Run your fingers through my hair

30. prosince 2009 v 4:44 | Ashuleii |  In my mind
Potřebuju si postěžovat. Nejdřiv sem teda doufala, že když pár dní počkám, vychladnu a zabavim se focením a tim všim pražskym okolo, že to bude lepší, ale teď sem zas sama doma v Brně a je to zpátky. Prostě de o to, že mě trápí můj vztah s tátou, to, jak mě nechápe a nemá rád. Teda ono se neni zas až tak co divit, nikdy sem mu bohužel k tomu nedala důvod, nevyhrála sem matematickou olympiádu ani mi na poličce nestojí řada pohárů za první místo v lehký atletice. Nevim, kam se vrtnout po gymplu a jestli vůbec odmaturuju a oblíkám se jak bezdomovec (jeho slova). Na druhou stranu myslim, že mi křivdí, když řiká, že sem nedospělá a předhazuje mi, že nahodilý nošení každý ponožky jiný je výraz mojí touhy po vyjímečnosti (a tak mi přikázal nosit k němu striktně obě stejný). Nechci ho už nikdy vidět, stejně si akorát vždycky najde důvod k hádce a já sem pak akorát vykolejená a klepu se a padaj mi čokoládový dorty zadníma dveřma z autobusu:( A nejhorší na tom je, že to už nebude jiný, on se nezmění a nikdy mu asi nedojde, jak mě zraňuje. Nemluvě o jeho přítelkyni, která mi vždycky tolik dodá seběvědomí ("v těch kalhotech vypadáš jak buřt"). Fakt díky.

Ale jinak tó, mam fakt radost z fotek, co sme s mikešu a holkama pořídily, baví mě moje nově objevená technika hry se stínama a taky nová paleta stínů a vůbec líčidel, co sem si pořídila s 30% slevou v Sephoře, mátový čaje s medem, zamilovanost do Skins, Touch and Go...
Díky za všecky komentáře k fotkám, i za ty negativní, ocenim to víc než mlčení (aspoň většinou). Jestli je tu ještě někdo další, kdo mě čte a stydí se ozvat, ať to udělá teď, nekoušu přece, proboha.
A můj dík patří taky Zorce za dnešní odpoledne v kávovym nebi a Mangu, odkaď sem si neplánovaně odnesla boží triko ve slevě, další chvilkový potěšení.

Jo a jela sem dneska poprvý dvoupatrovym autobusem a byl to fakt zážitek:)

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Joy | Web | 30. prosince 2009 v 8:41 | Reagovat

Tiež nosím rozdielne ponožky a nikto to nechápe, preto to mám tak rada :)

2 andulla | Web | 30. prosince 2009 v 8:57 | Reagovat

každá ponožka jiná je u mě téměř každodenní klasika :-D většinou to ani není naschvál, mám liché ponožky poházené v šuplíku a vždycky nahodile nějaké dvě vyberu... přijde mi zbytečné ponožky zatracovat jenom proto, že se jedna ztratila :o)

3 charmed | E-mail | 30. prosince 2009 v 9:58 | Reagovat

vis s otci a obecne s rodicema je to tezke vzdycky:( malokdo je dokonalym, ne-li primo genialnim ditetem:( o to tezsi to mas v pozici ditete "z rozvedene rodiny". Ale jsi vyjimecna osobnost a nikdo ani tvuj biologicky otec, nema pravo te jakoli upravovat, umravnovat nebo nedej boze v 18ti letech vychovavat a nakazovat:(. Je to tvuj zivot, tva rozhodnuti, tve telo a tve rozhodnuti, nikoli jeho. Takze, vim ze to zni lehce a hur se tak cini, hod to za hlavu a zij tak jak chces a citis ty, bez ohledu na otce ci jeho "dokonalou" pritelkyni. Drzim palce Ash....

4 phoenix | E-mail | Web | 30. prosince 2009 v 10:01 | Reagovat

myslim, že na tvýho otce by ti mohly pomoct čtyři dohody (ta knížka je psaná dost nečitelně, ale ty myšlenky jsou velice užitečný, když je použiješ v praxi). jeho nezměníš, nikdy nejde změnit druhýho člověka - to musí on sám (buď teda jako reakci na tebe anebo z nějakýho vlastního popudu)... ale vždycky můžeš změnit způsob, jakym budeš vnímat ty slova, co ti říká. protože stejný je to i naopak, on tě nemůže zranit, když mu to ty (byť podvědomě) nedovolíš...
ty čtyři dohody mám v počítači, kdyžtak mailni, pošlu...

5 Tea | Web | 30. prosince 2009 v 10:27 | Reagovat

Tak si vážně řikám, že možná lepší, že ten můj táta o mě nejeví zájem, protože taovej zájem jako má tvůj táta, bych nechtěla. A úplně chápu, proč na to nemůžeš přestat myslet. Jednou je to prostě člověk, se kterým si žila a nejde to vymazat. Ale pravdou je, že se taky nezmění a myslim, že krátka pauza ve vaší komunikaci by možná prospěla anebo naopak mu říct všechno to, co tady píšeš - vysvětlit mu, jak tě to zraňuje a tak(příjemný to říkat neni, ale mohl by se tím vyčistit vzduch:-)

Jinak jsem ale vážně moc moc ráda, že jsme se viděly. Když jsem jela vlakem domů, napadlo mě dalších milion věcí, na který jsem se tě chtěla zeptat a říct ti. Takže to znamená, že kdybys chtěla, musíme se zas co nejdříc sejít(nejlíp kávovým nebi:-)
- a to tričko ti děsně sekne
- a ta skořice v mým lattéčku vypadá dost divně
- a ta paletka je úžasná(a jak to zátiší pěkně dotváří i sáček s CHAIem:-)

6 NickyHayden | 30. prosince 2009 v 10:31 | Reagovat

Nevýhoda otců je v tom, že málokterej ti dokáže dát najevo, že tě má rád, i kdyby tě rád měl. Já jsem se účastnila všemožnejch soutěží, olympiád, hrála na koncertech... Že by se třeba ten můj přišel na mě někdy podívat nebo mě za to pochválil, to se říct nedá. Ale jak bylo řečený v jednom filmu, ponížit lze jen toho, kdo se ponížit nechá.
A tu paletku ti jenom tiše (vlastně trochu nahlas:D) závidím.

7 Adriana | E-mail | 30. prosince 2009 v 12:00 | Reagovat

Chápu tě...Já mám s tátou ten samý problém,sice nejsou s mámou rozvedení,ale žije v Praze a domů jezdí tak dvakrát do měsíce,ale pokaždé mi vyčítá výsledky ve škole,i v šestnácti jsem pro něj malý dítě a všechno,co udělám,nebo řeknu,je špatně.Ty budeš asi stejná jako já,když to na tebe takhle dopadá a pak se klepeš.Takhle jsem reagovala ještě tak do svých patnácti,ale pak se to zlomilo protože jsem si řekla,že není možný,abych ho nechala takhle mě deptat a jemu tak umožňovat,aby si léčil komplexy tím,že mě bude ponižovat.Nechci tvého tátu urážet,jen si myslím,že takový člověk má vždycky nějaký obrovský problém sám v sobě a v tomhle případě cítit i to,že jako táta svým způsobem selhal,protože ti nemohl dát svůj čas,věnovat se ti,jak bys chtěla a tím se otupěl a neumí ti dát najevo lásku,takže tě raději peskuje,protože na nějaké výjevy citů nemá,protože to neumí...A mimochodem,v tom tričku ti to moc sluší ;)

8 Gmoogy | Web | 30. prosince 2009 v 14:51 | Reagovat

Já teda většinou nosím obě ponožky stejný, ale tátovi to stačí. Kvůli tašce se sesame street jsem o tři roky opožděná a nedospělá.
Jinak.. To tričko je fakt pěkný!

9 natie | Web | 30. prosince 2009 v 14:53 | Reagovat

promin.. nechtěla jsem ti tu kazit.. atmosféru.
to s tvým tátou chápu, mám to podobné. mimochodem Zorka má stejný svetřík jako já a to tričko ti sluší. tak.

a příště se prosím víc informuj, než na mě začneš utočit. mě to je líto. já tohle dělám ráda a baví mě to. nedělám to za účelem kopírování. z toho jsem už vyrostla. neříkám že se neinspiruju, ale to je vše.

jenže u lidí jako jsi ty to zamrzí mnohem víc než u nějaký namyšlený růžový pipiny:)

10 Alice | Web | 30. prosince 2009 v 15:37 | Reagovat

Ahoj... To s otcem chápu...můj už teda pochopil že nosím různé ponožky (dělám to asi 7 let a zcela záměrně) ale to že mi neni 12 a mám mozek asi nepochopí nikdy... Kolikrát se ho chci zeptat co jsem provedla že je na mě tak zlej ale nikdy to neudělám...
Ale to triko je fakt dost dobrý... Taky sem se chtěla zeptat čim fotíš? Tvoje fotky jsou fat dobrý...to si vždycky arorát řeknu že ten svůj foťák můžu rozmlátit pže to nemá cenu...

11 Nikitka | E-mail | Web | 30. prosince 2009 v 16:08 | Reagovat

Dík za info o foťáku..mám totiž v plánu kupovat si nový, tak zjišťuju tak různě po lidech, jejichž fotky se mi líbí, čím fotí oni :) Jen tak dál a pěkného Silvestra! :)

12 Lili | Web | 30. prosince 2009 v 18:19 | Reagovat

Tak já se tedy ozývám, že Tvůj blog taky čtu a okoukávám, třeba už jen jako projevení podpory.
Se vztahama je to složitý a to si nemůžu v podstatě stěžovat, protože mám úplnou rodinu, ale sama se pořád plácám v nějakých podivnostech.
Přeju Ti aby vše nakonec dopadlo, tak jak si přeješ a neměla jsi už žádný zbytečný starosti a stresy

13 Kačez | Web | 30. prosince 2009 v 20:03 | Reagovat

já se teda taky přiznávám, že i když nenechávám komentáře, teda možná jo, ale už dlouho ne, tak tenhle blog čtu:)

jinak Tvůj otec Tě snad třeba jednou pochopí a všechno se zlepší..i zázraky se občas dějou..drž se :))

14 Esko | 30. prosince 2009 v 20:14 | Reagovat

Je docela zajímavý zamyslet se nad tím, proč má tvůj otec (a vůbec rodiče obecně) potřebu tě shazovat. Z toho co píšeš mi spíš připadá, že má strach. Z toho, že jsi "jiná", nonkomformní, nezastrčitelná do krabičky s nápisem "premiant" nebo "sportovec" nebo aspoň "je sice tupá, ale hodná"...:) a tudíž neví jak reagovat. A protože asi není příliš velkomyslný (a nemyslím to zle), jedinou reakcí na kterou přijde je odpor.
Každopádně se nevzdávej svých ponožek, ani jakékoliv kudrlinky na své osobnosti! Couvat znamená dostat se nakonec do kouta.
Přeju ti, aby se tyhle blbý pocity - když už jsou - obrátily do inspirace.

15 Tess von T | Web | 30. prosince 2009 v 21:03 | Reagovat

Sice tě neznám osobně, ale občas zabrousím na tvůj blog a projíždím hlavně články s fotkama. Pro mě si výjmečná už jenom tím jak umíš pěkně fotit:)
jinak sem si přivezla paletu očních stínů z Vídně, protože jsem je u nás nikde nemohla sehnat..děs běs

16 Radka | 30. prosince 2009 v 23:19 | Reagovat

pridavam se do skupiny lidi, kteri se ti jeste neozvali ,i kdyz ctu tvuj blog uz hooodne dlouho

libi se mi jak pises i fotis, libi se mi jaka ses
mam rada silny a zajimavy osobnosti
mam rada lidi, kteri dokazou vyjadrit co citi

jinak s tim tvym tatou - potiz je, ze ma novou zenskou a to nikdy nedela dobrotu ... chlapa strasne ovlivni to, s kym je a zene podleha a necha si nakecat spoustu veci a jelikoz ta jeho pritelkyne na tebe urcite (mozna jen podvedome) zarli, tak to nebude nikdy med - ona te nikdy neoceni a on (aby si to s ni nerozhazel) tak taky ne

i v tomhle musis byt silna a zit svuj zivot a doufat, ze tata treba jednou pochopi, ze jediny spravny je, aby jeho dite bylo stastny a ne aby zilo podle jeho predstav

17 Pája | 31. prosince 2009 v 0:09 | Reagovat

Když nekoušeš, tak Ti po hodně dlouhé době návštěv napíšu. Tvůj blog má kouzlo, pravidelně na jiné blogy nechodím, jelikož to je mnohdy ztráta času. U Tebe ne, často zde máš pěkné fotky(nechceš zkusit FAMU?). A něco málo k tomu, co jsi psala o tátovi. Jediné co mohu říct s jistotou je to, že jsi za poslední rok z mého pohledu VELICE dospěla(posuzuji jen podle článků). Z trochu naivní holky jsi se proměnila v regulérního dospělce.

18 ašu kešu | 31. prosince 2009 v 9:46 | Reagovat

páni, nečekala sem, že timdle článkem vyburcuju tolik lidí.. to budu praktikovat častějc, bavíte mě! a už sem dostatečně utěšená a tak vůbec, děkuju:)

+ pro Páju: FAMU bych zkusila ze všeho nejrači, ale letos sem prošvihla termín, snad napřesrok, nu..

19 Majla | 31. prosince 2009 v 10:37 | Reagovat

No, s tátou mám podobný problém. K tomu mám starší, úspěšnou ségru, která nikdy neměla na vysvědčení čtyřku, odmaturovala za čtyři, dostala se na vysokou a překládá pro farmaceutickou firmu. A tohle mám každý den na talíři, jen proto, abych třeba nezapomněla, že ona je nejlepší a já se jí nikdy nevyrovnám...

20 Simone-čka | Web | 31. prosince 2009 v 10:59 | Reagovat

táta??to musí být strašný...tyhle kecy nikdy neustanou že?Myslim že nedospělá aspoň podle článků určitě nejsi.No taky se neoblíkáš jako bezdomovec..máš moc hezký tričko a ponožky??Někdy prostě není na výběr:-D
Kolik stála ta paletka??

21 andulla | Web | 31. prosince 2009 v 11:36 | Reagovat

jo jo, na té fotce jsem to já a  můj milý a šťastně a spokojeně vypadáme, protože jsme šťastní a spokojení.
a děkuji, tobě také. hlavně ať ti to pořád tak krásně fotí! :o)

22 ašu kešu | 1. ledna 2010 v 9:33 | Reagovat

[20]: před slevou asi litra, já platila 7 stovek a vůbec jich nelituju:)

23 Bylinka | 1. ledna 2010 v 15:04 | Reagovat

Ašu, nebuď z toho smutná, nikdy se všem nezavděčíš, je smutné, že jím je zrovna jeden z nejbližších... u mě taky není vše ideální v tomhle ohledu, ale na internet se s tím vypisovat nechci:) na druhou stranu mám toho nejúžasnějšího tatínka, kterého mi všichni závidí:)

A krásné fotky, Zorce to náramně sluší, i Tobě, to tričko je nádherné:))

Hezký nový rok, Kájo:)

24 phoenix | E-mail | Web | 2. ledna 2010 v 22:52 | Reagovat
25 Ef | E-mail | 9. ledna 2010 v 2:21 | Reagovat

Taky tě okukuju, hlavně ty fotky.. Stále se osměluji, ale mám v pokojíku prázdnou stěnu a toužím po fotografiích lidí.. takových člověčenských, jako to umíš ty...
Nebudu tu psát o vztazích, nemám na to právo, snad jen - v těchto chvílích je třeba si uvědomit, že kolem sebe máš jiné bytosti, které jsou ti natolik blízké a zahrnují tě láskou a pozorností, že to funguje jako pofoukání bolístky. A že za tyhle lidičky je třeba se prát, smát, plakat, dýchat a žít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama