Říjen 2008

When you get sad, stop being sad and be awesome!

30. října 2008 v 17:52 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Mohlo by se zdát, že důvodem, proč jsem o sobě nedala pár dní vědět, je to, že jsem měla hrozně nabitej program a užívala si každou volnou chvíli. Omyl. Plánovala jsem, jak pojedu do Brna, pak do Prahy, z obojího sešlo a nakonec jsem za celý prázdniny jen přespala u Káči. Ne že by to nebylo fajn, batikovaly jsme, pekly hruškovej závin z pivního těsta a jablečnej koláč, koukaly na filmy, snídaly v posteli nebo hrály Expedici. Zbytek dní jsem ale nestydatě proflákala. No nevadí, vlastně mě to docela bavilo:)
Teď jen krátkej report ze školy - dostala jsem 4+ z matiky to je pro mě skoro úspěch:D a zkazila jsem sloh na NJ, co jsme měli psát o hodině, protože jsem ho chtěla opsat z taháku a profesorka mi na to přišla. Po škole jsem se sešla s pseudofotografem, ukázala jsem mu kousek města a popovídali jsme si nad hrnkem zelenýho čaje. Je to vegetarián, což je špatný, protože jsem chtěla, aby ochutnal ty skvělý kuřecí křídla v medu. Ale jinak jsem ráda za tohle setkání, to zas jo:)
A rozhodla jsem se, že po gymplu nepůjdu na žádnou vejšku. Za prvý, nikam by mě nevzali a za druhý.. Jsem asi moc líná. Stejnak nevim, kam bych šla. Ale to nevadí, vymyslela jsem si, že si někde otevřu nějakou malou stylovou kavárnu a sama si budu obstarávat zákusky a pečivo a lidi ke mně budou moc rádi chodit na moje na jazyku se rozplývající se brownies a oříškový dortíky.


All your dreams are made of strawberry lemonade

26. října 2008 v 5:39 | Ashuleii |  Z mého pohledu
To jsem se takhle včera večer zase trochu nudila. Bylo kolem půlnoci a mě se ještě nechtělo spát, tak jsem jentak bloumala domem s foťákem a občas zmáčkla spoušť. Neočekávám, že vám při pohledu na tyhle fotky proběhne hlavou "Páni, ty sou fakt pěkný!". Spíš bych jen chtěla, aby to na vás nějak zapůsobilo, aby vás to nakazilo tou večerní atmosférou..

63 cm

24. října 2008 v 21:57 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
.. toť číselnej údaj značící dýlku mejch vlasů. Tybrďo.
Připadám si přinejmenším o 50 let starší. V půl devátý jsem zalehla do postele, zachumlala jsem se do deky a peřiny, objala polštář a doteď poslouchala písničky navolený ve frontě na kompůjtru. Bylo mi hezky, tak po různu jsem si přemejšlela, vzpomínala na dnešní den, třeba jak po mě spolužáci chtěli, abych jim detailně popsala, jak se sprchuju nebo jak jsem o volný hodině spala na lavici, holky mi pletli copánky ve vlasech a já jen odevzdaně poslouchala jejich povídání o tom, jak je ten či onen člověk štve. Mě teda nějak zvlášť nevadí, že někdo od nás ze třídy teď chodí málo na hodiny, protože natáčí video pro školu. Teď už je to vlastně ve fázi sestřihu.. Je to jeho věc, on si to pak bude muset všechno dohánět. A upřímně, mě by se teda něco takovýho dělat nechtělo, určitě to bude pěkná otrava. Rozhodně mu ale nepřeju špatný známky a podobný nepříjemnosti.
Voní to tu jako v ethno krámku, zapálila jsem si jednu vonnou tyčinku:) A až to do rána vyčichne, zaplaví dům voňavost čerstvě upečenýho koláče. Už se na něj těšim. Jsem tu sama, bude tomu tak až do neděle. Pořádně ještě nemam vymyšleno, jak si náš volnej dům užiju, ale líbí se mi už jen ta představa volnosti a klidu. Chtěla bych si povídat s lidma, ale icq mě nějak nebaví a na skypu nikdo nebejvá..:/ Kdyby se tam někdo z vás někdy ukázal, najdete mě pod nickem hlina_v_sufliku, ráda vás uslyšim, kohokoliv.
Zdál se mi sen o K. Někde jsme spolu byli, on měl nakrátko ostříhaný vlasy a jeho kamarád mi řikal Malá Kája.
A obloha venku je nějak... Oranžová.

Haló, u Kolína něco je. Nějaká nastydlá velryba.

23. října 2008 v 19:33 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Několik událostí mi dneska zlepšilo den. Začnu hned od rána - mohla jsem se krásně prospat a jít do školy až na desátou. Tam jsme se společně se třeťákem, oktávou a čtvrťákem nacpali do hudebny, kde se konala přednáška. Pan Š. nám vyprávěl o tom, jaký to bylo žít za doby normalizace, o roce 68 a tak. Bylo to zajímavý, ale občas jsem se neubránila nepozornosti a lítala jsem myšlenkama všude jinde. Taky jsem zase pozorovala lidi okolo. Spoužáka O., jak se nevhodně a rádoby chápavě pochechtává výkladu pana Š., L. a jeho ruce má je stejný jako jeho bratr M., Šárku, co jí zbyl na krku pramen vlasů, který si nezamotala do copu a našeho ředitele, co vypadá jako žába. Po dvou hodinách povídání skončilo a přede mnou byla písemka z matiky, ale nedělám si z toho těžkou hlavu, jsem ráda, že už to mam za sebou a dál se tim nezabejvám. A líbilo se mi, jak zvenku svítilo do učebny sluníčko, ozařovalo profesorovu řídce ovlasatělou hlavu a můj chaoticky popsanej papír. O zeměpise jsem řekla třídě aktualitu ze světa o Hasanu Nasralláhovi, kterýho se údajně někdo pokusil otrávit, páni a vděčně jsem si vydechla, když jsem měla tu náročnější část dnešního dne za sebou. A nakonec to dokonce ani nebylo tak zlý:) Po škole jsem se courala městem, v trafice si koupila čokoládový číslo Apetitu a listovala jsem si jim sedíc na lavičce, než mi přijel autobus. Doma jsem se pak s potěšením zabalila do deky, plácla se na gauč a koukala na třetí řadu HIMYM. A už se nemůžu dočkat, až půjdu zejtra v půl pátý ze školy a bude na mě čekat 5 (slovy pět) krásnejch volnejch dnů:)

Zastřel si svého důchodce

22. října 2008 v 19:52 | Ashuleii |  In my mind
Neustále sama sebe přesvědčuju o tom, jak jsem zlá. Dělám si z lidí srandu, směju se jim, ať už pro to, co řekli, udělali nebo co maj na sobě. Nemyslim to špatně, často něco plácnu dřív, než o tom trochu stihnu popřemejšlet. Když to pak vypustim z pusy, zarazim se a dojde mi, jak hnusně se chovám. Chvíli mě to mrzí a další den v tom vesele pokračuju.
Máma mi řekla, že nemám žádnou empatii a že se přece nemůžu stát psychologem, když jsem taková. Nemam ponětí, co se mnou bude, až vypadnu z gymplu. Nejdřív asi utratim všechny peníze, co mi mamka spoří na účtu, pojedu do Paříže a pak procestuju trochu Evropu. Taky se podívám do Japonska, budu chodit v kimonu se štětcema ve vlasech, popíjet saké a chovat kanárky.
Jinak, poslední dva dny ve zkratce - úspěšně jsem opsala písemku na chemii z taháku, učitelka na klavír pochválila moje hraní, naučila jsem se nový kroky na břišních, mamka si všimla, že jsem zhubla 7 kilo, zaspala jsem a do školy utíkala rozcuchaná a nenamalovaná, běhala jsem po schodech nahoru a dolu, aby mi by trochu teplejc, domluvila jsem se s K., že za ním o podzimních prázdninách pojedu do Prahy a taky Káča mě k sobě zve, takže se tam taky nějak asi ukážu a zítra píšu písemku z M, absolutně to nechápu a místo abych se učila, surfuju na netu a píšu tu nesmysly. Tě péro sombréro, jdu se učit.

Nech mě spát v tvé podkolení jamce

20. října 2008 v 20:40 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle

Kaňónem takhle k večeru, uhání kaubój v sombrééru…

Jutrutrůů, mám takovou zpívací náladu. Když jsem o víkednu u taťky jedno odpoledne osaměla, našla jsem si texty ke všem mejm oblíbenejm písničkám, navolila jsem si je do playlistu a zvesela je vyřvávala na celej dům. Hudba mě hrozně ovlivňuje, dokáže mě snadno dostat do určitý nálady, takže pak jsem celá rozjuchaná a hopsám, nebo mě jen přepadne melancholie, vzpomínky, v dalšim případě třeba i smutek a zamáčknu jednu dvě slzy.. Když jsem dneska jela autobusem domů, pouštěl nám pan řidič Elvise, to bylo uplně takový hezký:)
Před tělocvikem jsem měla mít volnou hodinu, na rozvrhu psali, že nám odpadá angličtina. Chtěla jsem zas po sto letech navštívit posilovnu, tak jsem se převlíkla do cvičebního úboru a začla se protahovat, když v tom za mnou přiběhla spolužačka a že tu anglinu nakonec máme. Great. To mi nevyšlo, no. A o tělocviku nás profesor vyhnal ven. Bylo tam asi 5 stupňů! Tak jsme si s holkama došly pro bundy, já i pro mou dvoumetrovou šálu:D Nejdřív rozcvička, to byla sranda:) A pak jsme na hřišti házeli míčkem, bylo trochu mlhovato a svítilo mi sluníčko do očí a hodila jsem 25metrů! Myslim, že to pan profesor nějak špatně měřil..

A založila jsem si účet na fejsbuku a uplně mě to uchvátilo, nejradši bych tam byla celej den a jen psala vzkazy lidem na zeď a vymejšlela si, co zrovna dělám:)

Jeden fík a tři oříšky

19. října 2008 v 17:30 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Jsem zase doma, v pokoji s dřevěnejma trámama a na nich pověšenejma suchejma kytkama. Zase sedim v tom nepohodlnym proutěnym křesle, je tu chladno, ale je to moje, jsem ve svým. Nikdo mi tu nekouká přes rameno, mám tu soukromí, můžu se třeba stavět na hlavu a plácat ušima, aniž by to někoho pohoršovalo. Jsem tu fakt ráda. Ne že by víkend strávenej u táty nestál za nic, měla jsem se tam celkem pěkně. Vylouskala jsem si do zásoby spoustu oříšků a rozplývala se nad roztomilou francouzštinou Audrey Tautou. V sobotu večer jsem měla pokoj jen pro sebe, ségra byla v práci, tak jsem se rozvalovala po celý posteli a koukala na telku s její mp3 v uších. Některý písničky byly otřesný, velký zastoupení tam měl chorvatskej pop, ale pár se mi jich docela líbilo, nejsem moc vybíravá, co se hudby týče..
Dneska ráno jsem se probudila, byla ještě tma, nechtělo se mi vstávat, ale ani spát, jen jsem tam tak ležela, pohled nepřítomně zapíchlej do stropu a přemejšlela jsem, co všechno se už v tom domě stalo, co všechno už ty stěny pamatujou, jak se to tam přes ty dlouhý roky změnilo. O patro vejš jsem slyšela dupat babičku s dědou (vstávaj před šestou a usínaj u večerních zpráv). Když jsem za nima pak byla, vyprávěl mi děda o svým dětství, jak chodil do školy a sbíral povinně bylinky a paní učitelka ho neměla ráda. Je těžký si uvědomit, že byl s babí taky mladej, stejně bezstarostnej s nejasnou představou o životě, plnej touhy a přání.. A měli k dnešnímu obědu bramborovej salát, ach.
PS: Napsal...:)

Když nemá migrénu, bere ji hexenšus

18. října 2008 v 20:32 | Ashuleii |  In my mind

Chci...

Ochutnat sushi a parmazán. A tu luxusní zmrzlinu Carte D´or.
Zažít ten zadostiučiněníovej pocit, když někomu chrstnu do obličeje obsah skleničky.
Skočit z letadla a nerozevřít padák co nejdýl to půjde.
Mít ponorku a prozkoumat nejhlubší dno oceánu.
Zmenšit se a pobíhat v králičích norách a dělat bobky, co vypadaj jako lentilky.
Být aspoň jeden den Amélií Poulain, házet žabky do vody, pracovat v kavárně a projíždět se s Ninem Quincampoixem na motocyklu. A zasahovat lidem do životů.
A nebo se na chvíli stát nátělníkem Johnnyho Deppa.

Zmuchlaná do kuličky, vhozená v odpadkový koš

17. října 2008 v 21:06 | Ashuleii |  In my mind
Ať se snažim sebevíc, nenacházim na dnešním dni nic pozitivního. Dobře, zas tak se nesnažim.. Vlastně vůbec. Jsem moc unavená na to, abych se pokusila vzpírat tý protivný náladě, co se o mě pokouší. Těším se, že za chvíli vypnu počítač a půjdu si lehnout na gauč a budem s taťkou koukat na film. Jsem v pokušení třísknout s mobilem ven na silnici a sledovat, jak kolem projížděj auta a nemilosrdně ho drtěj. Aspoň bych neměla možnost neustále fixovat displej v naději, že se přece jen ozve.
Ale přece jen bylo na dnešku pár příjemnejch věcí. Tak třeba.. Kamča měla dneska narozeniny a měla radost, když jsme jí
s holkama aspoň symbolicky obdarovaly čokoládou a tvarohovejma koláčkama. Odpadla nám angličtina, tak jsem měla dvě hodiny volna. Mám dobrej pocit z písemky z francouzštiny. Šárka si docela zašla, když mě sem dneska doprovázela, takže jsem vůbec nemusela jít sama (což dělám opravdu nerada, zvlášť teď, když mi nefunguje mp3) a jsem jí za to vděčná. A Tom (Pluie) přišel na to, proč mi K. ještě nenapsal. "… utíkal domů napsat několik málo slov k tomu domácímu úkolu, chtěl tě prozvonit, ale utíkal.. a vlastně trochu začalo pršet.. a nechtěl tě prozvánět hned po tom co byl s tebou.. protože by na něm bylo moc znát že se mu líbíš.. ale špatně zpátky zastrčil ten telefon.. a spadl mu do louže.. v tý zatáčce na cestě........... špatně se mu psalo.. i když ten telefon vyčistil.. sice funguje ale občas poblikává....." A prý to dopadne tak, že se K. za mnou doplazí, vysvětlí mi to, omluví se a všechno mi vynahradí. Už se na to těšim:)

Melounová Milka s praskavejma křupinkama

16. října 2008 v 23:22 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Neumim zpívat. Nebo možná jo, ale jen falešně. A teď moje vokály hyzděj refrén jedný takový reggae písničky. Uf. Ale od začátku…
K. mě vyzvedl po škole, nejdřív jsme mysleli, že se půjdem podívat na jednu vyhlídku tady v okolí, je to tam moc pěkný, ale počasí nám nepřálo, tak jsme se skovali do Korunního. Pak se tam za náma stavil i jeho bejvalej spolužák a nakonec nás přemluvil, ať si s nim uděláme vejlet do Prahy, že jde nahrát písničku na svý plánovaný album. Tak se jelo. Mam ráda takový neplánovanosti:) "Studio" se nacházelo někde u Dona Giovanniho v bytě jednoho Slováka. J. si nasadil sluchátka, postavil se k mikrofonu a nejmíň dvě hodiny zpíval, ta písnička mi bude znít v hlavě celej víkend. Ale bylo to moc zajímavý a mě to bavilo, to jako jo. Až na ten konec teda. Kluci na mě přišli s tim, že by se jim tam hodil nějakej dívčí hlas a vůbec se nenechali odradit mym tvrzením, že jsem příšernej zpěvák! No, dobře jim tak, akorát jsem to zkazila, ale nevadí, byla to sranda:) Domů jsem se dostala až teď, krásně jsem si užila noční jízdu autem, v dešti, to nemělo chybu. Akorát pořád nevim, na čem jsem, tak trochu jsem se těšila aspoň na políbení na rozloučenou, ale nějak se to asi nehodilo, když tam byl i J… A tak. Možná K. ani nechtěl.. Slíbil, že se ozve, ale nejsem si jistá, jestli to třeba nebylo takový to Ozvu se= Nečekej, že se kdy ještě uvidíme. Budu čekat.

Jsem její radost

15. října 2008 v 19:58 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Jak jsem včera vytuhla relativně brzo, tak jsem se dneska k ránu probudila a už mi nešlo usnout. Koukla jsem na budík - 3:30. Chvíli jsem se tak převalovala v posteli, pak jsem probudila smskou K. sice tvrdil, že byl taky vzhůru, ale nevěřim mu to:) a plánovali jsme, co zejtra podniknem. Už se těšim:) Měla jsem chuť doběhnout k němu domů, vytáhnout ho z peřin a koukat s nim na východ slunce.
Mamka mi ráno vrazila do ruky jednoho Palackýho, abych si koupila nový kalhoty, prej ty současný už jsou příšerný. S tim si dovoluju nesouhlasit, mam je moc ráda a nebudu si kupovat jiný, je to zbytečnost, nepotřebuju je. Na klavíru jsem úspěšně maskovala, že jsem skoro dva týdny nehrála a o češtině mi prošel referát z Něžná je noc, kterej jsem chtě nechtě musela stáhnout z netu, protože 350stran za necelej tejden jsem prostě nezvládla přečíst.
Po škole jsem šla s Adél a Šárkou do zušky, kde měly výtvarku a po dobu, kdy bych stihla zkouknout tak tři díly HIMYM, jsem nehnutě seděla s pohledem zapíchlym na uchu tašky ležící na okenním parapetu a holky mě kreslily. Nesměla jsem moc mluvit, vlastně vůbec, to bych hejbala pusou a to nešlo. Ale mohla jsem přemejšlet a vzpomínat a vybavila jsem si hru, co jsem hrála s dětma jako malá. Cukr-káva-limonáda-čaj-rum-bum. Ten, co předříkával a my ostatní jsme zatím k němu měli doběhnout a zastavit se, než se k nám zas otočí čelem, mě vždycky rozesmál, takže jsem musela udělat třeba tři čertí nebo dva čapí dozadu. Byla to sranda:) A nebo čokoláda.. Ale u toho jsem se vždycky se všema pohádala.
Před břišníma jsem ještě zaběhla do Tesca, chtěla jsem K. koupit takovej ten dobrej sýr brie, má ho moc rád, ale nikde jsem ho nenašla. Hlavně že tam měli ovotvaroh Milko s jablkem a aloe vera!

Tomato is not an apple!

14. října 2008 v 21:12 | Ashuleii |  In my mind
Jak to tak vypadá, zalehnu dneska chvíli po devátý. Co jsem přišla že školy, nemám do ničeho elán, ovládla mě nechuť do všeho. Krásně jsem zabila několik hodin bezcílným surfováním po internetu a tak mě to unavilo, že asi za chvíli fakt půjdu spát. Ikdyž to se mi taky nechce. Achjo. Za všechno může škola. Dneska jsem zažila nejvíc zabijáckou hodinu zsv, slečna praktikantka celých 45minut vykládala, člověk si musel zapsat každý slovo, ale po třech hustě popsaných stranách A5 sešitu jsem to vzdala a zbytek hodiny soustavně upadávala do mikrospánku. Naprosto ztracenej čas. Mělo by se to nějak zařídit, že když by člověk nevěděl, jak se zabavit a nic by se mu nechtělo (jako teď mě), tak by si mohl říct, že třeba 5 hodin přeskočí a sková si je do zásoby pro chvíle, který by bylo fajn prodloužit.
A ještě něco… Nebo vlastně ne.


Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet…

13. října 2008 v 20:39 | Ashuleii |  In my mind

Naprosto mě to fascinuje. Jev obsahující produkty kondenzace a snižující dohlednost pod 1 km, tak zní definice mlhy. Jednou bych chtěla zažít takovou hustotu, že bych neviděla na krok, všude kolem mě by bylo bílo a já bych rozpustile bloudila okolím. Líbilo se mi, jak bylo mlhovato dneska v zámeckym parku, že člověk ani neviděl, kde končí. Mlha se líně rozvalovala po trávníku a mezi stromy, měla jsem chuť za ní běžet a lehnout si do ní.

Byla jsem trochu nervózní z dnešního setkání s K., ale rychle mě to přešlo. Když mě totiž po škole vyzvedl, jeli jsme asi 10minut městem a najednou auto chcíplo, s odmítnutím znova se rozjet. Ještěže byla nedaleko benzínka:) Procházeli jsme se parkem, chtěl si zapálit, ale neměl u sebe zapalovač. To je dobře, měl by s tou nikotinovou závislostí přestat. Pak jsme si ještě povídali nad hrnkem čaje v Korunním princi. Teda, spíš já povídala a on se jentak usmíval a občas i něco prohodil, když jsem ho pustila ke slovu. Dovezl mě domů s návrhem, že by mě ještě někdy rád viděl. Dobře, tak teda ve čtvrtek.
A vstávala jsem na devátou, posnídala božskej koláč, občas se mi o basketu podařilo hodit míč do koše a naplánovala jsem si další príma záležitosti na podzimní prázdniny. Dneska je prostě krásnej den:)

Polentový kojáč

13. října 2008 v 14:00 | Ashuleii |  Yummy
Ingredience:
  • 200 g másla
  • 150 g třtinového cukru
  • 200 g mletých oříšků (mandle, vlašský, lískový..)
  • 3 vejce
  • 110 g polentové mouky
  • 1 a ½ lžičky prášku do pečiva
  • špetka soli
  • šťáva z 1 citronu

Příprava jídla:

1. Troubu předehřejte na 160, horkovzdušnou na 140 stupňů. Koláčovou formu o průměru 22 cm vyložte pečícím papírem.
2. V míse utřete změklé máslo s cukrem a vejci. Vmíchejte mleté ořášky, kukuřičnou mouku, prášek do pečiva a citronovou šťávu.
3. Těsto dejte do formy a pečte zhruba půl hodiny, dokud nebude koláč hezky zlatavý. Potom ho už jenom posyp­te mandlovými lupínky a nakrájejte na řezy; jestli chcete, podávejte dezert s kopečkem smetany.
Včera se mi nepovedl tak uplně podle mejch představ, mnohem radši mam, když je ve středový části taková tekutější konzistence, uplně se to rozplývá na jazyku.. Příště ho musim vyndat z trouby dřív, takhle se to dá jíst i normálně rukou, což je pro mě docela nezvyk:D


Dobrá trafika a cookiesoidní brownie

12. října 2008 v 22:05 | Ashuleii |  Z mého pohledu
No fakt, ten zákusek vypadal jak cookie, neznámo proč tomu říkali brownie.. Ale mě se tak
líbil!:) Kate si k tomu dala nějaký pití, co chutnalo jako krupicová kaše se skořicí, já měla čaj Martinique Zajímaj někoho tyhle důůležitý detaily..? Asi ne, ale nevadí:)
V jedný takový pěkný skrytý zahradě s podzimním listím jsem si hrála na japonskýho turistu, Kate mi byla modelínou, pak jsme to nastavily na samospoušť a házely ksichty. Taky přikládám fotku nějakejch pěknejch domů s červenejma muškátama a s bílou šmouhou po letadle a Kate lezoucí po stromě, měla chuť na jabka:)

Setkání kavárenského povaleče a charismatické rusovlasé víly (haha)

12. října 2008 v 18:00 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Neděle nepatří k mým oblíbeným dnům. Vlastně ji mam ze všech dnů asi nejmíň ráda, netěší mě pomyšlení, že po ní hned přichází pondělí a člověk má celej školní tejden zase před sebou. O nedělních večerech na mě často padá melancholická nálada, nechuť do čehokoliv a ukrutná touha vrátit páteční odpoledne. Ne však dneska. Setkání s Katie byla víc než příjemná záležitost. Provedla mě krásnou starou částí Prahy, vzala mě do útulný kavárny, na Kampě jsme poobědvaly výborný bagety ze Subway a po celou dobu jsem okupovala její boží digitální zrcadlovku, za což jí jsem fakt vděčná:) Jelikož jsme obě dost hovorný osoby, měly jsme si pořád o čem povídat, tim spíš, že toho spolu máme hodně společnýho. To, že času jsme měly hříšně málo, snad ani nemusim zmiňovat, dokázala bych hodiny poslouchat Kátino vyprávění a jentak se courat Prahou a vysedávat po kavárnách:) Už se těším na další setkání..

Jinak, včera jsem strávila celej den v kuchyni, připomněla jsem si, jaký to je donekonečna krájet zeleninu, mejt nádobí, poslouchat nadávky kuchaře, snášet úchylný projevy číšníka a čuchat ten hospodskej smrad. Ale nevadí mi to, takhle jednorázově.. Občas to byla i docela sranda.

Zbytek dne plánuju naplnit nenáročnýma aktivitama, jako je listování říjnovým Filtrem obsahujícím interview, zhodnocení koncertu a plakát Coldplay, pečení naprosto podzimní záležitosti, jako je polentovej koláč s oříškama a sledováním několika dalších epizod HIMYM víc jak 24hodin od nich abstinuju a už se na mě projevujou abstinenční příznaky, zatím je to jen tik do oka.

Vtip na závěr: Šli dva a prostřední upad.
Nejsem moc dobrej vypravěč vtipů, no...:)

Dvanáctoříjnový (montdepiete)

12. října 2008 v 6:00 | Ashuleii
VěnovánoKatie

Jedenáctoříjnový

11. října 2008 v 6:00 | Ashuleii