Relationships

8. března 2008 v 13:31 | Ashuleii |  In my mind
Vystačím si sama, se svou mamkou, kamarády a dalšími lidmi, co mě obklopují, pomáhají mi a mají mě rádi. Ale jsem ve věku, kdy toužím po něčem víc, než jen přátelství.
"...Chci se líbat pod stromem a muchlovat na louce.."
Všude kolem sebe vidím lidi, co někoho takového mají. Všechny moje kamarádky. Teď už i ty, které donedávna kašlaly na vztahy, chlapy odmítaly a žily si svůj samotářskej svobodnej a nezávaznej život. A mezi nima já. Holka, co se snaží si to nijak nebrat, zůstávat veselá a nad věcí a věřit v lepší zítřky. Že toho má spoustu před sebou a je na všechno dost času. Ale někdy si tím nejsem tak jistá. Žiju v malém městě, sice jsem přátelská a otevřená, ráda se bavím a nesedím jen doma, ale není moc míst, kde bych mohla potkat někoho nového. A když už, tak sotva odpovídá mým představám. To jsem tak náročná? Stačilo by mi, kdyby byl fajn, milej, hodnej, veselej a upovídanej, se smyslem pro humor, měl by rád podobný věci co já, rozumněl mi a měl rád mě.. Nemusí to bejt Johnny Depp, stačí, aby měl charisma, něco mě k němu přitahovalo...
Párkrát jsem se dokonce sešla s klukama, který jsem poznala z internetu, ale nic hlubšího z toho nevzniklo.
Častokrát jsem byla zamilovaná (a někdy i možná někdo miloval mě), ale jen málokdy to bylo oboustraný a stejnak to nevydrželo moc dlouho.
Všichni někoho mají... Snad jen já a mamka, my dvě jsme samy:) Ale spolu, aspoň máme jedna druhou.
Nejsem nějak moc smutná, jen tak přemýšlím o ne zrovna veselých věcech:))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dreamy | Web | 8. března 2008 v 14:25 | Reagovat

Aspoň, že oporu máš ve své mamce :) Jinak ale vím, o čem mluvíš. Ty hluboké city se mi taktéž nějak vyhýbají. Nezbývá Ti než jen věřit, doufat a čekat, že i Ty najdeš toho pravého. Časem. Není to otřepená fráze, málokdo zůstává opravdu sám. Netrap se tím :*

2 Petruša | E-mail | Web | 8. března 2008 v 14:25 | Reagovat

Takovéhle pocity a myšlenky mívám taky. A často. Když se zamyslím, tak asi prakticky každá má spolužačka či kamarádka má přítele. A to to nemusí být žádné oslnivé krásky nebo hodné a milé holky. Mám spolužačku, je sprostá, zákeřná a často na někoho hrubá, ale i přesto má přítele. A já? Snažím se být milá, hodná, spravedlivá, nemluvím sprostě, nepiju, nekouřím, jsem sice spíše samotářská a uzavřenější, ale když jsem se s někým seznámila blíže, dokázala jsem být i velice upovídaná.

Nebyla jsem mockrát zamilovaná. Asi 2krát, možná 3krát. Jednou to bylo naprosto platonické, to jsem byla ještě malá, podruhé to bylo vzájemné, ale já ze strachu a z toho, že jsem tehdy měla nějaké problémy, vycouvala jsem z toho vztahu a hrozně dlouho si to pak vyčítala. Přes dva roky. A během té doby jsem potkala hodného a milého kluka, kterému jsem se nejspíše i líbila, on mě taky, navíc byl strašně milý, napsal mi básničku (kterou jsem já nepořádná asi někde ztratila:-(( ) a vůbec.. dalo by se říci, že z toho mohl vzniknou dokonalý vztah, ale co jsem udělala já? Vycouvala jsem z toho vztahu ještě dříve, než z toho předchozího.

A ted mi někdo blízký strašlivě chybí, závidím spolužačkám, že jdou se svými kluky do kina, do čajovny, na procházku...u některých jejich kluci už téměř bydlí, někteří jedou s nimi i s jejich rodiči na dovolenou.

Jsem ve věku, kdy bych si měla vztahy užívat, zkoušet, abych byla do budoucna poučená.

Ale nikdo mě nechce a já se jim ani nedivím:c) Vždyt i já jsem velmi náročná, přestože v podtstatě chci někoho jako ty..někoho, kdo by mě měl rád..ale bojím se, abych neudělala zase takové chyby, jako kdysi.. abych zase nevycouvala, protože někde vevnitř mám nejspíše z opravdového stálého vztahu strach, přestože po němtoužím..

Ale víš co si i přesto myslím? Že na každého čeká někdo, nějaký protějšek..nechci říci "ten pravý", ale někdo, s kým se navzájem budete mít rádi, budete si rozumět, přitahovat se a všechno, co k tomu patří... A  na Tebe stroprocentně!

Jsi úžasná holka, mrzí mě, že Tě neznám ve skutečnosti, ale věřím, že někdo na Tebe čeká. A proč by jsi se nemohla zamilovat do někoho, koho už třeba léta znáš? Taky jsem z malého města, ale rozhodně všechny neznám. Neznám ani pořádně všechny spolužáky, občas se mi stane, že mě docela nějkým svým přístupem nebo zveřejněným koníčkem překvapí.

Začni se rozhlížet kolem sebe. Já myslím, že někde okolo Tebe se najde takový člověk, jak ho popisuješ.. možná není ze stejné školy, možná bydlí v sousedním městě, kdo ví..ale přála bych ti, at někoho takového brzy poznáš:-*

3 Bluemary | Web | 8. března 2008 v 19:25 | Reagovat

Je fakt super rozumět si s mámou.. tohle štěstí nemám, taky kolem sebe mám hodně nezadaných - nešťastných, hledajících lidí, taky rozpadající se manželství, páry, které si na nějaký vztah hrají.. každopádně jsem trošku znechucená dnešní dobou... a pevně doufám že ten můj partnerský (manželský) vztah vyjde... protože já už se jednou vzdala a těžko se mi vstávalo..ehm co jsem chtěla říci, že ať se děje v životě cokoliv není to jen tak. Já jsem skoro celý život s nějakým mužem ale přijde mi, že to tak je protože jinak bych tu asi nebyla, potřebuju lásku... a dostávám ji od partnera, ty aspoň od maminky.Ale pak jsou tu ještě přátelé...

4 El :) | Web | 30. března 2008 v 19:46 | Reagovat

to bolo moc pekne vyjadrené :) vôbec z toho nešla nejaká depresívna nálada alebo niečo, skôr to tak hrialo u srdiečka :) to že sa ti tie hlbšie city nejak "vyhýbajú" (nie je to to správne slovo a osobne si ani nemyslím že to tak je, len si ešte nestretla to pravé orechové :))to si nijak neber, na to je čas a kým je tu stále dôvod k úsmevu tak je stále dobre :) nikdy nevieš kto sa môže zamilovať do tvojho úsmevu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama