Květen 2009

Jdu se podivat na záchod za Karlem

31. května 2009 v 20:58 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Celkem 10 hodin cestování (7 tam, 3 nazpátek) + (premiérový) podrobný studování záchodový mísy dneska zrána mi ani tak nemohlo zkazit jinak boží víkend. V pátek večer mě Tom vyzvedl u nich v Bystřici na nádraží a zajeli sme ještě do zkušebny, kde sem pomáhala vzniku takový tý věci s logem jeho nový kapely na prostěradle. Vybrala sem nám k tomu playlist složenej z Toma Jonese, Franz Ferdinand a Kaiser Chiefs (od kterejch sem si naprosto zamilovala RUBY, panebože, nemůžu to přestat poslouchat!) a taky sem zkoušela hrát na bicí, basu a klávesy, ale nestálo to za nic:) V sobotu nás vytáhl z postele kluk Tomovy ségry Jarin, že prej jestli chci naučit fotit v HDR, ať vemu foťák a že prej ve městě je výstava veteránskejch aut a motocyklů. Moc sme toho nevyfotili, rozpršelo se tak, že sme se museli schovat do podchodu u radnice, z který zrovna vylejzala nevěsta s ženichem a malý děti na ně házeli rejži. … Tom měl pak od jedný zkoušku, tak sem koukala online na Gossip Girl (za tejden sem stihla celou první řadu, fakt na tom ulítávám) a když se vrátil, usnuly sme na jeho rozkládacim gauči a po šestý už stěhovali potřebný věci na koncert. Poznala sem za ten večer další nový lidi, většinou Tomovi kamarády (nebo slečny, co ho tajně milujou a myslej si, že nevim o těch milostnejch dopisech, co mu poslaly), na všechny tři koncerty (Parantampareil, Poletíme? i Rabies) sem držela první lajnu pod pódiem a skákala jak blázen a vůbec to byl povedenej večer.. Dneska sem vstala až k obědu a pak už sme ve složení já, Tom, jeho mamka a taťka jeli k nám, aby se poznali s mou mamkou a ještě stihli vidět ten náš barák, než ho prodáme. Myslim, že to bylo v pohodě, chvílema sice všichni mlčeli a já tajně šoupala pod stolem nohama, ale čekala sem to horší:D Teď už jen seznámit Toma s mojim tátou, což bude asi největší sranda, ale tak snad to nějak zvládnem.
Jo a mam asi rozbitej USB vstup, protože mp3 od Disneyho mi u Toma normálně fungovala, uf! Tak mam tak ze všeho radost a tumáte další fotky s krásnou Chilankou:) Jo a ještě si povinně všichni poslechněte Ruby, protože je prostě nejlepší.

Čokoláda z Chile

28. května 2009 v 22:30 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Nemam náladu psát článek, dneska sem byla za tátou a asi se mu od posledně rozležel v hlavě ten můj plán přestěhovat se do Brna a studovat tam, takže se zas projevil jako někdo naprosto nechápavej, pochybovačnej a pesimistickej, naštěstí sem ale nebrečela:) Pak sem letěla na poštu vyzvednout mp3 s Aukra, cestou začlo pršet a já zapomněla deštník u táty, ale než začal ten liják, sprintovala sem 100m na autobus, kterej jel náhodou kolem a pak sem to měla k poště kousek. Červená mikymauzovská hlava vypadá fakt stylově, horší je, že sem k tomu nedostala instalační CD a nemůžu si do ní nahrát žádnou hudbu a nevim co s tim, tak sem rozladěná. A navíc u mě byla odpoledne Angelica, mam asi 250 fotek, ale do pc se mi podařila dát ani ne půlka, pořád to píše Connection between computer and camera has been disconected a mě už to nebaví, pořád to zkoušet znova. Jo a zejtra píšu z francouzštiny a ještě sem na to nekoukla. Naštěstí pak jedu do Brna, tak pak bude líp.
Vida, nakonec sem i něco napsala a kupodivu samý stěžování a fňukání, to je taky fajn:D Tak teď už radši těch pár fotek, pokračování příště.
(A na posledních dvou je máma, stříhala sem a barvila já včera hlavu a nemohla sem odolat, byla tak krásná...)

Možná zrovna dnešní ráno přinese amnestii promlčeným láskám

26. května 2009 v 0:47 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Nuže, Šárina si stěžovala, že nic nepíšu, tak to napravim:) Dneska mi pověděla důležitou věc, že prej mačkání pupínků způsobuje nádor na mozku, tak pozor na to! Ale jinak sme si povídaly i o příjemnějších věcech, sedly si ještě s Adél do Korunního prince a nacpaly si břicha samym dobrym jídlem (a já to určitě ocenila nejvíc, po všech těch bramborovochlebovejch dnech). Pak sme obsadily lavičku v parku, bez společnosti cigaret a alkoholu (jak to tak bejvá u většiny lidí, co tam choděj), to je skoro tristní (to slovo sem asi nepoužila dobře, ale přišlo mi vhodný, tak mě kdyžtak opravte)! Slunce pomalu zapadalo a já si chtěla lehnout do trávy, ale běhalo kolem hodně psů a tak sem radši neriskovala nějakej ten exkrement na čerstvě vypranym oblečení (kdo to ještě neví, tuhle sem v pračce našla myš, živou!). Ještě sme si stihly před zavíračkou (už v devět!) dát kafe (nebo horkou čokoládu nebo capuccino) a pak nás hodná Adél odvezla domů, mě až k vrátkům, abych to měla co nejblíž, luxus.
Jo a tak to moje zpravení taťky o stěhování dopadlo dobře, až mě to překvapilo, kupodivu měl jen poznámky typu "To sem na tebe teda zvědavej, jak to tam sama zvládneš" a "Nechápu, proč nejdeš bydlet k nám" nebo "Panebože, určitě budeš mluvit tim jejich hantecem!" a tak, ale to sem očekávala, takže pohoda:) Opekli sme si buřty, k mojí nelibosti sem zjistila, že třešně ani angrešt ještě nejsou zralý a pak sem zas jela dom.
Zejtra se k nám v 10 a ve 4 přijedou podivat zájemci o barák, tak snad budou solventní (jak si pořád přeje mamka) a bude se jim to tu líbit a koupěj to.
(Šári, myslim, že ses nedověděla nic novýho, ale chtělas článek, tak tady ho máš a nefrněj!)

Gugu rugu

23. května 2009 v 14:26 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Tak snad abych zas něco napsala… Když ono je o tolik jednodušší přidat jen pár fotek a honit si ego na těch pochvalnejch komentářích. Ale žádnej strach, že bych začla bejt namyšlená, po dvou tejdnech sem zas mohla nahrát 4 fotky na FA a nebylo to už tak krutý jak posledně, ale stejně mě to zas trochu zamrzelo. Sem sice hrozně líná a v dost věcech neambiciózní (vyznamenání na vysvědčení, nejlepší známky ve třídě etc.), ale v něčem mam pořád touhu někoho překonávat nebo se mu aspoň vyrovnat a dokazovat všem (nebo aspoň sobě), že mi to de a sem v tom dobrá.. A když mi pak někdo shodí růžový brejle, těžko se s tim smiřuju. A snažim se zlepšit. Jen už pomalu ztrácim iluze, že bych se kdy mohla dostat na nějakou foto vejšku nebo se pak dokonce věnovat focení profesionálně.
No nic, dál. Ve středu (nebo to bylo úterý?) sme jeli s Tomem do IKEY a mam supr nový formy na pečení a taky dárek pro mamku k svátku. Ve čvtrtek sme poobědvali v klidnější části Brna a pak seděli u Svratky v trávě, po řece plavalo bílý chmýří a Tom házel po hladině žabky. Pak už musel jet dom a já šla na kafe se Zuzkou, za ten rok se obarvila z hněda na blond, jinak žádná změna:) Strávily sme příjemnej večer povídáním a koukáním na film a pak se to pokazilo, když jí přišla rozchodová smska od snoubence, do dvou do rána brečela a já se ji snažila (s nevelkym úspěchem) utěšit. V pátek hned z rána sem zas musela odjet, cesta byla dlouhá, moc dusno a přelidněno, v Turnově mě přivítala bouřka. Dneska je zas pěkně, za chvíli pudu navštívit tátu a říct mu tu radostnou novinu, že mě přijali na gympl do Brna a přestěhuju se tam. Přejte mi štěstí, mam trochu strach, ale to se zvládne:)
Strašně ráda usínám a v polospánku si čtu romantický verše, co mi posílá Tom, když je s kamarádama odejitej na jednom. Věnec z kopretin… jsi má nejsladší… současná i přespříští.. Ach.
A když sem šla do koupelny na záchod, ležela tam v pelechu naše kočka a s ní další čtyři koťata, nechcete..?





Rtěnka na tváři, ocet ve vlasech

19. května 2009 v 15:38 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Pátek: Poslední zvonění, melancholie maturantů. Cesta autobusem do Prahy, bloudění po Holešovicích a hledání pobočky MALL.CZ (vizitkář a klaunskej nos). Kafe s Julčou, pak večeře a čaj, 5 hodin spánku.
Sobota: Kafe, čekání v dešti na Václaváku a modelka, co zaspala. Zabíjení času ježděním v metru z konečný na konečnou, po otevření obchodů IN2U od Kleina ze Sephory plus jako bonus zákaznická karta:) 11:00 - focení s Míšou v ulicích Prahy. 13:00 - s Lucií na Petříně, nespokojenost s výsledkem, skořicový trdlo. Courání městem, zombie walk (jen vyděšený koukání z kavárny) a čekání před kostelem sv. Ludmily na Ludmilu. Telefon s Tomem a mamkou, "bratr" Tomáš a jeho přání napsat si ode mě smsku kvůli potřebě paralenu pro snížení teploty. Ludmile ujel vlak, cesta metrem za Markét. Byt v útulně-intelektuálskym stylu, sbírka kachniček. Opět 5 hodin spaní.
Neděle: Krásnej výhled na Prahu z Markétčina pokoje, potřeba víc spát, druhá šance pro Danielu (ta, co se den předtim nedostavila na focení). Panenka s pohledem plachejch laní a dobrej pocit z fotek. Kino kavárna, film Proměny v Palace Cinemas, jen 4 diváci, za moc to nestálo. Knihkupectví, knížka o portrétování pro mě a sbírka od Kainara pro Toma (kterou už, jak sem dodatečně zjistila, doma má). Setkání se Zorkou, dlouhý povídání, pár fotek a prolejzání obchodů. Energie kolem bodu nula. Čekání na Florenci na bus do Brna a otravný Ukrajinci. Milej pan řidič a cestování bez zastávek. Tom, Luboš a postel.
Pondělí: Zpracovávání fotek, zmatenost a pocit, že už je úterý, z toho plynoucí zbytečný čekání na nádraží na modelku z Bratislavy. Focení s Kateřinou, zrzavý kudrnatý vlasy a spoustu pih, courání kolem Špilasu a Petrova a její ochota máchat si nohy ve schodový kašně. Zapomenutej mobil doma na stole, hledání se s Tomem a nakonec šťastný shledání (on v odjíždějící šalině, já venku před ní, ale našli sme se!). Pak večer a noc, neustálý probouzení se.
Úterý: Okouzlující Dagmara ze SK, pózy jak z VOGUE, profesionální přístup, splnění všech mejch výmyslů a rozmarů (ani déšť ji neodradil). 250 fotek jako výsledek dvouhodinový spolupráce, spokojenost. Doma oběd, koukání tam, kam se koukat nemá a divná nálada, co určitě zas brzo přejde.


300g MILKA TOFFEE WHOLENUT

14. května 2009 v 19:52 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Hm..?:)

IN ♥ WITH A MOLL

13. května 2009 v 19:19 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
I přes to, že je dneska 13. (a můj kalendář od Greenpeace hlásí, že až dneska je den matek), neměla sem vůbec špatnej den. Začlo to už ráno, kdy sem se najedla dobrý snídaně (můj tajnej recept - přes noc uležený bebe DR v ledničce prokládaný jogurtem, medem a oříškama), chvíli seděla u klavíru a pokoušela se o nějaký vymyšlený klavírní tentononcy a pak venku před domem, čekala sem, až mě strejda odveze do školy a bylo strašně pěkně, naše zlatý ryby plavali v jezírku a já si vzpomněla na Amélii. Ve škole sem vyběhla do posledního patra do kabinetu biologie za třídní, abych se jí omluvila, že nejedu příští tejden na sportovní kurz a vysvětlila jí celou tu záležitost se stěhováním. Cestou dolů zpátky do třídy šel přede mnou pan Škrabka z psanců, starší bratr Matěje a já mu tuhle na chodbě řekla čau, protože mi to přišlo slušný, když už se takhle trochu známe přes ten literární web a on jen vykulil oči a utek, ale tentokrát ne, otočil se, usmál a pozdravil! Tak sem měla děsnou radost:) Nebyla sem zkoušená z literatury, to se mi děsně ulevilo, zato na zsv sem se sama přihlásila, abych to měla konečně za sebou a nedopadlo to nejhůř a v písemce z dějepisu měla moje skupina napsat všecko o Napoleonovi, což bylo štěstí, protože to sem uměla o moc líp než revoluci, kterou mělo popsat áčko (jen otázka, co je to Lumpenproletariát, mě trochu zaskočila). Taky sem se stavila v ředitelně a z rádia zpíval Koller tu svou "Čas nejde vzít zpátky", kterou mam docela ráda, zpříjemnilo mi to čekání na ředitelův autogram. Cestou domů sem si vystála frontu na poště a pak se ještě stavila u Miloše ve videopůjčovně, chtěla sem po něm film Krychle a ono se to menuje Kostka, tak sme se hádali, jakej je mezi tim rozdíl a přišel i Z. Bělohlávek, co nám uvádí filmovej seminář a vypadá jak taková ta maska s velkym nosem, černejma brejlema a knírkem:) Až mi málem ujel autobus. Viděla sem dvě sojky a rozjetou ještěrku, což mi připomíná, že mě včera málem přejelo auto a jednou sem se málem utopila, ale o tom třeba zas jindy:)

I was born with a plastic spoon in my mouth

12. května 2009 v 21:49 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Nuže, anžto mám chuť sem zase něčím přispět, píšu. (Nejspíš taky proto, že mě včera ve statistikách nakoplo číslo 478, až se mi z toho zatočila hlava a trochu sem se vyděsila, na druhou stranu mě tolik návštěv opravdu těší a chcu vás, nenasytný čtenáře, trochu potěšit, haha:)).
Poslední dobou chodím poměrně brzo do postele. Už včera odpoledne sem měla chuť zalízt pod peřinu a nic nedělat, jen si tak přemejšlet a pak spát aspoň 10 hodin. Asi stárnu.. Dřív (leden 09?) sem vydržela sedět ve všední den na qipu do tří do rána a rozebírali sme s Tomem Hrabětovy verše, hudbu, jídlo, vztahy, whatever. Když sem trávila víkend doma o samotě, nespala sem třeba celou noc, teď už by mě to asi zabilo. A nebo je to jen jarní únava nebo nevim. Mam ráda spánek, na druhou stranu mi to přijde trochu jako ztráta času celou 1/3 života prospat.
Dneska sem se zas přesvědčila o svý lenosti a neponaučitelnosti, o oblibě nechat všechno na poslední chvíli (pokud vůbec) nemluvě. První hodinu sme měli psát z fyziky a protože sem se na to za celou dobu ani nekoukla, přivstala sem si ráno. Snaha byla, ale stejně sem ve skutečnosti neměla v úmyslu se učit. Taky že ne, utekli nám koně, tak sem vyběhla z domu v županu a pantoflích a honila je s mamkou po louce. Sranda hned takhle z rána:) A pak ta písemka, s kterou mi hodně pomohla má drahá Šárka, ale ta trubka něco dělila místo násobení, takže všecky příklady máme stejnak asi špatně (což mi nijak zvlášť náladu nekazí). O angličtině se na mě zlobil profesor, nejdřiv že neznám Raffaela Nadala (?) a pak že neumim psát. Hlavně že on je děsně vtipnej, jak furt mluví o HIMYM a nadšeně nám tlumočí jejich hlášky, který beztak známe už tak půl roku. Dost, už se mi nechce mluvit o škole.
Byla sem dneska s Matějem na vynikající pita housce s masem a zeleninou a v autobuse sem potkala sestřenku Nikol, děsně ráda sem jí viděla a těšim se, až v rodinnym kruhu oslavíme
její sedmnáctiny, co má v červnu:) Docela sem si tyhle sešlosti babiček a strejdů a tet a sestřenic oblíbila. Doma sem pak trochu fotila a trochu pekla a na učení ani nepomyslela, to sem celá já. Tak se du aspoň pro dobrej pocit plácnout do postele a předstírat, že se učim ekonomii a velkou francouzskou revoluci:)
IT ALL STARTED WITH MOZART.

Ratatatata!

11. května 2009 v 16:24 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Blá blů bló. Kde sem to skončila? Aha, už vim. Nejdřiv sem o tom nechtěla psát, ale stejně o tom napíšu! Protože mě to trápilo a trápí a já si ráda postěžuju. Prostě a jednoduše, nebudu chodit kolem horký kaše, semdle sem nahrála pár svejch fotek a několik lidí mě tam tak zkritizovalo, že mě na chvíli opustila chuť ještě někdy fotit. Tak sem se nejdřiv vztekala, pak brečela a když sem se trochu uklidnila, došlo mi, že to se mnou fakt zas tak slavný neni a musim na sobě zapracovat. Což bude asi trochu těžší, protože stačí, abych vzala do ruky manuál k mýmu foťáku nebo nějakou odbornou fotografickou knížku a už se mi chce spát a dělat milion jinejch věcí. Prostě mě teorie focení nebaví. Na druhou stranu mě nesmírně těší, že se mi ozvalo pár lidí a chtěj, abych je fotila. A to já zas ráda:)
Víkend sem strávila s Tomem na gauči před telkou, dávali sme si prodlouženou trilogii Pána Prstenů a bonusy z natáčení k tomu a pak sem včera zapomněla na den Matek a když mi mamka řekla, že má svátek, divila sem se, že přece neni Blažena. Tak sem jí aspoň natrhala luční kvítí a dneska donesla mozartovy koule.
A teď tu sedim v proutěnym křesle s králičíma ušima na hlavě a nic se mi nechce. Což je špatně, protože je toho tolik, co bych měla udělat.
Ale jinak, jinak je mi dobře. Fakt:)

Čaj z obočí, brusinky s hermelínem a zmrzlina na punčochách

9. května 2009 v 0:23 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Z dnešního výletu do Prahy mam fakt dobrej pocit. Nejdřív piknik s Markét a koblihama, celorznnejma kaiserkama, hermelínem, čokoládou, nezralym ananasem, hroznovym vínem, cherry rajčatama a toustama, pak setkání s jejíma kamarádama, spoustu čaje a milejch lidí, co mě nechtěli pustit na rande s Káťou. Kterou sem mimochodem nejdřiv skoro nepoznala, vypadala ještě okouzlujícněji než obvykle. Udělaly sme si romantickou procházku na Petřín a pak do Coffee heaven.

Když sme se rozloučily, vlítla sem do Manga a vybírala šaty na příští víkend pro modelky, pak do Zary a pak zpátky do MNG a taky do H&M a Sephory a strašně mě to bavilo a už se nemůžu dočkat, až v tom všem krásnym všechny vyfotim! Bude to legendární:)

Autobusem domů sem jela už za tmy, kolem se blejskalo a na hřbitově byly v pár svítilnách zapálený svíčky a já pěkně promokla, když sem pak běžela z nádraží za Šárkou domů, abych si od ní pučila sešit biologie.

V celym článku je k vidění náš nově natřenej dům, pár fotek interiéru, moucha na drátě, kůň, jezírkový rybičky, kocour, holub, piknikující Markétka, paní, co sladila vlasy s blůzou, čaj, Jenn+Dalarius+Zantaar+Illavnal+Bumbác+já, nejvíc krásná Kate a nakonec čekání v dešti na taxík.


Dlouhá noc plná krátkejch extází

7. května 2009 v 0:23 | Ashuleii |  In my mind
Píšu článek jen proto, že sem si pustila starý čínský lyže a inspirovala se u nich pro titulek a nechtělo se mi čekat, až přijde vhodná doba a budu vědět, že mam o čem psát. A taky proto, že se mi ještě nechce spát, čekám, až se mi stáhne soundtrack k Temnýmu rytířovi (zbejvá hodina a půl), u kterýho sem se dneska rozbrečela už při úvodních titulkách, když sem si znovuuvědomila, že Heath si už nikdy v žádnym filmu nezahraje. Ne, nejsem přecitlivělá. Možná trochu. Možná trochu změnim svoje plány do budoucna. Ráno u snídaně sem se mamce zmiňovala, že tři moji kamarádi, stejně starý jak já, sou zasnoubený. Zeptala se mě, jestli si dokážu představit, že bych si Toma teď někdy vzala a třeba s nim měla i děti. Nedokážu, ale přemejšlela sem o tom a asi už nechci umřít ve třiceti. Porodu i svatby (a případnýho následujícího rozvodu) se pořád bojim, ale mohla bych třeba někoho adoptovat. Nebo si ho vždycky aspoň na chvilku pučit a až mě přestane bavit, vrátit ho zpátky rodičům.
Taky mě rozesmálo, když se mi mamka svěřila, že půlku dne strávila na internetu zjišťováním informací ohledně plastiky. Kdyby si radši hledala pozemek, kde postaví ten svůj srub, achjo:)
V pátek jedu do Prahy. Chvíli sem měla chuť odjet už zejtra, vydržet tam celou noc vzhůru, toulat se ulicema a pak koukat na východ slunce nad Vltavou, ale nakonec sem si to rozmyslela, asi sem na to přecejenom moc líná a radši se vyspim ve svý teplý měkký posteli.
Snažim se rozpomenout se na všecky lidi, který sem znala a znám. Je jich hodně a vzpomínky sou převážně příjemný, na ty ošklivý věci nemyslim, proč taky.
A hele! -> "Ten test Vám dopadl moc pěkně, s tím si vůbec nedělejte starosti, referovala jsem o Vás směrem k vedení školy velmi kladně." Uf:)

Velryba se cítí sama

5. května 2009 v 19:41 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
To sem si tak vzpomněla.. 30. května má Tom koncert, budou tam hrát i Poletíme? a asi se to nesluší, ale těšim se na ně skoro víc než na tu jeho kapelu. Dobrá hudba + on vedle mě a snad žádný bláznivý fanynky vrhající se po něm zpod pódia (jak se tomu děje, když sedí za bicíma a samym soustředěním vyplazuje jazyk). Jediný, z čeho mam trochu strach, je jeho ex. Na facebooku potvrdila účast a já se ještě nerozhodla, jak se tvářit a chovat, až ji potkám. Neumim to, nevim, co dělat, když narazim na bejvalou slečnu mýho kluka. Ale to se zvládne, musí, o nic přece nejde.
Zejtra zajdu do fotoateliéru, aby mi tam vyrobili vizitku, Tom mi jednu pěknou navrhl a já ji pak budu rozdávat všem krásnejm lidem, co potkám a budu je chtít fotit. Těšim se na příští víkend, spoustu zajímavejch tváří, vílovský i vampovský šaty, pražský ulice a parky a mezi tim všim já, šílející, fotící.
Mimochodem, Paříž se nekoná a z testu nemam nejlepší pocit, navíc sem paní psycholožce zalhala o mym vysvědčení, trochu sem si přilepšila a pak na jejím křesle zapomněla lahev neperlivý bonaquy. To mam za to. Na spravení nálady sem si koupila proužkovanou košili a samodržící síťovaný punčochy. A taky dvě sklenice burákovýho másla, bylo ve slevě. Domů sem jela skoro pět hodin autobusem, venku pršelo, s hlavou opřenou o zamlžený okýnko sem si četla Vonegutova Jatka č. 5 a snila si o tom, kam všude se jednou podivám. Když sem se pak táhla s cestovkou kolem domu, žasla sem nad tim, jak se změnil, ta bílá fasáda dělá fakt hodně. Vypadá větší. A už míň jako náš a víc jako někoho budoucího jinýho. Čekala tu na mě teplá večeře, měla sem radost a vyprávěla mamce všechno nový, co se u mě stalo. A ráno šílená zima, teploměr venku ukazoval bod mrazu, v domě bylo díky vyndanýmu oknu pod 15 stupňů a mamka na mě stejně z postele volala, když sem si chystala vločkovou kaši s jahodama k snídani, ať vypnu topení. Ve škole už vědí o tom, že se budu stěhovat, mluvil o tom ředitel, když sem tam nebyla minulej tejden. A sice se vždycky ohrazuju proti charakteristikám kozorohů, jakožto znamení, do kterýho sem se narodila, protože nejsem pracovitá ani neprahnu po úspěchu a fakt si nemyslim, že bych byla citově chladná, ale musim souhlasit s tim, že tíhnu k melancholii. A tak se teď mam tak nějak.. Všelijak, nevim:) A nebo za to může Warsawa od Philipa Glasse, kterou teď poslouchám. Trvá 16minut a je krásná.

Perfect soul + perfect body (Brno - part seven)

5. května 2009 v 13:48 | Ashuleii |  Z mého pohledu
To nejlepší na konec. Třešnička na dortu i celej dort. Kočičí oči, červený jehly, síťovaný punčocháče, lehký lakystrajky a divoká šelma v parku <3