Smrtelně

9. března 2008 v 16:43 | Ashuleii |  In my mind
Myslím, že nejsem jediná, kdo někdy přemejšlí nad tím, co by se stalo, kdyby teď umřel. V tenhle okamžik.
Napadá mě k tomu hodně otázek.
Co by bylo potom, jestli vůbec něco?
Bolí umírání?
A na co vždycky myslím nejvíc - byli by lidi z mý smrti smutní, chyběla bych jim, trápili by se? Škoda, že to nejde prostě jen tak vyzkoušet:) Někdy jsou totiž momenty, kdy mám fakt chuť zmizet a koukala bych na ostatní, jak to berou, jak se tvářej, jestli to nějak poznamená jejich život..
Pak bych se vítězoslavně vrátila a všichni by brečeli radostí, že mě maj zpátky:D
A nebo taky ne.
Bojím se smrti. A stáří. Že mi život uteče hrozně rychle a než se naděju, budu zdrhat hrobníkovi z lopaty a vzpomínat na "mladý časy", kdy jsem měla tyhle praštěný myšlenky:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verunka | Web | 9. března 2008 v 16:52 | Reagovat

Tobe bych dala odkaz vzdycky:o) a jinak...myslim,ze nad timhle premysli kazdy clovek:o)a jestli by se lidi trapili,kdyby si zmizela? ja myslim,ze odpoved je ano:o)

2 Petruša | E-mail | Web | 9. března 2008 v 16:54 | Reagovat

Copak se stalo, že myslíš na takové věci??

I kdyžv podtstatě je to přirozené.. každý má někdy podobné myšlenky.. Taky bych si chtěla jen tak vyzkoušet, jak by lidi reagovali na mou smrt..a podle toho bych vrátila:-D

3 Verunka | Web | 9. března 2008 v 17:08 | Reagovat

to ted trochu vyznelo,jestli jsem zdrava,kdyz Ti chci dat odkaz:oD ale my dve vime o cem se bavime...takze to chapu:o) jeste mi neni nejlip,ale .....nestezuju si:o) no a ted zrovna posloucham uz asi po desate pisnicku Paris od Yael Naim,oo si dala na blog.....a vybavilo se mi,ze moje nej.kamaradka ma asi rok pujceny muj film Amelie z Montmartru:oD mam ten film rada....a nejak nechapu,jak jsem na to mohla zapomenout....hmm...obcas zapominame na to,co mame radi....

4 Petruša | E-mail | Web | 9. března 2008 v 17:23 | Reagovat

Jde o to, čemu věříš. Věříš v posmrtný život? V nebe či peklo? V duši?

A u té bolesti. Smrt jako taková podle mě nebolí, ale umírání bolet může. Záleží podle mě na tom, jakým způsobem umíráš... Jestli na následky vážné autonehody, nebo jen jestli jako stařenka usneš a už se neprobudíš.. chápeš, co tím chci říci, ne?

Ale raději nad tím nepřemýšlej..:c) Doufám, že nic takovýho v nejbližší době (ani v té vzdálené) neplánuješ!

5 Verunka | Web | 9. března 2008 v 17:24 | Reagovat

to opravdu pokazde pisu tak kratke komentare?:oO jo,jo..neboj ,reknu:o) ale ona mi toho dluzi mnohem vic:o)takze stejne nepochodim.....ehm..citat? vykrik smutnyho umelce? ale vzdyt ja jsem smutny umelec! nejde mi blog:o)

6 Verunka | Web | 9. března 2008 v 17:34 | Reagovat

ne:oD novej jeste nemam:oD ale je to dabelsky plan:o) vzdycky ,kdyz napises to "ho ho hoo" .....vzpomenu si na Vanoce:o) na spesl styling americkeho Santy a jeho dokonalych sobu ,kteri dokonce muzou letat a k tomu tahnou sane a starika.....:o)

7 Petruša | E-mail | Web | 9. března 2008 v 17:36 | Reagovat

No, dejme tomu.. Ted jsem spíše zastánce tvrdého režimu:-D Teda ne na druhejch, ale na sobě..hold se budu muset snažit, abych si tu vybojovala nějaké to místo v životě..:c)

8 Verunka | Web | 9. března 2008 v 18:03 | Reagovat

:oD vis,ja mam rada lidi......co pisou a clovek si pri kazde vete hned dokaze zlehka vybavit,co popisuje a sam vzpominat...myslim,ze ty si ten clovek:o) a navic....myslim,ze Yael Naim bude v mem zivote i nadale....jeste pred par hodinama jsem ji neznala a dokazal bez ni zit a ted bych to dokazala taky,ale jeji pisnicky a videoklipy me uklidnuji (to ted potrebuju,jako sul diky blogu) a vybavuji se mi vzpominky.....a u New soul jsem si vzpomnela,jak jsem se snazila zaridit si pokoj....vybrala jsem si zlutou barvu a zacala malovat......rano jsem namocila stetec a vecer koncila s tim,ze se prace jakstaks:) vyvedla....mela jsem tam jen zidli a stolek......na dvere jsem si nalepila velky plakat,kde je vyobrazena Eifelovka v plne krase ...svitici v noci..miliony svetylek..dohromady tvorici plnou louku svetel...sedla jsem si na tu pidi zidlicku ,hodila nozky na stul...zapalila svicku a v mp trojce:) mi hrala Dido....a ja byla spokojena.......:)

9 Daisy | Web | 9. března 2008 v 20:19 | Reagovat

no tak já se smrti bojím a taky porodu a to myslím bude snad dřív, tak ted spíš mě straší ze snu ten porod :-))))

P.S. doufám, že ti nevadí, že jsem si neřekla o adresu, ale hned, jak jsi to včera napsala na svůj blog a pak jsem byla u čajíčka, tak jsem tam na tebe narazila a bylo to jasný...tak snad se nezlobíš :-)

10 Petra | 11. března 2008 v 11:15 | Reagovat

Ty blázínku, to víš, že by pro tebe plakali. A spousta lidí. I ti, co tě znají jen z internetu. Takové bezcitné zkoušky bys chtěla svým blízkým přichystat? To nemůžeš myslet vážně. Ještě štěstí, že to nejde. Představ si, jak by asi bylo tobě, kdyby tě někdo tímto způsobem zkoušel. Promiň, nechci tě moc kritizovat, taky mám občas pochmurné úvahy, často se mi i o smrti zdá. Víš, na co bych asi před smrtí myslela já? Že jsem svůj život promrhala, že jsem vlastně ani nežila svůj vlastní život, ale neustále jsem se jen snažila plnit přání a představy jiných lidí o tom, jak bych měla žít. To je taky to, co mě v souvislosti s mou smrtí nejvíc děsí, že promarním svůj život, že nežiju naplno. Nicméně posledních pár týdnu na sobě pracuji, snažím se být sama sebou a žít SVŮJ život, nechci už žít podle nějakých konvencí, veřejného mínění, názoru rodičů... Chci žít tak, jak sama cítím, že je to správně.

Docela ti závidím, jak si svůj život uživáš, jak nepromarníš ani den, jak se umíš radovat. Škoda, že já na to nepřišla dřív. Nevadí. Odteď se snažím žít tak, abych až se za nějaký čas ohlédnu zpátky, nemusela litovat toho, co jsem neudělala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama