A co sis myslela?

20. prosince 2010 v 21:10 | ašu kešu |  In my mind
Zoufale potřebuju obejmout.

Kdybych věděla, jaký mě dneska čeká ráno, nevylejzala bych z postele. Kdybych nebyla tak rozmazlená a přecitlivělá, možná by mě tak nesebralo, když Jimgard nadhodila, že možná pro ně nejsem ta správná au-pair. Strašně mě vyděsila představa, že bych zklamala podruhý. Že bych se musela vrátit a neměla kam. Cejtila sem se ukřivděně, ale poctivě sem celej volnej čas strávila napravováním chyb. Vyluxovala sem všechny pavouky a odházela sníh z chodníku a donesla dříví a nakoupila a napekla cookies a uvařila oběd a vyžehlila. A celou dobu sem se nad sebou zamejšlela.
Upsala sem se u logopeda dvaceti podpisama aninevimkčemu, pořídila bombičky do pera pro Sarah a krátila si čekání na Marlene touláním se po mlhou zalitym Velenu. Doma sme pak všechny tři chystali jídlový překvapení pro Jimgard a Heinricha, zapálily všecky svíčky, co sme našly, vyrobily jídelní lístek a čerstvý medový vafle a oblažovaly hosty naší rodinný restaurace třískáním do klavíru. Když sme pak s Heinrichem hledali nejlepší spoj na středu do Düsseldorfu (budu asi 3x přestupovat a pak mě čeká 12 hodin jízdy do Prahy, jupí), strašně mě z toho všeho vysvětlování v němčině rozbolela hlava a byla sem nervní, protože pořád nepřicházela ta správná chvíle, abych se Jimgard za všecky ty moje ráno vytknutý nedostatky omluvila. Naštěstí se už všecko urovnalo, ale sem moc unavená na to, abych se z toho radovala. Možná sem se taky už začla trochu těšit, že bych si třeba našla byt a práci v Brně a tak.

Sarah mě dneska objala. A prej cestou do školy brečela, když myslela, že už tu s nima nebudu.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama