Prosinec 2009

Run your fingers through my hair

30. prosince 2009 v 4:44 | Ashuleii |  In my mind
Potřebuju si postěžovat. Nejdřiv sem teda doufala, že když pár dní počkám, vychladnu a zabavim se focením a tim všim pražskym okolo, že to bude lepší, ale teď sem zas sama doma v Brně a je to zpátky. Prostě de o to, že mě trápí můj vztah s tátou, to, jak mě nechápe a nemá rád. Teda ono se neni zas až tak co divit, nikdy sem mu bohužel k tomu nedala důvod, nevyhrála sem matematickou olympiádu ani mi na poličce nestojí řada pohárů za první místo v lehký atletice. Nevim, kam se vrtnout po gymplu a jestli vůbec odmaturuju a oblíkám se jak bezdomovec (jeho slova). Na druhou stranu myslim, že mi křivdí, když řiká, že sem nedospělá a předhazuje mi, že nahodilý nošení každý ponožky jiný je výraz mojí touhy po vyjímečnosti (a tak mi přikázal nosit k němu striktně obě stejný). Nechci ho už nikdy vidět, stejně si akorát vždycky najde důvod k hádce a já sem pak akorát vykolejená a klepu se a padaj mi čokoládový dorty zadníma dveřma z autobusu:( A nejhorší na tom je, že to už nebude jiný, on se nezmění a nikdy mu asi nedojde, jak mě zraňuje. Nemluvě o jeho přítelkyni, která mi vždycky tolik dodá seběvědomí ("v těch kalhotech vypadáš jak buřt"). Fakt díky.

Ale jinak tó, mam fakt radost z fotek, co sme s mikešu a holkama pořídily, baví mě moje nově objevená technika hry se stínama a taky nová paleta stínů a vůbec líčidel, co sem si pořídila s 30% slevou v Sephoře, mátový čaje s medem, zamilovanost do Skins, Touch and Go...
Díky za všecky komentáře k fotkám, i za ty negativní, ocenim to víc než mlčení (aspoň většinou). Jestli je tu ještě někdo další, kdo mě čte a stydí se ozvat, ať to udělá teď, nekoušu přece, proboha.
A můj dík patří taky Zorce za dnešní odpoledne v kávovym nebi a Mangu, odkaď sem si neplánovaně odnesla boží triko ve slevě, další chvilkový potěšení.

Jo a jela sem dneska poprvý dvoupatrovym autobusem a byl to fakt zážitek:)



Morticia Adams

28. prosince 2009 v 12:54 | Ashuleii |  Z mého pohledu

Tady vůbec nejsou dva tlusťoši, je tu jen jeden a ten neni tlustej!!

26. prosince 2009 v 4:59 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Dobré ráno vespolek.
Oficiálně to začalo předevčírem, no já si to ještě neuvědomila a jestli vůbec, tak až už to bude všecko za mnou zas. Ráno sem zaspala a tak sem během dvaceti minut musela stihnout sprchu i s umytím a uschnutím hlavy, zabalit si na tejden dopředu a omotat mašli kolem (mnou utrženýho!) pomeranče jakožto zvláštního dárkunedárku pro Pavla. Nakonec se ukázalo, že sem spěchala docela zbytečně, na informacích na Zvonařce o žádnym autobusu, co by jel do HK v osm ráno, nevěděli, tak sem nakonec jela vlakem. Přisedl si ke mě do kupé kluk, co teprv zabaloval dárky, tak sem mu k tomu pustila koledy a trochu sme si povídali (studuje na záchranáře a zpívá v kapele). V Hradci mě na nádraží vyzvedl již zmíněnej kamarád a ukázal mi svůj novej byt, z kterýho sem bledla závistí, jak byl velkej, vymalovanej, pěkně zařízenej a ještě s tak úžasnym výhledem. Na balkoně sme vykouřili jointa a pak mi zahrál na kytaru a pak už byl čas, tak sme zas sjeli výtahem pro klaustrofobiky ze 13. patra a u terminálu se rozloučili, naskočila sem tam do auta Václavovi a ten mě dovez za mamkou.

Byla celkem sranda hledat, kde že se koná ta odpolední vánoční mše, ale nakonec sme ten kostel v Chotěborkách našli a tak to dobře dopadlo:) Doma se pak konala tradiční štědrovečerní večeře o rybí polívce, kapru na přírodno a bramborovym salátu. I v těch podmínkách, za jakejch to mamka dělala, to nemělo chybu, jako vždycky. Pak ještě oba opožděnci v rychlosti zabalili dárky, předali sme si je venku pod stromečkem (protože dovnitř se už nevešel), vyfotili se u toho a doma si je rozbalili. Dostala sem docela vtipnou krabičku od sirek (s jistym finančnim obnosem, kterýho sem si v tý hromadě zápalek skoro nevšimla), schválně špinavý květináče, sůl do koupele (máme sprchovej kout:D) a taky třeba klasiku - ponožky. Zalezli sme si do postele k animovanýmu Asterixovi a Obelixovi a já už asi v 10 po tak náročnym dni vytuhla.

Včera nás pak čekala návštěva příbuznejch v Roudnym, kde sme dřív taky bydleli a mě zamrzelo, když sem viděla tetino cukroví, že sme letos neměli příležitost uskutečnit tradiční společný pečící sešlosti. Taky situace s druhym strejdou, co na Štědrej den brečel mamce do telefonu, mě trochu rozlítostňovala, ale jinak mi tam s nima bylo hezky. Na pátou mě pak mamka odvezla do Turnova, kde sme si s Adél a Šárkou uspořádaly vánoční besídku v Korunnim princi, pily k tomu čaj a mluvily hrozně rychle a skákaly si do řeči, jak sme si toho chtěly za ty dvě hodiny stihnout říct co nejvíc a taak, no!:) Nakonec mě ještě čekal taťka, u kterýho sem doteď a vyjímečně sem se při předání dárků necejtila tak hloupě klišovatě a nuceně. Babička už spala, tak jí předám pomeranče na větvi až dneska (to mě čekaj i nákupy oblečení prej, nevěděli tu, co mi koupit, tak to vymyslili takhle, proč ne). Noo a protože sem spala na nepohodlnym gauči v obyváku, tak sedim teď tady, ve vaně, a přemejšlim, jak ještě využít těch několik zbylejch hodin, než se všichni vzbuděj.

Wild Child

23. prosince 2009 v 19:19 | Ashuleii |  Z mého pohledu

Fumar puede matar (2/2)

22. prosince 2009 v 17:39 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Takovej ospalej den to dneska je.. Ale mam ze sebe radost, konečně sem se odvážila a vplížila se do tamtý školy, kde sem vydržela sotva dva měsíce a díky mýmu zběsilýmu úprku tam zapomněla bačkory a knížku z knihovny. Už to bylo akutní, protože sem zas dostala chuť do čtení a bez tamtý nevrácený mi nechtěli nic pučit. No a už to mam za sebou, uf. A to je tak skoro celej můj dnešní program, něco bych dělala, ale vlastně se mi ani nechce. Včera sem zaspala a taky docela zabila den nicneděláním.. Jo vlastně navštívila sem v krámě wasabiovou, tak sme se asi na hodinu zakecaly a domluvily se zas konečně na focení, no:)
Jinak, ještě ke Španělsku, zbytek dní tam sme strávili lezením na nejvyšší kopec v okolí (celou cestou za doprovodu mámina tuberáku a ta frajerka si pak nahoře zapálila, haha), trháním mandarinek, nakupováním suvenýrů všem příbuznejm a kamarádům a v sobotu dopoledne sme už ve Vencově autě vyjeli zpátky dom, cesta to byla šílená, ikdyž při projíždění Barcelonou sem byla celá blažená a fotila, co to šlo a taky z nudy snědla všecko, co bylo po ruce, ale ta hnusná zima a vítr a příliš mnoho hodin s ukašlanou mamkou a jejim přechytřelim přítelem v tak malym prostoru mi prostě neudělalo dobře.
A vůbec mi nedochází, že sou za dva dny Vánoce, nějak to jde mimo mě, asi i tim, že letos neproběhlo žádný společný pečení cukroví se sestřen, doma nemáme vánoční výzdobu, pod stromečkem taky nic nenajdu (jak už mi bylo slíbeno) a tak nějak vůbec. Ale nevadí mi to, těšim se z těch nadcházejících volnejch dnů, který strávim u mamky, taťky, a s nebeskou v Praze. A nejvíc se těšim, až se zas potkám s Adélkou a Šárinkou, předáme si dárky a budem se radovat, že sme zas spolu. Protože ony sou stejnak pořád nejlepší, víte.

Španělsko - informace slovem i obrazem 1/2

18. prosince 2009 v 18:00 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Inu, je to jiný, než sem čekala. Těšila sem se na spoustu tepla a sluníčko, místo toho už druhej den našeho pobytu lilo jak z konve, teploty nevylezly nad 10 stupňů a vítr div neodfouk tu kamenou boudičku, v který bydlíme. Taky mě rozčiloval mamky přítel Václav, všecko opakoval stopadesátkrát, všecko věděl, mámě neřek jinak než "miláčku" a na mě to bylo furt samý "Kajuško, jedna technická..", po čemž vždycky následoval nějakej druh buzerace. Sem ráda, že sem se osamostatnila, bydlet furt s mamkou, tak na mě Václav asi pěkně žárlí. Ale přeju jí ho, asi je s nim šťastná a to je hlavní. Jinak ale můžu vyjmenovat spoustu pozitiv k našemu výletu do Španěl, už jen let byl výbornej. Trval asi dvě hodiny a já zůstala celou dobu přilepená k okýnku a koukala pod sebe na noční města, vypadaly jak zlatý pavučinky. První den sme jeli za ekofarmou, na hrad d'Ulldecone, ke starejm vykopávkám a ke kostelu, odkaď nás sympatická průvodkyně vzala k nástěnnejm malbám starejm 8000 let. Jak už sem řekla, v neděli pršelo, tak sme si pustili Samotáře, nasbírali pár mandlí ze stromu a já se večer prošla s Kamilem a Janou do Santa Barbary na internet. V pondělí nebylo počasí o moc lepší, ale nedali sme se odradit a jeli do Peniscoly (jedinej název, kterej si pamatuju z hlavy:D) k rozbouřenýmu moři, posbírala sem na pláži pár mušlí, nakoupili sme zeleninu a pak navštívili zahradu se spoustou papoušků, co nám zobali z ruky a nechali se hladit a dokonce sem tam na vlastní oči viděla klokany:) Zima byla ale šílená, měla sem uplně zmrzlý ruce a obličej. Trochu sem roztála u Václavovi kamarádky Aleny, která nám uvařila čaj a mě nabídla i moc dobrý víno, byla milá a měla srandovního psa. V úterý sme podnikli celodenní výlet do Valencie za rybičkama. Byl to obrovskej komplex pavilonů, kde byli v akváriích k vidění i žraloci a sépie a mroži a sviňuchy (ty mam nejradši:)), pak sme se posadili na tribunu a pod náma dováděli delfíni s cvičitelama, málem sem se ufotila. Když sme vyjížděli, zastavila nás děsně drsná policie, sebrala občanky a klíče od auta a zatimco si nás projížděli databází zločinců, mířil na nás jeden z nich samopalem. Děsně sem se bála. Ještě sme si prošli město, přístav a hlavní ulici a tak a odjeli dom.
(Pokračování příště:))


Albert-ego

8. prosince 2009 v 20:38 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Tak trochu se tu sama doma nudim a napadlo mě vyzkoušet si část mýho plánovanýho převleku na čtvrtek. Chybí tomu teda bílej lak na vlasy a pak budu mít na sobě ještě bílej chemikářskovědeckej plášť, ale stejně.. Asi takhle začnu chodit normálně mezi lidi:)

Co sem to řek předtim, než sem něco řekl?

7. prosince 2009 v 16:38 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Vyběhla ze školy, nasedla do šaliny a jela na Malinovského náměstí, odkud rozhodnym krokem došla do knihkupectví. "Nový román od Urbana", hlásil plakát na stěně, byla v pokušení, ale když si všimla titulu Kniha o mrdání, dál nerozmejšlela. Když (on) už má doma Knihu o kundě, bude tohle to správný neslušný doplnění. Prodrala se davem lidí okukujících vánoční trhy až k bontonlandu a jen tak ze zvědavosti mrkla do novinek. Tomáš Klus? Norah Jones? Jen slabej odvar toho, co nakonec vybrala. Speciální 4disková edice od Vladimíra Mišíka a rychlej pohled na tracklist, jestli je tam ta jejich. Byla. Ještě perníkový srdce s marcipánovym zdobením a už se nemohla dočkat, až mu to všechno předá s přáním k narozeninám. Doma si zabalila to nejnutnější a když čekala na zastávce na autobus do Bystřice, byla už tma. Potkala Keňu, tak si k němu přisedla a cesta jim příjemně utekla. Šli spolu rovnou do Millenka, kde už probíhali přípravy na koncert, nejdřiv se trochu nudila, ale vlastně jen do chvíle, než přišli sourozenci Chalupníkovi, Daniela ji pozvala na víno se spritem a bavila většinu večera. Zase se přesvědčila o svý neschopnosti hrát fotbálek, ale byl to srandy kopec! První dvě kapely ji nějak nezaujaly, pak přišla parta z Parantampareil i s nemocnou klávesistkou Metalýzou (god bless on you!) a jejich asi nejlepší koncert, na kterym kdy byla. Domácí prostředí a nejvěrnější fanoušci udělali svoje. K radosti všech přítomnejch zahráli i Rabies (stejný složení co Parantampa mínus klávesy a dechy), Dj se rozverně procházel s basou mezi lidma a Tupejž za bicíma si samym soustředěním div neukousl vyplazenej jazyk. Když dohráli, pustila barmanka na jukeboxu její srdcovku, tak vytáhla Tupa na parket i přesto, že se nikdo jinej k tanci neměl. Pak už se rozloučili s ostatníma a doloudali se domů. Nechtělo se jí čekat až na oficiální neděli a dárky mu dala hned. Měl radost? Měl. A šli spát.
V sobotu ji přepadla divná nálada, vystřízlivění z předešlýho povedenýho večera a únava, tak většinu dne prospala, ani se jí nechtělo na pivo s ostatníma, ale přemluvila se a nakonec bylo docela veselo. Po půlnoci se zvedli a okoukli situaci na mikulášský zábavě v sokolovně, většina už měla dost vypito a ji moc bavilo koukat na Mikuláše z balkonu, jak dole na parketě poskakuje do rytmu písniček z filmu Ať žijí duchové.
V neděli ráno si přivstali, zajeli autem do Dalečína a chytali s Danielkou mlhu. Doma pak poobědvali kuřecí se sejrem a bramborem, odpočívali u český MTV a na půl šestou je odvezla paní Vostrejžová na vlak do Brna. A to je tak všecko, už mě to psaní v tý děsně sofitstikovaný er-formě nebaví:)


Protože ráda dostávám verše, protože nevim co dělat a co psát a protože tohle stojí za zveřejnění!

5. prosince 2009 v 13:06 | Ashuleii |  In my mind
*ehm ehm*
dobrou noc, krasavice
už všichni šli spát
vlezli si do lednice
ve snu si s tebou budou hrát

budeš tam i ty a já
zahrajem si na spánek
společnost bude veselá
mrkev, máslo i smetánek

až salám nám ukolíbavku zazpívá
budem už ležet přikrytý květákem
čedar ti na čelo pusu dá
nebude zima nad mrazákem..
(Šárka Doubravová)

Za 3 dny nemá narozeniny James Dean

3. prosince 2009 v 16:15 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Za tejden mam stužkovací večírek (nojo, zase:)) a za úkol sme dostali vybrat si nějakou historickou osobnost, tak půjdu za Einsteina (a ne za Hitlera, jak sem původně chtěla, no anouka mi to rozmluvila). Jen si hodně natupíruju vlasy a koupim na ně bílej lak, Tom mi pučí kvádro a když se někdo zeptá, za co jdu, vypláznu jazyk a vykulim oči. Hodně nápaditej převlek, já vim. Možná budem pak přespávat ve škole.. A pak bude pátek! A protože sem od všech profesorů dostala souhlas, poletim s mamkou do těch Španěl, tak mam radost (i přes to, jak se mi ji všichni vyučující snažej zkazit).

Včera sem vyšla z domu v 7 ráno a vrátila se o dvanáct hodin pozdějš, ale nebylo to ani tak zabijácký, jak sem čekala. Navíc sem strávila něco přes dvě hodiny na filmovym klubu, zatáhla mě tam moje oblíbená spolužačka (s nejlepšim hlasem, co sem kdy slyšela) a koukali sme na Českej sen a pak o tom debatovali. Doma sem si pustila po dlouhý době Dextera a v 9 sem jela s Tomem do centra, na vánoční trhy a do restaurace. Objednala sem si dvojku bílýho a hermelín se sušenejma rajčatama a olivama a připadala si bůhvíproč děsně slavnostně.

Dneska ráno čekal na zastávce nevidomej kluk, tak když přijela šalina, řekla sem mu, že je to jednička a jestli chce nastoupit. Pomohla sem mu dovnitř a posadila ho na prázdný sedadlo. Vypadal moc mile, chtěla bych ho potkávat častějš.

Spolužačka mi popřála dobrou chuť, když sem seděla v lavici a utrhávala kousky z tmavýho rohlíku. Jinej spolužák mi zas celou volnou hodinu vyprávěl o jeho nový skvělý tapetě na počítači, na který včera dělal půl dne a je fakt vystajlovaná. Je s nima sranda a sou na mě hodný, fakt to oceňuju.

Kokosová perla ze Znojma

1. prosince 2009 v 1:22 | Ashuleii |  Z mého pohledu
V neděli sem jela navštívit Téé do Znojma, byla sem tam prvně a hned si to město zamilovala.