Únor 2009

Tůdle nůdle

27. února 2009 v 19:58 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Dlouhou dobu sem měla dobrou náladu, tak aby bylo všechno v rovnováze a tak, mam se teď tak nějak nevesele. A docela si to užívám, protože k tomu nemam žádnej větší důvod a vim, že to zas brzo přejde. Ono mi to stejnak vydrží jen asi po čas, kdy píšu tenhle článek, protože pak si pustim Black Books a u toho se prostě nejde nesmát:)
Středu sem strávila doma - nuda (ale aspoň sem se nudila doma a v teple).
Čtvrtek - vstávání na desátou, hodina chemie a pak Romance pro křídlovku, filmovej seminář a kluk, co ho vedl a vypadal jako člověk, co si právě nasadil takovou tu masku s výraznejma brejlema, orlím nosem a hustym knírem.
Pátek - biologie, přemluvili sme třídní, abysme místo probírání neuronů koukali na Byl jednou jeden život, díl o ledvině. O francouzštině sem měla o něco menší pocit ze sebe samý jakožto naprostýho idiota než minule. Dějiny umění a moje zalíbení v funkcionalistický architektuře ve Francii. V půl pátý to skončilo a cestou ze šatny mi už volá strejda a prej kde sem, že na mě čeká před školou. Vyběhla sem schody a uplně zbytečně, hlavní dveře byly zavřený. Stejně jako všechny vedlejší. Asi 10minut trvalo, než někdo sehnal klíče a já naskočila do auta k načuřenýmu strejdovi, co mě vezl domů a celou cestu jen hulákal a nadával a kdyby mu zkřížil cestu nějakej chodec, sem si jistá, že by ho přejel a ještě by se tomu ďábelsky zasmál.
Zejtra neplánuju nic a v neděli vejlet za Káťou, sushi, komixama, kafem a výstavou fotek a nevimčimještě:)
A to je asi tak všechno, řekla bych.

Vysoký muž s vysokým čelem a vysokými požadavky

24. února 2009 v 22:12 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Právě sem si našla ve stehně třísku. (dloub do nohy.. tak, je venku) Nechápu, kde se tam vzala. Zato o původu modřiny na levý klíční kosti vim dobře - třískla sem sebou včera na tělocviku o stěnu, když sme hráli holomajznu. Nikdy sem neměla nic zlomenýho, tak sem si tajně přála, aby to tentokrát vyšlo, ale zase nic.
Dostala sem pytlík s mozartkugeln od Davida dodatečně k narozeninám (nebo k Vánocům..?), tak sme si je s klukama o semináři vesele snědli. Ochutnali ste je už někdo? (Tome, tebe se neptám!) Hořká čokoláda, marcipán a nugát, ach, je to fakt moc jedlý.
Včera sem přišla domů ze školy a dobrou hodinu odklízela sníh. Moc mi to nešlo, sníh je mokrej a těžkej, tak sem čekala nějaký ocenění nebo vděk, až se vrátí mamka dom. Tůdle nůdle, ještě se zlobila, že sem neodklidila parkoviště a u koní. A pak dneska ráno - nařídila sem si budíka na dřív, abych si ještě stihla umejt hlavu. Pak jdu s turbanem na hlavě kolem ložnice a mamka ještě spí, tak ji vzbudim a ona mě hubuje, že sem ji nechala zaspat. Příště se jí na všecko vyprdnu:)
Zejtra zůstávám doma, třída jede do Liberce podivat se na tréninky na mistrovství, jenže mě to vůbec nezajímá, ani nevim, kdo tam lyžuje nebo běžkuje, nechce se mi tam mrznout a ještě vstávat v šest ráno, když se můžu vyspat do deseti. A mamka by beztak zas frfňala, že mě tam musí odvízt tak brzo, tak nikam nejedu. Ve čtvrtek nás ješte čeká nějakej filmovej seminář, takže se taky trochu ulejem, juhů.
Káča mi včera krom dalšího řekla, že mi tuhle koukala na fejsbukovej profil a mam tam tolik přátel a ona si uvědomila, jak je to mezi náma posraný a mrzelo ji to. Tyjo, když už i ona říká něco takovýho.. Nevim, nemam teď vůbec na nic čas. Kór přes víkendy. A v tejdnu zas nemam peníze chodit do kaváren a filmovýho klubu. A necejtim se z toho dobře, připadá mi, že některý lidi zanedbávám a vůbec se mi to nelíbí, ale nevim, co s tim dělat, Tomáš je pro mě priorita. Sem sobec. Odpočítávám dny, kdy se zas uvidíme. Ještě 10! A asi propadnu z fyziky, mam takovej pěknej zvyk učit se ji až pár minut před písemkou. Nejinak tomu bylo dneska. A jak jinak, nijak mě to netrápí:) Spíš teď přemejšlim nad tim, jak moc to myslela mamka vážně, když řekla, že na jaře prodá naše Mokřiny. A taky nad tim, co budu dělat o letních prázdninách nebo až budu na vejšce (nabubřele si myslim, že mě někam vemou:D). A poslechněte si tohle: *

Koupím si v plechovce tvůj sexy hlas

22. února 2009 v 23:16 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Stála sem na schodech k němu do bytu a čekala, než se vrátí s tim, pro co se běžel vrátit do pokoje, než sme odešli do města. Na chvíli sem si představila, že tam vůbec nemam co dělat, že tam neni žádnej kluk, kterýho miluju a to všechno sem si jen vyfantazírovala v mý šílený hlavě. Zvláštní pocit.
Nikdy sem nedoufala, že budu moct zažít něco podobnýho. A teď nemluvim o tý mojí pošahaný schizofrenii.
Taj máte ňáký fotky, na víc se teď fakt nezmůžu. Dobrou, vy vokurci.

Druhej pokus a zpocený chodidla

18. února 2009 v 0:23 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Prsty mám volně položený na notebookový klávesnici, občas něco napíšu a pak to zas vymažu, protože s výsledkem nejsem spokojená. Jak tak procházim poslední články, nepíšu o nikom jinym než o Tomovi, přidávám jen fotky s nim a vůbec. Ono to ale prostě jinak nejde, nečekaně a silně mi vtrhl do života a já se tomu nemůžu ubránit. A ani nechci. Sem s nim fakt šťastná, i přes to, že sem s nim teď chtěla dokoukat Rekviem za sen a on usnul a teď si tu vedle mě zvesela chrápe:) Včera mě vzal do kina na toho pana Knoflíka a fakt moc se mi to líbilo, dokonce sem celejch 166minut nezkontrolovala hodiny, kdy už bude konec a jen sem byla uchvácená Pittem, Blanchettovou, jejich proměnou z mladejch lidí ve starce (nebo naopak, v případě Brada), jejich hereckejma výkonama, prostředím, v kterým se film odehrával.. Úžasnej zážitek, koukla bych na to hned znova a pořád dokola. Jinak sme včera značnou část dne strávili na cestě z Turnova sem do Brna, kde sněžilo jak blázen.
Dneska od dopoledne až do večera sme courali městem, fotila sem lidi v ulicích a koupila si knížku o nacismu (mam o něm psát seminárku na Svs, pff) a pak sme prolezli Ikeu a rozplývali se nad všema těma úžasnejma polštářema a lampičkama a křesílkama. Zejtra mam zas rande s Petem Wentzem, veme mě na fildu a do čajovny a pozejtří na tatarák a topinku, ááá.
Už se těšim na jaro, tohle počasí mě moc nebaví. Vyhovovalo by mi takovej 13 stupňů, mohla bych chodit venku jen v mikině, svítilo by jasný slunce a občas slabě zafoukal vítr, ptáci na stromech by vesele štěbetali, v trávě lezli broučci a housenky a všechno by vonělo a kvetlo..
Mimochodem, mam jarní prázdniny, to jen abyste si nemysleli, že hodlám bejt celej tejden za školou:)

Den v barvě pomeranče

15. února 2009 v 20:04 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Pátek třináctýho. Nejsem pověrčivá, ale pár věcí ten den nevyšlo uplně tak, jak bych si představovala. Nejdřiv mi přišla smska od Toma, že mu ujel autobus, kterym měl za mnou přijet. Nakonec stihl dorazit dřív, než mamka odjela vlakem na výlet, takže mu mohla ukázat, jak se jezdí s našim autem. Dojeli jsme dom, pustili jsme si Amélii z Montmartru a pak se připravovali na ples. Když už bylo načase, sedli jsme do auta, nastartoval a chvilku to jelo, než se vypl motor a nešel znovu nastartovat. Tak pro nás zajel soused, odtáhl auto a nás hodil do Turnova. Dokonce jsme i stihli nástup, bylo to fakt dobrý, náš fyzikář jako upír Nosferatu, wahau. Představila jsem Toma kamarádům, chvilku jsme tancovali a občas něco popili (prvně absinth, brr) a něco po jedný nás taxikář Evžen odvezl domů. V sobotu ráno jsem nám udělala snídani do postele a do oběda jsme se váleli, venku bylo ošklivě zataženo a sněžilo a dneska to nebylo o nic lepší, ale stejnak jsme aspoň vyrazili na procházku, ukázala jsem mu město, dali jsme si v cukrárně zákusek, palačinku a svařák a pak v Plauditu napůl pizzu a tolik jsme se najedli, že jsme se sotva drželi na nohou. Ale bylo to výborný. Než jsme dorazili domů, setmělo se, rozsněžilo a ochladilo, tak jsem ráda, že jsme zase v teple a suchu a pustíme si pár dalších dílů HIMYM schovaný pod dekou, v ruce horkej čaj.. Zejtra se chystáme do Brna a pak do kina na Curious case of Benjamin Button a snad taky do zoo a antikvariátu a v pátek na oslavu jeho kamaráda u nich v Bystřici, kde bude krom ostatních kapel hrát i ta jeho. Má cenu zmiňovat, jak moc se těšim..?:)
PéeS: Zamilovala jsem se do ruský ska skupiny Leningrad. A dokonce od nich máme doma dvě CD, což jsem do včerejška nevěděla, a přijde mi to děsně supr.


Některé otázky si už prostě nekladu

10. února 2009 v 22:00 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Moje mladší sestřenka Domča, dítě v nejvíc rozpuklý pubertě, má teď ve škole prázdniny, protože tam něco předělávaj a inovujou. A jelikož jim doma před pár měsícema odpojili plyn a vodu, takže je tam zima, tma a nemůžou se koupat a mejt nádobí, tak bude do čtvrtka u nás. Mamka ji včera přivezla a já nevim, co si s ní počít. Nic ji nebaví, jen kouká na telku nebo do počítače a stěžuje si, že je tu nuda. To já v jejím věku… (:D:D) …četla detektivky od Agathy Christie, pěstovala kaktusy, trénovala judo a sbírala mrtvý brouky. Jo a teď vidim, že mi tu ta holka jedna ušatá napsala vzkaz na blok, co tu mam u počítače, to je sranda. A ráno mi tu u monitoru drze běhala myš! Máme jich doma tak stopadesát. Několik se nám jich už podařilo chytit do pastiček, nemůžu se na to koukat, je to vždycky masakr.. Tuhle noc sem se kvůli nim vůbec nevyspala, lozily mi v odpadkovym koši a hrozně nahlas u toho pískaly. Nespala sem vlastně i díky tomu, že mi ve dvě ráno napsal K., zajímal se, jak se mam a co že mu už ani nepísnu a že mě pozve na plese na panáka. Na ten ples se fakt těšim, dem tam s Tomem tenhle pátek, konečně ho ukážu všem kamarádům a pak i mamce a vůbec, hehe:) O víkendu ho chci vzít do Liberce, províst ho starou částí města a vzít k těm mojim milovanejm lázním, pak třeba do zoo nebo botanický a pak lanovkou na Ještěd. Už sem vymyslela spoustu možnejch možností, jak u nás zabít čas a nemůžu se dočkat, až to všecko spácháme.
Dneska jsem si povídala s Ange, včera si mě dokonce přidala na facebooku do přátel, tak už se kamarádíčkujeme a i sem ji připravila na to, že ji budu chtít někdy pofotit. Je neskutečně moc milá, dostala sem od ní náramek "for nice people", úúú:) Tak já za to taky něco umotám. O semináři sme si dělali seznam věcí, co bysme sebou vzali z domu, kdyby v něm hořelo nebo se blížila potopa. Taky sme zas s Matějem a Davidem trochu zlobili, divim se, že nás pan profesor ještě neposlal za dveře na hanbu nebo tak, jen nás označil jako "hnízdo" a káravě na nás koukal. Baví mě to, kreslíme po sobě a píšem si omluvný dopisy a smějem se hloupostem a hned mi ty dvě jinak nudný únavný hodiny rychlejc utečou.
A teď koukněte na tyhle fotky, není to moje práce, fotil je Tom, když běhal po Brně, zatímco já dýmkovala a čajovala s Ráďou v Chajovně:) Vybrala sem z tý stovky jen pár mejch nejoblíbenějších

Zastávka na znamení

8. února 2009 v 22:30 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Z těch 5 dnů strávenejch s Tomem mam 350 fotek, tak sem postupně ty pěknější popřidám. Nejvíc mě bavilo chodit městem a pořizovat šmírácký snímky kolemjdoucích nebo architektury. Tumáte první várku!

Nechám si projít hlavou, kam všechny věci plavou

6. února 2009 v 8:35 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Sedim si tu takhle v posteli s notebookem na klíně, fouká sem chladnej vzduch pootevřenym oknem, poslouchám šum města a The Killers. Cejtim se zatracaně šťastně, vedle mě si spokojeně pochrupuje Tom a já neznám krásnější pocit, než probudit se vedle něj. Koukat do těch jeho modrejch očí a políbit ho na dobrý ráno. Je akorát čas, kdy bych měla sedět ve škole a učit se dějepravě, ale vůbec nemam výčitky, že tam nejsem, nějak tu zmeškanou látku doženu..

Když sem ve středu seděla v autobuse cestou sem, chtělo se mi až brečet z toho, že ho zas uvidim. V Hradci sme měli hodinovou přestávku, tak sem si sedla do kavárny v tom jejich božim futuristickym autobusáku, objednala si latté a mrkla na internet. Pak sme pokračovali v cestě, venku na polích se válela mlha, projížděli sme silnicí lemovanou černejma stromama a moje natěšenost byla čim dál větší. Vystoupila sem na Zvonařce z autobusu a už nevnímala nic jinýho, že mě drží za ruku, povídá o novym úžasnym bytě, kam se bude stěhovat, a je se mnou. Nakoupili sme v Bille a povečeřeli tousty. Pak pár filmů, Bobule a Eurotrip, u kterýho sem vytuhla. Předtim sme se vlastně ještě šli ven projít, Tom mi ukázal nějakej starej kostel. Ráno zase tousty, nejíme tu skoro nic jinýho:) Dopoledne sme se váleli v posteli a pak poobědvali špagety, yummy. Spíš už k večeru sme zas vyrazili do města, možná trochu mrholilo, ale to nám nevadilo. Fotila sem lidi v obchodech a kavárnách, starý domy a odrazy v oknech. Podívali sme sen na hrad Špilberk, kterej je skoro v centru, což mi přijde naprosto úžasný. Rozhlíželi sme se po městě a mě uplně fascinoval ten rozhled, všude kolem nás spoustu světel.. Nádhera. Později večer sme se ještě vydali do části Brna, kde Tom sám v životě nebyl, přitom to tu má kousek za bytem. Hrozně se tomu všemu podivoval a nechápal, že takovou pěknou klidnou část města neobjevil dřív. Dostali sme se až někam do polí, courali tam blátem a doufali, že najdem zas cestu zpátky k civilizaci. Plánovali sme u toho náš výlet do Paříže a že si tady někde seženem brigádu a pak si koupíme všechny ty trička z Emptees.

Dneska odpoledne zajdu s Ráďou do Chajovny, už se takhle moc těšim. A zejtra k Tomovi domů do Bystřice, kde se zas uvidim s Metalýzou, z čehož mam taky děsnou radost. A vlastně ze všeho, co se mi teď děje.
pict by Tom

Neřestné pohledy v žilnatých bledých květináčích

2. února 2009 v 16:41 | Ashuleii |  In my mind
Budu muset bejt ještě hodně silná. Musim se víc ovládat, naučit se trpělivosti. Ale teď není čas ztrácet čas, nemůžu a ani nechci čekat skoro dva tejdny, než se uvidíme. Vnitřně mě to hrozně sžírá, bolí mě z toho u srdce a cejtim se prázdně při pomyšlení, že je tak daleko. A protože sem slaboch, nic nevydržim a všechno chci nejlíp hned, zařídila sem to tak, že už jen 48 hodin a budem spolu. Nezastaví mě ani 3denní školní absence, fakt, že musim sáhnout na peníze určený na mou autoškolu a už vůbec ne těch 5 hodin, který budu muset strávit v autobuse..
Ples byl zvláštní, nacpanej emocema. Všichni zamilovaní, až na Láďu, kterej z toho všeho byl dost nešťastnej. Snažil se navázat se mnou konverzaci, bylo mi ho líto. I mi dodatečně popřál k narozeninám, napsal by smsku, ale prej se bál. Mamka mi řekla, že mě vždycky měl rád jako vlastní, byl pyšnej na to, co dělám a jaká sem. Ten večer sem pila moc červenýho a tequily, zase mi uplně zčernaly rty. Vztekala sem se, když kapela hrála jen samý cajdáky nebo si dávala přestávku, chtělo se mi tancovat a na nic nemyslet. Nakonec sem usnula na stole.
Přišla k nám do třídy holka z Chille, Anjelica. Bude tu na výměnnej pobyt až do června a mě se zdá fakt roztomilá, tak až se trochu rozkouká a tak, půjdu za ní a vyfotim ji.
Kamča si dala předsevzetí, že se v novym pololetí nenechá ničim ve škole vytočit nebo rozhodit. Beru si z ní příklad a tak si nic nedělám z toho, že zas byl na mě dneska někdo protivnej, že sem zapomněla na zejtřejší písemku z fyziky a nic neumim a nebo že mě dneska třídní vylosovala na zkoušení z biologie, když sem se na to vůbec neučila. Naštěstí se mi podařilo ty zuby, jazyk a sliny nějak ukecat a ona byla vyjímečně mírná, tak mam za tři.
Čekám na Toma, až se vyspí a půjdem si zahrát Slide-a-lama, dneska sme to pařili snad do tří do rána. Nejsem v tom tak dobrá jako v piškvorkách, ale baví mě to moc.