co budem mít za práci.. A že budem sousedky a naše děti se budou kamarádit a tak..:) Večer jsme se ještě koukaly na Cashback, ten film mě dostal, hrozně krásnej, asi se o něm ještě v budoucnu zmíním:)
Před chvílí Šárka odjela. Mamka se včera pozdě v noci vrátila, ale teď je zas ve městě, tak jsem tu opět sama, ale nevadí, je to jen chvilka a já mám aspoň zas prostor napsat vám pár řádků:)

Dvanáctobřezový

13. března 2008 v 0:26 | Ashuleii


Never to be forgotten

12. března 2008 v 9:38 | Ashuleii |  In my mind
Víte co mám ráda? Když lidem trošku ovlivňuju životy, vstupuji do nich a něco tam po sobě nechám. Třeba dám někomu poslechnout svou oblíbenou písničku a on si na mě pak vždycky vzpomene, když ji slyší. Já mám třeba snad ke každý nějakou vzpomínku, co se mi váže na určitýho člověka:) To samý s filmama. Nebo místama. U nás v Turnově je jedna lavička, kolem který když projdu, tak vždycky zabloudim myšlenkama do jednoho chladnýho listopadovýho večera loňskýho roku.
Hrozně ráda vzpomínám. Doma mám pod postelí krabici, do který schovávám všechny věci, co pro mě něco znamenaj a připomínaj mi různý události. Hrozně na tom lpím, mam celou sbírku vstupenek do kina, účtů z krámů, papírků a útržků všelijakejch malůvek, psaníček a drobností od přátel. Tak trochu moje úchylka:) Asi i proto fotím. Abych zachytila všechny ty okamžiky. Svůj život.

Pár pěkných slov..

12. března 2008 v 1:08 | Ashuleii |  In my mind
  • Chtěla bych žít jako květ jabloně
    na prchavý okamžik
    rozvít svou krásu
    a zavonět nebesy
    a potom vadnout s vědomím
    že mé jablko
    bude někomu chutnat.
  • Naděje - to je obruč, která nedovolí srdci, aby puklo..
  • Zamilovanost je sebeklam, zatímco láska je
    proces evoluce k dosažení opravdového
    přátelství.
  • Blízkou osobu neztratíme když odejde, ale až ve chvíli,kdy ji smažeme ze svého srdce.
  • Láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu.
  • Nejztracenější den našeho života je ten, v němž jsme se nezasmáli.
  • Neříkám, že nechci umřít. Jen nechci být u toho, až se to stane..:)
  • Přátelé jsou jako hvězdy - nevidíš je každý den a přesto víš, že existují.

Vozíčkáři bez výhody místa na parkování

11. března 2008 v 22:04 | Ashuleii |  In my mind
Z filmu Prázdniny s Kate Winslet, Judem Lawem a Cameron Diaz.
...Zjistila jsem, že skoro všechno, co kdy kdo napsal o lásce, je pravda. Shakespeare řekl: "Každá dívka došla k cíli, když je tam, kde čeká milý" Jedinečná myšlenka! Osobně jsem nezažila nic, co by se tomu byť jen vzdáleně přiblížilo, ale věřím, že Shakespeare ano. Nejspíš přemýšlím o lásce víc, než je zdrávo. Pořád mě zaráží, jakou silou dokáže změnit a obohatit naše životy. A byl to opět S., kdo řekl, že láska je slepá. A o tom vím naprosto jistě, že je to pravda.
Někomu z neznámých důvodů láska odejde. Pro jiné je láska prostě ztracena. Lásku je však možné nalézt, ikdyby třeba jen na jedinou noc.
Pak je tady jiný druh lásky, ten nejkrutější. Ten, který své oběti téměř zabíjí. Říka se jí neopětovaná láska. A na tu jsem já expert.
Většina milostných příběhů je o lidech, kteří se do sebe zamilují a milují jeden druhého. Ale co my ostatní? Co naše příběhy? Co my, kteří milujeme marně? Jsme obětí jednostranného vztahu. Ze všech zamilovaných ti nejprokletější. Jsme nemilovaní, živé mrtvoly, vozíčkáři bez výhody místa na parkování...

Pro Verunku

11. března 2008 v 19:18 | Ashuleii |  Z mého pohledu

Dependance

11. března 2008 v 15:25 | Ashuleii |  In my mind
Vyjímečně je titulek k tématu:)
Závislost.
Jste na něčem závislí? V dnešní době určitě každej na něčem. Nemyslím jen materiální hodnoty, třeba ke svýmu životu potřebujete neustálej adrenalin a vzrušení.. Někdo nemůže žít bez svýho psa, bez umění, bez hudby.. A nebo bez lidí.
Já jsem teda určitě závislá na svojí mamce. Nejen proto, že jsem ještě docela dítě, potřebuju její lásku, bezpečí, který mi dává, milý slovo, povzbuzení.. Taky si nedokážu představit život bez přátel. Opravdový přátele bych vypočítala na prstech jedný ruky (možná bych si pomohla i druhou, nevím jistě..:)). Znám je už dlouho a oni mě, navzájem víme, co od sebe můžem čekat, podporujem se, rozumíme si, aniž bysme řekli slovo, je nám spolu hezky.. Znáte to:) Pak mám ještě hodně kamarádů, který jsem poznala díky internetu, s pár jsem se setkala ve skutečnosti a vztahy jsou to moc pěkný, jen nás od sebe dělí dost kilometrů. To ale neznamená, že by pro mě ty lidé znamenali něco míň..!:)
Mamka má kamarádku, která bydlí někde u Rumburku nebo někde v těch místech, spíš je to asi vesnice. No a žije sama, v maringotce, má spoustu zvířat, o který se musí starat a co tak vím, má jen mou mamku. Právě teď jsem tu sama, protože mamuš jela za touhle paní Jitkou:) Někdy na jaře si od ní asi přivezem koníka..:)) No a mamka tam jezdí tak jednou do měsíce, možná i míň, jako učitelka nemá tolik času a bejvá unavená ze školy, takže o víkendu chce většinou odpočinek, ale někdy přece jen jede na vejlet. A když ne, tak každej den třeba dvě hodiny s Jitkou telefonuje (maj nějakej výhodnej paušál:)). Myslím, že tohle je určitá forma závislosti, protože jakmile J. mamku prozvoní a ona se hned neozve, tak ta už vyšiluje. A žárlí na mamčiný ostatní kamarádky a hned se kvůli všemu urazí a vzteká se:D Taky má dost zvláštní pohled na současnou politickou situaci, takže se s mamkou občas docela hádaj:D Někdy už taky chci, aby dotelefonovaly a třeba s mamkou koukáme na film a Jitka zavolá, to je taky super:D No nic, to jsem se trochu dostala někam jinam:)
Takže se ptám, jak jste na tom vy a vaše závislosti?:)

Jedenáctobřeznový

11. března 2008 v 14:21 | Ashuleii

Tvarohový mřížkový koláč

11. března 2008 v 11:40 | Ashuleii |  Yummy
Na tomhle ulítávám:) Jsem schopná ujídat těsto už při pečení, tvarohovou náplň olizuju z vařečky, pak čerstvě upečenej mi taky moc chutná a chutná a chutná.. A za chvíli koukám, že se na plechu krčí poslední malej kousek:)) Nikdy nevydrží do druhýho dne, tak moc je dobrej:)
Na těsto:
250g hladké celozrnné mouky
špetka soli
100g moučkového cukru
250g másla
4 žloutky
Na náplň:
750g nízkotučného tvarohu
150g hnědého krupicového cukru
50g vlašských ořechů, mandlí nebo slunečnicových semínek
3 našlehané bílky
Postup:
1. Do mouky se solí a cukrem rozsekejte máslo, přidejte žloutky a vypracujte těsto. Třetinu odeberte, zbytek vyválejte a přeneste na plech s vyššími okraji a pečícím papírem.
2. Na náplň utřete tvaroh s cukrem, přidejte oříšky. Z bílků ušlehejte tuhý sníh a vetřete do tvarohu.
3. Na těsto naneste tvarohovou náplň a rozetřete ji. Troubu předehřejte na 180stupňů. Z odděleného těsta vyválejte válečky (mřížky) a položte je na náplň. Koláč vložte do trouby a pečte půl hodiny, aby těsto bylo zlatavé a náplň zpevnila. Podávejte nakrájené na řezy, můžete ještě pocukrovat moučkovým cukrem.
Dobrou chuť!:)
Všem zájemcům, co by měli chuť na tuhle božskou záležitost, s radostí koláč upeču:) Stačí pěkně poprosit a udělat psí oči:D

Dušánek a Kačulínka..♥

10. března 2008 v 22:53 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Čerstvé fotky z dnešního odpoledne:) Musím teď bejt hrozně potichu, holky už spěj a nerada bych je vzbudila, ale ještě se chci s váma podělit o dnešní den, jsem ráda, že tu zas byly..:))

My extra eyes

10. března 2008 v 9:07 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Ale ale, co to máme na blogu za MILÉ změny? Jak já MILUJU reklamy! Uuuuuaaahgr:D To už tu jednou bylo, tak snad to zas rychle zmizí:) A design blogu, když píšu článek, k čemu to je, mě se to nelííbíí.. Měli to nechat hezky bílý a nedělat zas něco "super" novýho a účelnýho.
To jsou zas pěkný věci hned po ránu:) Ale vyspala jsem se hezky, venku to vypadá na slunečný počasí, to jsem ráda, odpoledne mi maj přijet dvě kamarádky, tak se těšim, že se půjdem projít, něco třebas vyfotíme, budem válet zkopce sudy..:))
Teď bych měla ještě udělat dost věcí, ale do ničeho se mě nechce..:) Místo děsně zábavnýho uklízení a učení bych si vyjela na vejlet.. Třeba do Paříže. A nebo do brazilský džungle (teď doufám, že tam fakt je:)). Jela bych do Indie jezdit na slonovi, chtěla bych se procházet japonskými zahradami, brázdila bych oceán na bílý jachtě, jela bych si pohladit malýho klokánka do Austrálie (a nenápadně bych si ho ukradla sebou:)), pozorovala bych zvířectvo v africký buši (pro žirafy mám slabost) a nakonec bych se jela ochladit na Skandinávskej poloostrov.. To by se mi líbilo.

Desátobřeznový

10. března 2008 v 8:51 | Ashuleii

Devětobřeznový

9. března 2008 v 22:09 | Ashuleii

Smrtelně

9. března 2008 v 16:43 | Ashuleii |  In my mind
Myslím, že nejsem jediná, kdo někdy přemejšlí nad tím, co by se stalo, kdyby teď umřel. V tenhle okamžik.
Napadá mě k tomu hodně otázek.
Co by bylo potom, jestli vůbec něco?
Bolí umírání?
A na co vždycky myslím nejvíc - byli by lidi z mý smrti smutní, chyběla bych jim, trápili by se? Škoda, že to nejde prostě jen tak vyzkoušet:) Někdy jsou totiž momenty, kdy mám fakt chuť zmizet a koukala bych na ostatní, jak to berou, jak se tvářej, jestli to nějak poznamená jejich život..
Pak bych se vítězoslavně vrátila a všichni by brečeli radostí, že mě maj zpátky:D
A nebo taky ne.
Bojím se smrti. A stáří. Že mi život uteče hrozně rychle a než se naděju, budu zdrhat hrobníkovi z lopaty a vzpomínat na "mladý časy", kdy jsem měla tyhle praštěný myšlenky:)

Maminka

9. března 2008 v 15:27 | Ashuleii |  Z mého pohledu

Dotazník..:)

8. března 2008 v 23:30 About Ashu
  • Jsi...
Upřímná?.Jsem. Teda většinou..:) Milosrdná lež ještě nikomu neublížila a někdy je lepší než krutá pravda.
Seběvědomá?Spíš ne. Nebojím se někoho na něco zeptat, promluvit nebo se vyjádřit, ale sama sebou si moc jistá nejsem..
Hodná? Snažím se:) Ale jo, jsem hodná. Třeba když byl kamarád nemocnej, přišla jsem za ním neohlášeně domů, donesla ovoce, nějaký dobroty, film na koukání a knížku, aby se tak nenudil. Ikdyž ve výsledku si nejsem jistá, jestli to k něčemu bylo a on to ocenil..:)
Přátelská? Rozhodně!:)

Moje trojka♥

8. března 2008 v 21:11 | Ashuleii |  In love with..
K dovršení všeho přidávám první článek i do této rubriky. Passion znamená touhu, chtíč, ale i nadšení, najdete tu všechno, co mam ráda:)
Jako první vám představím moje nejmilovanější. Ikdyž se někdy nepohodnem, hádáme se a jdem si na nervy (aby taky ne, když už 6 let spolu docházíme do jedný třídy a jsme pořád spolu:)), mam je moc ráda a záleží mi na nich:)
Tady jsou: Adélka, Kamilka a Šárinka.

Fragile dreams

8. března 2008 v 19:03 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Možná už někteří z vás, co měli možnost trochu mě poznat, vědí, že jsem opravdu antitalent na titulky, takže ano, i tenhle je jen název fotky z mýho milovanýho Deviant Artu, kterou taky přikládám:)
Dnešní den jsem strávila opravdu hodně relaxačně. Sice jsem ráno vstala poměrně brzo, abych k svačině upekla čerstvej koláč (tvarohovej celozrnnej, ach mňam!), ale zbytek dne jsem jen tak polehávala a posedávala. Koukala jsem na filmy a seriály (Jaro, léto, podzim, zima.. A jaro a Přátelé), courala po domě, nafotila pár fotek a od sezení u počítače už mám v křesle ďůlek:) Hlavně jsem ale založila tenhle blog, což je zásadní událost dnešního jinak nudného dne:)) Baví mě snad ještě víc než ten prvej. Chtěla bych sem napsat tolik věcí, mam toho plnou hlavu, tolik myšlenek.. Takže ani tohle asi není můj dnešní poslední článek:)
Příští týden mám jarní prádzniny, už jsem naplánovala pár věcí s kamarádama, snad to všechno dopadne..:)