Říjen 2009

Are you red?

31. října 2009 v 21:36 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Touhle reklamou se včera začínala Noc reklamožroutů. Hned u vstupu nám vrazily do ruky foukačku a brožuru, v který byl kupon na popkorn zdarma a v areálu Špalku porůznu postávaly kočky u stánků, líbily se mi ty plejbojovský králíčci, daly nám časopis a vzorek parfému a taky samolepku, dál se tam rozdávalo frisco, lubrikační gely a samý další srandy důležitý k tomu správnýmu požitku z koukání. Některý reklamy byly slabší, ale v tom množství mi spíš v paměti utkvěly ty lepší, jako hned ta první s gorilou za bicíma. Taky se tam mihl Brad Pitt, Bridgett Bardot nebo třeba Paul Newman coby Santa, to bylo docela trapný:) Pak si jako nepamatuju (mrk mrk), co se dělo a vzpomínám si akorát, jak sme s Poshátkem zalehly, dostala sem masáž zad a pak dobrou noc.
Dneska sem měla tendence nemít náladu, tak když sem tu pak zůstala sama, vytáhla sem foťák na procházku, venku svítilo sluníčko a bylo teplo, tak sem vyšla jen v mikině a šálosvetru. A docela mi to zvedlo náladu. Ještě sem nakoupila ve Sparu, dojela dom, znovuzaradovala se z tý retro petrolejový lampy, co sem ukořistila a teď tu ve společnosti čaje a soundtracku k Hodinám trávim docela pěknej večer.

Anča s postelovejma očima

29. října 2009 v 7:57 | Ashuleii |  Z mého pohledu
(Starší ségra Šárky, vždycky sem se jí bála a včera sem zjistila, že fakt neodůvodněně, vzaly sme do lesa na focení bílý víno a bylo to hrozně fajn odpoledne, jen mi při loučení nemusela nutit ty peníze, ale co už:))

Když budeš těžší než vzduch, zůstanem v objetí o trochu dýl

28. října 2009 v 11:09 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Začla sem číst biografii Helmuta Newtona a je to po dlouhý době knížka, co mě fakt baví. Zaujal mě jeho názor, že kruhy pod očima maj lidi z toho, že moc masturbujou. A tak nějak v tomhle duchu se nese celý jeho povídání. Focení a soulož. Když sem do toho byla začetlá včera na lavičce na Svoboďáku, přišla za mnou zoufale vypadající pani a začla mi vyprávět nějakej moc dojemnej příběh o tom, jak musela přespávat v mekdonaldu a že ji snad vyhodili z práce nebo co a potřebuje se teď dostat za maminkou do Kuřimi a jestli jí prej nedám na cestu. Měla sem zrovna v peněžence nějaký ty drobný (43korun!!), tak sem udělala dobrej skutek a dala jí je. Je mi jedno, jestli řikala pravdu nebo ne, ale bylo fajn vidět její rozzářenej obličej a jak mi vděčně stiskla ruku. Pak sem nasadila králíkovský uši a šla před Vaňkovku s Poshátkem rozdávat CatGang samolepky, za což dostanem kabelku (triko už sme měly na sobě). Čekala sem, že ty lidi budou protivnější, ale některý se zdáli bejt fakt nadšený:) Jen bych si teda odpustila ty dva týpky, co k nám přišli a jestli prej máme svý šukače a dělali nám nemravný návrhy a zrovna ten pán, co před obchoďákem hlídá, tam nebyl! Tak sme se zachránily bez něj (prostě sme ty dva ignorovaly a je to pak přestalo bavit). Mam i pár fotek, tak vám je pak možná ukážu.

Dneska je venku moc pěkně, tak sem se šla projít po okolí a hned kousek sem našla les a takový to venkovský prostředí, nechtělo se mi věřit, že sem furt v Brně. A tak aspoň vim, kam pak pudu odpoledne s Ančou fotit.

...A každá rána ta se zahojí
A každé ráno ti to sluší...
(moje nejoblíbenější část z Kurtizány, tady si to můžete poslechnout celý a navíc ještě zazpívat!)

Podzim ve Vřešťově

26. října 2009 v 15:16 | Ashuleii |  Z mého pohledu
A kdo uhádne, co je na tý stěně za mnou, ha? (nápis se nepočítá!)

La Ritournelle

25. října 2009 v 0:11 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Mrdat to, že mi nejdou přidat na blog fotky a pořád mi to hlásí nějakou dementní chybu a cosi o tom, že nejde najít originál nebo co. Ono teda stejnak neni o co stát, ale stejně.
Máma tu vedle mě spí, je tu strašný teplo a smrděj mi ponožky, to je tak nanic... Byly sme spolu na večerní procházce kolem rybníku, snižovali jeho hladinu o metr a půl, tak sme se čvachtaly se psama bahnem a pískem a po vodě se válela mlha, to bylo docela fajn. Taky předtim přijela teta se sestřen a přivezly krabici plnou větrníků, škoda, že je nejim. Ale ráda sem je viděla.

Ve čtvrtek mě Tom pozval na koncert Sto zvířat, to mě strašně potěšilo, naživo sou ještě stokrát lepší jak ve winampu. Jen mě rozčilovala zamilovaná dvojice přede mnou, nechutnej slizkej kluk s kotletama, co furt osahával tu slečnu před sebou, co skákala naprosto mimo rytmus a byla z toho svýho bojfrenda až nepřirozeně nadšená. Iritovalo mě to, přišlo mi to falešný a vůbec.

Uvědomila sem si, jak moc mi chybí ten zvěřinec, co sme doma mívali.. Kotě rozvalený na gauči, rozjančenej pes lítající po zahradě, za plotem koně, v jezírku ryby (ty se teda nedaj pohladit, ale co už).. A tak mě napadlo, že půjdu do útulku a udělám dobrej skutek a ještě naplnim moje muchlovací touhy a vemu si nějakou kočku, ale Tom nechce, tak mam asi smůlu. A vlastně mi chybí víc věcí, lidí a všeho a v tědlech chladnejch podzimních dnech si to víc připouštim a pořád dokola poslouchám todle.

Přemejšlim, co je na těch kaštanech tak skvělýho, že člověka vždycky donutěj se pro ně ohnout a nacpat si jima kapsy..

Journey to the end of East Bay

21. října 2009 v 18:52 | Ashuleii |  In my mind
Guess what! V neděli sem potkala strejdu. Nebaví se s naší rodinou, už nějakou dobu, ale před čtyřma nebo kolika rokama sem mu poslala pohled k narozeninám, odpověděl mi z Paříže a pozval k sobě na návštěvu do Prahy. Vzal mě na nákupy, do restaurace a večer sme koukali na filmy (Lost in Translation, myslimže). Byla sem z něj nadšená a brečela sem, když sem se musela z víkendu vrátit domů. Chtěla sem ho vídat častějc, ale vždycky se vymluvil, že nemá čas, že je v Turecku, že začal studovat vejšku druhýho věku a tak. A proto sem mu teď radostně neskočila kolem krku. Zaprvý by měl asi infarkt, protože by mě beztak nepoznal. A pak, on by mi leda tak podal ruku a pak by přišla chvíle trapnýho ticha, tak mi to bylo chvilku líto, ale šla sem s Tomem dál, k Národnímu divadlu, Vltavě a tak. Hádám, že příště strejdu potkám na pohřbu.

Sem teď trochu smutná, měla sem na dnešek domluvený focení, ale nějak to nedopadlo. Už sem si na to připravila červenou barvu na zeď a nalepovací řasy a měla sem docela jasnou představu, jak to bude vypadat, ale nevadí, snad brzy, příště! Ráno sem posnídala s Verunkou a Miškou v kavárně, jejíž název si zaboha nemůžu zapamatovat, ale měly sme ovesnou kaši a vůbec to stálo za to brzký vstávání. Pak čajovna s Poshátkem a přišel i Dárek a emo Koblih a teď sem si vzpomněla, že sem si zapomněla koupit ten jeden dobrej čaj sebou domů, co sme tam pili a tak mi chutná, achjo! Proběhla příjemná svěřovací terapie a taky plánování na příští tejden a dostala sem triko a dyzajnovej časopis:)
Tak a teď zajedu do města pro nějakej dlabanec a pak se vrhnu na to počmárávání naší bílomodrý stěny a možná pak i budu mít chuť na nějaký autofotky, když modelka mi nevyšla.


Ne že by to někoho zajímalo,

20. října 2009 v 12:46 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
ale od minulýho tejdne chodim do nový školy, bydlim v novym bytě, nemam peníze na postel a tak sme první noc strávili v tý márově, docela sem trpěla v pondělí v 3d kině na noci oživlých mrtvol, ve středu mě na koncertě tomovejch kapel krom jinýho naštval kamarád, co neni schopnej pochopit a taky rozlišit, která jeho holka je ex a která současná, ve čtvrtek už sem na to ale nemyslela, oslavili sme s nim a ještě jednou spolubydlící náš poslední večer na bytě, předtim nákupy v ikey a interspaaru, labůžo. a o víkendu u mikešu, v pátek nečekaný setkání s dejvem a malinou z loňskejch prázdnin, klub volha a taxík do žitný za čtyři kila, v sobotu nevyspalost a podle toho taky vypadaj fotky (hlavně ty zrána sem fakt zvrtala). co se mi ale povedlo sou včera pečený kynutý buchty, bála sem se, že mě ta plynová trouba zabije, když s ní neumim, ale dopadlo to dobře.
...
ani nevim, jestli má todle vypisování mejch aktivit cenu, beztak všecky zajímaj jen fotky, co? (a z mejch niternejch pocitů se tu vypsat nemůžu.. asi to taj zabalim) jednu slečnu mam domluvenou na zejtra a už prosimvás přestaňte řešit, kdo je anorektička a kdo ne.
jo a nemam ráda splachovadla na šňůře!


Happiness Ltd

11. října 2009 v 22:10 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Ta cesta večerním autobusem z Bystřice do Brna mi udělala moc dobře. Necelá hodina a půl na sedadle u okýnka, s Tomovou rukou v tý mojí, s Hot Hot Heats v uších (nechápu, můžu poslouchat celý jejich dvě alba od začátku do konce pořád dokola!!), vysrážená pára na skle, projíždějící auta a ještě dlouho potom oranžový šmouhy za zavřenejma očima po tom pronikavym světle.. A tak nějak sem si řikala, že to nebudu všecko tak hrotit. Další přestup, stěhování, divnej víkend a tak celkově ty události, co tomu předcházely, málem rozchod a pak nedělní neveselá hádací nálada, na kterou sem tak citlivá a nedělá mi dobře prostě. Ale bylo pěkný, když sem v sobotu odpoledne navštívila nemocnou Metalýzu, za oknem na zahradě a mezi stromama se válela megahustá mlha, líbí se mi ten pohled na hlínový záhony bez zeleniny a všeho, občas zaštěkal pes a my si do toho povídaly, pily čaj (Šalamounův oheň sem si vybrala, velmi chutné) a jedly krósanty a rozplývaly se u Dextera. Fakt boží seriál:)
Jo a ve středu sem stála večer na zastávce a čekala na šalinu, ukusovala při tom ze sejrový pizzy a šel kolem pán a přál mi dobrou chuť! Tak sem měla fakt radost.
Jo a ještě něco, za čtyři dny skončí ta soutěž o poukázku na věci od nikonu v hodnotě deset táců, asi zatim vedu, tak mě ještě podpořte, prosim prosim, smutně koukám! TADY a je to fotka číslo 2710 - Mammon et papillon. Dík moc, máte to u mě:) (a jestli mě předběhne ten pán s fotkou Lagoněco a něco, tak umřu)

waSABi

10. října 2009 v 8:28 | Ashuleii |  Z mého pohledu


Rybíz vybízí rty Filipíny

6. října 2009 v 10:45 | Ashuleii |  In my mind
Mam svázaný ruce. Nemůžu už skoro nikam nic napsat, nikde exhibovat, aby to nevyvolalo vlnu pohoršení a náladyzkažení (viz včerejší přidání mý nahý fotky na FB) nebo aspoň samý zvídavý otázky, když už nenapíšu něco narovinu. Proč todle a proč tamto, co znamená to, cos tamdle napsala, bla bla. Nemam na to, abych pravdu napsala přímo, tak kolem ní kroužim, uhejbám, snažim se ventilovat svoje pocity bez toho, aby to někomu ublížilo a stejnak to k ničemu neni. Nevim, jak todle dopadne, a mam z toho strach.

Jediný, co mě těší, je náš novej byt. Starej mezonetovej činžák, vysoký stropy, pavlač do dvora. Můžem si to tam podle libosti vymalovat, v jednom koutu pokoje budu mít rádobyateliér (já vim, vykradeno, mkš) a pak pojedem do ikey a zařídíme si to podle svýho, konečně budu mít troubu a upeču, na co si jen vzpomenem.

No a to je tak všecko, co můžu říct.
Koukněte ještě na fotky, stačí rozkliknout.
Ten days left!!


Vyfiiič!

3. října 2009 v 16:38 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
No jéje.
Včera sem chtěla tolikrát umřít, ale nešlo to! Z hradeb mym tělem zmítalo tekno, ikdyž v tu chvíli sem spíš myslela, že to já hejbu všim kolem sebe. Krásná holka, co vypadala jak kuře a já měla pocit, že sem ji viděla v telce. Gumovej obličej i ruce a nohy a neovladatelný záchvaty smíchu, kysele zelený barvy kolem mě, kouř a pocit, že sem ufo a se mnou i všichni kolem. Dámský záchodky a muchlování s poshátkem u zdi. A k ránu cesta šalinou, co už vozila lidi do práce. Ten večer byl tak strašně dlouhej a dneska to zas utiká nekontrolovatelně rychle. Vlastně sme celej den spaly, krom chvil, kdy nám lezl do pokoje nějakej divnej starej pán a chtěl po mě, ať mu pustim film a pak si stěžoval, že sem mu vypla zvuk. Myslela sem, že mam halucinace.
Asi se budu stěhovat a asi taky přejdu na jinou školu. Zas.