Únor 2010



Can I have some cheese on top of my cheese?

24. února 2010 v 19:03 | Ashuleii |  In my mind
Jak to, že děti narozený v roce 98 a pozdějc nejsou malý mimina?! Nějak na mě dolíhá, že už nejsem pravděpodobně definitivně to bezstarostný dítě a musim se chovat dospěle a zodpovědně. Tak sem dneska na důkaz toho zaplatila v bance za přihlášku na FMK do Zlína:) Jinak se pořád nějak nemůžu zbavit jistý melancholie.. Nevim jak jinde, ale tady v Brně se to už tváří dost jarně, ptáci zpívaj, z kopce, kterej slejzám, když du ráno do školy, tečou potoky rozteklýho sněhu a teploměr pod hodinama málokdy ukazuje míň jak něco málo nad nulou. A já se nedokážu ubránit vzpomínkám na Mokřiny, jak sem chodila přes les domů, cestou sem pozdravila ovce a koně, před barákem pohladila kočku a otevřenejma dveřma vylít náš pes a vítal mě. No a nebudu zabředávat víc do toho sentimentálního bahna, ale uvědomila sem si, teď nemam nikde domov, ani se kam vrátit. Stejně jak máma, teď i tenkrát, když byla stejně stará jak já, bavily sme se o tom teď v neděli, když sme se na chvilku potkaly v Hradci. Jak se v 18 odstěhovala z jejich krásný vily v Liberci, pak se babička s dědou rozvedli a tak vůbec, teď zas bydlí v nějaký šílený boudě bez stavebního povolení a koupelny nebo tekoucí teplý vody a bez práce. Ptala se mě, jak bych ohodnotila moje dětství na stupnici 1 až 10, dala sem 8 (dva body dolů za povinný víkendy u táty).

...

V pondělí sem po škole nakoupila v Albertoj a protože toho bylo celkem dost, svezla sem se tu jednu zastávku domů šalinou, sedící pán mi vytrh tašku z ruky a že mi to prej podrží a rozpovídal se o svý ženě a vypadal dost ztrápeně a zasmušile. Včera sem upekla brownies (už nejsou) a dneska psala z matiky (nevim) a pak jela na konečnou 6 a cestou sem fotila. Jo a našla sem pár mejch starejch fotek, helee!:)

Moje milá (Šárka Doubravová)

23. února 2010 v 17:00 | Ashuleii |  In love with..
Šárku sem poznala před spoustou let ještě na základce, ona chodila do áčka a já do céčka a co se pamatuju, trochu sem se jí bála (ani nevim proč). Když nás pak obě přijali na osmiletej gympl, sedly sme si každá s někym jinym a zkamarádily se až pozdějc. Vlastně bych za to měla holkám poděkovat, že Terka, co seděla se mnou, a Terka, co seděla se Šárkou, chtěly bejt v lavici spolu, a protože sme se Šárkou obě moc hodný a přizpůsobivý, umožnily sme jim to a posadily se spolu. Moc sme se neznaly, ale zjistily sme, že si jako spolusedící rozumíme - o nudnejch hodinách sme hrály piškvorky a povídaly si, naopak když bylo třeba, mlčela sem a nevyrušovala a nezahlcovala ji svejma veledůležitejma záležitostma (oproti T.). Po škole sme spolu chodívaly do města a ještě s Áďou sedávaly v ovocnym baru a nechávaly si kolovat výborný zákusky a často sem ji doprovázela domů. Většinou to dopadlo tak, že sem řekla, že s ní půjdu k mostu a pak se vrátim za mamkou do školy a pojedu s ní domů, ale vždycky mě přemluvila a ani jí to nedalo moc práce, chtělo se mi povídat a došla sem s ní skoro až k nim:) Někdy sme si taky sedly na náměstí na lavičku, když bylo venku hezky, a hodnotily procházející lidi, kritizovaly jejich oblečení a pak sme vlezly do blízký droxi a zkoušely si rtěnky a všelijaký malovátka. Už nevim, kdy to bylo a vlastně ani proč, ale vyměnily sme si prstýnky a nosily je každá na levym prsteníčku na důkaz lásky a věčnýho přátelství.
Jednu dobu sme obě chodily s klukama, co se spolu kamarádili, tak sme dost času trávili společně na dvojitejch randech. Taky sme každý léto na konci prázdnin ještě s Áďou jezdily nakupovat do Prahy, to abysme nějak příjemně utratily brigádou vydělaný peníze a cestou zpátky sme se pak ve vlaku radovaly z novejch věcí. Taky sme u sebe často přespávaly, koukaly na filmy a do rána si povídaly a pamatuju si moje 17. narozeniny, který sem u Šárky trávila, jak sme pekly čokoládovej dort (nevěděla, jak nasadit takový to ostrý sekadlo do mixéru a pak to zkoušela obráceně, což mi způsobilo několika minutovej záchvat smíchu, kdy sem se svíjela v křečích na zemi) a po zkouknutí Paříži, miluji tě nevěděly co dělat, tak sme vzaly bílou barvu a vedle dveří protějšího paneláku obtiskly svou dlaň. Mamka o Šárce řikala, že v porovnání s Áďou není tak otevřená a komunikativní a o to víc že si pak člověk má vážit jejího přátelství.
Šárka má narozeniny 30. listopadu a hraje krásně na klavír, asi tak stejně dobře jako jí jde kreslení a malování. Co jí znám, tak vždycky chodila do skautu a milovala Johnnyho Deppa a Coldplay, na kterejch sme spolu byly předloňský září v Praze a bylo to nejlepší. Vlastně hrozně moc výbornejch zážitků mam spojenejch s ní (a s Áďou). Nikdy sme se nehádaly, jen když sem jí loni zatajila, co dělala na mý oslavě, když se opila a pak si to nepamatovala a taky když sem jí až celkem pozdě řekla o mym plánovanym stěhování do Brna, tak se na mě zlobila, ale můžu si za to sama a rozhodně jí to nemam za zlý. Dlouhou dobu měla oblíbenou vůni od Pumy (stejnou jak Áďa), byla myslim červená a pak růžová a pak dostala od tety Versaceho, kterej mi voní snad ještě víc. Asi tak odvždycky chodí s Áďou na výtvarku do zušky a chvilku sme všechny tři hrály florbal (a doteď to vydrželo jen Ádě). Oceňuju, že ikdyž chodila dlouhou dobu s Markem, dokázala si na mě vždycky udělat čas a utěšovala mě, když sem se trápila, že mě nikdo nechce. Jako jedna z mála mejch kamarádů vždycky trpělivě snášela moje fotící úchylačení (jak je vidno z posledního fotícího odpoledne) a ochotně mi byla modelem. Z jejích charakterovejch vlastností bych určitě vybrala skromnost, tolerantnost, věrnost a dobrotivost, za ty negativní snad jen občasnou náladovost. Vyniká v zdobení nehtů všelijakejma barevnejma pičkama a taky to dost umí s vlasama. Jen jednou si kvůli vším obarvila hlavu a pak taky měla melír ve vlasech, to jí udělala nějaká kadeřnická holka u zkoušek nebo tak. Mezi obočím má výraznou pihu po mamince a chce si jí (jako maminka) nechat vyříznout, s čimž zásadně nesouhlasim. Miluju její pihy a taky dvě ještěrky na opuce s dlouhejma prstama a když předvádí tanec Moniky z Přátel a zpívá mi (do všech písniček dosadí moje jméno). A že mi vždycky zvedne náladu a udělala by pro mě cokoliv.
Nedivim se klukům, co se do ní bezhlavě zamilovali, sama totiž patřim mezi ně. Ona je na mym seznamu holek, který bych si vzala za ženu.


Make love not war! Or make tea! Or marry me!!

20. února 2010 v 19:09 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle

Od úterka se stalo asi tohle: Vrátila sem knížky a nějaký si pučila (Deníky Virginie Woolfový, Muž bez vlastností a Iluze) a v knihovně a všude kolem poskakovali a zpívali lidi v krojích, bylo mi to protivný. Potom omrknutí Rudolfova bytu, jestli bysme se tam třeba nepřestěhovali, ale běhaj mu tam krysy a vůbec, takže nic. Pak cocacola s fotografem Honzou, ani nevim, co od toho čekal, ale ať to bylo cokoliv, určitě sem nesplnila očekávání, pořád se ptal, jestli znám tuhle galerii a tohodle fotografa a já buď krčila ramenama na znamení, že ne, nebo se tvářila, že jako jo a oba sme věděli, že to neni pravda. Cejtila sem se dost pitomě, lehce mě odradil od touhy po ITF v Opavě a nakopnul snad trochu k lepší znalosti techniky, současnýho dění, historie a celkově fotografování. Ve středu budhistická přednáška i s meditací, určitě mě to pozitivně naladilo, ale ne tak moc, abych tam chtěla chodit každej den odříkavat mantry. V noci pak hrozný sny, dusila sem se a někdo mě chtěl znásilnit, tak sem po celej čtvrtek čekala, kdy se na mě někdo vrhne, všichni mě odpuzovali a já se štítila vůbec dotknout se v autobuse madel nebo v Albertu držadla od košíku, ale už mě to naštěstí přešlo, jinak bych nemohla snad ani vycházet z domu. Taky už máme konečně dveře do koupelny a zapojenou pračku! V pátek sem si o matice připadala moc důležitě a hodina mě bavila, profesor si všim, že mam vyjímečně učebnici, tak mě nechal předčítat úlohu na korelaci, tak sem měla radost, že vůbec ví, jak se menuju a poctivě sem celou hodinu počítala na kalkulačce a hlásila (občas špatný) výsledky. Písemka ze současný literatury se nekonala, profesorka se zapomněla:) Před třetí odjezd ze Zvonařky, s krátkou přestávkou v Hradci, nenápadný převlečení do Tomova obleku a příjezd před osmou do Turnova a honem na ples. Když sem teď koukala na fotky, jeví se mi celkem srandovně a vesele, ale po tom, co sme si s holkama daly jídlo se mi udělalo celkem zle (a to sem vypila jen víno a jabkoberentzena), dutiny se mi ucpaly rýmou a chtělo se mi zvracet, tak sem pak už jen ležela na stole. Předtim sme ale tancovaly se Šárkou sexy tance na parketě a fotila sem všecky co sem potkala, to mě moc bavilo. Vráťa nás pak odvez dom a mě bylo hloupý, když sem si uvědomila, že co tu sem, tak vždycky spim u Šárky a nechám si vozit zadek ve Vráťovo autě. Dneska ráno po snídani sem šla na autobus a jela překvapit babičku do Příšovic, chudák byla celá špatná z toho, že mi nemohla připravit horu chlebíčků a napíct dort a tak:) Ještě se stavil strejda s tetou a nákupem, já dostala na cestu mandarinku a jela zpátky do Turnova. Sešly sme se s Áďou u Šárkovejch a šly fotit pro mou práci na ITF a byla sranda nutit holky, ať předstíraj lesbičky, styděly se a všechny sme si pořádně promočily boty, ale bylo pěkně (nejen díky počasí). Pak sem navštívila druhou babičku, co bydlí ve vchodě hned vedle Šárky a upekly sme buchtu a teď koukáme na pohádku. A zejtra snad uvidim mamku:)

Co bys řekl, kdybych ti řekla, že někdy sypu mletý pepř na rozpálenou plotýnku sporáku, pozoruju souhvězdí ze žhnoucích zrníček a vdechuju jejich vůni, protože tak mám dojem, že pro mě aspoň občas někdo vaří?

16. února 2010 v 8:35 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
No. Víkend na jihu byl supr. Jen ty hory sněhu po okrajích silnic sem nechápala.. A když autobus cestou tam udělal krátkou přestávku užnevimkde a já nikde nemohla najít záchod, musela sem se skovat za auto a myslim, že mě jedna paní viděla.. V půl osmý středoevropskýho času mě sck vyzvedl a šli sme k němu a hned mě chtěl zneužívat (naivní já: jasně, klidně, co potřebuješ?), ale naštěstí chvilku po nás přijela nebeská a vyrazili sme do kavárnobaru. Bylo veselo a chtělo se nám tancovat, tak sme se pak přemístily na disko do Roháče, kde chodily přestárlý striptérky s ošklivejma prsama a nebeskou obtěžovali úchyláci:) Návrat domů asi ve 4.

V sobotu od 10 focení s krásnou Terkou, pak něcojakorizoto k obědu (mňam!) a zbytek dne odpočívání, pletení a vystřihování z papíru, Znovu 17, Nezvaná a pár dílů Gilmorek (s Jessem!!) a pak opět vinnej střik, se Svat a jejím Vojtou a ještě jednou se omlouvám, že sem pak měla takovou protivnou náladu a furt spala.. Sck odjel do Budějic dýdžejovat a měl se vrátit až v neděli, tak mi bylo dovoleno lehnout si místo něj do postele a usnout u Dobrýho ročníku.

Neděle, müsli s jogurtem, věšení hvězdiček, v 11 Týna. Pak už jen moc dobrej chleba, zpracování fotek a rozloučení. 4 hodiny v autobuse s Juli Zeh a před osmou večerní sraz s Tomem před Al Capone a valentýnská večeře. Objednali sme si Quattro Formaggi (Tom) a sejrovej talíř s hroznem (já) a trvalo jim to snad hodinu a lidi, co přišli po nás, dostali svou pizzu dřív a já to pak měla s rajčatama.. Ale oblizovali sme se až za ušima:)

Na pondělní ráno sem si nařídila budíka na pátou, vysprchovala se, udělala si krásnou hlavu a tak a otevřela sešit matiky, abych zjistila, že to (nečekaně!) vůbec nechápu a došla sem tak k zbabělýmu rozhodnutí, že si další pětku dát nenechám a zůstanu ten jeden den radši doma. Celý dopoledne sem tak strávila vyplňování online přihlášek a pak sem šla do banky, že je zaplatim a pán na přepážce na mě koukal jak na debila, měla sem tři, z toho jednu musim jít podat do Reiffky (blbče!) a u druhý špatnej kód banky, chtělo se mi z toho brečet. Ještě nákup v Albertu pro nějaký to pomelo (miluju!) a sejry a jar a pytlíky do koše a pak, no, v 7 na koktejl s Twiggy:)

A dneska už du do školy, slibuju!



Fakulta samočinných počítačů

12. února 2010 v 15:30 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Takže tak. V úterý večer sem fotila Sheeni, byla krásná jak Twiggy a Warholova múza Eddie a ještě sme si po focení pěkně popovídaly a neurčitě si domluvily další setkání. Měla sem radost z ní, povedenejch fotek (jen se pochval, Karolíno), objevený kavárny a přeochotný kavárnice. Doma sem šla na návštěvu k Márovi do pokoje, má moc pohodlný křesla a nechtělo se mi tu bejt samotný, když Tom odjel dom.. Pouštěl mi k zpracování fotek Palomu Faith, totálně sem si ji zamilovala. Středeční tysyčákovej koncert neměl chybu, Petr Váša je prostě vůbec nejsrandovnější člověk, co znám! Hned první dvě písničky zahráli ty moje nejoblíbenější (Magnet a Ale), že sem skoro chtěla odhodit foťák do kouta a nezřízeně hopsat a juchat a zpívat už tolikrát naposlouchanej text zpaměti. Kluci pak ještě jeli do centra, já došla těch pár metrů od Starýho Pivovaru pěšky do postele. Ve čtvrtek sem na šestou večerní dorazila před Al Capone, kam kde sme si daly (jmenovitě) s Dádou (oslavenkyně), Andrejkou, Kamčou a Bárou po relativně krátkym vybírání tři pizzy, k tomu několik karaf vína a kdo měl ještě v místo žaludku, tak i tiramisu. Měla sem pocit, že dneska nebudu moct mluvit, jak sem měla ztuhlý tváře od smíchu:) Holky mi vyprávěly, co se u nich ve třídě za ty skoro 4 roky stalo, kdo co s kym dělal nebo chtěl dělat a všichni si skákaly do řeči, prostě sranda. Po devátý sem vyrazila do Metra, kde dohrával Lidopop, zabrala sem židli u prázdnýho stolu před pódiem a těšila se na Gang ala basta, který přišli po nich. Andy byla zas nádherná, za mikrofonem jí to děsně slušelo. Nejdřiv se nikdo neodvážil přidat se ke mě, tak sem se nějakou dobu sama vrtěla do triphop-popovejch rytmů a fotila. Po koncertě sem si ještě koupila jejich nový album, nechala si ho podepsat a slíbit si, že o jarních prázdninách to skororok plánovaný focení konečně spácháme. Domů sem dorazila po půlnoci a ještě si schválně nařídila budíka s opakováním, abych nezaspala, ale stejně sem se nechápuproč probrala až před osmou a než sem se vysprchovala a vyfoukala ofinu a oblíkla a nasedla na autobus, byla akorát druhá přestávka. Nevadí, přišla sem akorát o seminář o současnym světě (jednu hodinu hledáme v mapě názvy českejch měst přeloženejch do němčiny, abysme tu další dostaly výsledky vytišněný na novym papíře, viď). Teď honem dopisuju článek a pak letim na autobus do Třeboně, abych zas vyfotila nějaký kočky ve spolupráci s nebeskou a obdivovala sem krásám jižních Čech.

Jo a otočte se, ať vidim vaše prsa, jo?


Zavři dveře z druhý strany

8. února 2010 v 23:08 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
Tak jo. Možná někdo zaregistroval včerejší článek, no, smazala sem ho. Ne že bych se za každou cenu musela podřizovat cizím názorům, ale když to byl původ toho, že sem pak v noci máčela slzama polštář a měla asi spíš větší vztek na sebe než Toma, tak sem usoudila, že bude lepší se ho zbavit. Taky si možná někdo všim, že už sem píšu fakt všechno, no to je tak, přestala sem si víst wordovej deník, tak ať se mam na co rozvzpomínat aspoň tudlenc na blogu, viď?:)

Ráno sem zaspala, pak přišli dělníci a vrhli se na koupelnu, záchod zatim ještě furt leží nepoužitelnej v chodbě, achjo. Poslední čokoládovej bonbon od tety náhodou najitej v tašce, nepříjemná úzkost a zas návaly lítosti během genetiky, Miška nepřišla, tak sem seděla v lavici sama a po škole vrátila dvě knížky do knihovny a odnesla sem si Sputnik, má láska, kterýhožto sem si tam zarezervovala a konečně se ho dočkala, tak ať to stojí za to.
Měla mě navštívit Bára, ale jela nakonec vylepšovat náladu svýmu milýmu, tak sem ty sněhový marcipánový kuličky snědla sama. Objevila sem na fejsbuku pradávnou kamarádku z dětství, když nám bylo asi 10, tak sme spolu strávili tejden nebo tak na táboře a nejvíc mi z ní utkvěly její srandovně blondchlupatý nohy. To mě potěšilo, třeba se někdy potkáme.. Pak sem lepila na zeď plakáty s Klimtem (vidno z fotek) a připravovala se na zejtřejší focení s Veronikou z šaliny. Mára čural z balkonu a prej ho viděl nějakej pán! A to je tak všecko, pozejtří dem na koncert Tysyčáků a ve čtvrtek na Gang ala basta, kde zpívá mimochodem holka, co sem oslovila kvůli focení v autobuse, cha! Jo a zejtra se du zas umejt do školní sprchy..

Nejlepší maturitní ples, na kterym sem kdy byla

6. února 2010 v 18:29 | Ashuleii |  Z mého pohledu
Oktáva Gytu 2002 - 2010!!
A sice už tam nepatřim, ale stejně to považuju i za svůj ples.
"Šárka Doubravová byla odsouzena za vyšikanování Káji Cermanové!"
Miluju je všecky.

Rozčiluje mě tvoje pokašlávání!

4. února 2010 v 19:47 | Ashuleii |  Od pondělí do neděle
M: Karčo, Karčo! Musim ti něco říct!
Já: No co se stalo?
M: Ono se vlastně nic nestalo.. Ale je to hrozný!
Já: Tak mi to řekni..
M: To nejde, co když nás někdo uslyší!
Já: Dobře, napiš mi to sem na papír.
M (na papíře, děsně malym nenápadnym písmem): Zamilovala jsem se do jednoho kluka
Já: A to je celý?

A prej to trvá už dva tejdny a ta potvora mi to řekla až včera! Když sme si tuhle kopírovaly nějaký věci do hodiny, pučil jí dvě koruny nebo co, podivala se mu do očí a už to bylo. A teď nemluví o ničem jinym a chce si kvůli němu sundat dredy:)

Nó a doma je to furt šílený, už mě to dost nebaví. Chtěla bych si konečně zas sednou na záchod, aniž by se překotil, normálně po sobě spláchnout, vysprchovat se, umejt si ruce teplou vodou, vyprat si.. Včera nám dokonce jaksi vypli přívod plynu, takže sme tu s Tomem mrzli pod dvěma peřinama a dekou a on si ani na sporáku nemoh ohřát jídlo. Hlavu sem si musela umejt v kuchyňskym dřezu, to ještě netekla jen studená, viď.
Aspoň už to tam nevypadá jak po výbuchu.. Ale stejně!

Jo a ozvala se mi dneska slečna z tramvaje, už sem skoro přestala doufat! Oslovila sem ji někdy minulej tejden, je strašně krásná, krátký blond vlasy a zelenej kabát a vůbec, ach a och:) Prej snad příští úterý, tralala.

Něco opravdu nebezpečnýho

2. února 2010 v 19:25 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Jít do školy na desátou a skončit ve dvě, to by se mě chtělo každej den.. Ještě když bylo venku tak nádherně. Škoda, že se ve mě koncentrovalo větší než velký množství vzteku, takže sem celou procházku do města drtila Tomovo ruku a nadávala mu do kokotů a ještě mě štvalo, jak mi furt leze rozkrok od silonek ke kolenům... Přešlo mě to až díky rychlý návštěvě Sab (zas ji obklopovala ta obvyklá voňavost - Lanvin?).

Včera sem nechtěně nakupovala v Pardubicích, mam novou sukni a punčochy a taky šampon na červenohnědý vlasy a pak sme šly s mamkou k očařovi a naštvaly sme celou čekárnu, když sme je předběhly:D Doktor mi schválil tu laserovou operaci, tak uvidim, jestli na to pudu.. Pak už honem na EC do Brna a kafe s Terkou, příště dem na sushi, těšim se.

(Nezapomenout! Častějc s------t ráno před odchodem do školy, člověk má hned lepší náladu..)


Vzkaz pro Kamila: Směju se po větru tvym směrem, pokrytče!!