Září 2010

The only thing more terrifying than blindness is being the only one who can see

27. září 2010 v 14:29 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
V sobotu sem si poprvý po šesti dnech umyla hlavu. Namalovala sem se naposledy.. No, ještě v Čechách. Je to docela osvobozující nemuset se starat o svůj vzhled, neni tu nikdo, kvůli komu by mi to za to stálo.

(c) Larůů

Dostala sem dopis. Našla sem ho dneska ráno na stole, když sem se chystala vyndat vysavač zpod schodiště a luxovat. Netrpělivě sem roztrhla obálku a jednim dechem ho přečetla. Mam už přichystanou odpověď i doplňující potěšení, co k dopisu přiložim v plechový krabičce.. Koupila sem si 25 mini obálek a jednu obří bublinkovou a taky voskovky a budu vesele posílat spoustu korespondence.
Krom na papíře psaný komunikace sem obnovila tu skypovou. Dokonce sem prvně videohovořila s Tlačenkou a pak i s mamkou a bylo to hrozně prima, mluvit po takový době česky (ty občasný zamumlaný nadávky nepočítám).

A když sem se ráno probudila z hnusnýho snu, v kterym mě honily obří dogy a kousaly do mě a táta na mě řval, brečela sem. Jinak mi to ale vůbec nejde, chtěla bych si ulevit, dostat ze sebe smutek, a nic. Zůstávám jaksi apatická a nijaká. Koukám na filmy, kde lidi ve vztahu vyšilujou jen kvůli puse s třetí osobou a hned se chtěj rozcházet a nerozumim tomu. A nesnášim, když definitivně končej moje oblíbený seriály. Jako Přátelé, první generace Skins nebo dneska dokoukaný L Word, áchjo.
A Robert mě na včera zval k sobě na threesome, což sem sice odmítla, ale sem si čimdál míň jistá svym rozhodnutím a mam strach, že mu stejně dřív nebo pozdějc podlehnu.
A ještě tohle! Včera sem musela lízt domů oknem, protože po návratu z města nikdo nebyl v domě a všecky dveře zamčený. A otvírací část toho okna je asi 180cm nad zemí, široká tak metr, vysoká 30cm, takže docela sranda, ještě teď mam z toho zničený stehna!

Tady okukuju krásný lidi (ženy především), když se hodně nudim:)

Heavy in your arms

24. září 2010 v 14:13 | ašu kešu |  In my mind
(c) Larůů

Už podruhý se mi zdálo o mym profesorovi na tělocvik a od tý doby ho zoufale platonicky miluju. Dokonce sem se dneska přistihla, jak koukám do výloh obchodů s šatama a tajně si vybírám něco sexy plesovýho na maturiťák v únoru, kde bych si s nim u baru potykala.. Sem fakt nemožná:)

Včera sem pomohla Rorymu a Conorovi s úkolama do školy, dělám to hrozně ráda a těší mě, když mě nechaj jim pomoct, cejtim se pak tak.. Užitečně a potřebně a vlastně i vzdělaně. Pak sem seděla venku v trávě a odpolednim sluníčku a pozorovala kluky, jak běhaj kolem, jezděj na koloběžce a skejtu a hopsaj na trampolíně. Na tu já teď nemůžu, hrozně mě z ní bolej záda, tak mi Orla poradila, ať teď několik dní chodim spát s gumovou flaškou naplněnou horkou vodou. Večer sem zjistila, že došlo mlíko, tak že pro jedno zajdu do Dunnes, aby si měli dneska ráno kluci čim zalejt lupínky. Conor se nadšeně přihlásil, že pude se mnou, tak sme si hezky popovídali o škole, Vánocích a tak. Když sme se vrátili s nákupem, šla sem si hrát do pokoje s Philipem, skákal mi po zádech a měl z toho hroznou radost:)

Taky se mi v posledních hodinách honí hlavou pár věcí. Třeba o kolika lidech dokážu říct, že mě skutečně znaj, s mejma kladama i záporama. Napočítala sem 4 - mamka, Šárka, Áďa a Tom. Nevim, jestli je to málo, nebo moc, každopádně sem si uvědomila, že ne všichni, co čtou můj blog, mě správně chápou. Někomu se může zdát, že sem urážlivá, nafoukaná, snažim se dělat ze sebe zajímavou a stylizovat se do někoho jinýho.. A mě už je to asi jedno, nebudu to nikomu vyvracet.

Co je na vás nejzajímavějšího?

Panenka na kraji nebe

22. září 2010 v 21:27 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
7 hodin, 4 latté, 90% veškerý konverzace se týkalo sexu. Host-mum mě varovala, že fotografové sou perverzáci, tohle ovšem předčilo všechny moje očekávání. Našla sem si Roberta před deviant-art (klíčový slovo při vyhledávání bylo "Cork") a jen tak z kolegiativity a z touhy poznat nový lidi sem souhlasila s jeho návrhem potkat se dneska ve městě. Zapáleně sem mu povídala o tom, co tu dělám a jak miluju focení a chybí mi foťák a on mi zatim na svym macbooku ukazoval svý fotky. Občas tam vyskočila nějaká prasárnička zachycující jeho a další nahatý lidi, tak sme se dostali k tomu, jak poznal svou slečnu na swingers party a že si fakt užívá sadomaso. Tak sem se jentak hihňala a odolávala jeho přemlouvání k účasti na jeho dnešním dovádění s kamarádkou. Chybí mi fyzickej kontakt, ale tuhle skvělou příležitost si snad rači nechám ujít (a Robertovo "I always get what I want" mě v žádnym případě nezviklá).

Včera sem zas zjistila, že dělat au-pair je někdy fakt fuška. Div sem Conora neprosila na kolenou, aby si se mnou šel zahrát stolní tenis. Při hře z něj vypadlo, že nechce, abych se smála, že je to "weird" a že mě Orla chtěla poslat zpátky domů po tom, co sem musela požádat eskort z autobusu, aby mi pomohl dostat autistickýho Philipa dovnitř. Tak mě to trošku rozhodilo, nejsem zvyklá se malejch dětí doprošovat o pozornost, aby se pak tvářili, že je to strašně obtěžuje a že mi prokazujou největší laskavost. Ale Orla mě večer ujistila, že je všecko great a perfect a že by mi řekla, kdyby se jí ohledně mě cokoliv nelíbilo, tak snad. A toho neustálýho strachu každý ráno, že Philip nebude chtít nastoupit do autobusu a já za to pak dostanu vyhazov, se snad časem zbavim.. A nebo taky ne.
(c) Larůů


I love the way you say my name

19. září 2010 v 20:11 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů
Dělat au-pair neni vůbec tak snadný, jak sem myslela. Sobotní ráno sem trochu hystericky probrečela, když mi má host-mum řekla, co všechno se jí na mě nelíbí, co bych měla dělat a co naopak ne a že jí vlastně vůbec nepomáhám a málo se věnuju klukům. Ale aspoň už vim, co dělám špatně a můžu se snažit o zlepšení. A já se rozhodla, že budu nejlepší, tak:) Po ne úplně příjemnym dopoledni přišlo milý odpoledne, který sem strávila s Orlou a Philipem v parku. Seděli sme na lavičce a povídali si a pak házeli šutry do řeky, zatimco kolem trénovali kajakový nadšenci a mrtvý ryby a nákupní vozíky plavali ve vodě. Večer se konala rodinná oslava, tak sem se skovala u sebe v pokoji, společnost mi dělal Albín jménem Noi a zbožňovanej Joseph.
Dneska sem se vzbudila po necelejch 12 hodinách spánku, lahoda. Proběhlo trochu uklízení, sprcha, snídaně pro mě a kluky a pak vejlet do Corku, dárek pro Toma.. A když sem sháněla dárek pro indiánku, sympatická slečna od Dioru se mě zeptala, jestli mě může namejkapovat, tak sem souhlasila a hezky si s ní u toho popovídala. Stejně ale radši 40EUR utratim za něco jinačího:) Když sem pak jela autobusem zpátky domů, přisedl si ke mě starej pán a celou cestu si zpíval a když vystoupil, všem zamával a mě poslal vzdušnou pusu.

Trochu mi chybí nějakej fyzickej kontakt, kterýho se mi dostává vlastně jen od Philipa v podobě žmoulání mejch korálkovejch náramků nebo pár nemotornejch objetí. Ale je mi tu dobře, baví mě tohle skoroceloročně podzimní počasí, irská dobrotivost a přátelskost, 4 neposedný kluci, denní režim s budíčkem v 7:45 a unavená spokojenost a spánek kolem desátý večerní.


IRISH CREAM

12. září 2010 v 20:55 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Sem zoufalá, že píšu první irskej článek a nemůžu ho doplnit pořádnou fotodokumentací! Bolí mě z toho pokaždý u srdce, když chci automaticky hmátnout k levýmu boku po brašně a vyndat Nikon a pak si uvědomim, že nemůžu. Ale to je tak jediný negativum na tomhle všem:)

Let? Nejlepší! Měla sem trochu strach, letěla sem teprv podruhý a bála se, že mě letištní kontrola nepustí dál kvůli moc velkýmu a těžkýmu příručnímu zavazadlu, nebude se jí pozdávat moje občanka nebo třeba piercing ve rtu.. A ono ne! Seděla sem si pak spokojeně v letadle u okýnka, s chutí ukusovala ze sejrovýho sendviče a zapíjela to horkou čokoládou a všude kolem byly mraky osvícený večernim sluncem. Některý vypadaly jako beránčí kožich, jiný jako pásy načechraný vaty nebo čerstvě našlehaná smetana. Při startu z Polska sem viděla semtam oblačnej ostrůvek a jak sme se blížily k Irsku, spojovaly se, až vytvořily nad i pod náma neprostupnou vrstvu a jen po horizontu se táhl pruh růžovooranžovýho nebe. Po 3 hodinách sem vystoupila v Corku a snažila se najít mamku Orlu a to se teprv ukázalo jako problém. Nemohla sem se jí dovolat, nikde kolem nebyla vidět, tak sem poprosila na informacích o její adresu a hodná paní jí zavolala a zjistila, že Orla sedí v autě před letištěm. Doma sem se přivítala s Rorym (taťka, účetní), Davidem (12), Philipem (10), Rorym juniorem (9) a Conorem (8, nádhernej pihovatej ťuťuňuňu, zamilovala sem si ho!) a předala jim růžový víno a bonboniéru.

Takže rodina? Nemůžu si stěžovat. Philip je sice autista, ale zvyká si na mě, rád si bere mou ruku a hraje si s náramkama nebo se s ní drbe na hlavě a zádech a pobrukuje si u toho. Každej všední den ho budu doprovázet na autobus do školy o půl devátý, pak mam volno a od půl 4 do večera se starám o kluky, hraju s nima pingpong a hlídám, aby nepodpálili kuchyň a tak. Jen mě rozčiluje, že někdo neni schopnej se trefit při čůrání do záchoda, tak musim pořád otírat prkýnko..

Jídlo? Delikatesní! Snídám vanilkovej biojogurt s oříškovym müsli, pak si na zahradě zpod stromu seberu podzimní jabko, zakousnu to tuňákovym pita chlebem a večeřim ubárbekjůovanej hovězí stejk s brkaší. Jako sladká tečka poslouží čerstvě upečený cookie (moje včerejší zábava, kluci mě za to teď zbožňujou:)).

Supr kapitolou sou nákupy. Včera i dneska sem něco málo okoukla a nakoupila, když se člověk snaží, může pořídit krásný věci za dvě tři eura. Sem z toho nadšená, timhle tempem budu potřebovat za dva tejdny další pokoj jako šatnu! (Teď určitě všichni fanoušci mý šedý mikiny od Avignona a modročerný pánský mikiny s kapucou zatlačili slzu..)

A potkala sem dneska při toulání se po Corku kytaristu Paula. Míjela sem ho zakusujíc sušenku, když hrál mou oblíbenou od Oasis a mym směrem prohodil "To je ale velkej cookie!". Tak sem k němu přišla a nabídla mu, ať si kousne. Chutnal mu, tak sem vytáhla z pytlíku další a dala mu ho, měl strašnou radost:) Pak sem šla sehnat mezinárodní adaptér do zásuvky, anžto mi moje nabíječka k notebooku ani mobilu nepasovala do místních zásuvek. Pak sem se vrátila za Paulem a povídám mu, že tu nikoho neznám a chtěla bych něco podniknout s člověkem mýho věku, tak si na mě vzal email a třeba mě někdy vytáhne někam i se svejma kamarádama.

Du si uvařit černej čaj s mlíkem a koukat s klukama na Disney Channel, tak zatim ahoj!
(c) Larůů

Mam celulitidu i ve vlasech a už nekoukám po bimbasech

9. září 2010 v 23:09 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů
Poslední noc v ČR na dlouhou dobu.. Pravděpodobně probdělá, samym natěšením asi neusnu!
Po všem tom lítání mezi Prahou, Brnem, Turnovem a Vřešťovem, zařizování, loučení a balení mě čeká už jen v pořádku a včas dojet do Katovic na letiště, odbavit se, projít správnejma bránama se správnejma dokladama a letenkou, doletět do Corku a tam se potkat s rodinou. Chudák mamka je uplně vyřízená a mnohem víc nervózní než já. Připila sem si s ní a Vénou bílym vínem na můj novej začátek a ať mi to všecko dobře dopadne, tak snad! Jen ten nefunkční foťák mě strašně trápí, sem jak bez ruky..
Těší mě, že sem se stihla rozloučit s těma nejdůležitějšíma. Od indiánky sem dostala na cestu pro štěstí krabí klepítko na krk a náušnice (hříběcí nebeská mi do nich pořád cvrnkala, neposednice jedna), loučily sme se snad sto let.. Kačence Tlačence sem vrátila vypučenej fotoaparát a potkaly sme Ivu Pazderkovou a Marka Vašuta a ona z toho nebyla ani trochu nadšená, to fakt nechápu:) V 10 večer sem přišla do Řeznický, byla sranda mačkat se ve třech v posteli u Iluzionisty, to sexuální napětí by se dalo krájet! Po dvou dnech sem taky dostala najíst (děkuju, nebeskosti!) a ráno sme si hráli v posteli s paňácama.

Trochu mě naštvalo (dobře, hodně!) zrušený brněnský focení v úterý, vstávala sem kvůli tomu v 6, ale aspoň sem se pak mohla válet u Toma a u Přátel, hodná Peťa mi uvařila kafe a vytáhla mě ven nakoupit a při večerní návštěvě Desertu sem náhodou potkala Tomovo blogovou kamarádku Kristýnu Fondánovou, tak mě to rozradostnilo:) A jako nezanedbatelnej bonus dvě frisca a vyznání, který se mi už tak dlouho nedostalo.

A kdo si neposlechne tuhle srandovní a veselou písničku, kterou teď pořád poslouchám, tak je neposlušná veverka!!


Dvojče mý ruky

7. září 2010 v 0:23 | ašu kešu |  In my mind
Dovolim si pro jednou zase ukňouranej článek..


Kde se roděj takový omg mimina?

3. září 2010 v 0:19 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů
Tak už sem asi našla rodinu. Londýn to neni (4 km od Corku v Irsku), zato sem si rezervovala letenku už na příští pátek!! Pořád tomu nemůžu uvěřit. A to všecko jen díky Bylince a její kamarádce, která se odtamtud teď vrací a shání někoho místo sebe. Takže žádný poplatky agentuře a zdlouhavý čekání. Teď už jen zbejvá mít do tý doby v pořádku foťák a stihnout se se všema pořádně rozloučit..

Od včera bydlim u mamky po dlouhý době (a zas jen na chvilku), připravila mi tu vlastní buňku, takovej luxus s kobercema, zrcadlem, obrazama a postelí jak pro princeznu na hrášku sem ani nečekala. Vyzvedla mě za příjemnýho odpoledního sluníčka v Hradci, trochu sme nakoupily a já pak byla ráda, že dorazil i Véna z práce a mohla sem si v autě opřít čelo o okýnko a jen poslouchat jejich povídání, koukat ven a užívat si toho pocitu jistoty a bezpečí. K večeři se mi dostalo vynikajícího rizeta a nezvyklýho luxusu sledovat na širokoúhlý telce pořady z asi padesáti programů. Dneska sem se plácla k mamce do postele s ovesnou kaší (s javorovym syrupem, áách) a plánovaly sme. Odpoledne se za mnou stavila Klárka, podnikly sme dobrodružnou cestu zákazanym územím bažantnice, pak sem jí svlíkla a nutila lehat si mezi mravence a komáry do vysoký trávy a vyprávěly sme si strašidelný historky a o drogách. Doma sem s chutí snědla lavor bramborovýho salátu (přesně tak, nedělám tu skoro nic jinýho, než že se nacpávám:)) a chvilku sme poseděli v kiosku a nechápali u pána, co se protáhne skvošovou raketou.

Krom toho.. Přijela v neděli nebeská i s její skvělou obrovitánskou peřinou a měkejma polštářema, že se mi den na to vůbec nechtělo vylízt z postele, ale nakonec sem se přece vykopala a šla si nechat od Tlačenky nabarvit a zastřihnout vlasy. Je nejhodnější, podělila se se mnou o donut, co sem jí donesla a ještě mi nabídla mísu melounu! Potom sem si konečně zařídila vyrobení nový kartičky vzp a cestou zpátky narazila na Aničku, s kterou sem si stihla víc popovídat v úterý nad hrnkem vanilkovýho kafe. Tomu předcházela snídaně s marcipánovou, ale nedala sem si nic, anóbrž sem už ze svýho otce pravděpodobně vyždímala všechny peníze, viď. Taky sme se po dlouhý době viděly s indiánkou, nabídla mi dort a pak sme jí ve městě nechaly opravit boty a já nosila v náručí unavenýho Jozífka (v tu chvíli sem si uvědomila, jak moc se těšim, až se budu moct někomu starat o dítě). Nejsem z ní vůbec moudrá a nechápu, co se děje. Debilní fejsbuk. Jo ale moc prima bylo, když se nebeská v pondělí nastěhovala a pili sme na bytě víno a pak i kolu s rumem a ona hrála s klukama asi do půlnoci karty a Štěpán mě pošťuchoval a nutil mě mluvit anglicky. V úterý si s nim pak vyměnila pokoj, má k němu krásnou růžovou komůrku (na mučení zlobivejch dětí nebo jako šatnu) a večer sme koukaly na Bergmanovy Lesní jahody a tohle a do rána si povídaly..

Mia spí pod mou postelí a asi má nějakej sen, roztomile jí cuká v pacce.