Duben 2009


Nejen chlebem živ je člověk

26. dubna 2009 v 14:37 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Když sem si s Tomem v pátek večer rozkoukala Gejšu, poučovala tam Mameha Čijo, že krása jde ruku v ruce s utrpením. Sama sem se o tom včera přesvědčila na vlastní kůži, když sem si koupila vytoužený kecky od Jima Avignona, courala v nich celej den po Praze a večer měla na prstech puchejře velikosti kovový padesátikoruny. Ale radost mi to nekazí. Sama se v Praze moc nevyznám, tak sme tam včera trochu bloudili, ale myslim, že i tak se ten vejlet povedl. Mimochodem, byla sem ve dvou tetovacích salonech, ale kérku nemam:) V prvnim na mě pán neměl čas a v druhym mi vymlouvali můj nápad s filmovou páskou od foťáku za ucho, že by to bylo potřeba udělat větší a třeba na záda nebo ruku a ještě pod tim nějaký stínování, zhruba za dva nebo tři tisíce, tak sem si vzala vizitku a utekla otamtaď. Stejnak mam děsnej strach z jehel. U koně sme se sešli s Káťou, provedla nás trochu městem, pověděla zajímavosti k tomu či onomu a na Kampě se s náma rozloučila. Když sme si pak na Černym mostě hledali v jízdních řádech spoj dom, našel Tom jeden, co nestavil v Turnově a my si kvůli němu nechali ujet ten předešlej, tak sem byla načuřená a unavená s bolavejma nohama, ale nakonec sme jeden autobus přece jen chytli a se sluncem v zádech opustili hlavní město.
Dneska sme šli na mši a já uvařila oběd a čokoládový brownies a Tom teď spí, na mě čeká nervová, hormonální a smyslová soustava plus sloh do češtiny a pak už budu taky jenom odpočívat.
V pátek sme měli ve školní jídelně šoulet s krůtím masem, tak sem se (jako jedna z mála) olizovala až za ušima a pak ještě dál, když sme šly s Áďou a Šárkou do mexický, dala sem si quesadillas s mořskejma plodama a bylo to všecko moc dobrý (nejen jídlo). Na zejtra sem domluvená s jednou slečnou z Jablonce, že sem přijede a uděláme pár fotek, tak se docela těšim.
PéeS: Fotky z Prahy dodám během zejtřka:)

You are my star*

23. dubna 2009 v 19:44 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Obarvila sem si vlasy na fialovo a vůbec to neni poznat! Zato všude na obličeji a krku mam růžový skvrny od barvy, ááá.
Zejtra konečně přijede Tom, další ááá.
Včera sem se urazila, když mě máma vykázala z domu, protože si sem pozvala milence a chtěli soukromí. Fajn, vemu si kolo a aspoň zajedu pro to zpropadený jídlo, řekla sem si. Tůdle nůdle! Náš bicykl si pučil ten línej dělník, co mi vyžral celou lednici, tak sem popadla foťák a naštvaně si to dupala do lesa. (První dvě fotky vznikly ještě cestou od autobusu domů, zbytek je ten "trucuju, vlezte mi všichni na záda".) Ještě sem stihla potkat Pepka a když sem ho s mamkou minula, smáli se mi. Taková drzost! Měla sem chuť po nich tim foťákem mrsknout. Ale focení mě uklidnilo:) Pak sem si ještě na chvíli vlezla na zahradu do houpací sítě a bylo zase dobře. Večer sem se přihlásila na čsfd, abych ohodnotila Útěk do divočiny, u kterýho sem si právě pobrečela, a nestačila sem se divit, když sem ve vzkazech měla zprávu od Pavla (přezdívanej Pan Klobouk) a jestli se prej na něj ještě zlobim za to, jak mě tenkrát v létě pozval na rande a pak nepřišel a ani se mi to neobtěžoval předem říct. A já tam čekala, žejo. Pořád mam doma od něj dvd s Amores Perros, Night on Earth a dalšíma filmama, ale nevrátim mu ho, to má za to:)
Taky sem si na fotopátračce našla spoustu zajímavejch modelek, tak doufám, že mi aspoň jedna odpoví a domluvíme se na nějakym focení, už bych zas někoho dokumentovala. Tak sem se i pro tu příležitost vybavila novejma malovátkama a zkusim si domluvit pučení šatů od jedný známý. Tak. Už se na to těšim:)
Jo a odpoledne sem chtěla zajít do autoškoly na první hodinu, šlo jen o teorii, tak sem se tam dostavila před čtvrtou a tam plná učebna lidí, koukali na nějaký instruktážní video a mě došlo, že sem přišla o hodinu dýl. No, tak příště.
Jéé a za chvíli dávaj Poarota, tak to abych se šla koukat.

Vymažu všechen písek z mapy

22. dubna 2009 v 15:30 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
V posledních dnech se mi zdaj zas samý šílený sny. Z pondělka na úterý se se mnou rozešel Tom a ani mi neřekl důvod a na dnešek sem mu pro změnu byla nevěrná a kupodivu mě to ani nepohoršovalo, necejtila sem se provinile ani nic takovýho. Pak to ještě pokračovalo, ukradla sem spolužákovi nějaký drahý věci a chtěla s nima utýct, ale nefungovaly mi nohy a já jen zoufale seděla na zemi a brečela. A teď budu řvát asi taky, protože zrovna přijela máma domů a nenakoupila žádný jídlo, ikdyž ví, že tu nic neni a slibovala mi aspoň ten sejra! Hlavně že dělníkům navařila a ještě obložila housky. Stejnak tu nic dneska neudělali, koukala sem na to, jak se flákali a jeli brzo domů..
Dneska sem byla se školou v kině, promítali nám Tobruk. Film mi ani tak nevadil, jako pak následnej monolog pana režiséra Marhoula, nelíbil se mi jeho sebevědomej styl vyjadřování, jak se snažil bejt vtipnej a vůbec. Řekl, že ikdyby se někdo z hlediště postavil a vyjádřil svůj negativní názor na film, nepočkal by si na něj venku, ale tomu nevěřim. Po kině sem vzala Angelicu do zlatnictví a dodatečně jí k narozeninám koupila piercing do nosu (ten předešlej někde ztratila) a v bistru sem si nechala sebou zabalit čínský nudle a jarní závitky a jela sem dom. S hrůzou sem zjistila, že už vykvetla ta hnusná smradlavá řepka, fuj.
Jo a taky sem si včera na aukru koupila mp3, když ta stará odmítá správně fungovat, je to taková pidi mikymauzovská hlava. Včera byl vůbec revoluční den, rozhodla sem se, že se nechám tetovat někam za/pod ucho a jelikož mi v tom nic nebrání, spáchám to asi už tuhle sobotu, až pojedem s Tomem na výlet do Prahy (byl tam jen jednou, trubka:)).
No a to je asi tak všecko.

Kalhoty v ponožkách a ponožky v sandálech

20. dubna 2009 v 21:17 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Dneska sem přišla po škole na návštěvu k taťkovi, na zahradě seděla v křesle babička a ptala se mě, kdy že jí přivedu ukázat toho mýho nápadníka. Slíbila sem, že brzo. Ale sama tomu moc nevěřim, bojim se toho setkání, táta nemá rád moraváky (nevimproč, je zaujatej proti všem a všemu) a nemá rád snad všechno, co se mě týká, všechno co dělám, je špatně a nikdy to neni dost dobrý. Ale dokážu s tim pocitem žít, ne že ne. Kecla sem si na lavičku pod třešeň a učila se pracovní, rodinný a správní právo a když se nikdo nedíval, zaběhla sem do domu a nacpala si do pusy pár lžiček nutelly. Mamka ji nikdy nekupuje, tak sem musela využít příležitost. Když sem pak přijela domů, zavřela sem se v pokoji, vysypala na zem obsah všech šuplíků a nemilosrdně házela do igelitky všechny zbytečnosti. I půl kila mejch odstřihlejch vlasů skončí v popelnici, stejně je to nechutný, když sou jinde, než na mojí hlavě. Pak sem dole v kuchyni našla děsně srandovní brejle a jak to dopadlo se můžete podivat do celýho článku. Narcisy už sice odkvetly, ale jeden tu přece zůstal.

Laskavá bohyně

19. dubna 2009 v 17:51 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Krásnější než Marilyn Monroe na slavný fotce v bílejch šatech nad větrákem. S nejdelšíma nohama na světě, odzbrojujícím úsměvem a záplavou blonďatejch vlasů.

Lady, hear me tonight

18. dubna 2009 v 16:08 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Fotky za posledních šest dní. Když to vezmu chronologicky, ať chcu nebo ne, musim začít kolouchem. TOHLE byl teprve začátek:/
Tom a jeho zatim ještě nedomalovaná opice v pokoji na zdi, na který sem zapracovala v pondělí, když chodil po pomlázce. Je schválně nevostrej, protože na tý fotce neni tak důležitej jako samotný "světlo" a opice.
My dva na houpačkách u domanínskýho rybníka.

Dokud nás smrt nerozdělí

18. dubna 2009 v 10:09 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Sebelítost. Jak nechutná vlastnost. Posledních několik hodin sem se v ní nemálo utápěla, vysvětlení je snadný. Jela sem včera na vejlet vlakem za dlouholetou kamarádkou do Pardubic, rozešla se se svým klukem, tak sem jí chtěla trochu rozveselit a přivíst na jiný myšlenky. V sedm večer sem dorazila na nádro, od osmi sme prolejzali místní kluby a hospody, nejdřív teda s myšlenkou strávit na jednom trashmetalovym koncertě jen chvilku na to, aby se Terka pozdravila s kamarádama, který kvůli bejvalýmu vídat nemohla, a pak že si kdyžtak sednem někam samy nebo pudem dom. Nemam ráda metal, fakt to není můj styl, ale snesu toho dost a řikala sem si, že nějaká ta hoďka mě nezabije. Poznala sem pár lidí, nakonec se dostavil i Terky bejvalej a bylo to na hovno, ona z něj akorát byla špatná a mě bylo na zvracení z toho, co mi o něm řekla a jak se choval. Většinu času sem někde postávala sama, u otevřenýho okna nebo schoulená na gauči, pak sme se T., její kamarád, ex a já courli večerním městem do dalšího podniku, bejvalej se odpojil, popíjela sem malibu a spala na stole a v šest ráno, když už začlo svítat, sem chtěla jet domů a vyspat se, ale ty dva mě přemluvili, ať s nima ještě někam jdu, tak sem šla a ještě teď toho lituju. Zase se opakovala situace, že tam nikoho neznám a nemam si s nim co říct, tentokrát sem se o to už ani nepokoušela, navázat nějakou konverzaci nebo tak něco, byla sem unavená, z jukeboxu pořád vyřvával metal a já ho nemohla okoupit ani jednou písničkou, jinak by mě za to všichni sežrali. Což se stejnak div nestalo, byla sem za divnou, když sem odmítala drinky a jen seděla a koukala do prázdna, protože nic jiného mi ani nezbylo, Terka byla zaneprázdněná s jinejma lidma a ponechala mě mýmu osudu. Prosila sem jí několikrát, ať mi pučí klíče od bytu, že chytnu trolej a dostanu se sem sama, ale ona vždycky, že akorát dopije aktuální pivo a dem. Piv bylo nakonec asi 10 a já si krátila čekání procházkama okolníma ulicema a zoufalym pláčem. Bylo mi nanic z toho, že sem tu naprosto zbytečně, Terka mě beztak nepotřebuje a za celou tu dobu, kdy sme asi 15hodin absolvovali chlastací maraton, sem s ní strávila všehovšudy jednu. Byla sem mezi naprosto cizíma lidma, s kterejma si nemam co říct, do uší mi neustále duněla ta šílená hudba, všichni moji blízcí stovky kilometrů daleko a navíc bez Toma, naposrání. Neměla sem u sebe ani mobil, vybil se mi. Bože, to bylo strašný. Takovej pocit beznaděje a prázdnoty sem dlouho nezažila. Možná ze mě ještě trochu mluví alkohol a taky nevyspání, píšu to ještě ne tak docela uklidněná a určitě mi to s odstupem času nebude připadat všechno tak příšerný, ale teď to tak prostě cejtim. Terka se děsně vožrala, tak jen co sme došly domů, lehla do postele a vytuhla. Jen co dopíšu tenhle článek, napíšu jí vzkaz s omluvou a jedu prvním vlakem domů, je mi z toho všeho tady nanic. A to sem se těšila na prima víkend, že s ní taky nafotim pár portrétů, je to hrozně zajímavá holka, to bezesporu.. Snad příště. Ikdyž už vůbec nemam chuť sem kdy jet. Těšim se, až po dvou a půl hodinách vystoupim v Turnově na nádraží z vlaku, objednám si taxi, to mě doveze do prázdnýho baráku a tam se snad konečně vyspim a uklidnim a bude zas dobře.
Ach bože, to je zas jednou článek plnej žvástů...
Aktualizace: To, jak se Terka chovala, je docela pochopitelný, je šíleně zamilovaná do někoho, kdo si jí vůbec nezaslouží a ubližuje jí, ponižuje a omezuje, do toho má kolem sebe spoustu lidí, co ji milujou a nemaj to spolu tak uplně dořešený, tak se k tomu asi nejlíp hodil dnešek. Já to docela chápu, už sem trochu vychladla (vyspalá teda pořád nejsem) a srovnala si to v hlavě a je mi jí fakt líto. Ale o tom sem mluvit nechtěla. Chtěla sem psát o rozkvetlejch třešních a jabloních a čerstvě olistěnejch dubech a břízách a tý krásný zeleni na nich a jak sem na to koukala z okna vlaku a proti mně seděli dva postarší milý lidi a povídali si o svý divadelní kariéře. A taky o tom, že můj vejlet do Pardubic nebyl tak uplně k zahození. Když sme seděli v třistadesítce, začla hrát z jukeboxu písnička, která mi připomněla dětství, nebo spíš tak věk kolem 13let, nahrála sem si ji z rádia na kazetu a pořád to na walkmanu sjížděla, milovala sem ji, mam ji spojenou s dovolenou v Chorvatsku a takovou to dětskou bezstarostností. A až do dnešního rána sem nevěděla, od koho je. A už to vim a mam z toho děsnou radost. Modjo - Lady (Hear me tonight). Ach!

Dark side of the moon

16. dubna 2009 v 18:36 | Ashuleii |  In my mind
Kdybych si do Novýho Roku předsevzala, že letos musim přijít o všechny současný kamarády, nemohlo by se mi v tom dařit líp. Důvodů, proč tomu tak je, je víc. Samozřejmě, můžu si za to sama, chovám se sobecky. Sem zamilovaná a využila sem současný situace se stěhováním k tomu, že půjdu bydlet k Tomovi. Do Brna, který je ocaď vzdálený asi 200km. Ta změna je nevyhnutelná, nechci žít v další díře, kam se mamka plánuje přestěhovat, do ještě hlubšího lesa a větší samoty, daleko od civilizace. Včera dala výpověď v práci. A tak sem si začla hledat školu, kde bych mohla odmaturovat. Ve středu sem šla na pohovor, oskenuju jim vysvědčení, pošlu oficiální žádost o přijetí a snad nějak slušně napíšu test studijní předpokladů. A pak už mi nebude nic bránit v tom, abych začla novej život. Nedělám si iluze, že to bude jednoduchý a bez problémů, ale počítám s tim a sem na to připravená. Už nechci bejt závislá na mámě, pořád jí přidělávat starosti, prožila si jich se mnou dost. Věnovala mi hodně péče a já vim, že tohle moje rozhodnutí schvaluje. Je šťastná z mýho štěstí (který samozřejmě nebude trvat věčně, ale to budu řešit, až to nastane). Zato kamarádi už z toho tak nadšený nejsou. Někdo se mnou soucítí, další je podivenej a jiní sou naštvaní a zklamaní. A já doufám, že je to přejde. Ne hned, ale snad někdy, v budoucnu, mi odpustěj.
Včera, po hrozně dlouhý době, sem spala s mamkou v posteli. Jako malá sem to milovala, strkala sem si nohy k ní pod peřinu a chytala ji za ruku. Tentokrát mi stačil fakt, že je mi někdo nablízku.
Stejská se mi po Tomovi. Strašně moc.

If you are chilly, here take my sweater

14. dubna 2009 v 18:01 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Ne že bych umírala touhou napsat článek, ale čeká na mě pár úkolů do školy (jen na zejtra je to sloh do němčiny a písemka z dějepisu, o který sme se mimochodem dověděli až dneska) a já už sem prostě taková, že budu dělat cokoliv jinýho, jen abych se tomu škaredýmu studiu vyhla. Dokonce sem připravila svačinu pro jednoho našeho dělníka, co nám tu pracuje na nový fasádě. Sice ne dobrovolně, musela mě do toho nahnat mamka a ještě mě hubovala, když sem se chtěla předtim převlíknout, ale co. Kvůli tý nový omítce máme přes okna nandanej igelit, aby se nezašpinily a mě vždycky při pohledu na ně zevnitř přepadne pocit, že nás barák je mrtvola zabalená igelitovýho pytle. Není to zrovna příjemný, už se těšim, až bude fasáda hotová.
Normálně, v neděli vběhl na zahradu koloušek, nechápu, jak se tam dostal. Tak sme zavolali nejdřiv policajty, pak přijeli i hasiči, děda to všecko organizoval a řikal, že si ho nechá a ochočí, protože "on v tom přece vyrost". Každýmu chtěl ukazovat svou sbírku paroží a vztekal se, když sme ho za srncem nechtěli pustit. Nikdo nic nedělal, čekalo se na veterináře a splašený zvíře pořád pobíhalo kolem plotu. Pak přeskočilo k sousedům a na zahradu vyběhl pes od sousedů tamtěch sousedů a nikdo nebyl schopnej si ho odvolat. Šla sem domů, bylo to zdlouhavý. Když sem se zas vrátila, srnec byl svázanej a Tomova mamka mi řekla, že sousedům ten pes znova utekl a srnec se tak vyplašil, že vrazil hlavou do betonovýho sloupku a zlomil si vaz, nemohl na zadní a tak se pak jen čekalo na veterináře, až ho zastřelí. No vlastně, prej mu píchl kudlu do krku.
Jak na to teď tak koukám, mluvim tu o samejch morbidnostech. Mrtvej srnec, mrtvolnej barák.. A jestli mě bude ta vosa, co mi lítá kolem hlavy, ještě dlouho štvát, tak už budou mrtvoly tři.
A víte co je nejlepší? Na prvního máje letim s Tomem do Paříže, heč heč!:) Těšim se jak ýmátko vy-víte-na-co.
Jo a abych nezapomněla, tajná zpráva pro tebe, ty už budeš vědět. @☼↕♀◙♂♪24:;<CD¶▬↨↓←∟↔▲▼"#$!%&'(,*


Už víš, na co sou ty koruny?

12. dubna 2009 v 8:43 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Než na to zapomenu, jo? Povyně se všichni koukněte semdle a dejte mi hlas, ať vyhraju a můžu z tý radosti žít až do smrti. Díky!
Myslim, že sem skvělá přítelkyně. Nejen, že sem v krizovejch dnech (pátek i sobota) ušetřila Tomova játra (potažmo i peněženku) a že mi záleží i na jeho plicích, když mu pod jistou výhružkou neustále odpírám nikotin, já se dokonce neurazila na několik dní, když řekl o mejch stehnech, že sou tlustý. Dobrý, ne? Jinak je na mě ale hodnej. Koupil mi čtyřistastránkovou Elle, letecký brejle a langoš a luxusní bylinkovej likér, to když sme se jeli včera podívat na Pernštejn a dostali sme se dokonce dál než za vstupní bránu (která byla posledně zamčená). Je to tam krásný.. Odpoledne sem zdobila perníkový vajíčka a zašla s Metalýzou do cukrárny a pak sem ještě pozdravila Toma do zkušebny (založil si další kapelu, tentokrát nějakej punk) a doma si povídala s jeho mamkou. Otevřela k tomu bianco a já jí vyprávěla o tom, jaký to tam u nás je a změnila sem jí tapetu na počítači, protože ty sněhuláci a zasněžený stromy mi přišli už trochu nevhodný. Večer sme se s Tomem romanticky courali Bystřicí a okupovali jednu lavičku u řeky a on se tu teď vedle mě vrtí s ospalejma očima a slibuje mi snídani do postele. Tak já teda čekám. Jo, zdálo se mi dneska o Courtney Love, že sem jí potkala u nás v Turnově a ona mi dala autogram na účtenku z benzínky:)
V předešlejch třech dnech sme si plánovali letní prázdniny, že budem cestovat po Evropě a do Japonska a Chille a budem jezdit na fesťáky, taky sme si koupili na trhu jahody a snědli je sedíc na kašně a pak v trávě v parku, kde se to hemžilo samejma zamilovanejma párama a šťastnejma rodičema s rozkošnejma ratolestma. Jeli sme se podivat k brněnský přehradě, tam sem se letos prvně koupala:) Vlastně jen nohy po kotníky, ale i to se počítá. A jednou sme jeli načerno šalinou a chytl nás revizor, ale byl hodnej a nechal nás vystoupit na další zastávce bez pokuty a ještě volal za cikánskejma dětma, ať si taky aspoň jednou koupěj jízdenku a tak pěkně se smál.. Prostě štěstí, fakt.
No.. A zejtra zas jedu dom, hurá.


Symfonické těleso ponořené do Smetany je ohlušováno silou, která se rovná češství Smetany tělesem vytlačeného

7. dubna 2009 v 14:00 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Česnečka, s játrovejma knedlíčkama, čočková, hrachová, s písmenkama a bramboračka. To sou moje oblíbený polívky a přestože je jinak obvykle moc nemívám, za poslední dny sem si dala hned první tři. A byly fakt výborný. Česnečku sem si objednala v restauraci pod Ještědem, kam sme v sobotu vyrazili s Tomem. Po jídle sme vyjeli kabinovou lanovkou nahoru k vysílači, bylo jasno a teplo, trochu foukal vítr a hodně svítilo slunce a my seděli v trávě a lezli po nás berušky. Zpátky dolů sme to už sešli po svejch, chvíli po silnici, chvíli lesem a sněhem, kterej sme po sobě házeli a strkali si za krk, a kolem nepoužívaný dřevěnný konstrukce na bobovou dráhu, až sme došli k zastávce tramvaje a svezli se (bez jízdenky) do centra Liberce. Chtěla sem Tomovi ještě ukázat mou oblíbenou starou část s těma dokonalejma lázněma, ale nezbylo nám už moc sil, tak sme akorát v nově otevřenym obchoďáku koukli na módní přehlídku a já se zas rozplývala nad kolekcí Jima Avignona v New Yorkeru, kterej jinak moc ráda nemam, ale tyhle obrázkový pásky a trička a boty a kabelky se jim fakt povedli. Nacpali sme se čínskejma nudlema a Tom si u kasy vzal čínský hůlky s králíkama. K večeru sme přijeli vlakem zpátky do Turnova a šli si zahrát do BB kulečník s Šárkou a Markem. Myslim, že to byl příjemnej večer. Až na ten hnusnej džus s banánovou příchutí.
Celou neděli sme prováleli, ať už doma v posteli nebo venku na zahradě na dece. Jedinou aktivitu představovalo moje podvečerní běhání a Tomovo procházení se po okolí s foťákem. K večeři sem nám uvařila krupicovou kaši, prvně v životě. Trochu pozdě, ale přece. Teď už sem určitě zralá na vdávání, když umim přichystat i takovýdle velejídlo:) A den předtim sem rozčílila mamku, když sem myslela, že existuje prací program na tričko a obarvila tak celou várku na škaredě šedivo a pak sem ani neuvařila kafe návštěvě (strejda s tetou, dostala sem od nich dodatečně k narozeninám brašnu na foťák a UV filtr a čistidlo na objektiv, hohoo).
No a dneska v 16:08 jedem společně autobusem do Brna a pak u Toma strávim i Velikonoce.
A jak to vypadá se stěhováním? Furt stejně.

Moje Uma Thurman v paruce

4. dubna 2009 v 7:52 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Závoj kakaovejch vlasů
kontrastuje s tvojí bledou pletí
zasypanou pihama
co jim kraluje jedna výrazná
v místech, kde natahuje ruku
obočí pravý
po tom levým.

Oči barvy oceánu
a od nich kousek opodál
seděj tvoje rty
chutnají po marcipánu.

Do prohlubně klíčních kostí
chodí slunce spát
a já tě miluju
rychlostí
100Mb/s přenesených dat.

Slunce zapadá na východě

2. dubna 2009 v 8:50 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Už se mi nechce čekat na ten stej komentář.
Před chvílí sem se vzbudila, slunce svítilo oknem do pokoje a já ještě chvíli ležela v posteli a rozpomínala se na sny z dnešní noci. Nejdřív sem seděla u stolku vprostředku silnice a najednou proti mně běželo ohromný stádo koňů, tak sem použila stolek jako štít, aby mě nezašlapali. Přeběhli a já utekla do blízkýho činžáku, v kterym vedly všema různejma směrama křivý shody. Střih, jdu za babičkou do pokoje a ona radostně vyskočí z červenýho křesla a vypadá tak o 10let mladší. Vedu ji na záchod a ona pořád vesele poskakuje. I v tom snu, sice až později, ale přece, sem si uvědomila, že je to jen sen, a bylo mi to děsně líto. Že ten parkinson ji nejspíš nenávratně sebral všechnu radost ze života a její náplní dne je akorát spánek, sezení v gauči a neustálý čekání, až někdo přijde a nakrmí ji nebo odvede na záchod.
A teď za mnou přišla mamka a povídá mi, že měla sny o myších, nahoře byly hubený a dole takový nakynutý a jedna mi vběhla pod postel a hopsala tam na místě, tak mi to teď mamka názorně ukazovala.
Včera tu byl makléř a ohodnotil nám dům. Taky sem v zušce zas fotila Šárku, je čerstvě ostříhaná a vypadá ještě líp než Uma Thurman v Pulp Fiction. (Fotky přidám zejtra.) Za chvíli jedu do Jablonce na stupidní přednášku o antikoncepci a zejtra konečně přijede Tom, po třech nekonečně dlouhejch tejdnech, ááá.