Prosinec 2010

The only way to win is not to play

31. prosince 2010 v 16:11 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Nemůžu s tim přestat, musim si ten soundtrack pouštět pořád dokola! Nejlepší prostě.

Jinak celej den fotíme, abych měla všecko hotový do portfolia. Kristian mě dloube nosem do oka, servíruje mi výborný jídlo (anglická snídaně v 11 s čerstvě vymačkanym pomerančovym a grepfrujtovym džusem, mňam!), mydlí mi záda, učí mě, jak zacházet s kinofilmem a nebo spí, jako třeba teď.

(c) Larůů
(c) Larůů
(c) Larůů
(c) Larůů
(c) Larůů

Předposlední šťastnej den.
(Koho potkám dneska pod Flédou v Netopýroj?)

To je vražda, napsala

30. prosince 2010 v 21:04 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(c) Larůů

Since you are walking on thin ice ice, you might as well dance

30. prosince 2010 v 17:15 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Kač mi vyložila v neděli taroty a ty řekly, že se dostanu do Zlína. A karty nelžou!
Ikdyž po úterku jim uplně nevěřim, strávila sem sice strašně prima den s modelínkama, ale večer na mě padla škaredá fotokrize, až se mi chtělo brečet. Ale bavilo mě to, vstala sem ještě za šera, vykutala se ze zahřátý postele ven do toho mrazu a sněžení a vyzvedla o půl osmý kolouška na hlaváku, odkaď sme se vypravily k Tomovi. Strašně mě inspirovala, ona je prostě neskutečná múza. Dostala sem vlastnoručně vyráběný dárky od srdce, lepší náladu a vřelý objetí s povídáním navrch. A od Toma obraz s nahatejma holkama líbajícíma se pod lampou:) V 10 dorazila okouzlující Bju. Překvapila mě svou energií, prořízlou pusou a apetitem! A jak ochotně si vyžehlila zmuchlaný šaty, co sem pro ní připravila (škoda, že sem se styděla ji u toho fotit, ta nestyda se svlíkla do podprsenky a byla u toho žehlení strašně sexy). Nechala si sypat na obličej a do vlasů hvězdnej prach, smála se nahlas se zakloněnou hlavou a dělala nám milou společnost, když sem tu pak ještě fotila jelínkovskou Sheeni. Kristian byl nejhodnější, pomáhal mi štelovat světla a všem vařil kafe a konverzoval a ještě mě pak večer pozval na večeři do svý oblíbený La Strady na tři chody.

Včera sme posnídali v 11, zajeli na chatu v Bystrci hledat zvětšovák (marně) a navštívili babičku (otevřela nám ve sportovní podprsence a byla strašně správná a vitální) a taky Kristianovo taťku s přítelkyní (vyvenčili sme jim psa a doma se pak zahřáli u vaječnýho koňaku). Zpátky na Kounicově sme společně uvařili výbornej oběd, ve městě prolezli obchody (kupodivu sem to nebyla já, kdo byl věčně zalezlej v kabince a zkoušel si kalhoty a kabáty, chi) a večer sme zakončili ve Špalku na 3D Tronovi (vizuální a poslechovej orgasmus, s nádhernou Olivií Wilde a naprosto bez děje). A do rána sme si v objetí povídali.

A dostala sem od něj krabičku marcipánovejch bonbonů (už sou pryč) a Praktiku s třema objektivama! A vůbec mam pocit, že si tohle všechno nezasloužim a dostávám mnohem víc, než bych měla. Ale je mi strašně krásně.

Zprávy z Kosmu: Když kašle, padaj jí prsa

29. prosince 2010 v 23:20 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Krásná Bju!(c) Larůů

Koloušek se zádama dinosaura

28. prosince 2010 v 20:31 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(c) Larůů

Milovníci veverek

27. prosince 2010 v 18:52 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(c) Larůů

Proč sem se narodil jako otec?!

25. prosince 2010 v 22:02 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů
Kdosi se mě ptal na nejlepší letošní dárek a já odpověděla, že je to vůbec ten fakt, že můžu bejt zas na chvilku v Čechách se svejma milovanejma. Už teď se mi chce brečet při představě sobotního návratu, ale snažim se na to nemyslet.
Štědrej den sem strávila u pohádek, dokončováním dárků, balením, likvidováním brsalátu a cukroví (už nic nezbylo!) a ve 4 sme pak vyjeli na mši. Ztratili sme se jak loni a přijeli zase pozdě, ale bylo to hezký. Třeba když zhasli všecky světla a dopředu se postavili sboristi se svíčkama a zpívali. Doma mi pak mamka po večeři vyjmenovala všecky Vánoce, který sem prožila, kde a s kym to bylo a podarovali sme se. Dostala sem spoustu infantilních spoďárů s mravencema a žábama:)

Dnešek byl šílenej. Chtěla sem toho stihnout co nejvíc a rozhodla, že pojedem už před polednem, tak sme se naobědovali, naložili auto a já ještě cestou fotila sedačkovej potah a mamky kabát, když se před náma najednou objevil takovej ten obří posypávací tank. Véna se mu snažil vyhnout, dostal smyk a já se nejvíc bála, že je to i s mamkou sešrotuje. Naštěstí sme to všichni přežili, jen sem byla trochu v šoku, buď sem brečela (mohl do nás najet bokem a mamku na místě zabít) nebo nepřítomně vyšlapávala cestu do sněhu. Přijeli policajti a pak i strejda, zaplatili sme pokutu a promrzlý po třech hodinách a unavený tim stresem sme jeli za babičkou a tetou do Roudnýho.

Teď sem u táty a kupodivu všecko probíhá v klidu, nikdo na mě nehuláká, že se oblíkám jak bezdomovec a sem špatně vychovaná a dokonce sem dostala strašně příjemný froté pyžamo, tak se tu v něm teď válim a čuchám si z obličeje zbytky čokoládový lush masky.

I hate sleeping alone

23. prosince 2010 v 23:19 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(c) Larůů

All I Want For Christmas Is New Year's Day

23. prosince 2010 v 7:51 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Je krásný bejt zase v Čechách. I přesto, že sem za celý šestnáctihodinový cestování usnula tak na 30 minut a zapomněla v autobuse oblíbený rukavice.
Tuhle krásku sem se odvážila požádat o fotku v Essenu na nádraží (kde vždycky první vůně, co mě praští do nosu, je ta z Lushe, mňam).
(c) Larůů
(Asi mam něco s očima, protože konstatně blbě zaostřuju!)

A co sis myslela?

20. prosince 2010 v 21:10 | ašu kešu |  In my mind
Zoufale potřebuju obejmout.

Kdybych věděla, jaký mě dneska čeká ráno, nevylejzala bych z postele. Kdybych nebyla tak rozmazlená a přecitlivělá, možná by mě tak nesebralo, když Jimgard nadhodila, že možná pro ně nejsem ta správná au-pair. Strašně mě vyděsila představa, že bych zklamala podruhý. Že bych se musela vrátit a neměla kam. Cejtila sem se ukřivděně, ale poctivě sem celej volnej čas strávila napravováním chyb. Vyluxovala sem všechny pavouky a odházela sníh z chodníku a donesla dříví a nakoupila a napekla cookies a uvařila oběd a vyžehlila. A celou dobu sem se nad sebou zamejšlela.
Upsala sem se u logopeda dvaceti podpisama aninevimkčemu, pořídila bombičky do pera pro Sarah a krátila si čekání na Marlene touláním se po mlhou zalitym Velenu. Doma sme pak všechny tři chystali jídlový překvapení pro Jimgard a Heinricha, zapálily všecky svíčky, co sme našly, vyrobily jídelní lístek a čerstvý medový vafle a oblažovaly hosty naší rodinný restaurace třískáním do klavíru. Když sme pak s Heinrichem hledali nejlepší spoj na středu do Düsseldorfu (budu asi 3x přestupovat a pak mě čeká 12 hodin jízdy do Prahy, jupí), strašně mě z toho všeho vysvětlování v němčině rozbolela hlava a byla sem nervní, protože pořád nepřicházela ta správná chvíle, abych se Jimgard za všecky ty moje ráno vytknutý nedostatky omluvila. Naštěstí se už všecko urovnalo, ale sem moc unavená na to, abych se z toho radovala. Možná sem se taky už začla trochu těšit, že bych si třeba našla byt a práci v Brně a tak.

Sarah mě dneska objala. A prej cestou do školy brečela, když myslela, že už tu s nima nebudu.

Winter in Winterswijk

19. prosince 2010 v 16:09 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(c) Larůů

Mínus 4°

18. prosince 2010 v 20:29 | ašu kešu |  Z mého pohledu


Jako bych trpěla spavou nemocí.
Jimgard dostala včera v práci volno, tak jen co sme vypravily holky do školy, zalezly sme si obě do svejch ložnic, já se zakutala do deky na gauč a se zavřenejma očima čekala, kdy se ozve zeshora zavolání, že mam jít něco dělat. Neozvalo se nic, zdály se mi pornosny a že mě navštívila Káča tláča a probudila sem se až před 1. A přes celej den se cítila snad ještě unavenější než normálně.
Dneska sem nadšeně vyskočila z postele kolem desíti a netrpělivě běhala po baráku, dokud u dveří nezazvonila krásná rodinná kamarádka Nina a já jí nevytáhla do toho mrazu a mučila a fotila jí. Moc se mi to nepovedlo, nedokázala sem z ní vymáčknout přesně to, co sem chtěla (vymluvim se na jazykovou bariéru jo?), ale bylo to moc milý, ohřála sem jí pak doma kakao a vedly sme trochu krkolomnou konverzaci nad talířkem s brownies. Že prej někdy spolu pudem do kina a na nákupy, jupí.

A přemluvila sem rodinu a tak pojedem zejtra na výlet do Holandska, che!

Thank God for the year 2010!

16. prosince 2010 v 21:49 | ašu kešu |  About Ashu
Ještě neni uplně konec roku, ale dostala sem chuť udělat si to celoroční shrnutí o chvilku dřív, takže tři dva jedna start!

Most of the time

16. prosince 2010 v 12:05 | ašu kešu |  In my mind

Your skin makes me cry

13. prosince 2010 v 21:23 | ašu kešu |  In my mind
(c) Larůů
Co teď tak poslouchám v Německu, pořád dokola:
Vega Choir - Creep (Radiohead cover) - nejlepší na vybrečení se, mam z ní husinu vzadu za krkem při každym poslechu a šílený krásný bolení u srdce.
Echo & The Bunnymen - The Killing Moon - na procházení se ulicema Velenu, s párou od úst, mezi cihlovejma domkama.
Apparat - You Don't Know Me - před spaním, pro hezký sny.
Laura Marling - The Captain And The Hourglass - pro dobrou náladu u žehlení.
Warpaint - Billie Holiday - prostě jen proto, že si jí pak celej den zpívám.
Archive - Bullets - jako vzpomínka na první letní dny v Praze, na bezesný noci s oknem dokořán, s hlukem z ulice a neskutečnym horkem.
Beach House - D.A.R.L.I.N.G. - k drandění na kole a trhání řidítkama doleva a doprava a pořád dokola.
Jan Delay - Oh Johnny - k rozjuchanýmu hopsání a tancování po baráku, když se nikdo nekouká.

Nechce se mi povídat, mam zas škaredou kňouravou náladu, ale nechám si jí pro sebe.
Ale! Je strašně srandovní, když sedim u notebooku a holky mi koukaj přes rameno a snažej se něco přečíst česky! Dneska při pečení oříškovosmetanovýho koláče s mandarinkama chtěly vědět, jak se řekne, že Sarah und Franca sind Freundin a já se smíchy div nepočůrala, když si lámaly jazyk při "přítelkyně".
A včera šlo všech nás pět do 3D kina a já cestou tam v autě kreslila na koleni Sarah a pak sem celej film netušila, na co to koukám a čemu se směju, ale bylo to fajn.
A taky sem zapracovala na těch vyráběnejch dárkách a mam z nich děsnou radost a tak se mi líběj, že bych si je nejradši nechala pro sebe:)

The Killing Moon

11. prosince 2010 v 20:55 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(c) Larůů

Dear Music, thank you for being there when nobody else was

10. prosince 2010 v 19:46 | ašu kešu |  In my mind
Baví mě vyhřátá podlaha v horní koupelně a vyhřátý přední sedačky v Heinrichovo autě. Baví mě, když si Jimgard zpívá a cuchá mi vlasy. Když se Sarah snaží mluvit pomalu a správně artikulovat, abych jí co nejlíp rozuměla. Jak každej čtvrtek u dveří zvoní kartoffelman a zubí se, když kroutim hlavou, že nechci brambory. Když holkám uvařim a jim to chutná. Když Marlene chce, abych jí pomohla s úkolama a já vim, jak na to!

Co mě nebavilo byl středeční výlet za veterinářem. Nejdřiv tam nebyl, pak tam byl a nechal mě dlouho čekat a pak sem neměla dost peněz na zaplacení injekce. Ale ten králík ji fakt potřeboval no, uplně mu vytejkaly oči.. Domů sem se vrátila s prázdnym košíkem a Marlene kupodivu ani moc nebrečela.

A už sem pořídila pár vánočních dárků a do konce měsíce sem bez peněz, takže ostatní oblažim něčim ručně vyrobenym, protože takový dárky od srdce udělaj stejně vždycky největší radost, žejo.


You get me closer to God

8. prosince 2010 v 22:58 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Ne že bych nebyla zvyklá na neustálou mírnou nespokojenost s tim, jak fotim, ale od předvčerejšího večera se mě drží pocit naprostý neschopnosti a zoufalství, to když sem se zas jednou přesvědčila o dokonalosti Australanky Nirrimi. Nenávidim jí a miluju zároveň. Jako by to mohla spravit sklenička kokosovýho krému, co chutná jak rozpuštěný raffaelo.. Oh man.

Tuhle noc se mi zdálo o irský rodině, falešně přátelská Orla, nekomplikovanej Philip a naprosto cizí výletní prostředí. A stejně sem byla tisíckrát radši, když sem se pak probudila v německý posteli s jelením povlečením a pak šla udělat holkám snídani, vykoupala Marlene a udělala s ní úkoly.


Už jen dva týdny a budu sedět v autobuse směr Praha!

6:24:15

6. prosince 2010 v 21:15 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle