Září 2008

Někteří budou na semináři pitvat blechu nebo nakládat žáby do lihu, ale my budem objevovat ideální společnost

30. září 2008 v 19:25 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Mám nehoráznej bordel mezi písmenkama na klávesnici. A nejde to dostat ven.
Zrovna mi přišla smska od učitelky na klavír, že je nemocná a zejtra hodina odpadá. Jsem zlej člověk, zaradovala jsem se. A ona možná leží v horečkách, teče jí z nosu a trápí jí tuberák. Já ale tenhle tejden skoro nehrála a děsila jsem se zítřka, protože jsem se žádnou zadanou skladbu nenaučila pořádně. Musim jít zase co nejdřív ke zpovědi. Kdybych si vedla hříšnej deník, byl by popsanej i na přebalu. Dobře, trochu přeháním, možná. Taky jsem dneska zase pomlouvala oblečení jedný spolužačky, s mou neméně hříšnou spolusedicí jsme hádaly, kdo jí ráno k posteli připravil, co si má vzít na sebe. Maminka, babička nebo snad bratr matfyzák? Když on je ten modrej svetr tak.. Zvláštní.
Ujíždim na How I met your mother. Každej den si servíruju tak dva díly, to abych to neměla zkouknutý moc rychle. Je to nehorázně vtipný a zatím se nedokážu rozhodnout, koho z hlavních představitelů mam nejradši. Věděli jste, že slovo "karaoke" znamená v japonštině "prázný orchestr"?
Ráda si před spaním prohlížim v posteli starý čísla Apetitů a dělám si chutě všema těma chutnejma receptama. Těšim se, až budou Vánoce, k snídani si budu dávat hromadu cukroví (miluju vosí hnízda a vanilkový rohlíčky), k obědu kotel bramborovýho salátu a k večeři vánočku s marmeládou nebo třeba.. Nutellou.
It's going to be LEGENDARY.


Jak jsem byla u zubaře

29. září 2008 v 16:47 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle

Po hodinovém čekání mě sestřička konečně pozvala do ordinace. Zasedla jsem do polohovacího křesla, dokořán otevřela pusu a paní zubařka se pustila do práce. Už víc jak tři roky nosim pozůstatek fixace, naštěstí jen tu míň viditelnou spodní část. Doufala jsem, že dneska už to půjde ven, ale strávila jsem tam vícjak půlhodiny, kdy mi má zubařka vyměňovala na rovnátkách zámky a utahovala to. Neobešlo se to bez povídání na téma " Já a můj piercing ve rtu ", kterej viděla prvně od doby, co jsem si ho v létě nechala píchnout.
Zubařka: " Teda Kájo, mě se to ale vůbec nelíbí. Viď že budeš rozumná a brzo si to zase sundáš?"
Já: " Ebleblu…"
Z.: " Povíš mi to potom, teď ti vůbec nerozumim. Vždycky jsem tě měla za takovou něžnou holčičku a teď TOHLE…"
Sestřička: " Vůbec to není pěkný a navíc ti to poškrábe sklovinu a vypadaj ti zuby!"
Z.:" Taky mám pocit, že tadyta mezera mezi zubama je od toho kroužku v puse.. Co na to vlastně říkali doma?"
Já: " Eee.. Bla blo…"
A takhle to bylo celou dobu. Chytala jsem tik do nohy, protože to trvalo moc dlouho, ty dvě se pořád zakecávaly a mě jel autobus. Ještě chvíli jsem poslouchala hanění mý retní náušnice a pak jsem s úlevou vyběhla ven, školní batoh mi na zádech poskakoval a jentaktak jsem stihla autobus:) Bylo to o fous.
Jo a potýkám se s problémem hnědých rukou od vlašskejch. Kdyby měl někdo radu, jak se toho zbavit, sem s ní. Obyčejný drhnutí mýdlem nepomáhá..


Under the Moonlight

28. září 2008 v 14:36 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Toho názvu si nevšímejte, zase jsem článek pojmenovala podle skladby, co mi momentálně hraje v přehrávači:) Interpret - Travis.
Před chvílí jsem vyprovodila Anču na bus, strávila u mě víkend. V pátek k večeru přijela s menším zpožděním, že:D, ukázala jsem jí, kde bydlim, poznala mou mamku a mladší sestřenici, která tu s náma byla celou dobu a občas sem měla chuť jí odstřelit na Mars:D Nemá přede mnou vůbec žádnej respekt! Je o 5 let mladší a furt mě mlátila, kradla mi věci a žalovala na mě:D Je to malej skřet. V pátek sem nám upekla tvarohovej koláč a večer sme z postele koukaly na Mrtvou nevěstu, ale tak trochu sme u toho spaly:) Včera sme si udělaly procházku, venku bylo krásně, prošly sme se do města, stavily se v ovocňáku na koktejl a pohár a u Bája na špagety, ukázala sem Anče Turnov, ústav, kam chodim do školy, seděly jsme a povídaly si snad na každý lavičce, co tu je a bylo to děsně fajn:) Taky sme v Tescu koupily malibu a ananasovej džus, moc mi to chutnalo, ale ještě hodně nám zbylo, je to silný a já byla po jednom panáku hned veselá:D Doma si Áňa zahrála na kadeřnici, když mamce stříhala vlasy. Myslim, že se jí to povedlo:) Pak sme si v pokoji zapálily vodnici, už sem uplně vychytala foukání kroužků:P Dneska sme se ještě procházely tady po okolí, to počasí fakt nemá chybu. Nejdřiv sme chtěly vlízt na posed a já málem spadla ze žebříku, po kterym sem lezla, protože když sem zvedla hlavu, na stropě posedu bylo obří sršní hnízdo, tak sme utíkaly pryč:D Mam z toho hmyzu strach. Anča pak trochu archeologovala, když sme našly nějakou mozaiku v zemi a snažily se jí vyhrabat:) Po-o sme se plácly v pokoji na postel a gauč a povídaly si. A teď je zase pryč... Nějak rychle to uteklo. Ostatně jako vždycky. Když se dobře bavim a je mi krásně, čas letí nehorázně rychle.
Tak teď už víte, proč sem se tak dlouho neozvala, prostě nebyl čas. Snad ste se taky měli tak hezky:)


Dvacátosedmozáříjový

27. září 2008 v 6:00 | Ashuleii



X & Y

24. září 2008 v 19:46 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Hadí ruce. Šimi-šimi. Osmička, egypťan, kroužení boky, potom hrudníkem. Uf, dnešní břišní mi daly zabrat. Těšim se, až už mi to půjde trochu líp a budu při tom vypadat stejně dobře jako naše lektorka. A na sobě budu mít ty boží sultánský gatě a podprsenku s cinkátkama:D
Ve škole to dneska ani nebylo moc únavný, odpadla nám poslední hodina, tak jsem šla s A&Š do zušky na výtvarku, abych si ukrátila čekání na břišní. Seděly jsme u stolu v posledním patře s výhledem na náměstí, z mobilu nám hráli Coldplay a já si čmárala na papírovou krabici od pizzy. Šárka kreslila citron a Áďa chilli papričku:)
Přiznávám, povídám tu o ničem. Nenapadá mě, o čem psát, ale chtěla sem vám jen dát vědět, že žiju a že se mam moc hezky. Těší mě, že se zítra můžu prospat, jdu do školy až na desátou. Odpoledne pojedu za T. a Š. mi snad donese první řadu seriálu How I met your mother, na to všechno se taky těšim. A že zítra už bude čtvrtek, pak už jen den a zase víkend. Miluju víkendy. Přijede ke mně na návštěvu Anča a z toho mam radost uplně největší:)
PéeS: Za tři měsíce jsou Vánoce.

Dvacátočtvrtozáříjový

24. září 2008 v 6:00 | Ashuleii


The best day of my live

23. září 2008 v 1:10 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Byl to naprosto nezapomenutelnej zážitek, nic krásnějšího jsem v životě nezažila:) Jako předskokan zazpíval jeden docela dobrej týpek, ale ikdyby byl sebelepší, náležitě bych to neocenila, nemohla jsem se dočkat Coldplay:) Když se pak pro ně připravovalo pódium, v davu už to vřelo, tisíce lidí tleskalo, pískalo a dělali jsme mexickou vlnu, to bylo něco úžasnýho:) Když přišli ONI na scénu, začala jsem brečet, nešlo to zastavit. Cejtila jsem se hrozně šťastně:) Chris je výbornej zpěvák a naprosto famózní šoumen, pořád skákal po pódiu, hopsal na židličce, když hrál na klavír, válel se po zemi a legračně tancoval, je fakt vtipnej:) Zahráli nám snad všechny písničky z novýho cédéčka a přidali i Speed of sound, Hardest part, Politik, The Scientist ach!, Fix you.. Vytleskali a vyřvali jsme si přídavek v podobě Yellow!:) Krásný bylo, když pak spoustu lidí v publiku mávalo do rytmu svítícíma mobilama, vypadalo to jak milion světlušek o svatojánský noci. A nebo když se ze stropu sypaly papírový motýlci... Všechno bylo dokonalý, měly jsme se Šárkou i skvělý místo, sice na sezení, ale moc dobře jsme viděly, byly jsme Chrisovi tak blízko..! Líbily se mi i všechny ty efekty, osvětlení, velký svítící koule.... Jsem opilá hudbou, nechci už poslouchat nic jinýho než Coldplay. Miluju je a miluju Chrise i s jeho mezerou mezi zubama. Na dnešní den nikdy nezapomenu!:)
A před Sazka Arenou jsem se ještě potkala s Bylinkou a její kámoškou Pájuš, to bylo taky fajn:)
Umírám štěstím.... Chci si pamatovat každej okamžik z dnešního večera, bylo to prostě nejlepší.

Dvacátodruhozáříjový - Coldplay!

22. září 2008 v 6:00 | Ashuleii
Kdo to ještě neví, dneska vystupuje britská kapela Coldplay v Sazka Areně. A já budu u toho! Oujé:)

Kafe a cigára k obědu? To není moc zdravé...

21. září 2008 v 12:31 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Včera jsem jela do Hradce za Pólí a těch pár hodin, co jsem s ní strávila, uteklo hrozně rychle, klidně bych tam byla.. Napořád:) To město se mi moc zalíbilo, Nel mě provedla jeho starou částí i tou nově vystavěnou a mě naprosto uchvátily všechny ty domy v secesním stylu. Prošly jsme snad celý město, měla jsem skvělýho průvodce:) Doma Nelča uvařila vynikající oběd, gnocchi se špenátem a sejrovou omáčkou, zpíval nám k tomu George Harrison a pak jsme zapálily vodnici, mangovej tabák je moc dobrej. Akorát je někdo hodně šikovnej a uhlík mu spadl dvakrát na koberec, že:D Ještě jsme prohlídly pár fotek, Nel mi zahrála na flétnu a na půl šestou mě doprovodila na vlak. Bylo to moc příjemný setkání, už jsme naplánovaly další záležitosti, co spácháme příště, moc se na to těšim:) Akorát ve vlaku se mi stala jedna taková věc.. V Turnově jsem si koupila zpáteční jízdenku, jela jsem přes Jičín. Netušila jsem ale, že nazpátek se jede přes Jaroměř a to je sice rychlejší, ale zato delší a tudíž dražší cesta. Když to zjistil pan průvodčí, chtěl po mě doplatek, asi 50 korun. Bohužel, měla sem v peněžence poslední dvacku.. Tak on odešel se slovy, že to ještě nějak vykoumá. Hrozně jsem se bála, že se vrátí a řekne, že na další zastávce si musim vystoupit, ale on pak přišel, spiklenecky na mě mrkl a řekl, že je všechno v pořádku. Byl tak hodnej, chtělo se mi dojetím až brečet:D Na Malý Skále jsem pak vystoupila a šla k Duše, povídaly jsme si a pak si pustily Lidé deště a Kafe a cigára. Ten druhej film se mi líbil víc, byl takovej děsně stylovej:) Dneska ráno jsme posnídaly naprosto božský tousty a já pak odjela vlakem domů. Byl to moc hezkej víkend:)

Dvacátoprvozáříjový

21. září 2008 v 6:00 | Ashuleii

Dvacátozáříjový

20. září 2008 v 6:00 | Ashuleii
Dneska má narozeniny Meow, je jí 18! Všechno nejlepší, Peti:)

Až umřu...

19. září 2008 v 19:38 | Ashuleii |  In my mind

... nechám si na pohřbu zahrát tuhle skladbu. Zamilovala jsem se do ní a jestli mi člověk, co bude zařizovat pohřeb, moje přání nesplní, vrátim se na zem jako duch a budu ho nadosmrti strašit. Představuju si, že obřad se bude konat venku, kolem bude několik stromů a jinak pusto, žádný domy nebo další jiny hroby, chci tam odpočívat sama. Nebudu mít náhrobek, ale u mýho hrobu se do země zahrabe žalud a až z něj bude růst strom, budu v něm růst já. Stanu se dubem. Dál si přeju, aby mě spálili. O smuteční oslavě nebude hrát žádná smutná hudba, lidi se budou smát a s úsměvem na mě vzpomínat, budou s mou smrtí smíření. Mamce odkážu svoje vlasy, vždycky si z nich chtěla udělat paruku… Šárce věnuju všechny svoje fotky, otisk mejch zubů v sádře a otisk mojí dětský ruky do keramický placky. Duša dostane klavír, protože hrozně po nějakym touží, tak jí dám ten můj. Babičce dám všechny pohádkový knížky, Káče starý a hodně ošoupaný bordel punčochy a ještě si rozmyslím, kdo dostane mou sbírku toaletních papírů.
Myslim, že to mam docela pěkně vymyšlený, teď už můžu v klidu umřít…
Apdejt 21:18 - A klaun dostane koně, tak.

Devatenáctozáříjový

19. září 2008 v 6:00 | Ashuleii