Březen 2011

17 dní

31. března 2011 v 19:46 | ašu kešu

Tentokrát patří můj nejvřelejší dík a pusa psychul, od který mam nejen nejlepší This will make you love again od IAMX, ale i Crystal Fighters a novýho Petera, Bjorna a Johna a ještě mnohem víc (až nestíhám naposlouchávat)!
Jinak sem taková otrávená sama sebou, nejsem podle svejch představ a neustále prudce měnim náladu a každou chvíli chci něco jinýho. Venku buď hezky svítí nebo hezky prší, dneska sme s Marlene na kole cestou ze školy zmokly a ona pak doma skákala po gauči nadšením, protože jim učitel, co dneska slaví šedesátiny, nedal vyjímečně žádný domácí úkoly a pak sme jen ležely pod dekou, poslouchaly Tiersena a ona si četla. Nakreslila mi jednorožce s 3D rohem a já jí za to napekla (ráno sem holky u snídaně učila, jak se to správně česky řiká a rozplývala se blahem, jak se při představě mejch nepovedenejch buchet oblizovaly až za ušima) a teď se zas ulejvám ze školy.
Sarah řekla, že jí moje kuřecí řízky chutnaj mnohem líp než ty od mamky, to mě taky strašně zahřálo u srdce.
Čekám a asi zase zbytečně.


19 dní

29. března 2011 v 19:01 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Akutně potřebuju všelijakou inspiraci - filmovou, hudební, blogovou nebo třeba receptovou! Výměnou za pusu nebo tak. Děkuju:)

(Vlevo nahoře - dostala sem dneska od sousedky, co jí venčim Polly, výbornej zachumlávací svetr a průhlednou košili, obojí krásně voní směsicí jejího pracího prášku a domova. Připomíná mi to trochu babičku, voní podobně. Vlevo dole a vpravo nahoře - kynutý buchty jak maj bejt:D Nějak mi blbě vzešlo těsto.. S nutellovou náplní. Vpravo dole - můj výhled z okna:))

Dneska mě Jimgard křivě obvinila ze lži a svou pravdu podpořila naprosto vylhanym argumentem. Ať už mi vleze na záda, fakt. Jinak se mam všelijak, se snama o vzlítajících a hned pak vybourávajících se tramvajích. A tohle - "Your photographs are full of truth. Their spontaneity amazed me. You're one of the few artists on DeviantArt who almost jerked tears out of my eyes. And I thank you deeply for that. I hope you'll continue to take pictures with such a natural, timeless touch to them." - mě naprosto nejvíc potěšilo a asi si to vytisknu nad postel a zmenšeninu budu nosit v náprsní kapse (kterou nemam), aby mi to vždycky zlepšilo náladu, až se budu cejtit pod psa:)

20 dní

28. března 2011 v 18:44 | ašu kešu |  Z mého pohledu

Totok mi dneska poslal Pošník k snídani, po prvním poslechu sem to musela okamžitě šoupnout do mp3 a přehrávala sem si to při běhání pořád dokola. A vlastně celej den. Děkuju!:)


21 dní

27. března 2011 v 15:59 | ašu kešu |  Z mého pohledu

You don't know how lovely you are

25. března 2011 v 19:48 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Až budu za 3 tejdny a 2 dny (!!!) zpátky doma a přepadne mě po nějaký chvíli stesk po Německu nebo nedejbože touha se sem vrátit, musim si vybavit dnešek jako jeden z mnoha dnů, kdy zas jen dělám největší otročinu a oddřu tu nejhorší práci. A kdyby ani to nepomohlo, vzpomínka na Heinrichovu aroganci a panovačnost a jak by pořád všechny úkoloval mě zas hodí zpátky do reality. A taky nesnášim, jak když splnim stopadesát povinností a ještě dvakrát tolik udělám nad rámec, neocení to nikdo a přejde se to bez povšimnutí. Pak ale stačí, že nedonesu vyžehlený utěrky z hostrodičský ložnice do skříňky v kuchyni (správně bych to ani žehlit neměla, viď) a že holkám nevyluxuju pokoj (jak asi, když sou nemocný a půlku dne prospěj a já je nechci budit, žejo!) a mam to na talíři další tejden a že se mi musí všecko řikat dvacetkrát (to je sice obvykle pravda, ale tady si na to fakt dávám pozor a prostě je to křivda největší) a Jimgard si pak kvůli tomu ještě hodinu na to pro sebe nadává (ta její samomluva mě taky vytáčí).
Takže sem moc unavená na to, aby mě rozesmutnilo, že babička měla dneska v 11 pohřeb a já tam nebyla.



And I can barely look at you

23. března 2011 v 19:48 | ašu kešu |  Z mého pohledu
(Fotkový články mi dou teď nějak líp prostě.)


You say Y-E-S to everything

22. března 2011 v 20:16 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Málo píšu, co? Tak já se to pokusim napravit..
Koupila sem si tuhle cestou na autobus do školy jahodový orbitky (takový ty v novym provedení, v balení po 12) a pak je během hodiny všechny vyžvejkala a další den se mi o tom zdálo. Stála sem u učitelskýho stolu jak při zkoušení a musela něco zazpívat a vždycky, když sem otevřela pusu, zacpala mi jí obří žvejkačka, tak sem jí nenápadně vyplivla nebo nalepila zespoda na stolovou desku a hned se mi v puse objevila další a takhle furt dokola, takže sem nic nezazpívala. Brr.
No a jinak pořád dělám to samý, jen už se u toho míň stresuju, nikdo mi nenadává a vlastně se ke mě teď všichni chovaj moc hezky. I to počasí mi dělá radost, můžu už běhat povenku jen v mikině a třeba včera sem si sedla s čerstvym koláčem (co měl bejt původně vanilkovej narozeninovej dort pro Beth a vyšel z toho spíš chleba s tvarohem) do křesla na terasu a zahrada byla zalitá odpolednim sluncem a to bylo celý strašně pěkný prostě. Ve škole sem se pak zas rozčilovala, jak je ta profesorka nemožná a všichni ostatní neschopný a málem sem usnula v autobuse cestou zpátky.
A už se nemůžu dočkat, až uplyne 26 dní a já vystoupim ve čtvrt na dvě v Ruzyni z letadla a nadechnu se zas českýho vzduchu a při první příležitosti navštívim zdravotnický potřeby.


Blue suede shoes

19. března 2011 v 16:01 | ašu kešu |  Z mého pohledu

Zásnubní náušnice

18. března 2011 v 13:44 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Našla sem je včera ve schránce spolu s milostnym dopisem a divnejma fialovejma kytičkama, co sou prej retro bonbony.


I'm not a robot

16. března 2011 v 15:35 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Už sem vám vyprávěla, jak sem před lety pěšky prošla západní Evropu?

Guess what

12. března 2011 v 15:17 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Moje oblíbená hlava na podzim, v zimě a na jaře.



I do feel like dancing

10. března 2011 v 10:02 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Kdo jede koncem dubna domů a definitivně skoncuje s celym pitomym au-pairováním?
Kdo byl včera seřvanej za to, když hostmáma nemohla ráno najít boty? Komu bylo vyčteno, že zůstal na karnevalu a nemohl jít teda s Marlene domů, takže musela hostmáma?
A to je pořád něco prostě. A já už jim na to kašlu, nestojí mi to za to. Dělám tu otroka a stejně to pořád někomu neni dost dobrý a všechno se hází na mě, všechno je moje vina a můj problém. Jednou sem přehnaně aktivní, pak zas málo snaživá. Jednou sem moc hodná a pak zas moc přísná. Už mě nebaví cejtit se provinile za to, že sem nemocná nebo že se dobře bavim.
Když sem to včera oznámila, nikdo se nedivil, nikdo nebrečel. Dokonce se mě chtěj zbavit dřív, aby mě sebou nemuseli brát na dovolenou, hehe. Jen Marlene mě chytla za ruku a smutně se zeptala, jaktože chci pryč.. Ta mi bude chybět ze všech nejvíc.
Dneska mi snad Heinrich zabookuje letenku (nejdřiv se mu včera v půlce vypl notebook a pak špatně zadal číslo kreditky, která se pro ten den celá zablokovala nebo co, tak to musíme zkusit znova) a já už dávám dohromady seznam, co všechno chci po návratu udělat: vidět všechny, obejmout a už nepustit, oslavit čarodky stejně srandovně jak loni, naučit se na tsp, dobře je napsat a nechat se přijmout do Brna na fildu, jít Sheeni na svatbu, brigádovat u strejdy na parkovišti v Turnově, nechat se konečně potetovat.. A ták. Jupí.

Rosenmontagszug

7. března 2011 v 20:31 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Dneska mě to bavilo mnohem víc jak v sobotu.

Nein, ich möchte nicht

5. března 2011 v 22:32 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Vyjímečně bez zbytečnýho povídání.


Do something that scares you

3. března 2011 v 21:06 | ašu kešu |  Z mého pohledu

Abych furt jen nekňourala.
Tolik se mi nechtělo jet pro Marlene ke škole, ale ten její radostnej výraz, když mě uviděla, mi za to stál.
Strávily sme příjemný klidný odpoledne v prosluněnym obýváku, králik (pojmenovanej jednodušše "králik") se rozvaloval na gauči, Sarah mi chtěla pomáhat s úkolama do školy a Marlene za mnou všude chodila a chytala se mazlivě mý ruky nebo mi strkala studený lžičky za šaty. Bylo mi jí pak líto, že si neměla dneska s kym hrát, tak sem navrhla, že jí zajdu pro čokoládovej kroasán a ona, že jen pod podmínkou, když bude moct jít se mnou. Miláček.
Heinrichovi přišel velkej balík a Jimgard mi vyčetla, že sem neuklidila žlutou odměrku ze zahrady, o kterou mě ráno poprosila. Tak když už kolem ní pak šla a viděla, že tam furt je, mohla jí uklidit sama, ale co už:) Stejnak je hodná, koupí mi hnědý kamaše k převleku za Hooda.

Ani nedokážu slovy popsat, jaký to bylo slyšet tě po takový době.

Be somebody's hero

3. března 2011 v 11:19 | ašu kešu |  In my mind
Od neděle sem nemocná jako už kolik let ne. Rýma mi stříká i z očí nebo se mi usazuje v dutinách a pokaždý, když zakašlu nebo kejchnu, se div nerozbrečim bolestí. Někdy je mi šílený horko a pak mam zas zimnici a včera sem si při zkoumání břicha v zrcadle všimla, jak se mi od toho neustálýho kašlání vyposilovalo, hehe. To nic ale nemění na tom, že každý ráno chodim do toho mrazu vyvenčit Polly, jezdim vyzvednout Marlene ze školy na kole, pak s ní na logopedii nebo Sarah pro sešit. Dneska sem se musela pousmát, když mě Jimgard ráno požádala, abych vyžehlila Heinrichovy košile, protože on je ještě nemocnej a nezvládá to. A já zatim luxuju a vytírám všechny podlahy v domě, utírám prach, meju schody a okna, peču sušenky, uklízim zabordelenou místnost na zahradní nářadí, stolní tenis a králíka (to seno všude kolem dělalo mý podrážděný sliznici taky moc dobře), vařim a nakupuju a žehlim a ještě se starám o zábavu. Jestli já nejsem nejlepší au-pair v celym vesmíru, tak nikdo. Utěšuje mě, že tenhle život, co žiju pro jiný lidi, nebude trvat věčně. A protože mě moc nenaplňuje, ráda se vracim na různý místa k různejm lidem do minulosti: