Vystřízlivění

7. července 2008 v 19:15 | Ashuleii |  In my mind
Ani nevím, jak začít. Je mi líto, že čím dál častěji sem píšu špatně naladěná, smutná a taková rozpovšechnělá. Nebo je to jen můj pocit..?
Asi víte, že jsem křesťan přesněji řečeno katolík. Kdo to nevěděl, tak už to taky ví. Ten zájezd do Bosny byl na poutní místo Medjugorje. Nebudu se tu rozepisovat o zjeveních Panny Marie a vizionářích. Jeli jsme dvěma autobusama - mladý a staří. Cestou tam jsme se stavili ve Vídni a vykoupali se na Makarský, nazpátek se konalo jen to moře. Taky asi dvakrát během pobytu v Bosně jsme zajeli na Gradać přes hranice. Spala jsem ve stanu s kámoškou Helčou, každej den ráno v 8 byla mše a odpoledne se většinou jelo k vodopádům. Byla jsem tam letos asi po pátý a kupodivu jsme tenhle rok ani neměla naplánovanáno tolik přednášek, takže jsem si jen poslechla povídání vyléčenejch narkomanů v komunitě Cenacolo. Taky jsme si udělali výšlap na kopce Podbrdo a Križevac... Ale proč to tady vlastně povídám.. Vždyť na tom nezáleží. Pro mě je teď nejdůležitější, že jsem hodně času strávila v jeho přítomnosti. Skoro každej večer jsme šli s ostatníma někam do města, takže nálada pak byla veselejší a uvolněnější, smáli jsme se, dělali kraviny a tancovali.. Učila jsem ho tango a on mi při něm předal kopretinu, co držel v zubech. Povídali jsme si o všem možnym a plánovali sraz u někoho na chatě ještě tohle léto. Nechtělo se mu jít večer na adoraci, ale šel tam. Kvůli mě. Nebo jsme seděla na betonový zídce a... Achjo, já mam prostě v mysli každej společnej okamžik, co jsme prožili. Každej pohled, úsměv, gesto.. Měla jsem jen radost, když jsem mohla bejt s ním, sedět vedle něho, pozorovat ho přes moje zrcadlový brejle který se mi tam nějakym záhadnym způsobem rozbily.. Ale na tom nesejde. ...
90km je daleko. Byla bych ochotná za ním jezdit každej víkend, ale on by stejnak určitě nechtěl. Stejně jako asi zrovna nechce nějakej dlouhotrvalejší vztah.
Měla jsem se krásně a budu na to hodně dlouho vzpomínat, teď už jsem ale zase doma a nějak mi to všechno chybí. Atmosféra toho místa, kamarádi, pěkně strávenej čas.. A on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dreamy | Web | 7. července 2008 v 19:29 | Reagovat

Netušila jsem, že jsi katolička. Já sice protestant, ale na tom v dnešní době nesejde :) Pocit vystřízlivění z ideálních chvil s Tvým nejbližším nemusí být dvakrát příjemný,a le vždycky Ti zbydou alespoň ty krásné vzpomínky. Neznamená, že se nemůžete nadále vídat, pokud on bude chtít. 90 km by pak nehrálo vůbec žádnou roli. Držím Ti palce, ať už vše dopadne jakkoliv. Byla bych ráda, abys konečně našla své štěstí a patřičně s ním disponovala. :*

2 Tea | Web | 7. července 2008 v 20:07 | Reagovat

To samý jsem zažila se Zdendou.....podle mě on sám si řekl, že nikoho zrovna nechce, ale tys mu přišla do cesty a on se taky zamiloval. Úplně to z toho cítím:-)

3 hope | Web | 7. července 2008 v 20:12 | Reagovat

Nedělej žádný závěry! Z toho co píšeš se zdá, že jiskra přeskočila oboustranně. Co takhle zkusit mu napsat? A devadesát kilásků je proti lásce prd=)

4 Ivka | Web | 7. července 2008 v 20:37 | Reagovat

99,9% oboustranná zamilovanost. =) Víš přece, že kluci svoje city nedávají tolik najevo, ale z tohoto je to opravdu jasné a nemyslím si to jen já. =)

Napiš mu. Opravdu. =) Vypadá to na krásnou letní lásku. ;-)

5 Epidém | 7. července 2008 v 20:52 | Reagovat

Ivka: Já si to nemyslím. Lépe řečeno si myslím, že je hloupé cpát do ostatních kecy tohoto typu, sama jsem na ně málem dojela.

6 Ivka | Web | 7. července 2008 v 21:12 | Reagovat

Epidém: Tak to je mi líto. Jenže já si opravdu myslím, že je ten chlapec do Káji blázen, ty pohledy, to, že chodil tam, kde byla ona, i když se mu nechtělo  a tak.. Nemůžu si pomoct. Přijde mi to prostě jako důkaz náklonnosti.

7 Tereza | Web | 8. července 2008 v 6:38 | Reagovat

Ahoj poutnice,

Ja si take rikam jak jsi si 100% jista ze neopetuje Tve city...to ze Ti treba rekl, ze nechce dlouhodoby vztah-to nic neznamena. V dnesni dobe laska bori vzdalenosti, zvlast s netem.

8 Bylinka | Web | 8. července 2008 v 11:36 | Reagovat

Naše milá poutnice, musela sis to tam krásně užít, okamžik po okamžiku. Chápu.

To je mi moc líto. Ale tohle znám. I kdyby jste se navzájem měli rádi sebevíc, dálka je dálka. Mně se tohleto taky stalo - rozdělila nás dálka, a to i přesto, že byl náš vztah opětovaný... ale vzdálenost mezi námi byla mnohem vyšší, než nějakých 90 kilometrů.. Ale musím taky říct, že znám pár, který od sebe bydlí přes 120 km, jsou spolu už 4 roky a klape jim to :) Takže, milá Kájo, 90 kilometrů je snesitelná dálka a dá se s tím něco dělat. Neházej to jen tak smutně za hlavu. Dneska je tolik možností, že se to dá zvládnout. Opravdu,  zkus zrealizovat své štěstí.

9 maran | Web | 8. července 2008 v 13:02 | Reagovat

Medjugorje? Není tam obraz, co pláče krev? Babička se tam chce jet podívat. Vlastně jsem vůbec netušila, že jsi věřící. Myslím, že je to dobře, mladých věřících lidí ubývá a přibývá těch, co se jim za to vysmívají:│ Vidím to v našem kostele, kde už chodí skoro jen samé staré ženy a to je na hlučínsku největší podíl veřících v republice. Smutné:(

90 kiláků je sice dost daleko, ale pokud to člověk myslí vážně, dá se to nějak vykutit. Stačí to nevzdat:)

10 Epidém | 8. července 2008 v 23:31 | Reagovat

Ivka: On taky často dělal co nechtěl. Byla jsem skvělá kamarádka,  aon mě tak měl moc rád, často mi připadalo že ten pohled říká víc... neříkal...

11 Ivka | Web | 9. července 2008 v 13:53 | Reagovat

Epidém: Já to taky znám... Ale to, že se to stalo nám, neznamená, že se to nutně stane i všem ostatním. ;-)

12 Epidém | 9. července 2008 v 19:05 | Reagovat

Že já jsem vůbec něco říkala...

13 Ivka | Web | 9. července 2008 v 20:52 | Reagovat

Epidém: Né né promiň =) Nechci se hádat, nejsme v parlamentu. ;-)

14 Epidém | 9. července 2008 v 23:17 | Reagovat

To né...

15 sumiko | Web | 10. července 2008 v 10:12 | Reagovat

Jenom se vypiš, ono to pomáhá, bude ti líp a pak zase budeš psát vesele ;) :)

16 helianthi | Web | 17. července 2008 v 20:39 | Reagovat

Ten pobyt musel být kouzelný....moře a ta kopretina :) Jinak co se týče dálek, mám na to celkem štěstí (nebo neštěstí?) zažila jsem už tři vztahy na dálku, ty první dva ztroskotaly (ale to spíše nebylo kilometry, ale těmi kluky) a třetí vztah na dálku stále trvá. Má to své klady a zápory. Dá se to zvládnout když oba chtějí, ale vlastně je to takové obětování, protože tím že jsem jezdila každý víkend k němu nebo on ke mě neměla jsem tolik času na kamarády, nebo není u mě když mi je zrovna smutno... ale co se týče kilometrů dá se to zvládnout, moje kamarádka má vztah přes celou republiku a spokojení spolu jsou už 3 roky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama