Listopad 2009

Evy Avoris

30. listopadu 2009 v 15:04 | Ashuleii |  Z mého pohledu

Božstvo

27. listopadu 2009 v 18:05 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Pátek je můj nejvíc nejoblíbenější den.
5:30 budík, sprcha, kokosový mejdlo, čokoládovej šampon, kafe a moc mlíka
7:00 konec tulení se s Tomem pod peřinou, cesta k bankomatu (stále ještě -31korun)
7:15 cesta šalinou do školy, The Decemberists ve sluchátkách a konečně sem si taky jednou sedla
8:00 - 14:00 výuka (dobrý slovo:)), dobrej pocit ze sebe při literatuře (měla sem co říct k HRUBÍNOVI, seš debil, Cermanová, a jeho Romanci pro křídlovku a taky o Čechovovi a dramatizaci, chachá), spánek o matice a tak dál
14:05 sedění na záchodě, procházka ze školy se spolusedící Miškou, co se bojí sama chodit přes park a plánování společnýho focení (další fotky pro přítele, ve středu to byla Týna, zejtra to bude Eva, pak ta M., kdo dál, h?)
něco kolem třetí další kontrola stavu účtu, konečně mi přišly peníze, po těch pěti dnech, kdy sem chodila s dvěma korunama v peněžence:) poslední chvíle s Tomem, než odjel za rodičema, brokolice zapečená se sejrem a zevl na netu. mam fakt moc dobrou náladu, víkend před sebou, favál s darkem před sebou, focení, kino, znojmo před sebou!

a teď ještě fotky ze včera, spolužáci se oblíkli za starořecký bohy a obcházeli profesory s pozvánkama na stužkáč:)

Týnka plínka

25. listopadu 2009 v 19:22 | Ashuleii |  Z mého pohledu

I'm fond ya full-text translator tarehe Google

22. listopadu 2009 v 0:42 | Ashuleii |  In my mind
Nejdřiv sem si řikala, že si všecko jen tradičně zapíšu do wordu a po konečný interpunkci namačkám kontrol-šift-es a jedinej, kdo si to kdy přečte, budu já sama, až se k tomu někdy budu chtít vrátit, ale jak je vidno, rozmyslela sem se, moje exhiboušský manýry zvítězily nad tim introvertem ve mě a tohle už začíná bejt strašně dlouhá věta, tak ji radši ukončim.

Tak to bysme měli pro začátek..

Kdybyste se mě od včerejšího večera do dnešních asi 7 zeptali, jak se mam, řekla bych, že výborně, že tamto špatný je za náma, že sem ráno nechtěla Toma pustit do Bystřice a udělala sem mu snídani do postele a pak mu ležela na zádech a on u toho koukal na naší malý telce na nějakej českej film. A byla to taková pohoda, za oknem byla rozlitá mlha, čerstvě stažený album Hot hot heats ve winampu a vědomí, že nemusim nic dělat, žádná škola, stres.. Tom odjel a já se válela až do tří v pyžamu a trápila se u sledování nadanejch lidí na youtube, všichni byli tak krásný a krásně zpívali/hráli na klavír/tančili a já se zas masochisticky bodala tim nožem plnym závisti.

Jé ale teď sem si vlastně vzpomněla, že sem si včera večer volala s mamkou asi po tejdnu a bylo to strašně hezký, plánovaly sme tu společnou cestu do Španěl (ikdyž pořád ještě nemam potrvzení ze školy) a Vánoce a tak:)

Nó a dneska sem běžela na čtvrtou k obchoďáku, kde sem se sešla s waSABi, abysme odtamtaď jely k jinýmu obchoďáku a bloudily v něm, okukovaly hadry a kosmetiku a jídlo a taky foťáky s tou-funkcí-rozmazanýho-pozadí a pak sme zapadly do koženejch křesel kavárny, pily horkou čokoládu a jakožto obě blogově činný pomlouvaly nebo obdivovaly ostatní virtuální spisovatele (nejenom, ale bylo to hodně vděčný téma, chachá). Do tý doby bylo všecko dobrý a pak sem přijela domů a od tý doby je mi divně.

(tady je prostor pro nějaký strašně sofistikovaný zakončení článku, tak si každej podle libosti doplňte)

Nechápu, jak se někomu můžou při běhání třít stehna o sebe!

20. listopadu 2009 v 21:51 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
To je tak, když jdete nakupovat s čtyřicetikilovou blond žirafou... Ale co, pořídila sem si blankytnou kytku do vlasů a ponožky se sovou a doma pak po náročnym dni snědla pečenej baklažán a navštívila babičku. Už nevnímala, co sem jí povídala, tak sem ji aspoň držela za ruku (stejně jako večer předtim před spaním Šárku, která si to ke svý škodě nepamatuje, pch). Když sem pak přijela v úterý večer zpátky do Brna, nepoznávala sem to tu. Místo nakufovacích matrací tu stála manželská postel, u stěn stůl a židle a poličky a v kuchyni lednička (!!), nábytek na jezení a sezení u toho a dál ještě pračka a luxovač. Asi budu častějc jezdit do Turnova, jestli mě po návratu bude vždycky čekat podobný překvápko:)
Ve středu sem byla na dalšim pasování prváku, tentokrát architektů. Fakt sranda, koukat na ně zapatlaný od kečupu a balakrylu, velel tomu šílenej bůh Leoš s parukou a podvazkama a kolem skákali a juchali čerti a andělové. Pak trochu hudby a tance a taky sem sehnala lístky na UDG, co tu budou začátkem prosince.

Včera sem zjistila, že moje spolusedící věří, že MJ byl zabitej, protože prej chtěl sdělit světu nějakou pravdu o tom, že lidi budou očipovaný a taky v tom figurovali alumináti nebo kdo a pak mi Miška řekla, že ráno vycházela z bytu a viděla ufo. V tašce nosí cosi udělaný z pryskyřice a nějakýho plechu na odhánění zlejch sil a miluje Warhola, kterýhožto slavnou plechovku si sama namalovala na mikinu a náušnice a vypadá to fakt dobře.

Večer sem byla sama doma, ale nevyužila sem volnej čas k učení, jak by se slušelo, sjížděla sem další díly True Blood (ikdyž mě ta Sookie už občas docela štve) a tak sem si dneska přivstala (dohromady sem naspala tři hodiny, dobře mi tak), osprchovala se, uvařila pořádnej hrnek kafe se spoustou mlíka, zachumlala se do deky na podlahu v koupelně a snažila se do hlavy dostat co nejvíc z filosofie, smyslový soustavy a ještě čehosi o mezinárodních organizacích. Nedařilo se mi ale tak, jak bych chtěla, při písemce se mi pletla etika Sokrata a Aristotela dohromady a pak sem o matice zas spala (lepší než furt myslet na to, jak mi ten profesor parádně sedí do role perverze s maskou hodnýho pána, co v křoví obtěžuje malý holky) a nejhorší byla literatura, když mě Rafina zkoušela a já o tom ani nevěděla. Navíc na mě furt koukala strašně šílenym a ďábelskym pohledem, fakt sem se bála:( Ale pak už sem na to nemyslela, když sem jela po škole do města a potkala se s Meow, prvněkrát. Dostaly sme růži za to, že sme ochutnaly novou zakysanou smetanu a odpovídaly na otázky jako "Myslíš, že je ta smetana velmi sladká, sladká, bez chuti, kyselá..?" a tak a pak sme to oslavili čajem a kafem, povídaly si a já si ještě teď dodatečně vybavuju to všechno, co sem jí chtěla říct po těch dvou letech virtuálního přátelství a zapomněla na to. Snad brzy jindy:)


Něco srdečního

14. listopadu 2009 v 18:17 | Ashuleii |  Z mého pohledu


In the air tonight

12. listopadu 2009 v 18:06 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Řekněme, že si už docela zas zvykám na školní režim. Dneska mě to dokonce i bavilo. Nebo až tak možná ne, každopádně sem nijak netrpěla ani neměla akutní potřebu spát (jako včera a vůbec ty dny předtim). Taky se už ve třídě necejtim nijak mimozemsky, ne že bych se tam s někym kdovíjak přátelila, ale osaměle si taky nepřipadám. Spolužáci sou v pohodě, uměj bejt i milý (podržet mi dveře, poslat karamelovej bonbon nebo poradit a ukázat, kde co je) a na nejmenovaný sociální síti přijala mou žádost o přátelství největší kočka ze třídy a hned mi psala a tak, no:) Taky sem včera potkala Kristu, slečnu co sem někdy zjara fotila a ona za mnou dokonce dneska přiběhla do třídy a hned teda zas odběhla na tělocvik, ale stějně, potěšila. Odpadla nám fyzika s ředitelem poslední hodinu, venku bylo nádherně podzimně, tak sem se prošla parkem se spoustou havranů a kolem starejch komunistickejch budov a pak si v sekáči koupila pyžamo (ať furt neokupuju Tomovi trenky a triko) a jakejsi pofidérní květinovej korzet, kterej určitě využiju na nějaký focení.

Předevčírem mi volala mamka, že možná pojedem za měsíc do Španělska, ale mam takový neblahý tušení, že buď už na nás nezbydou letenky a nebo mě nepustěj ve škole, když už mam tolik zameškáno:( Taky se mě ptala, co chci k Vánocům a že přemejšlela o něčem do domácnosti, když tu nemáme tu ledničku, pračku, mikrovlnku, postel.. Achjo, asi už sem moc velká na to, aby se mi dárky zabalovala pod stromek a já z nich měla potěšení, tydle praktičnosti sou sice potřeba, ale tak když už, tak bych spíš uvítala externí blesk nebo jinou fotografickou vychytávku a uplně nejradši bych dostala králíka/želvu/kočku/psa/ještěra/potkana.

Mára furt vedle brnká tu samou melodii na kytaru, někdo tu taky dělá rámus se zbíječkou, mě z repráků zpívá Phil Collins, že na tenhle moment čekal celej život, Tom se tváří, že spí a jelikož tu neni nicmoc k jídlu (pár gumovejch rohliků), tak asi zaběhnu nakoupit. Večer tu pak budu sama a asi usnu u filmu, to bude příjemný..

V celym článku sou pak k vidění fotky z pondělí, kdy sem se zúčastnila religionistickýho pasování a hrála tam třeba Tomova kapela a taky Koblihova kapela.

COCOROSA

10. listopadu 2009 v 19:17 | Ashuleii |  Z mého pohledu
7. listopadu 2009 proběhla v chapeau rouge historicky první přehlídka mikešovejch šatů. a bylo to fakt boží. modelky do sebe lily na kuráž víno, ale i tak některý stresovaly a kňouraly, že maj malý prsa a tak. já se jen smála (denisinýmu chrochtání) a byla ráda, že jen fotim a nemusim se bát, že by mi třeba spadly šaty nebo že zakopnu a nebo že se moje věci nebudou lidem líbit. stejně se nic takovýho nestalo, všichni tleskali jak šílený a kolekci pochvalovali. dozpívali cocorosie, modelky s anoukou v zádech odešli zpátky do zákulisí a byl konec. tolik nervů pro pár minut, tyjo. ale i tak to stálo za to:)

Vy ste ale prdlý!

8. listopadu 2009 v 18:51 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Skoro osm let soužití oslaveno večírkem ve stylu osmdesátek, stužky (i na mě se dostalo!), spoustu dobrýho jídla, promítání videí ze školních výletů, soutěživí profesoři s pusama nacpanejma chlebíčkama, s propiskama na provázku kolem pasu, s céčkama a domečkama z podtácků a následný karaoke zpívaný těma, co prohráli. Ze všech stran vtíravej hlas Michala Davida z reproduktoru a otázka "Tak jak je v Brně?". Nikotinový postávání v mrazu a důvěrnosti a rozhovory, který mě potěšily a vůbec ten fakt, že sem byla mezi lidma, který mam radši, než sem myslela.

Out of control

5. listopadu 2009 v 0:23 | Ashuleii |  Z mého pohledu
(Promazáno)

Liar liar, pants on fire

3. listopadu 2009 v 10:52 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Jeden by čekal, že když už nemam tolik disciplíny na to, abych se do školy učila, tak bych mohla aspoň zvládat docházku. Vždycky sem byla líná, hlavně co se studia týče, a teď to dosahuje vrcholu. Díky přestupu a dalšímu přestupu a letním prázdninám a mýmu velkýmu osamostatnění sem si tak strašně odvykla na ten školní režim, že zajet zpátky do kolejí budík-v-6.30-snídaně-škola-do-odpoledních-hodin-předstírání-učení-se-spánek-a-tak-pořád-dokola je mi hrozně zatěžko. A mam z toho strach. Timhle se samozřejmě nic neřeší, protože čim dýl v tom budu pokračovat, tim to bude horší, ale tak třeba zejtra se mi už podaří se do tý školy dokopat a vydržet tam. A tak trávim volnej čas přemejšlením, co si tak napíšu do indexu za výmluvu (pohřeb, střevní chřipka, nevolnost, lékař/zubař/oční, rodinné důvody..), koukám na poslední díly Dextera a brečim u většiny scén Deb s Antonem, občas něco cvaknu nebo jdu do města, kde se většinou potkávám s Poshátkem, trochu brknu na kytaru, když nikdo neni doma a nebo ležim v posteli a poslouchám vážnou hudbu (včera, když se mi zdál sen o znásilnění, kradení pečiva v obchodě a vraždicích koních, mě to Labutí jezero a Symfonie č. 9 v E moll strašně uklidnili).

Včera sme byly taky naposled rozdávat Jarmily na CatGang, tentokrát sme se rozhodly nemrznout před Vaňkovkou, prostě sme si vlezly dovnitř, sedly na lavičku a čekaly, jestli si někdo přijde pro nálepku, ale nikdo nechodil, tak sme si povídaly a pomlouvaly a pak šly do zverimexu a parfumerie. Cesta večerní přecpanou šalinou byla pitomá, nemam to ráda. Ne že bych vyloženě trvala na tom, že musim vždycky zabrat sedadlo, to je mi celkem jedno, klidně postojim, ale když se na mě ze všech stran tlačej divný lidi, dejchaj mi za krk a dotýkaj se mě, to je fuj. A taky mě včera dvakrát zastavili kvůli dotazníku, mobilnímu tarifu nebo tak ("Slečno, máte chvilku, mohl bych.. Nemáte zájem? Aha, dobře.") a nějaká Ruska si z mýho telefonu chtěla kamsi zavolat a nakonec mi v NY kontrolovali tašku, jako jestli sem tam něco neukradla nebo tak. Asi už ji nebudu nikam do obchodu nosit, tohle se mi nestalo poprvý.

No, zejtra zkusim svoje první akty, Poshátko jako pokusnej králík a pak to oslavíme heinekenem a bublinkama, až přijdou kluci. V pátek stužkáč v Turnově, tam se moc těšim. V sobotu zas honem do Prahy za anoukou a večer na její první módní přehlídkou, to bude sranda. A je toho víc, co mam v plánu, ale sou to samý tajný věci. Tak.