Červen 2009

Doma je tam, kde máš kartáček na zuby

29. června 2009 v 8:52 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
První ráno, kdy už sem víceméně nastěhovaná v Brně. Slyšim zvenku tramvaje (nebo šaliny, si vyberte) a jazykem se snažim vydolovat kornflejky z mezizubů, právě sem snídala a bylo v tom i červený ovoce, hodně dobrý:) Akorát sem se celou noc probouzela a měla šílený sny, možná sem i brečela, když se mi zdálo, že mi nevlastní ségra rozmlátila foťák i s obouma objektivama.
Včera nás sem dovezla mamka autem, vytahali sme všechny moje krabice a kufry do třetího (nebo dokonce čtvrtýho) patra, ukázali jí to tu a zas se s ní rozloučili a šli nakoupit do Sparu. Hrozně mě to bavilo, když sem si mohla naházet do košíku cokoliv a nic mě neomezovalo (to se pozná až časem, jak zvládnu vycházet s penězma). Pak sme tu trochu uklízeli a já občas spala nebo upravovala fotky ze sobotního festivalu Pelíšek, kde hrál i Tom (fotky v celym článku). K tomu se ještě dostanu:) Ještě sme večer vyrazili do Ikey a cestou autobusem se hádali, jestli Tom mluví moc potichu nebo já a kdo z nás je nahluchlej. Už to začíná:) No a tady sem pak usnula u Simpsonovejch..
V pátek mě vezla Bára do Jablonce k doktorce, to bylo taky dost vzrušující, dělala řidičák na čtyřikrát a je zvyklá na automat, takže jí chvilku trvalo, než se zas naučila řadit:D Snažila sem se jí radit cestu, ale taky sem byla taková zmatená, pak nám to auto vždycky chcíplo a nešlo nastartovat, ale nakonec sme to zvládly:) Pak sem jela do Prahy, s původním plánem fotit jednu slečnu, která mi to ale zrušila a stejnak sem zapomněla foťák u mamky v autě, tak sem se aspoň viděla s Kaki, po roce a půl známosti a taky s Kate, to už je klasika:)
V sobotu sme jeli s mamkou na ten fesťák, trochu sme bloudily, ale nakonec sme k Vostrejžovejm nějak dorazili a ty nás hned přivítali grilovanym kuřecím, to si nechám líbit. Dost lilo a všude bylo bláto, tak sem dostala uříznutý holinky, co mi byly asi o pět čísel větší (a to už je co říct, vzhledem k mýmu slonímu chodidlu) a šlo se. Byla to docela sranda, hrál tam Visací zámek, tak sem tancovala jak blázen a vlastně i na ostatní kapely, takže mi pak skoro nezbyla energie na Parantampareil, který hráli někdy kolem půlnoci. Tak sem aspoň fotila:) ->
(jo a emailovala sem si s francouzštinářem a když zjistil o mý změně školy a stěhování, tak mi napsal, že nemá cenu to hrotit a známku mi uzavře!!:))

Pakliže jeden fůzní kolotoč odpovídá 72% ochlupení důchodce, kolik pískomilů je potřeba na dosažení orgasmu?

24. června 2009 v 19:17 | Ashuleii |  In my mind
Dvě věci, který mě za posledních 24 hodin mrzej a obrečela sem je. Neklasifikace z francouzštiny a naše mrtvá Petiša, máma 4 koťat, ležící v trávě u cesty. Mam vztek na tu pitomou sousedku a jejího škaredýho čokla, co nám zabil už druhou kočku. Zastřelila bych je oba. Ikdyž ji víc, protože to její zvíře za to stejně nemůže, je tak prostě naučený, lovit zajíce a tak.
Tři dny zpátky sem jela s Tomem autem a proti nám vedl pán kolo, měl zakrvácenej obličej a odřenou nohu, tak sme se ho ptali, jestli nepotřebuje pomoct. Prej ho srazilo auto a ujelo. Nakonec se o něj postarali nějaký lidi, co ho znaj a já z toho pak byla furt ještě vyděšená. Spravilo to až víno a prasečí (obdoba prší, hráli sme to s fotkama ze zabijačky s prasátkem a jitrnicema a paní Zelnickou).
A dneska sme byli se školou na nějaký hasičskozáchranářský akci u nádraží jako figuranti, namaskovali nás jako po vlakový nehodě a na mě vyšla mrtvola.. Dostala sem i svůj lístek, když mě technik ohledal, přidělil mi devítku, moje šťastný číslo (ještě s jedničkou, dvojkou a pětkou, takže byla docela velká šance trefit se).
Ale měla sem se i líp. Třeba když sem se dneska konečně setkala s tou krásnou paní z autobusu, abych ji fotila. Ono teda pršelo, takže sme to nechaly na příště a v Korunním sme společně snědly 8kuřecích křídel v medovokečupopepřový omáčce s gratinovanym bramborem a oblizovaly se až za ušima. Bylo to supr, dovezla mě pak k nám a ukázala sem jí koně a seznámila s mámou, která mi pak sama přiznala, že se Andy nemohla vynadívat. Vůbec bych jí netipla 30 a dvě děti, uf. A taky mam radost z včerejšího focení se Šárkou a předvečejšího s Adél a těšim se na další a další.

Back to Disco!

23. června 2009 v 20:14 | Ashuleii |  Z mého pohledu


Jako prase v žitě

21. června 2009 v 18:20 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Nejhezčí moment oslavy byl, když vzal Láďa kytaru a zahrál Variaci na renesanční téma, všichni zpívali a Tom mě držel kolem ramen.
A jinak to nemělo chybu.
Strašně moc jídla! Krom prasete a k tomu chleba a zeleniny ještě borůvkovej koláč, šunkový rolky, jednohubky a chlebíčky s vlašskejma ořechama a pomerančem, kyselý okurky a taky buchtu s ovocem v želatině.
Pití bylo taky hodně! Točený pívo, červený a bílý víno, slivovice, tequila..
Zpívali sme a tancovali až do rána a prostě to bylo strašně fajn, až na to, že když sem se pak vzbudila a cejtila v celym domě vonět česnečku, tak sem v radostnym očekávání šla ven za ostatníma, že si dám a už na mě nezbyla, tak sem se rozbrečela. Ale pak sme byli s Tomem v lese na borůvkách a houbách a je mi dobře:)




Kavárna na maximum

16. června 2009 v 21:42 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Stěna, fanouš.

Článek o čaji

15. června 2009 v 10:03 | Ashuleii |  Z mého pohledu

I would learn japanese for you

12. června 2009 v 0:17 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Kočky sou lepší než psi. Tak to prostě je. Chtěla bych si vzít jedno kotě do bytu do Brna, menovala by se Kočka jako ta kočka ze Snídaně u Tiffanyho a spala by se mnou v posteli. Jenže to by mi jí museli odsouhlasit ostatní a bylo by to asi komplikovaný a Tom se na to moc netvářil (sice jen písmenkově, ale to se taky počítá). Tak si jí musim ještě užít, pak všecky čtyři asi dáme jednomu hodnýmu pánovi.
Právě sem dopila moje dnešní třetí kafe. S hodně mlíkem a jednou žličkou cukru a a druhou žličkou rozpustnýho Nescafé. V pračce se mi pere prádlo, nevim, proč sem ho tam dala takhle na noc, ale už tam je, tak nemůžu jít spát dřív, než se dopere. Rozkoukala sem si Lynchův Mulholland drive, viděla sem to před pár lety a vůbec sem to nechápala, tak sem to chtěla zkusit znova, ale je to moc dlouhý, tak jindy. Taky si musim dát nabít mobil a mickeymouse a foťák, zejtra jdu na ten čajáč, je to tradice, ikdyž na čaj myslim nikdy ještě nedošlo. Plán byl jet pak po půl pátý ráno do Bystřice, z toho na chvíli sešlo kvůli rodinný situaci doma u Toma, ale včera sem si vydupala, že stejně přijedu, takže nakonec teda jedu a už se těšim.
A nějak se nám nedaří prodat barák, tak kdyby ho někdo chtěl.. Máma to dost těžce nese, nějak to teď nevychází a včera zas brečela, že je tohle posranej život a chce umřít, ale pak jela na výlet a je zase dobře.
Mam ráda magnety...
Tohle je ta moje Kočka:)↓

Nahý nikotinový ticho v obnažený noci nad Žižkovem

9. června 2009 v 19:23 | Ashuleii |  In love with..
Tu a taky tu.
Já vim, že závist je hrozně ošklivá vlastnost, ale nemůžu si pomoct.
Eva fotí a to tak, že mě to přivádí k šílenství, ty její fotky, nemůžu se jich vynadívat. Je stejně stará jak já, což mě přivádí do ještě větší deprese.

Bum bum bum! Poď blíž, ještě blíž.

8. června 2009 v 17:53 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Prožívám teď nějaký zmatený období. Zase se mi vracej stavy, kdy nevim, co chci, hlavou se mi honěj myšlenky, který by tam vůbec bejt neměly a všecko je to takový.. Zmatený, no.
Ale s Tomem to mam teď pěkný, v sobotu mě pozval do kina na Anděly a démony a pak sme si udělali romantickou zastávku při cestě domů na lavičce u svatýho Josefa, kde sem to měla vždycky ráda a odteď ještě víc. Byla tu moje nevlastní ségra Bára, tak sme si pak s ní a mamkou povídali ve stodole za přítomnosti vína a slivovice, co Tom dovez, a bylo to docela veselé. V neděli sme drželi neděli a nic nedělali, jen se váleli v posteli, jedli třešně a fotili a já pak usla v jeho objetí při koukání na Willa Smithe zabíjejícího zmutovaný lidi.
Dneska sme společně posnídali a já pak musela do školy, o těláku sme skákali do vejšky a chvilku hráli soft a po biologii sem už uháněla na autobus, abych byla co nejdřív doma. Ne že bych se nemohla dočkat toho luxování, ale stejně.. Byla sem si zaběhat po strašně dlouhý době a teď asi upeču bublaninu, když maj ty sousedi tak úrodnou třešeň. Koťata už pomalu otvíraj oči a lezou z košíku a soused (jinej než ten s třešněma) má hrozně roztomilý štěně, taková ta rasa, co byla Dášeňka.
Ve čtvrtek bych chtěla fotit jednu slečnu od mamky ze školy, sehnala mi na ní číslo, ale neodpovídá, tak nevim, jestli z toho něco bude. Taky se pořád nemůžem dohodnout se Šárkou, to je hrůza. V pátek pořádá naše třída čajovej dýchánek, kterej mam dokumentovat a pak mi jede ve 4:41 vlak do Bystřice, kam dorazim po třech přestupech v půl dvanáctý. Takže asi vůbec nebudu spát, to bude sranda.
PS: začla sem poslouchat Ty syčáky a Mando Diao, vřele doporučuju, je to dost návykový.

Za ekonomickou situaci leknínů může zejména Steven Seagal

5. června 2009 v 19:49 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Dál se šroubovákem dloubu v oku a tvářim se, že je všechno v pořádku.

Osmá barva duhy

2. června 2009 v 21:24 | Ashuleii |  In my mind
Snažila sem se celý odpoledne napsat článek, ale pokaždý sem ho smazala, přišel mi hloupej. Teď se o něco psanýho pokoušim znova, měla sem na vybranou ze dvou možností, buď dál nebejt spokojená a křečovitě ze sebe dostávat nějaký pseudoumělecký sofistikovaný slohy na úrovni nebo se smířit s tim, že to je prostě takový, jaký to je (samozřejmě, ještě bych mohla přestat blogovat, ale zas tak horký to se mnou není). A tak sem zvolila to druhý.
Nechápu, kde se ve mně v poslední době bere tolik smutku, melancholie, lítosti a vůbec samejch takovejch neveselostí. Povídala sem si dneska s Matějem a ten mi mimo jiný řekl, že se možná jen bojim těch změn, co mě čekaj. A já si to celou dobu odmítala připustit.. Teď už si uvědomuju, co všechno opustim, přemejšlela sem o tom před chvílí venku v houpací síti, pobrečela si a už je to lepší. Takhle sem si to navařila, tak to taky snim. Tu změnu fakt chci/potřebuju/a je nevyhnutelná a jen proto, že táta protiargumentuje slovy "Copak znáš někoho takovýho, kdo by v 18 odešel z domu?!" si to všecko nerozmyslim. A vůbec.. Dneska sem se skvěle pobavila o semináři, když spolužák prezentoval svou seminárku, to by jeden neřek, jak dokáže bejt monetární politika zábavná…:)
Noo.. A tak. Líbí se mi tadle písnička od Annie.