Červenec 2008

O překročení čáry a zavírání do bedny

31. července 2008 v 13:37 | Ashuleii |  In my mind
Včera jsem v půl osmý zapla televizi a dávali epizodu ze 4.řady Přátel. Bylo to sice hlavně o Rossově nepořádný přítelkyni, ale připomnělo mi to, že v dalším díle Chandler překročí čáru, když políbí Joeyho holku Katty. Je můj oblíbenej, tak jsem si ho dneska pustila. Katty čeká na Joeyho a je tam jen Chandler, povídaj si a ona mu pak stříhá vlasy. Ta scéna je tak.. Krásná! Jak mu rukama projíždí vlasy a sfoukává mu z krku ty odstřižený.. Potom se políběj a.. Ale ne, počkejte si na to sami, jestli jste to ještě neviděli. Potom, k odčinění toho, co udělal, se Chandler zavře do bedny a poká se tam pokat se, to jako od slova pokání. Tyhle dva díly mě vždycky rozpláčou. Kdybych byla v takový situaci, asi bych dala přednost přátelství před láskou. Jo, určitě. Je mnohem snazší sbalit kluka, než najít opravdovýho přítele, vybudovat pevnej a fungující vztah založenej na důvěře a vzájemnýmu porozumnění. Nebo ne snad? Vlastně.. Když se podívám na sebe, tak pro mě je mnohem těžší najít.. Toho vícnežpřítele. Ne jen kamaráda. Jsem ze sebe zmatená. Ale to je jedno, protože žádnou takovouhle situaci teď stejně nemusim řešit.
Tak víš co? Já kašlu na tvou televizi! Kašlu na to tvý stereo! A ten perník s rozinkama v tý nový troubě taky nebudu jíst!!


This is not a love song

30. července 2008 v 14:39 | Ashuleii |  In my mind
Nejde to. Snažim se napsat novej článek, sepíšu pár vět, abych je následně smazala. Nejsem s tím spokojená nebo mě přepadá pocit déja vu, tohle už tu bylo, o tom jsem mluvila. A přitom je toho hodně, co bych chtěla říct. Třeba to, že nikdy nebudu stará. Nedožiju se toho, nechci do důchodu, nechci bejt nemohoucí a odkázaná na ostatní, obtěžovat je jen tím, že dejchám, nutit je k návštěvám mojí osoby, kdy si po odchodu oddechnou, že už tuhle nepříjemnost maj za sebou. Když už budu stará paní, tak bych ráda dobrý zdraví, cestovala bych, pracovala na zahradě, starala se o zvířata a hrála si s vnoučatama. Jenže co když budu nemocná, neschopná větší námahy, nebudu moct chodit..? Ne, to nehodlám riskovat. V nejlepším se má skončit. Až budu mít pocit, že šťastnější už bejt nemůžu, tak...
Možná bych chtěla bejt někdo jinej. Jsou lidi, který obdivuju, vzhlížim k nim, přála bych si bejt jako oni. Neříkám jim o tom.
Vedle mě na stole stojí balzám na rty, kterej mám už hodně dlouho. Tenkrát v listopadu jsem si s ním namazala pusu a on ho chtěl ochutnat. Je to už dávno.. Koukám na svoje rty v zrcadle a přemejšlim, jak tam bude vypadat ten kroužek. 11.srpence se to stane! Těšim se.
Tohle je jen kupa nesmyslů, píšu to, co mi zrovna přijde na mysl, takový asociace. Vím, že jsou to samý hloupý záležitosti, ale asi toužim po dalším kontaktu s váma, po reakci od vás, pár slovech, písmenkách..

Tá, tada, tat-tá. dádádády dádydá - míň vody, dádydády dádydá - víc řepy, tádydády da.

Budu si žertovat, jak budu chtít. Jsem strašně vážný a proto si můžu dělat vtipy.

29. července 2008 v 9:42 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Včerejší noc jsem nestrávila ve svý posteli to zní docela děsivě, což? Houpání v síti se mi tak zalíbilo, že jsem si do ní večer krom mp3 vzala i pár dek a polštářů. Byla nádherná noc, na nebi milion hvězd, poslouchala jsem pěkný písničky a tak po různu jsem přemejšlela a vzpomínala. Bylo to krásný. Když jsem se ale rozhodla spát, zjistila jsem, že to nepůjde. Prostě ne. Tak jsem se sbalila a přesunula jsem se do koupelny, do naší vany. Naštěstí je docela hluboká, spalo se mi relativně dobře:) Jak jsem si slíbila, v šest ráno jsem pak vstala a šla jsem běhat. Následkem toho všeho jsem celý odpoledne prospala:D Ale jsou prázdniny, tak je to jedno, ne? *mrk mrk*
Taky jste někdy spali na nějakym neobvyklym místě? Třeba.. Hm, v dřevěnym domku na stromě nebo ták.

La dispute

28. července 2008 v 12:29 | Ashuleii |  About Ashu
Amélie z Montmartru, to je můj oblíbenej film. Miluju na něm všechno. Mimo jiný se mi líbí i ta hudba v něm. Už je to dávno, co jsem pátrala po internetu a našla si k tomu noty na klavír.
Nemyslím, že hraju špatně. Ale taky to není nic velkýho, jsem nervózní, když mám hrát před někým ikdyž je to jen kamera. Hrála jsem to tak často, že to snad už do smrti nezapomenu, stejně ale omluvte moje chyby:) Ještě bych tu mohla rozebrat můj strašlivej přednes, nedávám do toho asi tolik citu, kolik bych měla.. Ale zas se tu nebudu tak shazovat. Snažila jsem se to zahrát pěkně, tak snad se vám to bude líbit.


Jsem špatnej křesťan

27. července 2008 v 20:22 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Dneska jsem měla jít s mamkou od deseti na mši, ale nechtělo se mi. Strašně moc. Když jsme pak došly ke kostelu, zjistily jsme, že o prázdninách se slouží až od šesti. Tak jsme jely zase domů a já se radovala. Další hřích, z kterýho se budu muset vyzpovídat.. Aaachjo. Přijdu do pekla.
Odpoledne jsme navštívily bábinku. Na chatě. Bylo to příjemný, ležela jsem v trávě, nade mnou šuměly stromy, spíš jsem spala, než abych něco povídala a bylo mi fajn. Doma jsem si pak vlezla s mp3 ven do houpací sítě a tak porůznu jsem přemejšlela a vzpomínala. Je mi fakt pěkně. Těšim se na zejtřek, ikdyž se nic zvláštního nebude dít. Budu si dělat, co se mi zachce. Ráno v 6 vstanu a půjdu běhat. Tím vyčerpám veškerou tělesnou aktivitu na zbytek dne a pak se budu jen válet, koukat na filmy, číst si.. Jo, to bude dobrý.
A taky si v nejbližší době plánuju nechat udělat tohle↓
A Terule do toho jde se mnou, že? Odhodlávám se k tomu dlouho, možná jsem na to taky na chvíli zapomněla.. Ale teď to chci spáchat, musí se to stát, přes to nejede vlak.


Moje ruce...

26. července 2008 v 22:27 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Někde jsem je nechala a nemůžu je najít.
Zase mam chuť to tu předělat. Nestává se z toho už tak trochu úchylka? Možná to mam po mámě Máma.. To je ošklivý oslovení, což? Když chci tu mou pozlobit, tak jí tak říkávám, ještě takovym hulvátskym tónem. "Máámo.." Ta se ráda odreagovává tím, že přestěhovává doma nábytek. Nemám ráda, když to tak dělá v mym pokoji. Líbí se mi, jak to tu mam zabydlený, mám ráda svůj bordel, pavučiny na stěnách a prach pod postelí. V šuplíkách a krabicích si schraňuju veškerý moje drahocený cennosti, jako papírky a účtenky, lístky z kina a čmáranice s věnováním od kamarádů..
Dneska jsem byla naposled v práci. Konečně mám zas po třech týdnech prázdniny, opravdický, nefalšovaný!:) Já vím, měla jsem ty lístky na parkování rozdávat ještě příští tejden, ale už na to nemám. Jsem nehorázně vyčerpaná. Možná taky líná a neschopná dlouhodobě pracovat.. Každopádně, je to za mnou. Až teď, když už vim, že nikam nemusim, na mě dolíhá všechna ta únava. Dokuď člověk ví, že musí, že přes to prostě nejede vlak, aby ráno v 7 nevstal a nejel do práce, tak zatne zuby a nějak to vydrží. Přemejšlim, jak s tou druhou půlkou prázdnin naložim..:)
Hodně lidí, co přijelo dneska ke mě zaparkovat, mělo na ruce narámek. Ne jen tak ledajakej! Takovej, co vám daj při vstupu na festival. Jasně, Benátská.. Moc jsem se díky ní na dnešek nevyspala, ale nevadí. Baví mě koukat lidem do aut. Teda spíš.. Na ně. Přijdu k nim s lístkem k parkování a úsměvem, zeptám se, jak dlouho chtěj parkovat a zatímco hledaj peníze, prohlížim si jejich ruce, jestli maj náramky, hodinky nebo prstýnky. Někdy to z jejich vozu pěkně voní. Kdybych byla úchyl, koukala bych paním do výstřihů. Ale to já nedělám. Spíš si všímám fotek v peněženkách, sestřihu vlasů, profilu tak třebanos - skoba, pršák.. Jednomu pánovi z něj lezl takovej osamělej chlup, fuj.
Až budu velká, budu si muset najít práci, kdy budu moct pozorovat lidi. Budu dělat jen to a nic jinýho. Pozorování, to miluju.

Ty vole, na základní škole, mám průsery a koule a s naší účou problém, je to golem a má knír..

25. července 2008 v 20:59 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Nemám náladu psát článek.
Teda, já bych toho napsala hodně, ale jen bych na vás přenesla protivnou náladu, jsem unavená, rozmrzelá a cejtim se všelijak nemožně.
Tak se to zas jednou obejde beze slov. Skoro.

Já chci, já si to přeju!

24. července 2008 v 7:21 | Ashuleii |  In my mind
Chci, aby v mejch článcích nebylo jen pouhý popisování skutečnosti, co jsem dělala nebo kdo mi co řekl.
Chci, aby v tom bylo něco víc.
Chci, aby lidi, když začnou číst mnou napsanej článek, nepřeskakovali věty a jen to tak zběžně neprolítli. Uvědomuju si to, protože sama to občas dělám. Dej si facku, Karolíno.
Já bych toho chtěla..:) Taky třeba to, abych si včera všimla dřív, že mam na holeni vnitřnosti rozjetýho slimáka nebo to tak aspoň vypadalo! Vzala jsem si sebou do boudy ještě další dvě knížky, Kafku a Vančuru, s nadějí, že nahrabu nějaký tituly ze světový literatury, obohatim se a tak vůbec. Bohužel mě to vůbec nebaví, nedá se to číst. Tak jsem většinu dne psala Šárce dopis zase. Kdo by měl zájem, nechť mi dá adresu, já mu taky napíšu:) Baví mě psát dopisy. Taky jsem si koupila Yellow. Na titulce slibovali, že jestli jsem single, vědí jak na to, aby se do mě zamiloval. Lháři! Ty rady jsou k ničemu. A ještě k tomu byl dost ošklivej náramek, bleah. Stavila se za mnou Kamča, to mi udělalo radost. Taky mi napsal ten D. z loňskýho léta, sedí v redakci místího plátku naproti na ulici. To mě též potěšilo.
Doma jsem se pak zachumlala do deky k filmu, ale asi jsem byla moc unavená nebo mě to nebavilo, usnula jsem u toho. O půlnoci jsem se vzbudila, celá zmatená. Trochu jsem se taky bála, tak jsem obsadila mamčino letiště a vzala jsem si k sobě Miu.
Mam problémy se začínáním a ukončováním článků. Nějak hezky bych se teď s váma chtěla rozloučit, ale.. Hm. Já nevím. Mějte se pěkně a nerozjíždějte slimáky, když jedete na kole!

HV-LL-27

21. července 2008 v 19:16 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Musim říct, že brigáda na parkovišti je ve srovnání s výpomocí v kuchyni naprostá pohádka. Já vím, jsem tam jen první den, to by asi bavilo každýho.. Ale mě se tam fakt líbí. Na osmou ranní jsem tam dojela na kole už to bylo příjemný. Mam v uších mp3 a šlapu do rytmu nebo dělám oblouky a projíždim slalom mezi slimákama na silnici:D A jedu strašně rychle, zběsile dupu do šlapek, vlajou mi vlasy a.. Tak to mam fakt ráda:) a 9 hodin jsem tam jen dávala řidičům parkovací lístky, přičemž v mezičase jsem si mohla číst knížku Citadela od Exupéryho, časopisy Elle, psát deník, dopis Šárce, smskovat a nebo prostě jentak sedět a pozorovat lidi na ulici. Je mi jedno, že některý řidiči byli nepříjemný a frfňali, že je to moc drahý 20korun na hodinu, kdyby to někoho zajímalo:P. Nejradši mam asi cizince. Jsou milejší a já si s nima ráda povídám angličtina mi celkem jde, s němčinou už je to horší.. Guten Tag, danke, bitte.. Toť má slovní zásoba. Akorát je docela hloupý, když se mě někdo zeptá, jak se dostane na Českou lípu, do Harrachova, k Prachovskejm skalám nebo do nějakýho hotelu a já nikdy nevim. Nemam vůbec orientační smysl a nevim kde co takhle je, takže vždycky jen něco zablábolim a jen se děsim dne, kdy někdo takovej zas přijede s tím, že jsem mu minule poradila naprosto opačnej směr:)
Jako bych už takhle na Něj pořád nemyslela, je v boudě hrnek na kafe, takovej ten bílej s růžema a uprostřed je z obou stran jméno. Nojo, jaký asi! David, přesně tak. A když jsem si pak v Elle četla rozhovor s nějakou hrající modelkou, povídala tam o tom, že má teď roli v Případu nevěrný Kláry. Což mi zase připomnělo Jeho. Šel k tomuhle filmu do komparsu a snad by tam měl bejt i v jednu chvíli vidět. Sedí v kavárně a čte noviny...
Jo, taky se mi zdál další pošahanej sen:D Tentokrát jsem se nelíbala s naším ředitelem, ale pro změnu s Daliborem Gondíkem. Asi ani nemusim řikat, jak ošklivý to bylo. Nechápu, kam na ty sny chodim..:)

záPADy

21. července 2008 v 18:02 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Nafotila jsem je, když jsem pracovala v kuchyni v 7ihorkách..:)

Leon

20. července 2008 v 21:49 | Ashuleii |  In my mind
Kamarádi. Když takhle někdo označí vztah mezi jím a vámi a vy jste mysleli, že vás ani tak moc nemusí, potěší vás to. Když vám to řekne někdo, koho milujete, chce se vám umřít.
Včera to byl v práci těžkej den. Moc lidí, moc špinavýho nádobí, zeleniny a dalších kuchyňskejch záležitostí. K tomu se ještě přidala smska od Něj dobrá, ve skutečnosti se jmenuje David, jen se mi ho prostě nějak.. Nechce jmenovat, no.. Nevímproč, v jeho chování v Bosně jsem viděla něco víc. Přála jsem si, aby za tím bylo něco víc. Špatně! Jsem tak naivní.. Měla bych už bejt poučená, že v lásce mi to prostě nevychází, moje city nikdy nejsou opětovaný. Musela jsem utýct ven a vyřvat se tam, nechtěla jsem, aby lidi kolem mě viděli, jak mi je. Kuchař Láďa to ale stejně poznal, zarudlý oči mě usvědčily.
Když jsem pak v 11 konečně skončila, vzala jsem mp3 a sedla jsem si kousek od hospody na zábradlí s výhledem do kraje, v dálce se u obzoru občas zablýsklo, za zády jsem měla skoro úplňkovej měsíc, koukala jsem na hvězdy a přemejšlela, co je na mě sakra špatnýho. Občas za mnou projelo auto, nejdřív pár předních bílých světel, pak zadní červený a já přemejšlela dál. Taky třeba nad tím, co za lidi sedí v těch autech, kam jedou, jaký žijou životy.. Pak už mi byla zima a bylo jasný, že každou chvíli se rozprší, tak jsem se sebrala a šla na pokoj. Pustila jsem si telku, dávali Leona s Jeanem Renem, Natalií Portman a Garym Oldmanem. Sice jsem neviděla začátek ani konec, ale ten prostředek se mi líbil.
Dneska v práci jsem překvapivě nebyla ani moc smutná, spíš už jen dost vyčerpaná aby taky ne.. 14 dní, denně 12 hodin... Pak taky přišla chvíle euforie, to když jsem dostala výplatu:) A teď jsem doma a bojim se, že to na mě zas všechno spadne.

23:53

17. července 2008 v 23:53 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Zase jednou doma. Jak já se sem vždycky tak těšim..! Už jen tři dny a v tý smradlavý kuchyni končim:) Ani mi nevadí, že si pak vůbec neodpočinu a budu ještě brigádovat do konce července v boudě na parkovišti a rozdávat lístky.. Hlavně že každej den tak kolem šestý přijedu na kole domů, do svýho pokoje, vyspim se ve svý posteli, sama! Protože teď, co spim v pokoji nad hospodou, je tam se mnou i číšník Petr a moc mi to už nevyhovuje:D První den to bylo v pohodě, to jsem skončila dřív, takže když se vrátil, dělala jsem, že spim. Včera ale přišel brzo, já už vysprchovaná ležela v posteli a docela sem chtěla po 12 odpracovanejch hodinách spát, ale to néé. Péťa nezavřel pusu a celou dobu mi vykládal o tom, jak má rád sex a co sou jeho oblíbený polohy a kde všude se holí a doplňoval to různejma příhodama, přičemž se mě ještě vyptával, jak to mam já a blah blah. Mě ale fakt nezajímá, že se tuhle vzrušil moc rychle nebo že mu nerostou chlupy na břiše nebo s kolika holkama už souložil. Pak jsem řekla, že budu chodit na jinej záchod, než on k pokoji patří i malá koupelna se sprchou a wc, tak se naštval a zlechtal mě. Lezl mi do postele a nakonec si ještě vynutil pusu na dobrou noc. Nejsem fajnovka a nevadí mi spát takhle s někym v pokoji, strašně ráda si třeba povídám před spaním, ale s nim se snad i trochu bojim, Péťa je úchylnej pošuk:D Dvě noci, to už nějak přežiju... Snad:)
Taky si sebou zejtra nesmim zapomenout foťák, protože jsem uplně unešená ze západů slunce, co tam jsou. Vždycky navečer vyjdu před hospodu a ta obloha tam je prostě naprosto kouzelná. A líbí se mi ta lipová alej, strašně moc.

Medju 08

14. července 2008 v 20:18 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Tak mi dneska přišlo v obálce cédo s fotkama od Helči, co nafotila v Bosně, měla sem z toho uplně radost:)
To jsem jí hodila pár lentilek do Nutelly. Čokoláda v čokoládě, to je teda vychytávka..:D

Potichu

14. července 2008 v 12:31 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Konečně den volna. Zjistila jsem, že dneska je vůbec první den, kterej prožívám vyloženě prázdninově. Hned po vysvědčení sem totiž jela do Bosny a co jsem se vrátila, tak makám a až dneska můžu jen tak relaxovat, poflakovat se, koukat na filmy, odpočívat.. Hned ráno jsem natrhala misku rybízu a upekla koláč:) To abych si spravila náladu po tom děsivym snu. Jo, líbat ředitele a nechat se ošmatávat od výtvarkáře není nic příjemnýho ke snění. Zejtra jdu zas do kuchyně, už se vidim, jak se mi ráno bude chtít vstávat s myšlenkou, že tam budu ještě celejch dlouhejch 6 dní. Ale nějak se to zvládne, musí:)
Stejně je to užasný, že jsou prázdniny. Připadá mi, že trvaj už celou věčnost. Nechci, aby skončily.. Snažim se si to aspoň pořádně uvědomovat a užívat si je. Dneska je teprv 14... A za 6 tejdnů se toho dá tolik stihnout! Chtěla bych přečíst všechny knížky, co máme na seznamu k maturitě. Chtěla bych vidět celej svět. Uplně naprosto celej. Chtěla bych objevovat neobjevený a poznávat nepoznaný. Chtěla bych milovat a bejt milována.
"Jaký to je?"
"Líbat tě na prsa?"
"Jaký to je, slyšet mý srdce?"
"Dlouhý."
"Jak jako dlouhý?"
"Jeden dlouhej nekonečnej song."
"Ale žádný blbý techno, že ne."
"Takovej song, jakej chceš."
"Někdy bych si ho chtěla taky takhle poslechnout."

Provoněná kuchyní

11. července 2008 v 23:49 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Omlouvám se, ale vůbec nestíhám. Každej den sem v práci pomalu začínám nesnášet skládání nádobí do myčky, krájení zeleniny, loupání brambor, vytírání podlahy atakdál. Ráno vstanu tak v 9 a jdu hned do kuchyně, končim kolem desátý, jedenáctý večerní a usínám v pokoji nad hospodou. Domů jsem se dostala až dneska. Mam toho až pokrk. Všechno mě bolí a nebaví mě pořád koukat na to smažený jídlo, čuchat guláš a svíčkovou a házet zbytky jídel do drtiče. To mam na tu práci rychle ponorku, co?:D Jsem tam 4 dny a už je mi z toho šoufl. Končim tam 20.července a pak si půjdu ještě vydělat na parkoviště, kde budu sedět v boudě a rozdávat lidem parkovací lístky uuh, to bude taky zábava:D.
Včera mi udělalo radost, když jsem se odhodlala po panáku tequily na kuráž a zavolala jsem mu. Celá jsem se tetelila, zrychlil se mi tep, nahrnula krev do tváří a zaplavila mě vlna endorfinů:D Jsem blázen a pošuk a nevim, co si od toho slibuju, stejnak to nemá budoucnost, tak bych neměla bejt naivní a dělat si iluze. Ani nevím, co to vlastně dělám. Šílim.
Jiná věc mě včera naštvala. Měla jsem domluveno, že v 8 mě kuchař Patrik pustí domů, jenže když už byl čas, tak on najednou, že to nejde a musim tam zůstat. Mamka už samozřejmě přijela a já jí zas musela poslat domů. Bylo jí blbě a nemohla pro mě znova jet, takže jsem zas přespávala v tom prázdnym pokoji. To sem se na něj teda naštvala, těšila sem se už domů, že jo. A dneska ráno přijdu do kuchyně a on prej, že sem mu včera utopila mobil ve směsi na bramboráky:D Cha, patří mu to. Kdyby mě pustil brzo domů, nemusela bych pak v 11 večer vytírat a omylem shodit jeho mobil v nabíječce do kádě se strouhanejma bramborama a majoránkou:) A pak je tam ještě Víťa, číšník. Panebože, ten mi dává. Tuhle si za mě stoupnul a začal mi masírovat krk a záda. Nebo přišel a prej takový "Lidi, já bych souložil... Co vy?" a pořád se ke mě něžně tulí a romanticky mě hladí po vlasech nebo se mě jinak dotýká. To už mě taky moc nebaví:D Všichni tam sou nějaký.. Úchylný. Achjo:) Už se těšim, až tam skončim.

* tři tečky *

8. července 2008 v 8:36 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
←Tohle je snad jediná fotka, kde jsme jen my dva spolu:) Vypadám tam jak trubka, on je krásnej. Asi zaběhnu do fotolabu a tak aspoň třikrát to nechám vyvolat. Jednou jako plakát nad postel, podruhý do peněženky a potřetí pod polštář:D
Pořád na něj musim myslet.
A dneska jdu zas na brigádu do kuchyně, tak snad tam budu mít pořád co dělat, zabavim se a trochu ho vyženu z hlavy, jinak mi z toho už přeskočí.
A napíšu mu. Má dokonce stejnou síť jak já, jsem v pokušení mu zavolat, ale na to mam asi až moc velkej strach.
Nějak mam uplně vygumováno, moc mi to nemyslí. Zatemnil se mi mozek a já se nedokážu soustředit, nevim pořádně, co psát. Tak už toho radši nechám.

Vystřízlivění

7. července 2008 v 19:15 | Ashuleii |  In my mind
Ani nevím, jak začít. Je mi líto, že čím dál častěji sem píšu špatně naladěná, smutná a taková rozpovšechnělá. Nebo je to jen můj pocit..?
Asi víte, že jsem křesťan přesněji řečeno katolík. Kdo to nevěděl, tak už to taky ví. Ten zájezd do Bosny byl na poutní místo Medjugorje. Nebudu se tu rozepisovat o zjeveních Panny Marie a vizionářích. Jeli jsme dvěma autobusama - mladý a staří. Cestou tam jsme se stavili ve Vídni a vykoupali se na Makarský, nazpátek se konalo jen to moře. Taky asi dvakrát během pobytu v Bosně jsme zajeli na Gradać přes hranice. Spala jsem ve stanu s kámoškou Helčou, každej den ráno v 8 byla mše a odpoledne se většinou jelo k vodopádům. Byla jsem tam letos asi po pátý a kupodivu jsme tenhle rok ani neměla naplánovanáno tolik přednášek, takže jsem si jen poslechla povídání vyléčenejch narkomanů v komunitě Cenacolo. Taky jsme si udělali výšlap na kopce Podbrdo a Križevac... Ale proč to tady vlastně povídám.. Vždyť na tom nezáleží. Pro mě je teď nejdůležitější, že jsem hodně času strávila v jeho přítomnosti. Skoro každej večer jsme šli s ostatníma někam do města, takže nálada pak byla veselejší a uvolněnější, smáli jsme se, dělali kraviny a tancovali.. Učila jsem ho tango a on mi při něm předal kopretinu, co držel v zubech. Povídali jsme si o všem možnym a plánovali sraz u někoho na chatě ještě tohle léto. Nechtělo se mu jít večer na adoraci, ale šel tam. Kvůli mě. Nebo jsme seděla na betonový zídce a... Achjo, já mam prostě v mysli každej společnej okamžik, co jsme prožili. Každej pohled, úsměv, gesto.. Měla jsem jen radost, když jsem mohla bejt s ním, sedět vedle něho, pozorovat ho přes moje zrcadlový brejle který se mi tam nějakym záhadnym způsobem rozbily.. Ale na tom nesejde. ...
90km je daleko. Byla bych ochotná za ním jezdit každej víkend, ale on by stejnak určitě nechtěl. Stejně jako asi zrovna nechce nějakej dlouhotrvalejší vztah.
Měla jsem se krásně a budu na to hodně dlouho vzpomínat, teď už jsem ale zase doma a nějak mi to všechno chybí. Atmosféra toho místa, kamarádi, pěkně strávenej čas.. A on.

Unhappily in love

7. července 2008 v 16:07 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Again.
Tak mě tu zas máte. Tyhle dny byly fakt krásný, neskutečně jsem si je užila, vzpomínat na ně budu ještě strašně dlouho.. Já vám o tom možná ještě povim, jak se znám, tak pak stejně budu mít potřebu se z toho vypovídat, pro teď vám ale jen dávám vědět, že jsem doma. Tak už to víte:)
A nebyla bych to já, abych se zase nešťastně nezamilovala. Líbil se mi loni, letos je to ještě silnější. A já už nevim, co s tim. On je naprosto dokonalej, miluju na něm všechno. Našla jsem jediný dvě mínus - je ode mě daleko a necejtí to, co já.

Čtvrtočervencový

4. července 2008 v 7:00 | Ashuleii