Dokud nás smrt nerozdělí

18. dubna 2009 v 10:09 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Sebelítost. Jak nechutná vlastnost. Posledních několik hodin sem se v ní nemálo utápěla, vysvětlení je snadný. Jela sem včera na vejlet vlakem za dlouholetou kamarádkou do Pardubic, rozešla se se svým klukem, tak sem jí chtěla trochu rozveselit a přivíst na jiný myšlenky. V sedm večer sem dorazila na nádro, od osmi sme prolejzali místní kluby a hospody, nejdřív teda s myšlenkou strávit na jednom trashmetalovym koncertě jen chvilku na to, aby se Terka pozdravila s kamarádama, který kvůli bejvalýmu vídat nemohla, a pak že si kdyžtak sednem někam samy nebo pudem dom. Nemam ráda metal, fakt to není můj styl, ale snesu toho dost a řikala sem si, že nějaká ta hoďka mě nezabije. Poznala sem pár lidí, nakonec se dostavil i Terky bejvalej a bylo to na hovno, ona z něj akorát byla špatná a mě bylo na zvracení z toho, co mi o něm řekla a jak se choval. Většinu času sem někde postávala sama, u otevřenýho okna nebo schoulená na gauči, pak sme se T., její kamarád, ex a já courli večerním městem do dalšího podniku, bejvalej se odpojil, popíjela sem malibu a spala na stole a v šest ráno, když už začlo svítat, sem chtěla jet domů a vyspat se, ale ty dva mě přemluvili, ať s nima ještě někam jdu, tak sem šla a ještě teď toho lituju. Zase se opakovala situace, že tam nikoho neznám a nemam si s nim co říct, tentokrát sem se o to už ani nepokoušela, navázat nějakou konverzaci nebo tak něco, byla sem unavená, z jukeboxu pořád vyřvával metal a já ho nemohla okoupit ani jednou písničkou, jinak by mě za to všichni sežrali. Což se stejnak div nestalo, byla sem za divnou, když sem odmítala drinky a jen seděla a koukala do prázdna, protože nic jiného mi ani nezbylo, Terka byla zaneprázdněná s jinejma lidma a ponechala mě mýmu osudu. Prosila sem jí několikrát, ať mi pučí klíče od bytu, že chytnu trolej a dostanu se sem sama, ale ona vždycky, že akorát dopije aktuální pivo a dem. Piv bylo nakonec asi 10 a já si krátila čekání procházkama okolníma ulicema a zoufalym pláčem. Bylo mi nanic z toho, že sem tu naprosto zbytečně, Terka mě beztak nepotřebuje a za celou tu dobu, kdy sme asi 15hodin absolvovali chlastací maraton, sem s ní strávila všehovšudy jednu. Byla sem mezi naprosto cizíma lidma, s kterejma si nemam co říct, do uší mi neustále duněla ta šílená hudba, všichni moji blízcí stovky kilometrů daleko a navíc bez Toma, naposrání. Neměla sem u sebe ani mobil, vybil se mi. Bože, to bylo strašný. Takovej pocit beznaděje a prázdnoty sem dlouho nezažila. Možná ze mě ještě trochu mluví alkohol a taky nevyspání, píšu to ještě ne tak docela uklidněná a určitě mi to s odstupem času nebude připadat všechno tak příšerný, ale teď to tak prostě cejtim. Terka se děsně vožrala, tak jen co sme došly domů, lehla do postele a vytuhla. Jen co dopíšu tenhle článek, napíšu jí vzkaz s omluvou a jedu prvním vlakem domů, je mi z toho všeho tady nanic. A to sem se těšila na prima víkend, že s ní taky nafotim pár portrétů, je to hrozně zajímavá holka, to bezesporu.. Snad příště. Ikdyž už vůbec nemam chuť sem kdy jet. Těšim se, až po dvou a půl hodinách vystoupim v Turnově na nádraží z vlaku, objednám si taxi, to mě doveze do prázdnýho baráku a tam se snad konečně vyspim a uklidnim a bude zas dobře.
Ach bože, to je zas jednou článek plnej žvástů...
Aktualizace: To, jak se Terka chovala, je docela pochopitelný, je šíleně zamilovaná do někoho, kdo si jí vůbec nezaslouží a ubližuje jí, ponižuje a omezuje, do toho má kolem sebe spoustu lidí, co ji milujou a nemaj to spolu tak uplně dořešený, tak se k tomu asi nejlíp hodil dnešek. Já to docela chápu, už sem trochu vychladla (vyspalá teda pořád nejsem) a srovnala si to v hlavě a je mi jí fakt líto. Ale o tom sem mluvit nechtěla. Chtěla sem psát o rozkvetlejch třešních a jabloních a čerstvě olistěnejch dubech a břízách a tý krásný zeleni na nich a jak sem na to koukala z okna vlaku a proti mně seděli dva postarší milý lidi a povídali si o svý divadelní kariéře. A taky o tom, že můj vejlet do Pardubic nebyl tak uplně k zahození. Když sme seděli v třistadesítce, začla hrát z jukeboxu písnička, která mi připomněla dětství, nebo spíš tak věk kolem 13let, nahrála sem si ji z rádia na kazetu a pořád to na walkmanu sjížděla, milovala sem ji, mam ji spojenou s dovolenou v Chorvatsku a takovou to dětskou bezstarostností. A až do dnešního rána sem nevěděla, od koho je. A už to vim a mam z toho děsnou radost. Modjo - Lady (Hear me tonight). Ach!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kaača | Web | 18. dubna 2009 v 10:40 | Reagovat

hm, tak tomusela bejt fakt příjemný! :( já teda metal ráda, ale o to asi nejde, že? tak se z toho vyspi :-*

2 Tom | Web | 18. dubna 2009 v 10:49 | Reagovat

Naštěstí se dáš vystopovat i jinak, když sem se ti včera ani dneska nemohl dopsat a dovolat, zlatej internet! :)
Vidím, žes poznala, zač je v Pradubicích perník, nebo jak se to řiká...
Aspoň vím, že jsi v pořádku, nebo třeba v pořádným nepořádku, ale jak jsi furt neodpovídala, tak sem vůbec netušil, achjo, totok mně už nedělej...
Miluju Tě!

3 Bylinka | Web | 18. dubna 2009 v 10:52 | Reagovat

Ašu... někdy to dapadá i takhle.. :( ale všecko zlé je i k něčemu dobré. Je strašná škoda, co se událo, a Tvůj úprk byl asi to nejlepší, cos mohla udělat. Já, když se nedejbože dostanu do společnosti lidí, kteří mi nejsou blízcí a sympatičtí, padám radši hned. No, ale v cizím městě s cizíma lidma je to asi něco jiného, mnohem horšího.. Chtěla jsem si trochu zastat i té kamarádky.. určitě Ti to neudělala schválně, když tvrdíš, jak byla dříve fajn - myslím, že byla asi celá přeformátovaná a chovala se tak, jak se chovala. Cítím se trochu sobecky, když si uvědomím, jak mně bylo včera krásně a jak mi bude dneska krásně.. Moc ráda bych si s Tebou popovídala, ale kdo ví, kdy se dostanu k ajsíkjů, je toho teď tak strašně moc.. Drž se, Ašu, mám Tě ráda :-*

4 Tom | Web | 18. dubna 2009 v 10:52 | Reagovat

*ehm, "v PARdubicích", sem se přepsal naprosto neúmyslně... :-D

5 Ivu | Web | 18. dubna 2009 v 11:22 | Reagovat

Tyjo Karolínko toto je mi fakt líto :( Nevím, co napsat, nejradši bych tě obejmula. Ale věř mi, že spravedlnost existuje a za chvilku se ti tento tvůj dobrý skutek ve velice dobrém vrátí, tím jsem si naprosto jistá! To, co jsi pro kamarádku protrpěla bylo od tebe něco úžasného, je poznat, že máš srdce na správném místě.
Tak teď se prospi, odpočívej, mysli na Toma, snad budete co nejdřív spolu!
Pusu nejhodnější blogerce :-*

6 Šárka | 18. dubna 2009 v 11:32 | Reagovat

Už je dobře... my ti vždycky řikaly že je divná;) názory kamarádek nejsou vždycky k zahození víš... myslí to s tebou dobře.

7 Adelka | 18. dubna 2009 v 11:49 | Reagovat

Cela prosita co?..:)kovem...byla divna..sarka ma pravdu...my to rikaly..

8 Metalýza | Web | 18. dubna 2009 v 12:57 | Reagovat

Tak to je hnus blues, takovej nepovedenej tah, ale vyspíš se a bude dobře...nebo aspoň líp ;). A je mě teda i dost líto, že pokud jsi do teď neměla metal ráda, asi se ti už úplně zprotivil...což naprosto chápu, ale je to škoda, protože jinak bys některým jeho odnožím třeba taky časem přišla na chuť (no jo, to jsem celá já, prostě si musím zalobbovat x) )
Ale to je vedlejší, hlavně že už seš doma a můžeš se z toho všeho pěkně vyspat, dát si něco dobrého a užít si pohodový zbytek víkendu. Měj se krásně, kočko :-*

9 Riska | 18. dubna 2009 v 13:09 | Reagovat

No to je ale čůza :D

10 Yl | Web | 18. dubna 2009 v 13:26 | Reagovat

tak to je mi líto, asi si měla vypadnou už dřív, i když člověk si uvědomí, že se měl zachovat jinak, až když už je pozdě

11 Z. | 18. dubna 2009 v 14:11 | Reagovat

Ach ne, už zase kolem lítají špatný nálady. Já jsem za v pr. ze sebe a svýho pošahanýho bytí a toho, že se chystám k tomu rozchodu...život je na nic.

12 ašu kešu | 18. dubna 2009 v 14:53 | Reagovat

[6]: + [7]:: váš názor nemůžu brát moc vážně, když ste měly možnost vidět ji jen jednou na pár vteřin, dva roky zpátky. tenkrát měla jen piercing v obočí, teď už nemá ani to. tobě připadá Áďo každej divnej, takže mě vůbec nepřekvapuje, co si myslíš o Terce.

[10]:: tak to sem asi nemohla vypadnout dřív, když sem byla sama v cizim městě, nebylo kam bych šla. myslim, že sem se zachovala nejlíp, jak to šlo.

13 k a t e * | Web | 18. dubna 2009 v 15:04 | Reagovat

tak když myslíš;)..děkuju
ani nevím co bych k tomuhle článku napsala za komentář...asi tak..je škoda, že to dopadlo zrovna takhle...ale co se dá dělat že jo:(...doufám že to zase bude lepší;)

14 Riska | 18. dubna 2009 v 16:57 | Reagovat

Každopádně by mě zajímalo, co si o mě asi musí Áďa myslet, když mám ten piercing v obočí :D

15 Šárka | 18. dubna 2009 v 18:18 | Reagovat

To bylo myšlený spíš obecně, ale ty stejně naše názory nebereš... tak nic...:)

16 CinK* | Web | 18. dubna 2009 v 22:41 | Reagovat

Ou.. No tak to tě chápu, asi by mi taky nebylo nejlíp. Hlavně že si to přežila, jsi doma a už to bude lepší.
Sice od Terky nebylo hezký, že se ti nevěnovala.. ale co;) Příště to třeba napraví.

17 phoenix | E-mail | Web | 19. dubna 2009 v 9:23 | Reagovat

teda, tohle naštve, přes všecky možný důvody. ale je dobré pochopení, odpuštění(?)
a všechno špatné pro něco dobré.
užij si o to víc další dny...

18 Adelka | 19. dubna 2009 v 15:27 | Reagovat

sorry ze ziju..

19 Adelka | 19. dubna 2009 v 21:52 | Reagovat

K tobe mi ten piercing Terko jde..:)..já jen,abych rozlouskla ten problem...

20 Hakn | E-mail | 20. dubna 2009 v 6:36 | Reagovat

Můžu Ti říct,že se mi stalo něco podobnýho,akorát ta moje kamarádka tak nepila a omluvila se mi,když jsme odjížděla.A ten zoufalý pláč,když nevíš,co dělat kam jít,sem zažívala taky,i když jsem měla mobil.Naši zkrátka nevěděli,že jsem tam,kde jsem a jediný zrovna použitelný kamarád co by mohl přijet,nebyl v dosahu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama