Něco vám povím.

3. května 2008 v 17:43 |  In my mind
Neměla bych mít tolik volnýho času. Celej den nic nedělám..:) Zlobim se na sebe, za celý dlouhý tři dny se opravdu nestalo nic, co by vcelku stálo za zmínku. Jsem doma, už ne teda sama, mamka se dneska vrátila. Je mi divně. Což je normální, leze mi to už na mozek. Zoufale moc si potřebuju s někym popovídat. Jít ven, něco podniknout! Lízt po stromech a válet se v trávě, plíst kytkový věnečky a chytat motýly (motýlí pupík!). No co, nějak ten víkend už vydržim:) Jen jsem se prostě zasekla ve stavu jistý apatie, nechuti a nicnedělání.

Mám hodně volnýho času. Bezcílně surfuju po internetu, procházím blogy.. Úplně náhodou jsem se největší oklikou dostala až k jedný holčině, co hraje florbal. SK Bivoj Litvínov nebo tak nějak jinak ujetě. Proč se o tom zmiňuju? Taky jsem hrála. Chvilku. Dokonce jsem asi párkrát hrála proti oné slečně. Určitě. Před rokem jsem se tomu začla věnovat ale florbalku jsem dostala až k Vánocům, do tý doby jsem hrála s pučenou od trenéra a i jsem jednu stihla zlomit:D. Zezačátku mě to bavilo, bylo to akční, člověk se nenudil a byla to prostě zábava. Pak jsme začli jezdit na zápasy. Fuj. Nepočítaněkrát jsme prohráli. Vlastně první vítězství se dostavilo až teď někdy nedávno, v dubnu. Čím dál míň se mi na ten florbal chtělo chodit. Nešlo nám to, trenér na nás hulákal, nebyly jsme týmový a taková ta správná parta, jen stres, napětí a dusno. "Záchranou" pro mě bylo, když jsem letos v lednu onemocněla mononukleózou. Dva měsíce jsem ležela doma a snad tak za měsíc už budu zas moct normálně sportovat, jíst a pít. K florbalu se ale nevrátim. Pokud jsem ještě někdy myslela, že bych to snad udělala, tak dneska jsem se rozhodla. U tý slečny Bivojky jsem prošla rubriku věnovanou florbalu, spoustu článků na téma "Och, jak se těším na další zápas", "tady je pár fotek mě a mý druhý rodiny", "florbal je můj život" a podobně. To není můj případ, uplně se vytratilo to moje počáteční nadšení a elán do hry. Je to pryč. Ale to nevadí. Už jsem dělala judo, tanec, aerobik a tai-chi, tak teď se můžu věnovat třeba.. Józe nebo břišním tancům nebo šermu:)
Bývala jsem centr...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NickyHayden | Web | 3. května 2008 v 17:58 | Reagovat

Já florbal miluju, je to jedinej sport, kde ze sebe vymáčknu fakt všechno.:) Bohužel jsem nikdy na žádným zápase nebyla, protože na gymplu jsme měli trénink ve čtvrtek v sedm ráno (uáááá!), a tak mi to nadšení vydrželo jen rok a půl, navíc nás tam pravidelně chodilo tak sedm a z toho družstvo nepostavíš... Ale byla to sranda, jak já, naprostej sportovní antitalent, jsem vydržela bez vystřídání (když jsme hráli tři na tři, tak jaksi neměl kdo střídat) hrát skoro čtyřicet pět minut.:D Nejradši jsem byla v obraně (zato jako brankář jsem byla naprosto nemožná:D), a taky mě děsně bavilo rozehrávat, dokonce se mi podařilo vytrénovat si takovej fígl, jak krásně dostat míč přes střed hřiště, nikdy mi na to ostatní holky nepřišly, jak to dělám.:) A tohle všechno je teď pryč, protože už jsem na to rok ani nesáhla...:(

2 Lady Unknown | Web | 3. května 2008 v 18:22 | Reagovat

Čtvrtek, pátek, sobota... také jsem se tyhle 3 dny tak nějak jen válela. Měla bych kouknout na školu, ale když mě se prostě nechce, nepřinutím se...

Já dělala zas 8 let závodně aerobic. Zezačátku jsme byli úspěšný, několikrát jsme i vyhráli mistrovstí ČR ( ano, musím se pochlubit :D:D) , ale pak to šlo z kopce, jelikož po těch letech už nás to nadšení také začlo opadávat, téměř nikdy jsme se na trenink nedostavili v plném počtu, takže vymýšlet novou formačku nemělo cenu... Teď dělá aerobic moje 7letá segra, tak doufejme, že také bude mít úspěchy :)....

...

Mononukleóza... to je hrůza, teď ji mělo hrozně moc lidí! Když vezmu například naší třídu, touto nemocí bylo postihnuto 5 lidí (!) ... a pak asi další dva mí kamarádi. Hrůza trčet takovou dobu v nemocnici ( tedy pokud někdo má to štěstí, že mohl zůstat doma, ak to ještě není tak hrozné) no ale potom ta dieta... brrr, nezávidím.. :( .. Přeju, ať Ti ten měsíc co nejychleji uteče a Ty se budeš moct vrátit ke sportu a k normálnímu jídlu :)

3 Lady Unknown | Web | 3. května 2008 v 18:23 | Reagovat

Jo a... svátek máš 14. července, tedy Karolínka? :) To jméno je pěkné :)

4 Dreamy | Web | 3. května 2008 v 18:58 | Reagovat

To je zvláštní. :) Při dnešní nicnedělání a procházení blogů jsem náhodou narazila na úžasné fotografie na Tvém předchozím blogu - a některými z nich mě nyní přivítáš v novém designu! :c) To je milé. Jinak máš pravdu, že toho volného času by nemělo být tolik. Stále jsem si nenašla čas na doplnění znalostí za dobu absence ve škole kvůli nemoci, ale už na to letím :)

Přeju hezký večer i zítřejší den. Doufám, že tentokrát bude Tvůj program nabitější :)

5 Tea | Web | 3. května 2008 v 19:46 | Reagovat

Florbal mě minulej rok taky dost pohltil a tenhle rok? Nic, nezájem....už mě to prostě tak nenaplňuje:) Máme stejnej osud koči:)

6 Tee | 3. května 2008 v 20:23 | Reagovat

Někdy tě vyzkouším,jak ti to jde:P Ach jo,určitě prohraju...

(septej.blog.cz)

7 No Melody | Web | 3. května 2008 v 20:37 | Reagovat

Florbal.... Vždy když jsme ho v těláku hrávali ještě kdysi na základce měla jsem nočíní můry, že budu brankář, nvm proč :) Jinak docela fajn hra. Ale taky se mi stává, že se pro něco strašně nadchnu a postupem času ta počáteční euforie a elán opadne...

8 bum-bác | Web | 3. května 2008 v 21:21 | Reagovat

Ach jo, já ten sport prostě neto...já ho nemám ráda. :-) A asi nikdy mít nebudu, určitě ne tyhle týmový věci...vůbec týmový věci asi nejsou tak uplně pro mě, buď to kazim já a je na mě soustředěný veškerý pomlaskávání a pohledy "jééžiš" (většinou) nebo to kazej ostatní, a to je mi buď uplně fuk (což ale opět rozčiluje ostatní), a když náhodou neni, tak mě to ještě čílí. Prostě ne :D

A s nicneděláním...no..to mi povídej :)

9 Lady Unknown | Web | 3. května 2008 v 21:44 | Reagovat

Já jsem Lucka, těší mě :D :)

10 Elisabeth | Web | 3. května 2008 v 21:45 | Reagovat

Zapomen na to ano. Prosím. Ty nejsi nejhorší a ani jsi nic neudělala. Psala jsem ti, že tě mám ráda.. zapomnělas ? Nebo myslíš, že lžu..:(?  Pa..:(

11 bum-bác | Web | 3. května 2008 v 21:53 | Reagovat

Tmavá studentská pečeť se mi tu roztéká nad plamenam svíčky... :-) nááá :-)

12 Černá Zelenina | Web | 3. května 2008 v 21:59 | Reagovat

Jé, jak já ti rozumím...já zase dělala moderní tance, basket, šerm...a taky jsem u ničeho nevydržela, až muzika mě chytla na 100%. Ale když už jsi ten šerm zmínila, určitě ho zkus, protože je to naprosto skvělá věc, když jsi v dobré skupině ;)!

13 Bylinka | Web | 6. května 2008 v 15:36 | Reagovat

Pravda. Jestli Tě florbal nebavil, není co řešit, než dělat něco jen z donucení... Chce to prostě radost z každého pohybu a z každé vteřiny, a až teprve pak to má opravdový smysl :) Já lituju toho, že jsem nezačala hrát závodně volejbal. Hrát jsem začala až v šesté třídě, tak asi proto. Hrála jsem jen za školu, s opravdovýma volejbalistkama, které mě to všecko naučily. Spousta lidí mě přemlouvala, ať do toho jdu, ale jednak jsem měla spoustu kroužků, a pak taky malé sebevědomí postavit se do volejbalové elity juniorek města... hodně toho lituju, protože volejbal mě doopravdy moc baví. Chce to najít činnost, kterou máš ráda. Břišní tanec jsem dělala rok a půl, ale nadšení se nedostavilo, tak jsem ho vzdala. Ale začínám uvažovat o velkém návratu příští rok :) tak uvidíme... držím pěsti, ať si něco takového najdeš.. :) na té fotce Ti to sluší, dva pletené culíky... :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama