Únor 2011



I have a love for you

20. února 2011 v 19:00 | ašu kešu |  Z mého pohledu

Měla sem takovou představu o Němcích, totiž krom toho, jak jsou přátelský a neskutečně pracovitý, že maj styl a sou to naprostý umělci a intelektuálové. Jaký bylo včera moje zklamání, když sem s Doris přijela na kole na Ramoninu narozeninovou oslavu a všichni kluci měli brejle s tenkejma obroučkama, nagelovaný vlasy a diskoohoz. Klopila sem do sebe jedno pivo se spritem za druhym nastřídačku s mangovovodkovejma panákama, ušklíbala se nad německejma rockovejma a disko hitama, který všichni tak žrali a sborově zpívali a smála se Mariovi a Michaelovi, když mě nutili, abych si jednoho z nich vybrala. Jak ve školce, fakt. V půl druhý sme to s Doris zabalily, cestou domů nám umrzaly uši a já měla možnost vidět Velen z doteď naprosto nepoznaný stránky, jak sme míjely děti s flaškama alkoholu v ruce, který mířily do místa, odkuď po obloze klouzaly kužely bílýho světla.

K. mi poradil, abych fotila naprosto všecko a experimentovala a snažila se zachycovat i to, co mě třeba až tak nebaví, tak sem dnešek i včerejšek strávila pobíháním po venku focením struktur a oken.

Ráno, po snídani a kafi s mlíkem, sem vyluxovala a vyžehlila a jak sem pak míjela dětskej pokoj, slyšela sem Sarah, jak předčítá nemocný Marlene pohádku. How lovely is that?
A pustila sem si Single Mana a pak ještě Yes Mana, první mě rozplakalo a nechalo ve mě pocit poetický prázdnoty, u druhýho sem smíchy chrochtala. A teď se asi kouknu na další díl guilty pleasure nr.1 - O.C. Protože mam prostě ráda Adama Brodyho a Mischa Barton je tam sice strašně pitomá, ale taky strašně krásná.

If not now, then when? If not this, then what?

18. února 2011 v 23:01 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Tak ráda bych přestala používat křivku od nirrimi, ale nechce se mi.

Taky se mi dneska nechtělo s holkama na pirátskou party do Coesfeldu. Po dvou hodinách žehlení a s hranolkama v žaludku sem měla tak akorát náladu na líný courání se po okolí s foťákem. Neplánovaně sem zakašlala a Jimgard se toho hned chytla, že sem určitě nemocná a Marlene furt škrábe v krku a chrchlá a že se na nějakej bazén teda vyprdnem. Tajně sem se zaradovala a dala se do pečení muffinů. V blažený vidině nenáročnýho zbytku dne sem si zvesela plejtvala energii úklidem pokoje, když pro mě přišly holky a ať si nakonec stejně oblíknu plavky, že jedem. Tak sem se vztekala a brečela (obojí taky tajně) a děsila se těch 4 úmornejch hodin, co mě čekaly. A ono to nakonec vůbec nebylo zlý. Děti se snažily vyškrábat na nafukovací lehátka a krokodýly a nadšeně mávaly rukama nad hlavou a zpívaly si u toho s Rihannou a Katy Perry. DJ občas vypustil do bazénu bílej žvejkačkově vonící kouř, já se dvakrát svezla na tobogánu, hlídala holky, jestli se netopěj a fascinovaně pozorovala lidi kolem. Všichni tatínci vypadali slabě, žensky a ošklivě, s útlejma kotníkama, pětiměsíčnim břichem, chlupatejma zádama (nemluvě o chlupech, co se jim nemilosrdně draly ze slipů, brr) a přitroublym výrazem. Hrozně se mi ale líbila jedna mamka s karamelovou kůží a moc pěkně udělanejma zádama (trochu svalů a trochu dinosauří páteře, ách) a v jednu chvíli sem ani nedejchala očekáváním, když po ní nadšeně skákala hromada dětí a jedno jí (omylem?) rozvázalo tkaničku u horního dílu plavek. Ale byla moc pohotová, škoda. Taky sem nechápala ve vodě se líbající pár, těm dětem mohlo bejt sotva 12 a tvářili se jak největší mistři světa..
Heinrich nás pak vyzved a celou cestu se zas rozčiloval, jak sou všichni lidi pitomý a já se mu smála. Schválně mě zlobil a řídil, aniž by držel volant a taky málem zajel dva cyklisty, nemehlo.

A jen malý ukňournutí - přišla sem o dva fejsbukový pokemony! Naprostá katastrofa prostě.

(c) Larůů

Be honest without being cruel

16. února 2011 v 22:10 | ašu kešu |  In my mind
(- Do I look fat in this?
- More to hold, more to love.)

(c) Larůů

Tak nějak si zase vesele zabředávám do ukňouranejch stavů. Ráno zamáčknu budík na mobilu (Jimgard mi pučila, podle toho taky vypadá probouzecí písnička), vstanu a padnu hned na zem, abych udělala 20 kliků (baví mě to asi měsíc a můj biceps se pořád tváří stejně zarputile nesvalnatě, ničema) a nasadim masku nadšení a ochoty a energie. Bolej mě záda z toho, jak musim každej den Marlene i Sarah násilím vytahovat z postele. Jimgard má celej tejden dovolenou, naivně sem se radovala, že budu mít třeba taky míň práce, ale to sem se šeredně spletla. Nezůstal mi žádnej čas přes den pro sebe (oukej, dneska od 2 do 3 odpoledne sem byla propuštěna a mohla si vyjet do sluncem zalitejch ulic na poštu), celý dopoledne uklízim a sem unavená, že bych brečela, Jimgard si kouká na telku a pak de běhat, zaúkoluje mě přípravou dezertu a oběda (a u všeho mě opravuje) a je děsně překvapená, že nemam sílu jít taky hodinu funět do lesa. To samý včera, vyjedem si na dvě hodiny do bazénu a já po návratu dokážu jen umřít na gauči vyčerpáním a ona se mi za to směje.
Ono by možná stačilo, kdybych chodila spát před půlnocí, che:)
Abych tu měla všechno fňukání hezky pohromadě, mohla bych ještě zmínit, že K. přišel jeden můj fotkovej nápad trochu pitomej a slaboduchej, ale už si to prej nemyslí.. Podle mě je všecko, co teď dělám, přesně takový.
Ale potěšilo mě, že ona na mě ještě uplně nezapomněla.
Jo a tohle a tohle taky stojí za vidění! Za slyšení totok (celej OST a vlastně i film miluju) a todlenctok (rázuju si u toho do rytmu každý ráno při venčení a nahlas rapuju).

Přestanu bejt někdy tak strašně sentimentální?

(c) Larůů
(c) Larůů

Včera sem stála (s Mansellem z Fontány a Tiersenem z Amélie v uších) na kraji lesa, kterej se topil v mlze, a přišlo mi, že ty stromy vypadaj stejně jak v Mokřinách. Tak mě z toho trochu píchlo u srdce. Jinak mam ale tyhle poetický rána moc ráda.

Jak škrtí má svatozář

14. února 2011 v 22:43 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
4 deci červenýho -

(c) Larůů

L o s t

13. února 2011 v 23:45 | ašu kešu |  In my mind
Chce se mi říct, že sem pitomá, ale nechci se shazovat.
Chce se mi brečet a aby to všichni věděli, ale nechci se litovat.
Chce se mi za tebou, ale nechci to tu opustit.
Chce se mi změnit se, ale chci zůstat stejná.

(c) Larůů

(To je nanic, vypadá to, jak kdybych se fotila mobilem..)


Know your limitations and then ignore them

11. února 2011 v 20:28 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Co sem se vrátila z Berlína, je mi pořád nadpozemsky.
Včerejšek se mi líbil. Nejdřiv mi pošťák přinesl milý psaní od Jitt a pak mi u dveří zazvonil kominík. Pozvala sem ho dál (hezky kontrastoval s tim bílym interiérem) a snažili sme se zjistit, jak se dostane na komín, aby ho moh vyčistit. Prolezli sme celej dům odspoda až nahoru, stáli na zahradě s rukama vbok a bezradně kroutili hlavama. Na nic kloudnýho sme nepřišli, ale stejně už teď krb nepoužíváme, protože je venku teplo, tak to zas tak neva. Večer ve škole to bylo strašně supr, sedla sem si s Polkou Barbarou (protože ještě nemam objednaný učebnice) a pořád sme se tajně hihňaly ostatním, jak srandovně mluvěj. Pak sem se šla pozdravit s Rose (odvážnice a zrádkyně je to, přestoupila do těžšího kurzu, kterej je hned po tom našem), objala mě a pochválila vlasy a v neděli snad něco spácháme. Celá rozveselená sem pak v dešti běžela domů, koukla s Jimgard a Heinrichem (kterej se furt rozčiloval nad lidskou blbostí a byl děsně srandovní) na kus Dvou věží, vypila teplý mlíko s medem a šla uložit holky ke spaní. Sarah mi dala pusu na dobrou noc:)


Don't bury your feelings

8. února 2011 v 19:58 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Baví mě barevná voda při mytí vlasů a odpolední slunce. Nebaví mě chodit 30x za den na záchod (ale ono se neni čemu divit, vypila sem dneska z půllitrovýho Maříže dvě mlíkokafe, tři orca latté, jedno plnotučný mlíko a spouuustu kohoutí vody).
Hrozně ráda bych si tu teď brečela do deky, poslouchala k tomu Tiersena a Mansella a litovala se, jak sem sama a že nejsem nápaditá a kreativní, ale nejde to. Snad je to tim pěknym počasim, voňavejma jogurtovejma sušenkama a vidinou sociálně uspokojujícího víkendu nebo Jimgardinym přáním adoptovat mě..

Jo a taky sem byla běhat a pořád nedávám těch 10km a sem za to na sebe děsně naštvaná.

BERLINTRIP

6. února 2011 v 23:11 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Určitě sme toho mohli vidět z Berlína mnohem víc, ale pro nás bylo podstatný, že sme zase byli spolu.
(c) Larůů


Resist the ordinary

4. února 2011 v 6:33 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Byla sem odvážná.

(c) Larůů

(c) Larůů

Cejtim příjemně studivej vítr na krku a koukám na svůj nezvyklej odraz všude, kdo to de. Poprvý po osmnácti letech sem zas na kluka a strašně mě to baví! Když sem si ale sedala do koženýho křesílka na kolečkách a blonďatá slečna se ptala, co si dám k pití (perlivou vodu a pak kafe), hlas se mi trochu třásl. Dostala sem nejlepší masáž hlavy a tajně vzdychala nad krásou rudoretý kadeřnice. Doma si pak spokojeně a vesele smažim bramboráky a přijde Marlene. Ptám se, jak bylo ve škole. Dobrý. Ptám se, co řiká na mý krásný nový vlasy. Dobrý. Sní oběd, zavře se s telefonem do koupelny a já jen slyšim hysterickej pláč. Přijde Sarah, řekne, že vypadám starší a opakuje se stejnej scénář. Tak se taky rozbrečim, když mi Jimgard v telefonu řekne, že holky volali tatínkovi, ať honem přijede domů, že se jim nelíběj moje vlasy a vypadám uplně jinak a maj ze mě strach. Hodně dlouho sem se necejtila tak hloupě a trapně. Ale už je zas dobře a holky se dokonce odvážily si na tu červenou krátkou hrůzu sáhnout:)

Ve středu večer sem si zas díky umělecký tvorbě Lucie Michnový připadala naprosto zbytečně a nudně a včera mi učitelka ve večerní škole nabídla, že bych mohla přestoupit do lepšího (a těžšího) kurzu, ale zůstanu tam, kde sem, líběj se mi ty lidi (mam tam Rose z Keni, přece!), všichni maj svůj specifickej srandovní přízvuk a sou moc milí a vůbec. Jen bych mohla příště konečně nepřijít pozdě, hihi.

+ dva nejnovější a nejoblíbenější hudební objevy: Adele - Rolling in the deep


 Alexandre Desplat - Wong Chia Chi's Theme


Be big-hearted

1. února 2011 v 20:14 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
(c) Larůů
Konečně sem se odhodlala jít do večerní školy (dobře, jazykovky, ale to první se mi líbí řikat víc) a raduju se z toho ještě teď. Když sem pospíchala od autobusu k Josefstrasse, mrzli mi stehna a obličej a ještě sem měla 10 minut zpoždění, ale to vůbec nevadí, protože sem si ve třídě našla novou kamarádku, menuje se Rose a je to Afričanka a pak je tam ještě kluk ze Srí Lanky, co neumí německy říct ani jak se menuje, tak sem mu všecko překládala do angličtiny a cejtila se děsně důležitě a dál je tam třeba ještě holka z Floridy, taky Ruska, pár Poláků nebo Thajka.
Domů sem dorazila něco před devátou, holky nadšením vřískaly, když mě viděly, Sarah mě objala na dobrou noc a Jimgard mi dala hrnek s dobrym čajem, aby se mi líp rozmrzalo. Prostě takovej ten večer, kdy z oblohy padaly hvězdy i s měsícem.

Dneska to bylo náročný, nejdřiv sem vyvenčila psa a hned mi volal hosttáta, abych jela vyzvednout Marlene ze školy, že je nemocná. Bolelo jí břicho, tak sem jí uložila do postele s gumovou flaškou plnou horký vody a další telefon. Učitelka dcery naší sousedky mě prosila, abych přijela pro Franku, že spadla a má něco se zubem a odřenej ret. Tak sem jí vzala k zubaři a domů a když sem pak ještě měla na telefonu Jimgardinu mamku a Jimgard samotnou a Heinricha (oba se ptali, jak je Marlene) a ještě sousedku, div sem se vzteky nerozbrečela a všecko nerozmlátila, jak po mě pořád někdo něco chtěl.
Sarah si pak vyžádala, abych jí hrála na klavír při dělání úkolů a za chvíli přišla i Marlene s otiskem polštáře na tváři, snědla lasagne a házela po nás všecko, co jí přišlo pod ruku. Pomohla sem jí s matikou a protože nesmíme tak často píct (Sarah je prej tlustá trošku), tak sme si zahrály Dix it a přišel Heinrich a strašně mě potěšil a překvapil. Je to sice strašnej protiva, jo, třeba když spolu mluvíme po telefonu a on je děsně rozkazovačnej a strohej a nepříjemnej a vůbec je moc přísnej, ale pro dnešek ho miluju, protože přede mě na stůl položil zpáteční lístek na vlak do Berlína a ušetřil mi tak spoustu práce se zařizováním a rozčilováním se.

A ještě nevim, jestli nebudu zejtra posera, ale asi se pudu ostříhat, už mě ty dlouhý vlasy zas nebavěj:)