Leden 2011

Come back stronger

30. ledna 2011 v 20:26 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Už se mi nechce čekat, tak dokuď se mi nevyrobí novej web (ashuleii.cz asi?), budu přispívat sem:) Nevim, jak sem si vůbec kdy mohla myslet, že by mě to ještě mohlo bavit bez blogování.

No.. Co se za ty dva tejdny přihodilo novýho, viď? Tak pěkně popořadě.

Vanilkový sójový mlíko

12. ledna 2011 v 17:38 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů

Here you are, kiss of Evil

10. ledna 2011 v 21:12 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle


(Kvalitní hudby neni nikdy dost. Tisíc díků verísovi, sjíždim to furt dokola a nemůžu se nabažit. Bůh ti to oplatí na dětech!)

Jeden z lepších dnů. Ikdyž já si asi vždycky najdu důvod.. Začal brzkou procházkou se psem, v 8 ráno je venku ještě pořád víc tma než světlo, měkce šlapu na jinovatkou pokrytý listí a počítám, kolikrát udělá Polly a-a a pipi. Když se vrátim z lesa, nebe je zbarvený do modra a růžova, po poli se rozvaluje mlha. Po důkladnym venčení vrátim psa, jdu do Kaufparku a domů táhnu nákup, vyvažuju se z každý strany snad stopadesáti kilama. Hlavně že mam pomelo. Uklidim, vesele zaskajpuju s mamkou a raduju se, že se od ní konečně dovídám nějaký pozitivní zprávy. Uvařim oběd a upeču double chocolate chip cookies zrovna ve chvíli, kdy se vrátěj holky ze školy. Uděláme úkoly, pošlu balík Terunici a dofocuju film na Praktice, zatimco je Marlene na logopedii. Pak jí na kole doprovodim k Emmě a jedu se domů poflakovat. Jimgard se vrátí z práce a pořád opakuje, jak sem úžasná, že se ani nestačim červenat a nesrozumitelně rozpačitě děkovat. U loupání brambor mi řekne, že dneska bohužel zas nepůjdu do jazykovky, protože je to už poslední hodina tohodle kurzu. Taková škoda, fakt sem se těšila na tu hodinu, co strávim na cestě a další hodinu a půl marný koncentrace a předstírání, že vim, co děláme. Zahraju zklamanej pláč, obě se se zasmějem a já dostanu čokoládu, aby mi bylo líp. Po společný večeři mě rozjařenost přejde, jdu zpátky k sobě do pokoje na gauč k notebooku a zas mi ramena těžknou pod vahou nesmyslnýho splínu.

A co je vůbec nejlepší, že sem Kristianovi opravila dvě eseje a zachránila ho. Ale stejně se to ani zdaleka nemůže vyrovnat tomu, co všechno pro mě dělá on.

(c) Larůů
(c) Larůů
(c) Larůů

Tělocvik nebyl vymyšlenej kvůli cvičení, ale kvůli mučení tlustejch a neohrabanejch dětí a to já jsem vobojí

9. ledna 2011 v 15:53 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle


Nejdřív se mi včerejší noc zdálo, že umřel táta. Myslim, že sem hystericky brečela i ve skutečnosti. Dneska mě bejvalej spolužák požádal o ruku, ale určitě jen proto, aby zmírnil mou depresi, protože to se mnou Kristian skončil. Snažila sem se mu za to nafackovat a vůbec to nešlo! A pak sem se vítala s bejvalym tělocvikářem, skočila sem mu kolem krku, málem sme oba spadli, já mu seděla na klíně a cejtila jeho erekci. Che.

Včera nás navštívil Heinrichovo bratr (doteď nechápu, proč tu muži nosej snubní prstek na pravý ruce), hned si na mobilu našel, odkaď že to přesně pocházim a nabídl mi, ať někdy přijedu fotit do jeho domu u moře. Pak sem trochu přecenila svý síly a souhlasila, že vemu Marlene, Sarah a tři jejich další kamarádky do bocholtskýho bazénu. Strašně sem se bála, že se někdo utopí, pořád dokola sem holky počítala - 1..2..3..4....5! - a přála sem si, ať už se rychle unavěj a chtěj domů. Ani sem si vlastně nezaplavala, ale bavilo mě rochnit se v nezastřešený části bazénu, už se stmívalo a z horký vody stoupala pára, strašně mě mrzelo, že to nemůžu vyfotit. Po šesti hodinách sem rozhodla, že už je načase jet domů a stejně se všechny šklebily a nejrači by tam zůstaly až do zavíračky nebo co.

Dneska omylem dvojitá snídaně, Angels in America, piknik a procházka, venku je tak nádherně!

(c) Larůů

Er lebt in dir

7. ledna 2011 v 20:46 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Na co já si tu vlastně pořád stěžuju? Nemohla bych si přát lepší a milejší hostrodinu. Můžu si tu jíst, co se mi zachce, mam všechno, co potřebuju, dostatek soukromí ve vlastnim podzemnim bytě s koupelnou a kuchyní, extra peníze, když se mi zachce jít plavat nebo poslat balíček do Čech nebo jet na výlet, pocit, že sem nezbytnou součástí rodiny.. A stejně je mi furt do brečení a kňourám, jak tu nechci zůstat.
Sem nevděčník.

Nabídla sem se Sybille, že jí budu venčit psa. Ani mi moc nevadilo, že celejch těch 45 minut pršelo a já neměla deštník. Pak sme snědly s holkama oběd a já šla s Marlene na to stříhání, prohlížely sme si tam časopisy s účesama a kadeřnice mi pak doporučila, ať se příště nepokoušim experimentovat se stříháním ofiny, hihi. A dostaly sme bonbony!

Večer mě rozbolela hlava, tak sem poprosila Heinricha o ňákou piluli (jedna stačí, dvě sou moc a čtyři by mě prej zabily), zakutala se v posteli do dvou peřin a vždycky, když sem šla na záchod, sem si lokla vanilkovýho sójovýho mlíka z krabice (na který mam už prostě závislost). Před chvílí sem vylezla a hledala v kuchyni něco k snědku (vločky s jogurtem a kiwim a mandlema a třtinovym cukrem, yummy). Marlene si tam zrovna nabírala do hrnku čokoládovou zmrzlinu a já se snažila nenápadně proklouznout zpátky k sobě do pokoje. Došla sem sotva na chodbu a ona za mnou vyběhla a smutně se zeptala, že prej kam du. Pak ke mě došla, pevně mě objala a propustila se slovy, že teď už můžu jít. Miluju jí.



Accidentaly in love

6. ledna 2011 v 20:57 | ašu kešu |  In my mind
Nevim, proč se cejtim za svý špatný nálady provinile.
Pořád přemejšlim, jestli je tohle normální. Jak musim zastávat funkci rodičů, uklízečky, kuchařky.. A ještě se u toho tvářit strašně nadšeně, nedat najevo únavu nebo nedejbože smutek. Celej den odpočítávám hodiny do konce, zároveň zbejvající dny do konce tejdne, měsíce a pak zbejvající měsíce do července. Musela sem se dneska strašně přemáhat, abych nenapsala mámě, že tu končim. Beztak nemůžu, takže tu budu hnít do tý doby, než mě hostrodina nevyhodí nebo se nedostanu na vejšku.
Dneska sme zbytečně čekaly, až přijdou Tři králové, tak sme aspoň upekly sušenky a koukaly na pohádky a já se u toho učila o fototechnice. Taky sem musela Marlene zastřihnout ofinou (tady se tomu řiká pony nebo co), ale sem děsná nešika a má to nakřivo, tak to dem ještě zejtra opravit ke kadeřnici.
Mam strašně ráda hlas sousedky Sibilly, neskutečně mě uklidňuje.

(c) Larůů

Už sem unavená z toho, jak sem furt unavená.

Waiting for signal

5. ledna 2011 v 20:19 | ašu kešu |  In my mind
(c) Larůů
Usínám. V obýváku před krbem, když se holky chichotaj u Shreka. V kině na Méďovi Béďovi, když mi u ucha křupe sladkej popcorn a paprikový chipsy. Když se starám sousedce o psa nebo v poloze na všech čtyřech vytírám hadrem podlahu. Usínám hned ráno při probuzení.
Do postele ulehám mezi první a druhou ranní, sem nepoučitelná.
(Stejně jako si asi nikdy nepřestanu kousat rty.)

Dneska sem v kabelce našla tvou baterku do foťáku a ztratila se s holkama cestou do kina. Omylem sme vystoupily na coesfeldskym nádraží a měly jen pět minut na přeběhnutí celýho města. Štěstí, že sou ty reklamy před filmem vždycky tak dlouhý..

Aspoň tu mojí malou blonďatou obludu můžu obejmout. Za dva tejdny mi bude dvacet.

Us (Nosaj Thing)

3. ledna 2011 v 21:22 | ašu kešu |  In my mind
(c) Larůů
Chci se zase prohlížet v tomdle zrcadle (zhubňuje, chi!) a válet se po tomdle stole. Chci ti ležet na rameni, koukat ti zblízka do očí, hladit tě po tváři a cuchat ve vlasech. Jíst s tebou dobrý jídlo, ochutnávat neochutnaný, poznávat nepoznaný. Poznávat tvoje přátele a rodinu a těšit se z jejich nadšení, že mě viděj. Sledovat tvůj překvapenej výraz, když kejvnu na nějakou zvrhlost. Sledovat tvůj rozněžnělej výraz, když se ráno probudim a přitulim k tobě. Poslouchat v tvym objetí, že mě nikam nepustíš. A stejněs pustil.
Ale už mi tu neni tak smutno. Dávám do toho všechno, snažim se nezklamat, všem vyhovět a nedat na sobě znát nedostatek sil. Už zase spim ve studený obrovský posteli a nestydim se prdět na záchodě, protože kolem neni nikdo, kdo by to mohl slyšet.

(Těžko říct, jestli je lepší originál nebo remix, mňam!)

And one day I got in

2. ledna 2011 v 20:52 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů