Říjen 2010

If the eyes had no tears, the soul would have no rainbow

31. října 2010 v 0:09 | ašu kešu |  In my mind
Někdy si myslim, že mě Philip nenávidí. Třeba když sem ho tuhle hlídala z domu a koukala, jak se venku prochází a on zjistil, že na něj koukám, vběhl s vřískotem dovnitř, odstrkal mě do pokoje v horním patře a zavřel v něm. A to sem se mohla odvážit se vylízt ven a hned mi přibouchl dveře před nosem (rým, hele!:)). A pak zas přijde večer jako ten dnešní, kdy mě nechá lehnout si k němu před spaním do postele, směje se mi do dlaní a samou radostí prdí do peřin a to mě napadá, že mě má i možná trochu rád, svym způsobem.

Jinak sem dneska taková nijaká, ukňouraná a protivná. Ráno sem se vzbudila s nepříjemně těžkym žaludkem, to když mě včera pozdě večer taťka Rory strašně potěšil a přivezl mi obří porci poctivejch tlustejch posolenejch hranolek a já chrochtala blahem z tý dobroty a hezkýho pocitu, že se mě tu ještě nikdy nikdo předtim takhle nezeptal, jestli něco chci, když jel pro něco k snědku.

Zejtra mam poslední volno, tak zajedu do města a pokoupim pár irskejch památečních drobností. Už si v hlavě dělám seznam, koho všeho chci vidět, klidně i nějakou novou tvář, tak se kdyžtak nestyďte ozvat. Budu cestovat mezi Hradcem, Prahou a Brnem, tak kdyby někdo chtěl:)

Takže v úterý v 7 odlítám do Katovic, kde mě snad vyzvedne mamka a přespíme v hotelu, protože má porouchaný auto (nefunčkní brzy, to bude ještě sranda jízda) a bála by se jet takhle v noci spoustu kilometrů zpátky. Pak se budu až do Vánoc poflakovat a fotit v ČR (vypučenym přístrojem a se staronovym manuálnim 50" objektivem, mňam) a od ledna si chci ještě najít další rodinu, ať si zas ode mě mamka na chvíli odpočine a já se nějak smysluplně zabavim, než mě přijmou na foto VŠ (hahaha:)).
(c) Larůů
Jo a ještě tohle sem chtěla - myla sem si vlasy naposled minulej čtvrtek, co vy?

Karolina, do you suffer from depression?

28. října 2010 v 23:39 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Posledních několik dní sem strávila v rodinnym prázdninovym sídle u moře v Barley Cove, uplně se mi zastavil dech, když sem po dvou hodinách cesty vystoupila na kopci z auta a přede mnou se rozprostírali hedvábnou trávou porostlý duny s divokejma králíkama, písečná pláž a rozbouřený moře. Připadala sem si jak v pohádce, ikdyž jen na chvilku.
Fascinovalo mě to. Každý ráno sem přišla na pláž, zanechala po sobě několik stop a pár patetickejch zamilovanejch vzkazů a pak přišli další a další lidi, děti si nakreslili hřiště, aby mohli hrát rugby a psi zahrabávali klacky pod zem. A další den jakoby se nic z toho nestalo, příliv všechno spláchnul.

Procházky jen se sebou samotnou se mi po chvíli zajedly, stejně jako nekonečný zírání do sněhobílejch vln. Cejtila sem se v tý zlatý kleci opuštěněji než obvykle, naprosto odkázaná jen na hostrodinu. I hudba mě omrzela. A stavy při ní. Jednou sem takhle ležela v posteli s nějakou srdcovkou v uších, s dlaněma pevně zatlačenejma do očí a vybavila si 3 místa, kde bych teď ležela radši. A hlasy a tváře těch, co by tam byli se mnou. Nejdřiv mamka a její ložnice v Mokřinách, všude spoustu dřeva, útulno a něha. Dál sem se přenesla k Doubravovejm do obýváku, kde si vždycky na zemi rozestýláme ležení z dek, karimatek a spacáků a já musim za každou cenu spát uprostřed. Před spaním si dlouho povídáme a Áďa vždycky vytuhne jako první. Jako poslední sem si přála skovat se pod peřinu v Tomovo bystřickym pokoji, pít jejich červenej sladkej čaj a zakusovat ho bábovkou od jeho mamky. Bohužel jen jedna představa ze všech bude ještě někdy reálná. A já se těšim, jak zas jednou ráno vstanu, posadim se se Šárkou a Áďou v kuchyni ke stolu a necháme si na stůl vyskládat všechno jídlo, co doma maj a vyberem si, co dobrýho si dáme k snídani.

Pobyt v Barley Cove pohřbil můj au-pairpotenciál u Dugganovejch. Asi nejsem bojovnice po mamce, zklamala sem ji, hostrodinu, sebe.. Philip konstatně odmítal můj doprovod při jeho procházení se po pláži a házení kamenů do vody, když sem ho následovala, vrátil se a odtáhl sebou za ruku jednoho z rodičů nebo bratrů. Nezmohla sem s tim nic a cejtila se zbytečně. A pak už se uplně vymkl mý kontrole a všechno šlo do hajzlu.
A vlastně se mi docela ulevilo.

Řikám si, co bych udělala jinak, kdybych předem věděla následky. Vymyslela bych si výmluvu, proč ten tejden nemůžu s rodinou strávit v Barley Cove, vzala bych si volno a pak se o ně zas starala zpátky v Corku a všechno by bylo v pohodě. Nerozcházela bych se s Tomem, protože bych se k němu pak stejně zase chtěla vrátit. Ale možná sem si timhle musela projít, abych mohla zjistit, co teď vim a poučit se z toho..

Shamelessly naked

20. října 2010 v 20:49 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(c) Larůů

Kvečeru na všechno seru

18. října 2010 v 20:40 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů
Mam ráda, když objevim někoho novýho (nebo on mě) a je to zezačátku takový intenzivní, přitahuje mě na něm neznámo a zajímavo a neobvyklo a nadšením sotva dejchám, jak ho chci poznávat víc a víc. Jen mě mrzí, že pak se většinou novotou vonící mlžnej opar vytratí a já zjistim, že ten někdo neni tak skvělej nebo naopak je, ale on mě takovou neshledává. Nebo když se strašně zbláznim do něčího fotek a nemůžu se jich nabažit a časem se mi zají, začne se opakovat, sám vykrádat a už to neni ono. A hrozně nerada si připouštim, že takhle to může bejt i se mnou. Chtěla bych, aby měli lidi "ašu období", který nikdy neskončí a abych byla napořád nadpřirozená.

Nemam ráda, že si Philip zvykl budit mě brzy ráno, abych mu udělala toust a pustila na počítači pohádky. Zrovna včera, o mym volnym dnu (!!) mě vytáhl z postele v pět ráno, tak sem poslušně seběhla schody a udělala, co chtěl, zalehla zpátky do peřin a když sem užuž usínala, přiběhl a že už nechce koukat na Sesame Street, ale dinosaura Barneyho. Nojo. A vděku se mi od nikoho nedostalo, ale nevadí.

Dneska celá rodina zaspala, tak proběhlo ráno trochu zmateně, a když sem tu osaměla, dům ztichl a potemněl, měla sem společnost jen v podobě neskutečnýho nepořádku. Ale jak sem se pak cejtila dobře, když se mi podařilo všechno uklidit:) Vlastně mě to docela baví. A nejvíc asi věšení prádla, je to taková uklidňující voňavá činnost.
Odpoledne sem dělala s klukama úkoly a nechala je trochu dovádět, hrát filmovou pantomimu a tak. S Conorem sme pak venku stavěli Eiffelovku z listí. Pak se to teda změnilo na pyramidu a nakonec jen na hrozně pohodlnej gauč, hihi.

Jo a tuhle mě strašně vyděsil sen, v kterym sem si normálně strhla levou bradavku! Jak se mi pak po probuzení ulevilo, že byla furt na svym místě:)

I hate it when crumbs fall in my bra

16. října 2010 v 21:35 | ašu kešu |  In my mind
(c) Larůů
Rozhodla sem se, že se budu chovat naprosto nesobecky, tim spíš co se týče T. a A. Ať si flirtujou s kym chtěj, souložej s kym chtěj, milujou koho chtěj.. Hlavně když budou šťastný. Mě zatim ke štěstí stačí kafe, čerstvej chleba se sýrem, čokoláda, absence Orlinejch káravejch pohledů a mejch průserů celkově, (v rámci možností) hodný kluci, výletování a objevování krás Irska, usínání na břiše v pohodlný posteli s pěknejma písničkama, běhání ulicema lemovanejma barevnym stromořadím a kamenejma zídkama, udržování přátelskejch českejch vztahů přes emily a vytváření novejch irskejch/českejch/německej/francouzskej o pátečních večerech (dobře, zatim byl jen jeden, ale stejně!). On byl ten včerejšek vůbec prima. Robert mě protáhl na Apple party, všichni se tam promenádovali s iPodama a iPhonama a já rozverně popíjela bílý víno po sto letech a klopýtala v těch příšernejch jehlách. Chtěla sem bejt classy a výsledek byl spíš stupid. Neumim na tom chodit, stejně sem většinu večera nosila boty spíš v ruce než na nohou. Když sem potkala někoho novýho, ptala sem se ho, co by dělal, kdyby na jeho zahradě přistáli mimozemšťani. A domů utekla jako Popelka před půlnocí.

A hrozně mě baví, jak Orla řiká "What?", když někdo něco řekne a ona mu nerozumí. Tak vtipně to protahuje a je u toho celá srandovní prostě.

2 cute 2 eat

14. října 2010 v 21:14 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů

To nejhezčí, co se mi za poslední dny stalo - hráli sme s klukama toystory3karty a já vzala Buzze a Woodyho, předstírala, že k sobě přijdou, pozdravěj se a začnou se líbat a kluci se mohli smíchy potrhat, fakt že se smáli snad půl dne a pořád chtěli, abych jim to znovu a znovu přehrávala. Cejtila sem se jako nejvtipnější a nejoblíbenější člověk pod sluncem:)

V neděli si chci udělat vejlet do Kinsale, je tam prej pěknej přístav a tak, a když to dobře dopadne, přiletí za mnou v pondělí vypučená zrcadlovka od Tomovo kamaráda, konečně! Počítala sem to a krom fotografickýho abstinování sem navíc už měsíc a půl nepila alkohol (jen když sem si včera tajně přičuchla k otevřený láhvi červenýho, uplně se mi zatmělo před očima). Což se snad zejtra změní, hihi.

Další věc, co mě potěšila, byl Orly zájem o moje narozeniny, dva dny po mě je oslaví její nejstarší syn David, tak to snad jen tak nezapomene a třeba i budem mít společnou oslavu! Včera bylo Rorymu 10, napekla sem pro něj narozeninový sušenky, od rodičů dostal zpívající přáníčko a peníze a v sofistikovanym duchu sme povečeřeli stejky a jako dezert si dali teplej čokoládovej dort se stračatelovou zmrzkou, mňam.

Nó a to je asi tak všecko, chtěla sem se hlavně pochlubit, jak sem kluky rozesmála:)

Playlist s příchutí whiskey a deště

13. října 2010 v 14:25 | ašu kešu |  About Ashu
Úzkej výběr písniček z mp3, který mě bavěj tady v Irsku.
Dělim je na dvě skupiny:

Raníčkový:
Florence & The Machine - Heavy in Your Arms - k tomu sem se myslim dostala přes last.fm doporučení, výborně se mi na ní běhá.
Florence & The Machine - Rabbit Heart - Vilda doporučil a miluju jí snad ještě víc než tu první.
Lily Allen - Not Fair - tomuhle srandovnímu country sem podlehla tuhle s perverzním fotografem v kavárně. Hrozně ráda jí poslouchám, když jdu tempem tý písničky na nákup a nahlas si jí zpívám.
Republic of Loose - Comeback Girl - takovej milej irskej popíček. Mam jí z rádia, když sem tuhle jela s Orlou autem vyzvednout kluky z rugby.
The Smiths - There is a Light That Never Goes Out - z 500 dní se Summer, ukradeno bumbácový:)

Večerníčkový:
Loreena McKennitt- The Highwayman - jak se hrozně těšim na Vánoce, vzpomněla sem si na Loreenu, kterou si vždycky pouštíme s mamkou, když už se nám koledy oposlouchaj.
Kašpárek v rohlíku - Panenka na kraji nebe - od Toma (stejně jako dvě následující) :)
Lumsk - Om Hundrede Aar Er Alting Glemt - nejdřiv mě trochu rozčiloval hlas toho pána, přišel mi nemelodickej a hrozně nepatřičnej, ale už sem si na něj zvykla. Nejlepší před usnutím.
The National - Slow Show - asi jediná od nich, co mi dokáže uplně rozdrásat srdce.

No a pak si ještě celý dny zpívám písničku z Elma, protože jí pořád dokola poslouchám od Philipa:D

Kdyby měl někdo něco zajímavýho pěknýho, o čem si myslí, že by se mi mohlo líbit, ať zvesela doporučuje, budu ráda!

MAKE A WISH

11. října 2010 v 21:21 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Ve středu mě zas Robert pozval na nevinný kafe a dodal mi tolik optimismu a dobrý nálady, že z toho čerpám doteď. Ve volnejch chvílích píšu dopisy a v hlavě chystám seznam všech mejch přání a taky lidí, který chci stihnout potkat v prosinci, až budu v Čechách. Jakoby nestačilo, že se budu těšit na Vánoce, cukroví, bramborovej salát a všechny moje milý, prozradila mi navíc Terunka před před pár dněma, že mě sebou veme do šourekrůmu a to už sem se blahem div nerozplynula:) Taky mě potěšil páteční balík od mamky a že sem se o víkendu zvládla postarat o kluky i za Orliný nepřítomnosti (byla pryč se svym knižnim klubem). Byla sem běhat a trochu se u toho ztratila, pekla s Conorem kukísy (byly obří a zaplnily celej plech a do 10 minut zmizly:)), ukojovala svou závislost na Cougar Town, snila divný sny o hořících dětech a den ode dne se cejtila jistější sama sebou a tim, co dělám.

A přišli sem dneska bratranci, dva sou dvojčata a zrovna teď někdy oslavili čtrnáctiny. Sou o hlavu větší než já, maj hrozně hlubokej hlas a já tipovala, že jim je jak mě a ne že sou skoro o 6 let mladší! Tyjo.
Dopoledne sem zajela do města na poštu (udělám asi z pondělka den posílání dopisů), koupila si i-D (a okamžitě se do toho časopisu zamilovala) a pak autobusem do Blarney (na doporučení Sabiny) a nemohla bych si přát krásnější počasí pro výlet. Zaplatila sem 10EUR vstup a dvě hodiny se toulala kolem hradu, šoupala nohama ve spadanym listí, pozorovala hejna havranů a hrdliček, nasávala omamnou vůni bramboříků a čerstvě posekaný trávy a koupala se v úžasnosti. Prostě NÁ-DHE-RA.

Jo a stala se mi taková nepříjemná věc s Philipem a nemůžu sem o tom napsat víc a strašně mě to rozčiluje! Takže to je tak všechno. Ámen.

Ašuovská historie

6. října 2010 v 12:17 | ašu kešu |  About Ashu
2005 - sestříhaný mikádo, ještěkřivý zuby, platonická láska k Milanu Barošovi, ve walkmanovi písničky od Leoše Mareše a Britney Spears, kamarádění se s lidma z alíka (Nina a Terka), můj vůbec první foťák. Trefná přezdívka od milejch spolužáků "bezprsý občan". 22.října mě uplně poprvý navštívila Áďa se Šárkou v milovanejch Mokřinách, oblíbila sem si exotickou faunu a flóru, byla na první dovolený s mamkou u moře a nejkrásnějších vodopádů.

(c) Larůů

2006 - taneční, školní výlet do Osvětimi, potkanka Fairytale. Zábava o přestávkách při čtení třídního časopisu IQ (inteligentní kvarta). Školní výlet do Francie, Cannes, St.Tropez a delfíni. První brigády - post kráječky sýrů a salámů v sámošce a umejvačky autooken na benzínce. Členství ve fotokroužku, s tim spojenej víkend na fotosoustředění někde v horách u polskejch hranic a skamarádění se s Dušou, Káčou a Dominikem.

(c) Larůů

2007 - lyžák a otloukávání si kolen a všeho prvně na snowboardu, školní výlet za kulturou do Drážďan, hodně fotovýletů a děsně tajná láska k Dominikovi. Demonstrace proti státním maturitám. První hubnoucí pokusy, první blog, závislost na běhání v lese. První akce u Jádyho na chatě, zlomený srdce a první kytka od kluka, následný chvilkový randění s Davidem a první pusa, která vůbec nebyla dobrá. Skončili sme to asi po měsíci. Listopadovej přírůstek do rodiny - štěně Mia a radost z výhry ve fotosoutěži vyhlášený Hlasy a ohlasy Turnovska. Dvě krabice červenýho vína v parku s Dominikem, muchlování na lavičce, tejden sme spolu něcojakochodili a on mi pak napsal, že si to rozmyslel nebo tak nějak. Mamčino zjištění Láďovy nevěry, rozvod, počátky depresí, společně sme nenáviděly muže.

(c) Larůů

2008 - tejden po sedmnáctinách mě odvezla sanitka do nemocnice, kde si mě pár dní nechali a pak pustili domů s tim, že mam mononukleózu. Dva měsíce nechození do školy. První setkání v Praze se Zorkou. Náš první kůň Rozárka. Někdy v červnu umřel náš milovanej ridgeback Argo. Nešťastná láska ke klukovi z dovolený, pláč při vypomáhání v kuchyni v Sedmihorkách u Adélky v hospodě. Září 22 a jeden z nejlepších momentů v mym životě - koncert Coldplay. Pár schůzek s Kobrem. Nechtěl mě. První setkání s Tlačenkou! 12.listopadu mi přišel vytouženej Nikon, kvůli kterýmu si mamka vzala půjčku. Den nato si Šárka prvně nechala ostříhat ofinu a strašně jí to slušelo. 2 dny před Vánoci sem taky zkrátila vlasy, asi o 40 cm. Předpověď milý paní masérky, že brzo potkám velkou lásku.

(c) Larůů

2009 - Tom (17.1), první návštěva Brna, první koncert Parantampareil, Barči maturitní ples, zanedbávání kamarádů, chození za školu. První setkání s marcipánovou a chilskou spolužačkou Angelicou. Poslední půlrok na turnovskym gymplu, prodání Mokřin, první byt a léto v Brně. První víkend na jihu a focení s nebeskou. Září - novej gympl, soukromej. Říjen - ještě jinej gympl, už státní. Stěhování z Husovic do Králova Pole. Koukání po jinejch, krize. První dovolená ve Španělsku a Vánoce s mamkou a Vénou na Vřešťově.

(c) Larůů

2010 - maturitní plesy, první setkání s Terunkou a viktůrkem, první víkend s Káčou a Dušou ve Zlíně. První focení tabla, první setkání s eee a dalšíma velikánama z FP. První party s novejma spolužákama, slavení čarodějnic na Tunčově a 18in Káči Tláči. Svaťák na jihu, pondělí 24.5. odmaturování za 8, večírek a zničenej kotník. Přestěhování se do Prahy, rozchod, mamka v Kosmonosích. První focení se stylistkou (Durduin), seznámení s indiánkou. Začátek nejlepšího léta.  Rozbitej foťák, odstěhování z Prahy, zmatenost. Hledání se a snaha dospět při au-pairování v Irsku.

(c) Larůů

2011 - ?

A jaký sou vaše zásadní životní momenty v posledních letech?

Why are you wearing that stupid man suit?

2. října 2010 v 20:50 | ašu kešu |  In my mind
(c) Larůů
Já sem skutečně nejhorší au-pair, co si kdy kdo moh představit. Nebo aspoň moje host-rodina. A že jich neměla málo! Zatim se ještě moc stydim vyznat se tu ze všech svejch trapasů, průserů a vůbec všeho, co sem dělala špatně nebo pro jistotu nedělala vůbec. Snad někdy jindy.. Zrovna když už sem si začala bejt jistá sama sebou a měla radost, jak se mi tu daří, přesvědčila mě včera Orla o opaku. Po půlhodinovym kázaní sem nešťastně utekla do pokoje, třískla za sebou dveřma a sesula se na zem a utápěla se v plačtivý sebelítosti. Cejtila sem se o to hůř, že mě neměl kdo obejmout, všichni sou tak zatraceně daleko! Když pak rodičovstvo odešlo na party a já tu zůstala s klukama sama, přiživovala sem svou zkaženou náladu pročítáním starejch článků a prohlížením fotek a připomínala si všechny ty krásný chvíle prožitý s Tomem. A vůbec všema, ale z něho mě bolelo u srdce nejvíc.

Měla sem sto chutí to tu všecko zabalit, vykašlat se na celej babysitting a Irsko a odletět prvnim letadlem domů. A zas mě to přešlo, žejo:) Z několika důvodů, třeba i proto, že po dnešním rozhovoru se Sabinou, která tu byla přede mnou a z který sem vyždímala spoustu optimismu a podpory, sem si s hrůzou a nelibostí uvědomila, že sem přecejen docela rozmazlenej fracek. Očekávám, že za každou správně uvařenou bramborovou kaši pro Philipa nebo za pečlivej úklid koupelny a setření počůranejch záchodovejch prkýnek dostanu maximální pochvalu a všichni se ze mě posaděj na zadek. A ono ne. A pak stačí pět minut nepozornosti a mě je vyhrožováno, že jakmile se to stane ještě jednou, můžu se vesele vrátit do Čech a já se cejtim nanejvýš ublíženě. Dobře mi tak. Snad se mi podaří se trochu sebrat a přestanu bejt duchem nepřítomná a nenechám lítat myšlenky všude možně. Musíš bejt sakra zodpovědnější a víc se snažit, Karolíno!!

Viděla sem dneska volavku a dvě labutě a k večeři snědla krocana.

Under pressure

1. října 2010 v 10:51 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
To sem si takhle jednou večer před spaním uvědomila, že se skoro celá host-family jmenuje podle nějakýho ptáka. Orla - orel, Conor - kondor, Rory - rorýs. Dobrý, ne?

Jsem tu už 3 tejdny.
Moje dny jsou hrozně stejný. V ty všední vstávám v 7:45, jdu na záchod, chvilku posiluju, vyčistim si zuby a jdu uklidit klučičí pokoje. Posbírám špinavý prádlo a různě poházený svršky, ustelu postele, rozhrnu závěsy, pootvírám okna. Ve Philipově případě musim věnovat zvláštní pozornost odstranění drobků a všelijakýho bordelu z jeho peřin. Dole v vyndám umytý nádobí z myčky, setřu všechny stolový plochy a kuchyňský linky a vyluxuju. Střídám obden podlaží, takže třeba dneska to bylo horní patro, zejtra zas spodek. Tomu se věnuju po tom, co v 8:10 přijede autobus a já dohlídnu na to, aby do něj Philip v pořádku nastoupil. Hotová sem tak v 9, to si pak uvařim kafe, připravim snídani a sednu si do obyváku s notebookem. Jsou tu tak strašně pohodlný gauče!! Koukám na filmy a seriály, odpovídám na emaily a zprávy a zjišťuju, co je kde novýho na fejsbuku, blogách a tak celkově ve světě. Pak se jdu třeba projít nebo jedu do města. O půl čtvrtý je Philip zpátky, ve 4 přijíždí Orla se zbytkem kluků a já jim pomáhám s úkolama. Pak třeba hrajem stolní tenis, ToyStory3 karty, skáčem v dešti na trampolíně a nebo chodim po domě s místnosti do místnosti a tvářim se, že mam něco na práci. Večer prostřu stůl k večeři, najíme se, uklidim. V 9 dotáhnu nejmladšího Conora a Roryho do koupelny, donutim je vyčistit si zuby (Stop messing and brush your teeth!!) a jít spát. Pak se zas povaluju, postavim vařit vodu a naplnim si gumovou flašku, ať mam s čim hřejivym spát v posteli a usnu na břiše. No a co timhle chci vlastně říct... UMÍRÁM TU BEZ FOŤÁKU.

(c) Larůů