Leden 2009

Afternoons & Coffeespoons

31. ledna 2009 v 14:48 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Zavibroval mi mobil, smska od Toma, ať si zapnu telku, že dávaj pořad o focení. Tak na to tak koukám a najednou do nějaký reportáže pustili jako hudební kulisu 12xM od Crash Test Dummies, jednu z "našich" písniček! Něco podobnýho se stalo už včera v Beze stopy, nebo co to bylo za pořad. Vždycky se mi z toho hrozně rozbuší srdce, vzpomenu si na chvíle, kdy ležel vedle mě v posteli a poslouchali jsme to z jeho notebooku.. Už jen necelý dva tejdny a budu zase nejšťastnější! Když jsem o Něm pověděla tátovi, dokonce mi ho schválil. A to už je co říct, protože on je strašně zaujatej proti všemu, co se mě týká, proti Moravákům a všem neČechům a vůbec, tak mě to strašně mile překvapilo.
Včera jsem šla s Áďou a Šárkou do BB, okupovaly jsme a praly se o jukebox, kouřily doutníky a bavily se o sexu. Pak jsme se ještě na chvíli přesunuly do klubu, potkala jsem tam K. a docela jsme se ignorovali. Zdál se mi pak o něm sen, že jsme spolu byli na rande a on mi za něj dal 5, protože to prej bylo se mnou strašný:D Hráli jsme s klukama pingpong a jeden loňskej oktaván nás pozval na vodku s džusem. Domů jsme se dostaly asi ve dvě, holkám bylo špatně ještě ráno a já jediná zas neměla vůbec kocovinu nebo potřebu zvracet:D Byl to skvělej večer, doufám, že si to zas někdy v blízký budoucnosti zopakujem:)
Večer jdu na ten ples a docela se na něj i těšim. A zejtra mě čeká to focení s klukem od nás ze školy, toho se spíš trochu děsim:D No uvidíme..

Moje potěšení s modrýma očima

29. ledna 2009 v 12:58 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Zdravím všechny vokurky!
Nenapadá mě, odkuď začít.. Nevadí, napíšu sem napřeskáčku, co mě zrovna napadne, tak. Třeba že včera jsem šla do kina a už tak v první třetině filmu usnula. Stalo se mi to uplně poprvý, ale asi jsem prostě nebyla v náladě na politickou satiru, nesmála jsem se, když to mělo bejt vtipný a místo sledování děje jsem snědla celej pytlík chipsů a litovala, že jsem radši nezůstala doma. Asi nemám pochopení pro kvalitní filmy.. Před kinem, po škole, jsem jela s Káčou k nim domů, koukaly jsme na IT Crowd a přikusovaly k tomu pizzu. Ta si pak celou dobu na břišních stěžovala, že je jí z toho špatně a chytala se za kůži na bocích, aby mi jasně demonstrovala, jak je strašně tlustá. Achjo. No a pak jsme se sešly s Dušou a sedly si před filmem do kinokavárny na čaj. Následovaly ty bez pěti minut 2 nekonečně dlouhý a nudný hodiny, v 10 pro nás přijel Káči táta a jeli jsme k nim. Líbila se mi ta cesta domů, auto hladce a rychle překonalo těch pár kilometrů, sledovala jsem světla pouličních lamp a rozsvícenejch oken a z rádia mi Ozzy Osbourne zpíval do ucha, že je jen snílek. Doma jsem po sprše skočila v pyžamu s ovečkama do postele, ukradla Káče notebook a napsala si pár vzkazů s Tomem. K. se mi za tu mojí závislost na něm posmívala. Usnuly jsme někdy po půlnoci a když jsem se ráno probudila, donesla mi snídani do postele:) Ve škole jsme dostali vysvědčení a já se stydim, protože všichni kolem mě měli vyznamenání a já ostuda a lemra líná, neschopná dokopat se k učení, mam čtverec z matiky, 2 trojky a 2 jedničky a zbytek je chvalitebnej. Aspoň mam v příštím pololetí co zlepšovat:D

Tma stéká do kaluží
Na šedivém pijáku nebe
otisky cyklýmovýh růží
Uprostřed ulice lynčují
autogenem zbytky
této noci, kterou jsem prochodil
abych se ujistil že žiji
Možná že zrovna dnešní ráno přinese amnestii
promlčeným láskám
(Václav Hrabě)

Proto víme, proč má Země tvar banánu

27. ledna 2009 v 17:02 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Tumáte trochu fotodokumentace z víkendu:)

Co ještě plave na vodě? Chleba. Jablka. Velmi malé kamínky. Mošt. Omáčka. Třešně. Ořechy. Kostely. Olovo. Kachna!

26. ledna 2009 v 19:13 | Ashuleii |  About Ashu
Pět oblíbených druhů ovoce : jabko, ananas, jahody, borůvky a meloun
Tři věci, které máš teď na sobě : kalhoty od pyžama, sluchátka, brejle
O čem teď přemýšlíš: kdy mi přijde na účet těch 60 táců a za co je utratim
Kde je tvůj mobil: vedle mě na stole, jsem nervní, když ho nemam po ruce
Kde obvykle spíš: tak nejvíc asi v posteli, nečekaně. a občas ve škole na lavici
Jakou poslední věc jsi jedla: chleba ála sejrovej toust
Jakého máš mobilního operátora: vodafone!
Který film jsi viděla naposledy: Monty Python - Svatý grál
Kdy sis naposledy holila nohy: v pátek
Cos dělala dnes ráno v osm hodin: spala a měla sen, že mě chce kamarádka zabít
Kolik odlišných nápojů jsi dneska pila: žádnej. čaj, čaj a zase čaj
Kterou jednu věc bys chtěla na sobě změnit: lenost
Kdy naposledy jsi byla zraněná: nikdy jsem si nic nezlomila, jen tak různě po těle vždycky objevim nějaký modřiny a nevim, kde se tam vzaly:D
Co máš v plánu dělat v pátek večer: účast na maturiťáku nevlastní ségry:)
Je něco, co tě hodně naštve: hloupí lidi
Jakou zmrzlinu máš nejraději: čokoládovou, cookies a raffy, aaah
Už jsi někdy byla na večírku nahá? jasně, krom času strávenýho ve vaně a chození po domě, když jsem doma sama, se s radostí obnažuju před ostatníma a nemusí to bejt jen na večírku!
Máš jméno podle prarodičů: nemam, ikdyž Uršula se mi moc líbí
Kdo tě miluje: všichni!:D
Vyhrát deset milionů nebo pravou lásku: ty milióny, lásku už mam to zní dost nabubřele, co..
Sex v kostele: chraňbůh!
Oblíbené jídlo: sejry na všechny způsoby
Máš doma porno: vyhradila jsem si na mou porno sbírku celej jeden pokoj:D
Máš narozeniny o prázdninách: ne, ale svátek jo!
Už můžeš volit: můžu. a taky chodit do kasina, hahaa
Jsi vegetarián: nejsem
Bojíš se globálního oteplování: nemyslim, že nějak významně zasáhne zeměkouli, dokud budu naživu, takže ne
Jakou písničku chceš zahrát na pohřbu: to je jedno, stejnak budu mrtvá, tak co z toho
Už jsi něco měla se svým sousedem: s kterym? s tim, co je mu 70 nebo tim druhym, co si letos půjde pro občanku?
Splnil se ti nějaký sen z dětství: jako malá jsem chtěla randit s Karlem Gottem. naštěstí to nevyšlo:)
Nosíš oblečení svého přítele: spala jsem v jeho triku a ukradla mu kravatu, jinak ne
Máš menší velikost bot než 36: to opravdu nemam:)



What's your favourite position?

21. ledna 2009 v 20:25 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Všimla jsem si takhle jednou před spaním, že na dopisu od Jeníka Saudka, co mam položenej u postele, jsou nalepený svítící známky! To jsem vůbec netušila, že se něco takovýho vyrábí.. Jako malá jsem hrozně ráda sbírala všechno, co bylo s fosforem (nebo ještě telefonní karty, flakony od parfémů, mrtvý brouky, pohledy, ubrousky a taky útržky od toaleťáků, který sbírám doteď). Taky jsem věřila kamarádčinýmu vyprávění, že existuje strom, kterej celej takhle svítí..
Včera mi na facebook napsal jeden kluk od nás ze školy s dotazem, jestli bych ho někdy trochu nepofotila, aby měl nějaký pěkný fotky. Nejdřiv jsem div nespadla smíchy ze židle, pak jsem se cejtila potěšeně a nakonec mu odepsala, že to můžem zkusit. To jsem na to teda zvědavá:D Když jsem přišla domů, přivítala mě mamka slovy, že bych mohla vyluxovat a vytřít celej dům, setřít prach a uklidit. Je na mě teď zas nějak protivná, včera mě sjela za to, že jsem nechala hnít v pračce vypraný prádlo. Dobře no, je pravda, že se domu nepředřu a všecko se mi musí stokrát opakovat, než to udělám.. Zjistila jsem ale, že máme rozbitej vysavač, takže z toho uklízení beztak sešlo:)
Dneska jsem dostala na klavíru od pančelky razítko s lachtanem do žákovský! Minule mi to totiž vůbec nešlo a mě to štvalo, tak jsem se snažila na dnešek všecko naučit a ono i docela jo. Tak jsem pak běžela do školy v povznesený náladě a málem jsem uklouzla na chodníku. Místo češtiny jsme šli na přednášku o Izraeli, bylo to zajímavý, ale stejnak jsem u toho tajně spala. Poslední hodinu jsme psali z dějepisu, moc jsem se na to nepřipravila a nevěděla jsem, co víc napsat k Janu Nepomuckýmu, než že byl svatořečenej, ale snad to nedopadne nějak zle. Káča měla dneska nějakou rozvernou náladu, tak dělala na břišních vylomeniny, snažila se na mě házet sexy hadí oči a šťouchala do mě, no sranda:) A když jsem přišla domů, čekala tu na mě bublinková obálka s přáním a balíčkem Katjes od Bylinky! To mě strašně potěšilo, opravdu moc.
Teď čekám, až se vrátí Tom ze zkušebny a budem si zas do rána povídat. Těšim se na něj, těšim se na víkend, na Lucku, Peta Wentze i Iv, na ples a že poznám Brno a vůbec..:)

Tady je můj prastrýc Floyd. Vozil náklaďákem dynamit. A tady je taky.. A tady.. Tady.. Tady taky…

19. ledna 2009 v 17:15 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
O dnešní biologii jsem prvně viděla lidský tlustý střevo na vlastní oči, v lihu naložený. Je to teda pěkně nechutný, odmítám si připustit, že něco podobnýho mam v sobě taky. Když už jsem u toho lidskýho těla.. Nemůžu dostat z hlavy písničku od Xaviera Baumaxy, jmenuje se Penis a už to mluví samo za sebe, je to pěkná sprosťárna:D Ale hezky se mi to poslouchá, tak co.
Co říct k sobotní oslavě? Dostala jsem dvoupatrovou bonboniéru (škoda jen, že višňovou s likérem, to mi moc nechutná, ale nevadí, darovanýmu koni na zuby nekoukej, žejo) a spoustu alkoholu, Matěj mi dokonce jedno takový roztomilý pidipívo ovázal mašlí a dneska ještě donesl buchty, na který jsem měla po oslavě chuť, je moc hodnej. Taky jsem si volala s Tomem a štve mě, že si to moc nepamatuju. Ale má krásnej hlas. Kouřila jsem třešňový doutníky a tancovala mambo se záklonem (a pořád padala na zem) a pak jsem se starala o Šárku, bylo jí trochu nevolno. Pomohla jsem jí vyndat čočky a uložila jí do mojeho spacáku a dokonce jsem jí pučila i můj polštář, taková já jsem její nejlepší kamarádka!:) Sama jsem si pak na chvíli lehla na lavičku a Matouš mi pozvracel ruku, jen už nevim, která to vlastně byla. Když se Šárka vzbudila, kňourala furt, že má hlad a chce chlebíčky (udělala jsem takový moc dobrý se sejrovou pomazánkou a s kiwim a pomerančem, ale bylo jich málo a hned se snědly). Usnuly jsme při poslouchání písniček z jejího mobilu asi ve 4 a ráno kolem osmý už zas byli všichni na nohou, uklízeli a odjížděli domů. My počkaly na Šárčinýho tatínka na autobusový zastávce a snažily jsme si vzpomenout, co se to minulej večer vlastně dělo. Doma jsem pak trochu pobyla na čerstvym vzduchu (viz minulej článek) a hodně u icq:)
Holky (A+ Š) mě dneska podarovaly náhrdelníkem, co se mi bude skvěle hodit k vílovskejm šatům, a taky Niveou beauty oil ve skleněný dóze, kterou jsem vždycky moc chtěla! Někde si ji doma vystavim. Duša s Káčou pro mě měly dřevěný etno náušnice a Raffaello, z kterýho mi už nic nezbylo. Ale bylo moc dobrý:) Odpadl nám tělocvik, tak jsem si psala s Tomem a po škole jsem mu ještě zavolala, venku bylo moc hezky a cesta domů mi díky němu hrozně rychle utekla.
Teď mam rozkoukaný Seven pounds s Willem Smithem, ale Š. řikala, že je to smutný, tak jsem vám jen chtěla dát vědět, jak se mam, dokud můžu říct, že krásně.


Dynamismus psa na vodítku a hádankovité obrazy s erotickým potenciálem

16. ledna 2009 v 23:44 | Ashuleii |  In my mind
Šťouchám ho, prozvánim na znamení, že se mi stejská, píšu mu smsky a vzkazy na fejsbuku při sebemenší příležitosti a vedu s nim dlouhý rozhovory na icq do ranních hodin. Pořád dokola si pouštim hudbu, kterou mám od něj a představuju si, jaký to bude, až za nim příští víkend pojedu. Jsem nevyspalá a ve škole to dohánim mikrospánkem na lavicích. Nebo třeba včera mi po návratu domů pomáhal s učením se na dnešní písemku z dějin umění, pak musel jít, tak jsem si šla lehnout s myšlenkou, že to bude jen na chvilku. S menšíma přestávkama jsem byla tuhá až do rána.. A přes den byla ještě mrtvější, než když jsem spala třeba ty 4 hodiny.
Mám strach. A nikdo mi to nemůže mít za zlý, po všech těch neúspěšnejch schůzkách, zničenejch nadějích a probrečenejch nocích. Tak si řikám, že to dopadne stejně, jako vždycky. Špatně. Abych ten pesimismus vyvážila trochou naivity, namlouvám si, že když už mi to přece tolikrát nevyšlo, teď už se to musí povíst.
Nedokážu psát o ničem jinym, mám ho plnou hlavu. Na učení kašlu ještě víc než obvykle, nijak zvlášť se netěšim na mou zítřejší narozeninovou oslavu a podvědomě všechno odsouvám do pozadí. Což asi taky není správný, musim se trochu krotit. No, hodně! Nechci, aby se ze mě stal ošklivej sobec, co se stará jen o ty svý věci a ostatní mu jsou ukradený. Ten, co zanedbává svoje kamarády, zájmy a vůbec všechno.
Dneska jsem konečně poznala mamčina přítele. Za tu krátkou cestu autem, kdy jsem mu mohla tak akorát koukat na jeho krátce střižený vlasy a široký ramena, jsem si na něj nestihla udělat nějakej názor, ale asi je fajn a hlavní je, že je s nim mamka šťastná (teda doufám).
Jo a včera po škole jsem byla na výstavě obrazů Zuzany Kadlecový u nás v galerii a moc se mi to její surrealistický umění líbilo, hlavně portréty. A hrozně mě překvapilo, když mi dneska Šárka řekla, že jí je 49, tipla bych jí polovinu!
Borne On The FM Waves Of The Heart.


And I bet you exploded in my heart

14. ledna 2009 v 22:49 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Asi si tak úplně neuvědomuju, co se to teď se mnou děje. Je to všechno tak rychlý a intenzivní, spíš se mi zdá, jako bych sledovala zrychlenej život někoho jinýho, nedokážu uvěřit, že se to děje mě. Ale příští víkend mi jasně dokáže, že to opravdu jsem JÁ, kdo zažívá tyhle šťastný chvíle:) Šílim z toho a umírám radostí a natěšeností a pořád mam na ksichtě přilíplej ten přiblblej šťastnej úsměv. A naprosto ignoruju fakt, že denně spim tak 5 hodin a ve škole podávám výsledky, který by mohly bejt mnohem lepší, kdybych se snažila. Z matiky dostanu čtverec, ale je mi to fuk, mam plnou hlavu něčeho naprosto jinýho. Někoho.
Ostatní události a zážitky mi přijdou nedůležitý, ale stejnak se tu o nich zmínim, zasloužej si to. Před chvílí jsem se vrátila z kina, šla jsem s holkama na tu Liebovitz. Zařídila jsem si při tý příležitosti členství ve filmovym klubu a už se těšim, až půjdu na Upíra Nosferatu, Anténu nebo třeba po stopadesátýpátý zkouknu Requiem for a dream. Jen na tu ulítlou Švankmajerovu Alenku se necejtim, to bylo fakt psycho. Film o Annie byl skvělej, teď mam tu sympatickou paní se skobovitym nosem a velkejma brejlema ještě radši. Cestou domů jsem se mamce zmínila, že jsem hotová z toho, jak ona fotí a že si připadám jako ještě větší budižkničemu, co se focení týče. Ona mě ale utěšila a já jí musim dát za pravdu, že jde přece hlavně o ten zápal pro věc, že to člověka baví a nějak ho to naplňuje. A to mě zas jo, takže nejsem nijak špatná z toho, že moje foticí skilly nejsou nijak omračující.
Včera k nám domů přišly dvě paní od pojišťovny, protože mi vypršela pojistka nebo jak, tak sebou měly spoustu lejster a taky notebook a myslely si, že rozumim tomu jejich povídání o tom, který pojištění je nejlepší. Třeba to, který bude platit až do pětasedmdesáti a ještě si k němu můžu připsat až pět mejch dětí. Hahaa, to tak! Žádný děti nebudou a každej snad ví, že tak vysokýho věku se rozhodně nechci dožít. Akorát mě trochu roztrpčilo (to je snad poprvý, co jsem to slovo použila:D), když mluvily o všelijakejch úrazech, těžkejch a s doživotníma následkama, nebo třeba kdy umřu. Ale dlouho mě to netrápilo:)
Jo a tohle si prostě musíte poslechnout!

Škytla jsem a zasekl se mi mozek

12. ledna 2009 v 16:05 | Ashuleii |  In my mind
Takový dny jako dnešek bych chtěla častějc. Strávit ve škole jen dvě hodiny, pak jít k zubaři a honem domů. Stejnak jsem o nic nepřišla, nebo snad jo, když jsem vypustila účast na bruslení, kde bych stejnak jen mohla koukat na spolužáky, jak hrajou hokej? (nemam brusle) Nebo taková čeština, která stejnak vždycky vypadá tak, že říďa vede svůj nekonečnej monolog a ostatní vzpomínaj, co dělali o víkendu nebo ho znechuceně pozorujou, jak se šťourá v nose, pak v uchu a nakonec jeho ruka skončí v puse. Pak už jen biologie a tu si můžu dopsat o velký přestávce, takže nevadí, že jsem na ní nebyla. Místo toho jsem dorazila domů před polednem a trávila volnej čas tak, jak mě to v posledních dnech baví nejvíc a dneska jsem šla kvůli tomu spát ve dvě ráno. A to vůbec nevadí, já ráda:) Jen mi včera náladu zkazil táta, to on umí skvěle. Cestou domů jsem mu řekla, že bych chtěla spáchat tu narozeninovou oslavu s kamarádama, ale že to ještě nemam vůbec promyšlený a tak a on mi to všechno začal hrozně shazovat a podkopával moje argumenty, jak kdyby byl hluchej pořád mlel to svý a nenechal si vymluvit svoje staromódní názory. Skončilo to tam, co vždycky, já se rozbrečela a on zas vytáhl, že mě stejně jeho názor vůbec nezajímá a já si v duchu myslela, že mě stejně nemá rád a nerozumí mi. Doma jsem se ale vyvztekala, párkrát třískla dveřma nebo hodila přes pokoj bačkoru o zeď a bylo líp.
Jak tak koukám na dnešní datum, zbejvá mi ještě tejden. No dobře, i bez kalendáře vim, kolik dní schází do pseudokonce mýho dětství. Pak už budu plnoletá, s oficiálním povolením kupovat alkohol i cigarety a taky si udělám řidičák a budu jezdit autem. Jinak to ale pořád budu ta stejná já, malá praštěná holka, co moc ráda lidem dělá radost a ještě radši je zlobí.

Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou a teď ležím, rozedřenou kůži mám plnou písku, suchého listí a tebe

11. ledna 2009 v 19:38 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Černý plesový šaty z Manga, kouřový stíny, půda, spoustu pavučin, málo světla a místa, sklep, zase pavučiny, vodovodní trubky a moje nevlastní sestra Sabina:)

Edit: Stejnak se mi líběj jen tyhle dvě, nemohla jsem se na ten zbytek koukat, tak jsem to smázla.

Pojď a zatemni nahýma očima tohle nestydatě kruté ráno

10. ledna 2009 v 20:26 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle

Dopila jsem švestkovej čaj s vanilkou a skořicí, v telce běžej zprávy, táta má hozený nohy na stole kousek od talíře s vyskládaným cukrovím a rozčiluje se, jak jsou lidi vygumovaný. Dostala jsem tu k večeři lasagne se sýrem a zeleninou, jedla jsem to prvně v životě. Bylo to dobrý. Odpoledne za mnou přijela Šárka a vyrazily jsme se sáňkama zdolávat všechny zasněžený kopce v okolí. Jeden byl obzvlášť prudkej, bály jsme se a našim křikem určitě vyplašily všechnu lesní zvěř, když jsme ho sjížděly. Zavřela jsem pak oči, nemohla jsem se na to koukat a narazily jsme do stromu:) Mam z toho nějak naraženou nohu, ale nevadí, byl to supr zážitek. Tak jsme pak našly menší kopec a to už bylo lepší, ikdyž pořád to byl adrenalin, protože hrozilo, že když to neubrzíme, skončíme v potoku. Chtěly jsme taky uplácat sněhuláka, ale sníh byl moc sypkej a nedržel pohromadě, škoda. Tak jsme aspoň válely ze svahu sudy a taky si lehly do sněhu a máchaly rukama kolem sebe, povedly se nám krásní andělíčci. Doma jsme se pak vysvlíkly z mokrejch bund a oteplováků, vypily si hrnek horkýho čaje a povídaly si. A teď jsem tady. Píšu si s lidma na icq, pročítám básně Vaška Hraběte a nechci na tom nic měnit, je mi tak hezky.

Mam ráda.. Takový to příjemný rozrušení a radost, když mi někdo napíše. Nemam na mysli nikoho určitýho, asi. A nemusí jít jen o zprávu, dopis, písmenka. Pohled, kdy se dva páry očí setkaj, úsměv, dotek, gesto. Miluju to. Takovej ten pocit, že tomu druhýmu zasahujete do života, vkrádáte se mu do snů nebo si na vás vzpomene při nějaký příležitosti. Vybavuje se mi scéna z HIMYM, Ted a Teďsinemůžuvzpomenoutjakjensejmenuje seděj vedle sebe u klavíru, je po nějaký svatební oslavě a oni pořád prodlužujou ten okamžik těsně před tim, než se políběj. Vždycky mi z toho uplně běhá mráz po zádech, přijde mi to naprosto úžasný. Skoro víc než samotnej Barney a to už je co říct:D
Hmm, mam vás ráda, lidi.

Jsi soumrak cigaret upálených k větší slávě tvojí.

Nahodilé setkání deštníku a šicího stroje na pitevním stole

9. ledna 2009 v 20:08 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Momentálně jsem hrozně poeticky naladěná a mrzí mě, že neoplývám nějakym tim básnickym střevem, takže se zas vesele omezim jen na moje obvyklý povídání. Do sluchátek mi hrajou Irie Révoltés a myslim na to, že bych chtěla bejt něčí múzou. Nesnášim ten pocit, kdy se cejtim tragicky a zoufale kvůli tomu, že nejsem schopná si někoho najít (a udržet si ho). To přejde.. Jinak mě nic netrápí, školu neřešim a mam ráda svoje kamarády a oni mě snad taky. Příští středu chci jít do kina na film o Annie Liebowitz a zejtra se Šárkou sáňkovat. Zbytek víkendu plánuju proflákat a odpočívat, dneska byl náročnej den. Jít do školy dřív, než vyjde slunce a vrátit se domů po setmění, když už na nebi vesele svítěj hvězdy, je deprimující. 7:30-16:30, fuj. O fyzice jsme si po třídě posílali lupy, obzvlášť ty zvětšovací se mi líbily. Při matice jsem zas nestíhala, od včera berem novou látku a už ji zas nechápu. To bylo taky dobrý, Honzák nás vyhnal na 10 minut ven, svítilo sluníčko a byla zima a my si promítali na zdi školy pravidlo o vrabci a drátu. Při francouzštině jsem zas pozorovala profesora s tou slizkou bradkou a koženou věcí za pasem a přišla jsem na to, že má stejný brejle jak já! Jen v modrym provedení (a ty moje jsou samozřejmě krásnější). O dějinách umění jsem usínala, ikdyž mě zrovna probíraná látka (surrealismus) jinak moc zajímá. Jen mě zas rozčilovalo, jak Elen (profesorka) neumí mluvit a za každym slovem se tak na minutu odmlčela nebo ticho vyplňovala tím jejím ééé, no, totiž, víte, vlastně a o Joanovi Miró se zmiňovala jako o Žánovi (a jsem si jistá, že takhle se to určitě nevyslovuje!). Pak jsem koukla z okna a už byla skoro tma a na hodinách půl pátý, tak jsem vyběhla před školu, kde mě vyzvedl strejda a dovezl domů. Přišla jsem do obýváku, mamka tam ležela zabalená do deky s Miou a Abby na gauči, stoupla jsem si ke krbu a hřála si záda a povídala si s ní, co celej den dělala. V 21:45 si pustim Tudorovce, jsem na to zvědavá, snad to bude dobrý. A asi zase půjdu spát pozdě, v posledních dnech vysedávám na fejsbuku do nočních hodin a furt mě to baví:)
Tak ahoj.

11 slepených koblížků se počítá jako jeden, žejo?

7. ledna 2009 v 22:57 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Dnešek se opravdu vydařil. Z postele jsem vylezla v osm a šla do koupelny, kde jsem si oloupala mandarinku a odstranila zbytky černýho laku z nehtů. V žaludku se mi usadil nepříjemně svíravej pocit, protože jsem měla mít od devíti klavír a za celý Vánoce jsem se nic nenaučila. No a pak jsem taky byla nervózní ze školy, bála jsem se, že budu zkoušená z literatury, zsv, napíšem si test z anglický koverzace a pokazim prezentaci o baroku na děják, přičemž jsem se připravila jen na to poslední. Ale všechno dobře dopadlo. Když se totiž mamka pokoušela nastartovat auto, nešlo to, vybila se jí baterka. Tak jsem s lítostí a slzou v oku psala paní učitelce, že klavír nestihnu. Do školy nás pak dovezli strejdové, zkoušená jsem nebyla, písemka se taky nekonala a z prezentace mam jedničku:) Co víc si přát.. Po škole jsem šla se Šárkou do cukrárny na griliášovej pohár a zrovna když jsme odcházely, minuly jsme se s třema dětma převlečenejma za tři krále a jejich maminkou, zpívali a žebrali o peníze. Od šesti jsem měla břišní a celou dobu jsem mohla oči nechat na Káčinejch novejch sultánskejch kalhotech, jsou boží. Domů jsem přijela v půl osmý a bylo strašně milý, že mi mamka udělala večeři, to se nestalo ani nepamatuju. Pak jsem seděla u počítače a vzpomněla jsem si, že máme dole načnutou bonboniéru, tak jsem si pro ní bez bačkor doběhla a nevšimla si Abbyiný louže na podlaze, odnesla to moje ponožka, ale za tu marcipánovou Merci to stálo. Teď mi teče krev z prstu a nejde to zastavit, sakra. Jo a jestli jste to nepoznali, tak se mam skvěle a nic mi nechybí. Tak.
PéeS: Za 12 dní mam narozeniny, doufám, že už pro mě všichni máte dárek!:D

V kuchyni došlo k hromadné bouračce dvanácti okurek

6. ledna 2009 v 21:48 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle

Fuj, venku ale nechutně mrzne.
hehe, to ten článek začínám pěkně, co:)
No co vám budu povídat, byla jsem nucená vstát ráno před šestou, protože mamka včera nevyjela kopec k nám domů a musela nechat auto asi tak 10 kilometrů od baráku.
ááá, mam neustále nutkání psát sem všechny nedůležitý blbosti a detaily, co mě napadnou, tohle bude zase divnej článek
Cestou k autu mi zmrzlo všechno suchý v nose a na vlasech se mi vytvořila jinovatka.
still interested?
Když jsme k němu dorazily, nešly nám otevřít dveře a tak se do něj mamka dostávala přes kufr. A jelikož jsme měly námrazu i na anténě, nemohla jsem poslouchat rádio a to mě moc rozesmutnilo. Ale ve škole mě potěšilo, že jsem dostala čtyrku z matiky a ne pětku, dobrý ne? O chemii jsme pak řešili, kde budem mít příští rok maturiťák a zabili jsme celou hodinu:) Navíc prošel návrh, pro kterej jsem hlasovala, tak jsem měla radost. Až tak velkou, že jsem se o zsv přemohla a dělala si vyjímečně zápisky.
Kubo, taky ses tak leknul, když jsem na tebe koukla a přistihla tě, jak na mě koukáš?:D
No a při svs jsem si za ty dvě hodiny hrozně přeseděla zadek -
nojo, dneska vám sděluju samý zajímavý pikantnosti, vim
- a zjistila jsem, že jedna holka ze třeťáku, co nám referovala o Fukuyamovi, má stejnou pusu jako moje bejvalá spolužačka, co jsme spolu chodily na judo.

No, dost už tomu přívalu zásadních a důležitých informací, dobrou noc :)

...a jela jsem tím výtahem až nahoru, viděla ten výhled a koupala se v úžastnosti

5. ledna 2009 v 19:21 | Ashuleii |  In my mind
Abyste věděli, na mou obhajobu musim říct, že jsem fakt měla snahu napsat veselej článek. Dneska to totiž vůbec nebylo špatný, do školy jsem se po tak dlouhý době i těšila! A jako dobrý, odpadla nám anglina, například. Před tělocvikem jsme v šatně s holkama rozebíraly všechny školní páry, kdo s kym a jakym způsobem a bylo vtipný, jak vždycky někdo nevěděl, kdo je třeba ten černovlasej kluk z nižšího ročníku, co chodí s tamtou blonďatou jak nosí jen růžovou a každej rozhazoval rukama a pokřikoval, aby mohl vysvětlit, jak to teda je. Mam ráda tyhle velký svačinový přestávky.. Pak jsem na chodbě potkala jednoho kluka a ten okomentoval moje vlasy slovy: Dobrej sestřih a přidal k tomu jeho obvyklej zářivej úsměv. No měla jsem z toho radost celej den. Po škole jsem jela autobusem domů, tentokrát už neměl půlhodinový zpoždění.. Ráno mě totiž mamka vezla k zastávce a byla naštvaná, že jsem si jí řekla o peníze až v autě a ona musela běžet zpátky domů, protože u sebe neměla kabelku. Cestou do mě hučela, že se pořád chovám jak malý dítě a jsem neschopná a nedokážu nic říct, když mi dává takovýhle kázání. Vyčetla mi, že při tom vůbec nevtipkuju! A já radši dál mlčela a už jsem měla před očima vidinu autobusu, jak mi ujíždí před nosem. No nakonec jsem ho stihla, protože se fakt hodně opozdil..
Teď tu píšu tenhle hloupej článek jen jednou rukou, na druhý mi leží Abby a spokojeně oddechuje. Jo a na icq se objevil on a napsal mi a to je asi tak všechno, konec, tečka. Bolí to, když si člověk uvědomí, že ten, o koho stojí, ho nechce.. No, co nadělám, přes to nejede vlak, budu dál žít svůj stereotypní osamělej život.

Nechává svý pleťový vody po celym městě.. Mně teda jako děvka připadá

4. ledna 2009 v 21:38 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Jak tak koukám na statistiky návštěvnosti, přijde sem denně kolem 300lidí, asi bych měla napsat článek, ikdyž nemam o čem, ale samotný mi vadí, když chodim někam okukovat, co přibylo novýho a tam je furt to samý. Jenže nevim, co bych tak napsala, celej den jsem nic nedělala a přemejšlela jsem nad těma stejnejma věcma, co vždycky, takže tumáte akorát několik fotek našeho novýho psa, Abby:)

We watched the sky with his rainbow eyes

4. ledna 2009 v 0:55 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Před chvílí jsem dokoukala Changeling a hned jsem to musela na CSFD ohodnotit pěti hvězdama, jsem z toho filmu uplně vzatá. Když pominu fakt, že Angelina patří mezi moje oblíbený herečky a že mam slabost pro filmy odehrávající se aspoň částečně v psychiatrický léčebně, tak bych měla předevšim zmínit, že je to plný emocí a děj vás strhne hned v několika prvních minutách, kdy paní Collins (Jolie) zjistí, že její ztracenej a policií znovunalezenej syn nejsou jedna ta samá osoba.. Určitě se na to taky koukněte, stojí to za vidění.
K Vánocům jsem dostala sprcháč od Nivey Happy Time a možná je teď díky němu moje kůže šťastnější, ale duše zůstává smutná. A mě už to fakt nebaví, takže kašlu na blbou náladu a budu zas veselá. Dneska mě vzala Šárka s Markem na výlet pořídit obal na notebook a pak jsme se ještě stavili v mekáči a poprvý jsem objednávala jídlo z auta a hrozně se mi to líbilo! Když jsem se zas vrátila domů, pozdravila jsem se strejdou, on se tu u nás skovává před hasičema. Několik hodin jsem pak proležela na posteli zabalená do deky, měla jsem hrozný křeče do břicha a přestalo to, až když se vrátila mamka a dala mi na to algifen. Obsadila zas se strejdou koupelnu a vždycky se oba smáli, když jsem je odtamtud přišla vyhodit, protože jsem potřebovala na záchod. A mam radost, že jsem mamku nakazila mou láskou ke Coldplay, vyžádala si na mě, abych jí vypálila jejich poslední cédéčko a vždycky si ho pouští hrozně nahlas, určitě plaší všechny srnky v lese..