Listopad 2008

Switch Bitch

30. listopadu 2008 v 21:08 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Hohoo, tak už to snad funguje! Tumáte pár snímků z dneška.

Obávám se, že jsem byl obdařen, či snad obtížen, neobyčejně vybíravou povahou

30. listopadu 2008 v 17:43 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Čau vy okurky. Tak včera jsme tu oslavovali, jedli spoustu dobrýho jídla, až nám z toho bylo špatně, ale užívali jsme si to. Bába dostala pečúcu rúru, nějaký blbosti a taky dárkovou igelitku se samejma dobrotama (měl to bejt košík, ale ten strejdové nikde nesehnali, no). Když pak večer všichni odjeli, pouštěla jsem si dokola Untitled #1 od Sigur Ros a po tvářích se mi koulely slzy, bylo mi smutno. Myslela jsem na to, jak je svět nespravedlivej, když já se vždycky zakoukám do toho, kdo mě nechce a odmítám ty, co toužej po mě. Tak trochu to přetrvalo do dneška, až jsem to už doma nevydržela a utekla s foťákem v ruce a porouchanou mp3 v uších ven. Když už jsem byla v takovym pěknym rozpoložení, představovala jsem si zase, jaký by to bylo, kdybych teď umřela a jak by to všem bylo líto to neznamená, že to tak bude, až se to opravdu stane. Lesem jsem došla k Bartošově peci a chvíli se zdržela u jezírka, nad kterym se líně převaloval sotva znatelnej mlžej opar. Když dohrál fontánovej soundtrack, přeskákala jsem v playlistu do tý veselejší části, fotila shnilý jablka a zaječí bobky ve sněhu a nahlas si zpívala. Zastavil ma policajt, hneď pokuta tri stovky. Ty brďo, fakt? Ti vravím... No, ty koky! A je mi zase dobře. Netušim sice, jak dlouho mi to vydrží, ale snad dlouho.
Jo, předevčírem za mnou přijel paya, poseděli jsme v Princoj, kde mě údajně očumoval číšník, ale tomu nevěřim. Ochutnala jsem cinzano a vykouřila dvě lakystrajkový cigarety. Maminka o mě se smíchem prohlásila, že jsem zkažená. Nevim, co je lepší, jestli to, nebo prudérní konzerva, za kterou mě měla doteď. Ts. Doma jsem payovi ustala v mý posteli, on měl ještě asi hodinovej zásek v koupelně u koček a pak už jsme si popřáli dobrou noc a šli spát. V sobotu dopoledne jsme ho odvezli na vlak, v trafice jsem si koupila prosincovou Elle a naštvala mě babička. Zbytek už víte..
Chtěla jsem přidat fotky z dneška, ale blog mě zas neposlouchá, debil jeden, takže snad zejtra, no:)
PéeS: Ten titulek je z Milostnejch rošád od Dahla, začla jsem to číst a moc se mi to líbí, doporučuju.

Nejkyd mééén!

29. listopadu 2008 v 12:42 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Zejtra má Šárka narozeniny, tak jsem jí upekla dort a společně s Áďou a nakonec i Kamčou tyjo! jsme jí pořídily šarmantní plesovou kabelku a silonky a včera o volný hodině jsme to oslavovaly:)

Když se mnou chceš mít dítě, musíš se mnou nejdřív chodit, pak se se mnou párkrát vyspat, pak si mě vzít a pak počkat, až to dítě budu chtít

27. listopadu 2008 v 16:31 | Ashuleii |  In my mind
Mám panickou hrůzu ze smrti. Dneska jsem si tady přečetla, že Patrick Swayze umírá a rozbrečela jsem se. Za dva měsíce a kousek to bude rok, co umřel Heath. Je mi z toho smutno. Nechci si ani představit, jaký to bude, až mě opustí někdo blízkej. Je to už dlouho, co mi umřela teta/ strejda/ děda/ děda/ kamarád z dětství, byla jsem ještě malá, tolik jsem si to neuvědomovala a ani si ty pocity tak nevybavuju. Ale když mě rozbrečí už jen zpráva o smrti herce, co teprv, kdyby umřel někdo.. Koho mam ráda a na kom mi záleží?
O němčině jsem šokovala profesorku, když jsem se přiznala, že se chci dožít tak čtyřicítky. Mám totiž plán. Ne, není to ten, že utečeme bez placení. Jsem sobec a abych se netrápila z toho, že mě opustěj moji drazí, předeběhnu je a umřu dřív než oni.

100% silk!

26. listopadu 2008 v 21:52 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Tolik jsem měla z dnešního dne strach a nakonec to vůbec nedopadlo špatně:) Na klavíru jsem se pani učitelce omluvila, že mam teď nějakou krizi a nebaví mě hrát, ale že skončit taky nechci. Ona se jen usmála a mávla rukou, že to zná a začla mi vyprávět o tom, jak ona utíkala s brekem z klavíru a učitelka po ní mrskala noty:D O češtině jsme dokoukali Proces od Kafky, to byla docela schíza. Z ingliš konverzejšn jsme psali, něco jsem vymyslela, něco opsala od Šárky a jsem vcelku spokojená. Pak jsem ještě měla prezentaci s Kamčou o Anglii, naštěstí to nebylo tak zlý jako včerejší referát o totalitarismu, z kterýho jsem pak měla po zbytek dne depku a cejtila jsem se jak nejvěčí lůzr na světě. Jsem hrozně nervózní, když mam mluvit před větší skupinou lidí… Neskutečně. Ale občas se mi to daří skrejvat. O zsv jsem byla zkoušená z politologie a ta dvojka, kterou můj výkon profesorka ocenila, mi vyhovuje, vzhledem k tomu, že jsem se na to skoro neučila. Pak jsem se s holkama stavila v antikvariátu, nesla jsem tam pár knížek, co jsem doma našla a chtěla jsem se jich zbavit a hlavně za to dostat nějaký Komenský. Nebo aspoň Němcový. Stejně jsem to pak všechno utratila za jídlo a podobný blbosti, ale nevadí. Pobyla jsem s holkama na výtvarce a rozhodla jsem se, že se mi nechce jít na břišní, tak jsem pak zavolala sousedce a ta mě odvezla dom. Jsem lenoch líná, no jo. A je mi to jedno. Tady jsem se cejtila dost dospěle, přišla jsem do prázdnýho baráku, postarala se o tu naši zoo, nakrmile je a tak, povečeřela jsem, koukla u toho na zprávy.. A pak jsem se zas chovala jako dítě, běhala po domě v šatech a dělala u toho moje obvyklý ksichty, koulela jsem očima a špulila pusu, klasika. Fotodokumentace v celym článku.

Anglická rodina tvrdí, že má v gauči mimozemšťana

24. listopadu 2008 v 20:29 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
V dražbě o Human qualities o angličtině jsem si za sto babek koupila kreativitu, heč:) Nejdřiv jsem sice chtěla šarm, ale vyfouk mi ho spolužák, smůla. Ještě by se mi hodilo charisma a dobrý komunikační skilly, ale na to jsem už neměla peníze a stejnak zazvonilo na přestávku.
Po škole jsem se stavila v Batě a okukovala jsem boty na podpatku, abych měla něco k těm mejm šatům (který, jak jsem dneska zjistila, mi přinese Ježíšek a najdu je teda až za měsíc pod stromečkem). Objevila jsem jedny moc pěkný a ve slevě, tak jsem požádala prodavačku o velikost 41, abych si je vyzkoušela. Byly mi velký, stejně tak ty o číslo menší. Asi se mi zmenšuje noha, jak stárnu, z čehož mam fakt radost, protože se mi nelíbí, že mam chodidlo jako můj dvoumetrovej strejda (přeháním, ale stejně!)
Cestou autobusem jsem poslouchala rozhovor dvou puberťaček, s hlavou opřenou o sklo, a přemejšlela jsem, jestli se babičce bude líbit ta detektivka od Agathy Christie, co jsem jí koupila a jestli jí bude chutnat ten čokoládovej dort, co jí upeču. Budem to oslavovat o víkendu, už se těšim na tu rodinnou sešlost.
Doma jsem si pustila béčkovej horor z patologickýho prostředí. Když jsem si o něj v půjčovně řikala, Miloš se mi smál, když zjistil, že ho chci vidět jen kvůli Milovi V.(děsně krásnej Jess z Gilmorek)
Teď přijela domů mamka, zas má spoustu starostí a já se jen děsim, do jakýho průšvihu se zas řítí. Radši ani nechci vědět, kam to má ve středu namířeno. A nebudu se mít po břišních jak dostat domů, tak snad mě u sebe někdo nechá přespat..
Tak dorbou s korbou:) to mě zas Šárka něco naučila:D

Ožralej blbeček, kterej se jmenuje Bůh a krabička tužek, která se jmenuje Osud

23. listopadu 2008 v 18:52 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Tak trochu mi hnije pravej palec. Včera jsem otvírala okno a řízla jsem se o něj, tak jsem na to vlepila náplast a sundala ji až teď a to co mam na prstě vypadá jak živý maso a vůbec se mi to nelíbí.
Měla bych mít radost z dnešního nakupování, ale někdo mi zkazil náladu a ač jsem se snažila tomu zabránit, tak je mi tak všelijak. Ale mam krásný nový vílovský šaty, barevný triko s holkou z obchodu, co se jmenuje jako jedno ovoce a fialový punčocháče. Koupila jsem nějakej dárek na Vánoce? Ne. Sehnala jsem něco bábě a Šárce k narozeninám? Zase ne. To bylo totiž tak, já vůbec neměla v úmyslu pořizovat oblečení na ples. Ale od začátku. Včera odpoledne jsem se za neustálýho chumelení vypravila do města, zahrála si kulečník, vypila zelenej čaj a pak jsem šla se Sabinou do kina na tu novou bodnovku, Quantum of Solace. Craig bez košile je opravdu rajcovní a všechny ty akční scény efektní, ale už po 10 minutách jsem netušila, o co v tom filmu jde, pořád jsem se sama sebe ptala, jak je možný, že se tam tenhleten dostal a co tam zas dělá tenhle jinej a kdo je probůh tohle. Moc se mi to nelíbilo, dokonce uvažuju, že na ČSFD to ohodnotim jen dvěma hvězdičkama. Ten večer jsem taky tátovi ukázala mýho Nikonu, pochválil mi ho! A myslel, že ty kalhoty, co mi posledně pomluvil, jsou nový a dokonce vypadal, že se mu líběj. Když se Hanka jeho přítelkyně, máma Sabiny dověděla o mý dnešní cestě do Prahy, navrhla, ať jede S. se mnou a ať si pořídíme něco pěknýho společenskýho. Dostala jsem spoustu peněz, na což vůbec nejsem zvyklá, takhle jen tak, ale měla jsem radost. Vlastně tak uplně zadarmo to není, musela jsem slíbit, že s nima pojedu příští rok na dovolenou. Ale kdo ví, co bude za 9 měsíců, že… A tak jsme dneska před desátou dorazily se S. na Floru a prolejzaly jsme všechny ty obchody, co tam jsou. Už cestou autobusem a vlastně už včera večer, celou dobu i během nakupování, neustále povídala o Matovi, její lásce z Chorvatska. Poslouchám to už rok a půl, pořád to samý dokola, opravdu mě to neba. A ještě byla protivná, achjo. A když sem si dávala tuňákovej wrap se sýrem v jednom občerstvení s darama moře, seděl kousek vedle pan Krampol. Měl neskutečně bílý vlasy..
Konec článku, jdu si pustit HIMYM, ty mi vždycky zlepšej náladu.

Upletu si parník z mořskejch řas, na kterym za tebou přijedu na svatbu

22. listopadu 2008 v 9:56 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Omluvte ten včerejší řachlej odbytej článek, fakt jsem neměla náladu o něčom povídat, stejnak nebylo o čom, ale měla jsem chuť na něco takovýho hloupýho, tak to tam prostě je, no.
Večer se krásně rozsněžilo, už padaly takový ty uplně veliký těžký vločky. Mia se ani nechtěla jít vyvenčit, studilo jí to na tlapky. Plácala jsem se od ničeho k ničemu, jen jsem zabíjela večer a těšila se do postele. Využila jsem mamčiný nepřítomnosti a ustala jsem si na matraci, co jí leží v ložnici na zemi vedle topení. Aspoň jsem tak mohla v klidu poslouchat vánoční koledy z hifi věže ta v mym pokoji už nějakou dobu odmítá fungovat, mp3 jakbysmet. Nejdřív jsem měla v plánu pustit si soundtrack k Fontáně a udělat si pěkně smutnou a melancholickou náladu, ale nakonec jsem od toho upustila, mě ta hudba dostává do fakt strašnejch stavů. Koukala jsem před spaním z okna, celý naše malý údolíčko leželo pod vrstvou sněhu a světla z okolních domů dávala vědět o existenci dalších lidí. Zašvidrala jsem pohledem k domu jednoho souseda a představila jsem si, jaký asi bude mít letos Vánoce. Manželka se od něj nedávno odstěhovala, protože ji bil a žití s nim přesáhlo hranice snesitelnosti, ale pořád má ještě malýho syna a mě jich obou bylo líto, že nestrávej svátky společně, jako rodina.
Poslouchám Loreenu McKennitt, což je po koledách snad jediná hudba, co nám hraje o adventu a samotnejch Vánocích doma. Chtěla bych jít za všema lidma, co znám, hlavně za těma, co jsem je dlouho neviděla, ale přesto tu pořád jsou. Chtěla bych jim všem říct, jak je mam ráda a že mi na nich záleží.
A ještě něco chci - jet zejtra nakupovat do Prahy!:D Akutně potřebuju pořídit Šárce (18) a babičce (70) dárek k narozeninám a pak už bych se poohlídla po něčem pod stromeček. Vzhledem k tomu, že já tam letos nic mít nebudu díky foťáku, mam ho i k budoucím osmnáctinám, co oslavim v lednu a asi i k Vánocům a narozkám napřesrok, jak byl drahej, ale to mi nevadí, tak aspoň ať má mamka co rozbalovat:)
K něčemu jsem se rozhodla, tak snad dělám dobře, držte mi palce. A užijte si víkend.

Bla bla bla

21. listopadu 2008 v 21:45 | Ashuleii |  In my mind





















Napsala jsem vám článek neviditelnym písmem, tak si to užijte.

Pšál ste si Mattóni?

20. listopadu 2008 v 17:41 | Ashuleii |  In my mind
Celej den nám nešel proud, tak jsem buď spala, pročítala starý deníkový zápisky nebo se prohrabávala krabicí, kde mam skovaný na první pohled nedůležitý, ale pro mě cenný věci a tak po různu jsem je fotila, tak se na to můžete kouknout v celym článku:)

Dopis od Káči

Jedno slovo - SNĚŽÍ!

19. listopadu 2008 v 10:29 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Někdo by mohl říct, že jsem hodně narcisistická, když pořád používám do designu svoje fotky. A já bych nemohla jinak, než souhlasit. Mě to ale baví, takže jestli má někdo problém s koukáním na můj xicht asi tak na 40 způsobů, tak ať sem prostě nechodí. Nechci dávat do záhlaví slečny z Deviant Artu, jako to tak má hodně lidí, je to nuda.
Včera jsem skajpovala s Káťou a nejdřív mi nefungoval mikrofon, tak jsem jen poslouchala její zapálený povídání a když bylo třeba, psala jsem jí reakce na icq. Ne že by to nebyla sranda, ale taky jsem jí chtěla něco říct, tak jsem to zkusila poštelovat a pak mě už taky slyšela, tak dobrý:) Trvalo to skoro hodinu a kdyby nemusela jít Kate na večeři, vesele bych si s ní povídala dál.
Už dva dny mi na stole leží Ema Destinová, strejda mi konečně vyplatil část peněz z letní brigády. A banánovníku, co sedí na zemi, vyrůstaj z květináče dva nový malý bánánovníčci, dobrý ne? Budu ho muset přesadit, vypěstuju spoustu banánů a pak je budu grilovat, vařit, smažit, píct, pražit, dělat jako kebab po kreolsku, krém z banánů, se smetanou, s majonézou, s olejem, banán s ananasem, s citrónem, kokosem, na pepři, polívky, dušený banány, saláty, s bramborama, do hamburgerů, do sendvičů. A to je asi tak všechno.
Mamce se v noci na dnešek zdálo, že nám umřel kůň. A já se líbala se spolužákem a musela jsem sníst slimáka, brr.
Neustálým koukáním do monitoru mi uplně zčervenalo pravý oko, takže do školy nepůjdu, až se uzdravim, ale až moje bělmo bude zase bílý a ne rudý. Jinak je mi ale fajn. Ráda vám popisuju všechny tyhle nezajímavý a nedůležitý blbosti..
No, to by zatím stačilo.

!ulůms etám ežkat, tivab ot ěm olatseřp a sipdan nej mesj alitopyv ela, uktápzop kenálč jelec taspan mesj alěthC

17. listopadu 2008 v 22:41 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Tak jsem nějak nastydla z toho pobíhání s holym zadkem pod mostem. Což mi vůbec nevadí, protože mam ráda ten sexy chraplák, v kterej se vždycky promění můj fádní hlas, když mam rýmu a chrchlám. A taky se mi nijak zvlášť nechce do školy. Ikdyž teda neuvidim Šárčinu novou propisku, co dostala v autoškole za to, že nebrečela.. Tak snad jindy. I přes nemoc jsem neodolala, nabalila jsem na sebe všecky deky a kožichy a vytáhla jsem mamku ven, dneska bylo krásně a ona byla taky krásná, tak jsem jí chvilku fotila. Zbytek dne jsem se pokoušela nainstalovat The Sims 2 a nějaký datadisky k tomu, jako jsou Mazlíčci a kolekce pro Luxusní život. Hrozně mi to nešlo, spolužák mi to dal v nějakejch imagích, tak jsem se s tim celý odpoledne rozčilovala, ale to nevadí, hlavně že už se mi to povedlo zprovoznit. Už jsem stihla s jednim simíkem vystřídat 8 partnerů, koupit několik psů a koček, zabít jeho otce a taky mě jedna simka odmítla, když jsem přichystala svatební hostinu a požádala ji o ruku, to bylo smutný. Stejnak mě nejvíc baví stavět domy a muchlovat se:)
Bítýdabljů, zas se mi jednou ozval K., ale mě už je to fakt ukradený, nebaví mě čekat a už mě nějak přešly chutě ho poznat. Ale chce se sejít, tak když si na mě někdy udělá čas, tak asi pudu.
To je moje máma, víte..?↓

Choking hazard

16. listopadu 2008 v 15:54 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Včera po-o mě mamka odvezla ke Káče, táhla jsem sebou tašku nacpanou oblečením, Nikona, dva objektivy a spoustu doplňků a blbostí, co by se nám mohly hodit při focení. Nanosily jsme si všechno pod nedalekej železniční most a strávily tam bezmála dvě hodiny. Pak už se setmělo, tak jsme zas šly domů. Pustily jsme si Chocking hazard s Honzou Dolanskym, toho fakt můžu:) Pak chtěly holky do Káčka na pívo, ale konala se tam nějaká soukromá akce, tak jsme doma na balkoně vyhulily brko a já se hrozně smála, až jsem pak spadla z postele. Zahrály jsme si člobrdo a koukaly střídavě na Titanik a Amadea. Ráno jsme zas vyrazily pod most, něco málo nafotily, poobědvaly a pak už pro mě přijela mamka. Ta ani dneska nebyla v kostele, vyspávala kocovinu, haha:D Ještě jsme nakoupily v Plusu a lidi na mě divně koukaly, asi proto, že jsem na sobě měla saténový pyžamový kalhoty.. Když ono to bylo tak pohodlný a já byla líná se převlíkat:)
Na těch fotkách vypadám jak mrtvá děvka, no a?

Eternal sunshine of the spotless mind

14. listopadu 2008 v 22:27 | Ashuleii |  Z mého pohledu

*pohled*

Když jsem byla malá, přikreslovala jsem princeznám kuličky na konce řas

14. listopadu 2008 v 18:25 | Ashuleii |  In my mind
Šárka si nechala ostříhala ofinu. Strašně jí to sluší, vypadá v tom starší a děsně rajc. A já bych taky chtěla nějakou změnu, ty moje vlasy mě už nuděj.. Máma se zas rozhodla, že se obarví načerno, prej chce bejt emo. Včera si pučila můj tmavej lak na nehty a dneska při snídani si zálibně dávala ruce před obličej a kochala se svejma temnejma nehtama. Tu barvu bych přirovnala… K švestkovejm povidlům. Je nejkrásnější, viďte?
Líbí se mi slovo omiminovat. A spolužákovi ruce. Pozorovala jsem je dneska o fyzice, kdy jsme si povídali o duze, to mě uplně zaujalo. A chtěla bych pochopit lom světla ve skleněnym hranolu, co jsme si posílali po třídě. Pořád jsem do toho koukala a byla sem z toho celá zmatená.. O matice jsem zas vůbec nedávala pozor, to se pak není čemu divit, že v tom tak plavu. Nedokázala jsem se ale vůbec soustředit, přemejšlela jsem o takovejch a makovejch věcech.. Třeba o tom, že bych fakt ráda zas po dlouhý době cítila tu tělesnou blízkost a teplo druhýho člověka. Poslouchat tlukot jeho srdce. Projíždět se autem, pozorovat ubíhající krajinu a bejt šťastná už jen proto, že jsem v jeho přítomnosti. Plánovat si společně víkend i dělat naprosto spontánní a neočekávaný věci. Courat se večerním městem kolem světel z obchodů a pouličních lamp s vzájemně propletenými prsty.. Spát v jeho triku a ráno se probudit v jeho objetí. To bych chtěla.

My new love..

13. listopadu 2008 v 8:54 | Ashuleii |  Z mého pohledu
...is called NIKON D60!

Efter brylluppet

13. listopadu 2008 v 0:00 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Čau:) Mám foťák, nešla jsem kvůli němu do školy, čekala jsem, až mi ho přivezou a pak jsem jen fotila a fotila, chodila po městě a fotila, čekala s holkama na výtvarce a fotila a pak mi došly baterky, tak jsem nefotila a místo toho jsem jedla pizzu, daly jsme si s A & Š sýrovou a kuřecí jedna třetina musela bejt bez žampionů:) a strašně jsme se přejedly a pak jsme skoro nemohly chodit a koupily jsme si v tescu džus a pak nás Áďa vezla autem do kina a já se bála, protože jela moc rychle a nebrzdila na křižovatkách (!) a pak už jsme seděly v kině na promítání filmovýho klubu, dávali Po svatbě s hudbou od Sigur Ros a malej Ind Pramid byl moc roztomilej, líbil se mi pršák slečny Anny a brečela jsem, když umřel Jörgen a cestou nazpátek se zdálo, že je venku hrozně světlo, přišla jsem domů, osprchovala se, přečetla pohled od Páji děkuju! a už se těšim na víkend, až se uvidim se Zorkou a taky se zúčastnim zpracování Káčiny maturitní práce z dějin umění, půjčim jí foťák a asi se i mihnu na pár snímcích, ona umělkyně mi oznámila, že mě tam chce polonahou nechat stát pod železničním mostem, to bude sranda!
A fotky dodám zejtra:)

Zas jeden takovej... Dotazník

11. listopadu 2008 v 18:59 | Ashuleii |  About Ashu
Ukradeno od Markétky:) Je to takovej netradiční dotazník, bavilo mě ho vyplňovat. Asi vám moc neřekne, když neznáte otázky.. Tak kdo by měl zájem, můžu mu je poslat na mail. Samozřejmě budu ráda, když ho pak taky vyplníte:)

Prďoch
Šárka
Jsem spokojená s tím, co mám.
Zuzka (Elisabeth)
Maran
Sády Jak by ne, vždyť je to předseda školního parlamentu! A natočil video o naší škole.. Notybrďo.
Ivka
Šárka
Bylinka
Posh.exe

Bernadett
Ewe.Elegant
Maxim
Meow
Sabina
Mamce. Za život.
Šárka
Sama jsem si šéfem.
Ondra H.
Áďa
Jcop
Marek
Tak týhle otázce nerozumim…
K.


Takhle to vidim já, no:)



Pověsím si tvý oči na zpětný zrcátko

9. listopadu 2008 v 20:27 | Ashuleii |  In my mind
Zase jsem napsala článek. Dlouhej. Smazal se. Ale abych byla přesná, nesmazal se sám, nesmazal ho blog, ale já. Byl plnej depkoidních a smutnejch výlevů a mě to štvalo, protože nerada dávám najevo svoje špatný nálady, pokud by to navíc znamenalo, že je přenesu na ostatní. Chci lidem dělat radost, chci je umět pobavit a rozesmát, ne rozplakat a dostat do stavů zoufalství a beznaděje. Vás těch hloupejch řečí můžu včas ušetřit, ale chudák mamka to odnesla. Pořád za mnou chodila, abych jí zjistila, jestli se v Kanadě nesmí po 22. hodině splachovat záchod nebo vařit na kari, nebo jestli je větší Atlantik nebo Indickej. A mě to rozčilovalo, byla jsem smutná a chtěla jsem v klidu poslouchat soundtrack k Fontáně. Když přišla, abych jí podruhý dobyla přes internet kredit na 4 stovky, prohlásila jsem, že přece stejně nemůže věřit tomu, že vyhraje BMW, že je to pitomost. Ne, to já jsem pitomá, měla jsem držet pusu. Jdu se jí omluvit a pak se vykoupu a půjdu si lehnout, aby už dnešní den skončil, protože stál beztak za starou bačkoru.
Akutně potřebuju lásku. Spoustu lásky, celou hromadu, chci se v ní topit, udusit se jí a mít jí až nad hlavu. Tak honem, sem s ní. Už mi ta moje samota leze na mozek a stává se ze mě nesnesitelnej protivnej sobec.