One apple a day keeps the doctor away

20. listopadu 2010 v 14:51 | ašu kešu |  In my mind

Mam ráda všechny ty domy z cihel a lidi, co se pořád usmívaj, hezky mě zdravěj a zacházej se mnou jako se starou kamarádkou. Mam ráda plynujou jízdu na městskym kole a objevování okolí, kochání se pozdním podzimem a správný písničky (soundtrack k Fontáně, Solo Piano do Philipa Glasse nebo Beach House) k tomu. Mam ráda, když lehce zasahuju a ovlivňuju životy ostatních a jsem jejich součástí.

Tuhle sem koupila holkám kinder happy hippo, že jim ho přibalim jako překvápko k svačině do školy a ony ho od tý doby milujou, vzaly sme si dokonce včera celý balení na piknik do lesa. Bylo tam hezky, potkaly sme pár divokejch králíků a tetřeva, ale hrozně rychle se setmělo. Den předtim sem přichystala k obědu palačinky, vyzvedla Marlene ze školy a upekla koláč a tetelila se blahem, jak všem chutnal. Jimgard mi taky ukázala nádhernej zámek, kterej je předělanej na sportovní centrum (budu tam chodit ráno plavat), a výborný lesní stezky na běhání a koloježdění. A dneska mě vzala na nákupy do vedlejšího města a večer nás čeká narozeninová oslava jednoho starýho pána, na který bude tak jeden člověk, co umí mluvit anglicky, he.

Do postele denně vyčerpaně ulehám kolem půlnoci, se šťastnym pocitem a zvědavou natěšeností a tajně odpočítávám zbývající dny. Netrpělivě očekávám doručení nabíječky, abych zas mohla fotit zrcadlovkou a plánuju sehnat svitkovej film do flexarety.
Nechci zevšednět a nechci umřít, nebo aspoň rozhodně ne v blízký době.
Je mi nadpozemsky.

(c) Larůů
 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama