Listopad 2010

Down is the new up

28. listopadu 2010 v 22:32 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů

Na vánočním trhu to vypadalo jak z videoklipu od Warpaint a já tě chtěla držet za ruku, proplejtat se davama lidí a mezi svařákem v kelímku a čerstvejma vaflema tě líbat zmrzlými rty.

V posledních dnech spim nahá, baví mě, že když si večer připravim oblečení na vedlejší postel, můžu další ráno jen natáhnout ruku a oblíknout se v teple pod peřinou a při usínání mě netlačej knoflíky do břicha.
Po divnejch snech sem skajpovala s mamkou a pak šla nahoru do jídelny, kde už všichni snědli svoje semínkový housky a vajíčka ve skořápce a vypili actimely. S holkama sme pak pekli cukroví, já vařila divnej oběd (nalámaný špagety s mletym masem zapečený se sejrem a rajčatovou majdou) a Marlene brečela, protože nechtěla dělat domácí úkoly. Chtěla sem na kolo, ale nezbyl čas, musela sem zdobit perníčky a ve 3 už sme si šli poslechnout Sarah, jak hraje na školnim koncertě na flétnu. Ukradla sem si tam z rautu od rodičů výbornej jabkovosmetanovoskořicovej koláč, mandlovej řez a marcipánovou miništolu a Marlene mi pořád strkala buráky za šaty a do pusy.


Ich liebe ein Croissant zum Frühstuck - und nette Menschen, die es mir servieren

27. listopadu 2010 v 22:59 | ašu kešu |  In my mind
(c) Larůů

Někdy je mi trochu smutno a padne na mě bezdůvodnej splín, chci se vybrečet a ulevit si a nejde to. Jinak ale sobecky zavírám oči před skutečnejma problémama, utěšuju se, že se má máma v léčebně určitě dobře a že babičky Parkinson ještě neni tak těžkej.
(Tohle sem píšu stejně jen proto, abych se mohla zpětně při čtení politovat.)

V pondělí oslavíme s Marlene její 8. narozeniny. Když mě bylo tolik, nosila sem mrtvý krtky v kapse, bydlela s mamkou a Láďou v Roudnym, každý odpoledne si hrála se sestřen a klukama venku na schovku a stavěli sme broučkům v lese domečky a lezli trávou a jedli šťovíky. Dostala sem prvního psa, Arga, a taky chronickej zánět slepýho střeva, který mi pak vyndali a já při zotavování v nemocnici poslouchala ve walkmanovi Hanu Hegerovou a zkoumala svý stehy pod pupíkem. Je to až směšný, jak staře si připadám.

Děsí mě, že už teď vim, že až budu o Vánocích zas na chvíli v Čechách, nebudu mít vůbec šanci stihnout všechno, co bych chtěla.

Těšim se na pondělní žehlení.

Let one of your boobs fall out on the red carpet

25. listopadu 2010 v 12:50 | ašu kešu |  In my mind
(c) Larůů
Včera ráno sem se vzbudila s očima nepříjemně zatlačenejma hluboko do hlavy. A akutní potřebou cítit lidský teplo vedle sebe. Chtěla bych, abys mě chyt za ruku a kreslil mi prstem po dlani.

Z oblohy intenzivně padá něco mezi deštěm a sněhem a já nemam ani trochu náladu využít nečekaně nabytýho celodenního volna (Marlene a Sarah si budou hrát po škole u Paoly), nejradši bych zůstala až do večera zabalená do deky s kakaem ve sklenici, tvarohovym koláčem, pořádnou dávkou seriálů a skajpovýho povídání.

Když mě Jimgard dneska před odchodem do práce žádala o laskavost, čekala sem, že po mě bude chtít vycídit všechno rodinný stříbro nebo spočítat ptáky na stromech, a přitom si mam jen zajít do obchodu vybrat nějakej teplej kabát a něco pod něj, abych se tu nenachladila. A večer předtim mě pohladila po rameni se slovy, že sou fakt rádi, že mě tu maj.


veci německy pozdní

22. listopadu 2010 v 23:02 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(c) Larůů

Neutrať mě, sem tvůj kapitál

21. listopadu 2010 v 15:20 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(c) Larůů

One apple a day keeps the doctor away

20. listopadu 2010 v 14:51 | ašu kešu |  In my mind

Mam ráda všechny ty domy z cihel a lidi, co se pořád usmívaj, hezky mě zdravěj a zacházej se mnou jako se starou kamarádkou. Mam ráda plynujou jízdu na městskym kole a objevování okolí, kochání se pozdním podzimem a správný písničky (soundtrack k Fontáně, Solo Piano do Philipa Glasse nebo Beach House) k tomu. Mam ráda, když lehce zasahuju a ovlivňuju životy ostatních a jsem jejich součástí.

Tuhle sem koupila holkám kinder happy hippo, že jim ho přibalim jako překvápko k svačině do školy a ony ho od tý doby milujou, vzaly sme si dokonce včera celý balení na piknik do lesa. Bylo tam hezky, potkaly sme pár divokejch králíků a tetřeva, ale hrozně rychle se setmělo. Den předtim sem přichystala k obědu palačinky, vyzvedla Marlene ze školy a upekla koláč a tetelila se blahem, jak všem chutnal. Jimgard mi taky ukázala nádhernej zámek, kterej je předělanej na sportovní centrum (budu tam chodit ráno plavat), a výborný lesní stezky na běhání a koloježdění. A dneska mě vzala na nákupy do vedlejšího města a večer nás čeká narozeninová oslava jednoho starýho pána, na který bude tak jeden člověk, co umí mluvit anglicky, he.

Do postele denně vyčerpaně ulehám kolem půlnoci, se šťastnym pocitem a zvědavou natěšeností a tajně odpočítávám zbývající dny. Netrpělivě očekávám doručení nabíječky, abych zas mohla fotit zrcadlovkou a plánuju sehnat svitkovej film do flexarety.
Nechci zevšednět a nechci umřít, nebo aspoň rozhodně ne v blízký době.
Je mi nadpozemsky.

(c) Larůů

Master of disaster

17. listopadu 2010 v 22:07 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů
Je mi tu nejlíp. Za pět minut 7 vstanu, vyjdu troje schody a probudim holky (vždycky spěj spolu v jedný posteli, přijde mi to hrozně roztomilý). Sejdu do kuchyně a přichystám jim snídani (tousty s marmeládou nebo paštikou a kakao k tomu) a svačinu do školy. Společně se najíme, přijde hostmamka Jimgard a povídáme si, po osmý zůstanu v domě už jen já. Když je potřeba, vyluxuju trochu nebo třeba včera sem prvně žehlila a tak mě to bavilo, že sem tomu obětovala celý dvě hodiny a Jimgard to hrozně potěšilo. Dneska sem se byla projít po Velenu a něco pokoupit a v poledne vařim oběd, kolem jedný se vrátí Sarah s Marlene, tak po jídle děláme úkoly v obýváku a pod stolem hopkaj králíci a pak hrajem hry, který vůbec nechápu nebo se jdem ven projít, provětrat waveboard (kolo, inlajny), upečem něco dobrýho a holky mi pořád něco vykládaj a já se tvářim, jak jim hrozně rozumim a zaujatě kejvu hlavou, "Ja ja, hmmm, wow, gut, wirklich?". Je to sranda, když už se snažim sama něco říct německy, Sarah mi vždycky pomáhá hledat správný slova a učí mě a pak se mi obě smějou, když plácnu nějakej nesmysl.
V pondělí se snad půjdu zapsat do jazykovky, ale vůbec se mi tam nechce, bude to ostuda, až další lidi zjistěj, jak bídně na tom s němčinou sem.

Sarah se mě dneska ptala, jak dlouho u nich zůstanu, Ein Jahre, Zwei..? a pojmenovala po mě jednoho králíka:) A Marlene chtěla včera usnout s mou rukou, ukládala sem holky do postele a ona mě odmítala pustit a kdybych se netěšila na skajpování s Kristiánem (bavilo nás to 3 hodiny!), zalezu si k nim a usnem všechny společně.

Billie Holiday

15. listopadu 2010 v 23:20 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle

(c) Larůů

Chceš abych chtěla?

14. listopadu 2010 v 13:21 | ašu kešu |  In my mind
(c) Larůů
Ono to má vlastně něco do sebe. Nechtěla bych tak žít pořád, ale bylo to tak hezký, když sem si včera povytáhla příliš dlouhý kalhoty od pyžama ke kolenům, vylezla z přehřátý boudy na čerstvej vzduch mezi potemnělý stromy a šla se posadit na dřevěný prkýnko do kadibudky. Noční obloha byla neskutečně jasná a já si řikala, jestli taky teď tam někde koukáš na hvězdy.

Viděla sem se s babičkou, dala mi přečíst články o autistech a znásilněnejch au-pair a nechala mě si u ní vyprat a osprchovat se. S ještě mokrejma vlasama a turbanem na hlavě sem vyběhla z domova s pečovatelskou službou naproti přes ulici do sámošky pro citron (nutnost, když si chceš člověk dát k obědu smaženej řízek!) a pak jí snědla půlku bábovky, ikdyž mi vymlouvala, že se jí nepovedla a jak je spálená. Prohlíželi sme si starý fotky a já si přála bejt stejně krásná jako mamka nebo babička zamlada.

Těšim se na německou rodinu. Dneska za pět minut půlnoc nasednu do autobusu a probudim se skoro o 12 hodin později v Düsseldorfu, přestoupim na vlak do Essenu a tam mě už snad vyzvedne hosttaťka Heinrich. Sem strašně zvědavá! A ještě ani nemam sbaleno. Ale to má čas, venku se udělalo strašně pěkně, tak vytáhnu mamku a Miu na procházku.
Že prej moje podzimní verze je lepší než ta letní.

40 DAYS LEFT!

Qíčepu ->

12. listopadu 2010 v 20:43 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
S patnáctiminutovým zpožděním konečně přijel autobus na zastávku, nastoupila sem celá zničená a promrzlá a nestačila se divit, když mě řidič poslal mávnutím ruky dál, aniž by si vzal peníze. Seděla sem pak u okýnka a bavila se překvapenejma a udivenejma výrazama všech cestujících a měla hned lepší náladu. Pidi děti s obříma školníma taškama se vždycky slušně loučili při výstupu a já si nechala luxusně zastavit až skoro před domem:) Přivítala sem se s mamkou a Vénou a hned sme zas vyrazili do Smiřic na poštu (objektiv konečně přišel!!) a mamka si hned nechala ostříhat vlasy. Čekala sem na ní v kadeřnictví a četla Cosmopolitan a stará babka, co si naproti mě sušila vlasy pod takovou tou velkou helmou, na mě celou dobu vysílala škaredý ksichty.

4 litry stáčeného zlínského bílého

10. listopadu 2010 v 23:58 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(c) Larůů
(c) Larůů