Květen 2011

Hello, I love you

31. května 2011 v 7:16 | ašu kešu |  About Ashu
Pozdrav od vrtošivýho skřeta, výpovědní hodnota nulová:)



Unless you love, your life will flash by

25. května 2011 v 20:27 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Pořád tomu nemůžu uvěřit!!!♥

Pamatujete, jak mi vylezla mandarinka nosem?

22. května 2011 v 21:57 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Po tejdnu sem vzala do ruky zrcadlovku.

Sebereflexe

20. května 2011 v 18:47 | ašu kešu |  About Ashu
Jsem vděčná. Mam sice problémy s necháváním ostatní prokazovat mi laskavosti a dělat pro mě hezký věci, ale když už se přes tohle dostanu, tak si toho hrozně považuju a oceňuju to.
Naučila sem se ochotě, nevadí mi udělat cokoliv pro kohokoliv, ráda pomůžu se všim, když je to v mejch silách. Snažim se lidem pomáhat, chci od nich, aby se mi svěřovali a pokoušim se jim poradit a nebo vyřešit nějakej problém. Vim, že nic neni černobílý a vždycky se snažim chápat lidský jednání (tim spíš, když mam pocit, že je mi nějak křivděno nebo mi někdo ubližuje, ať už úmyslně nebo ne) a odpouštim, všechno a téměř okamžitě, protože věřim v to dobrý v lidech a v jejich dobrý úmysly. Jsem maximálně tolerantní.

Jsem přecitlivělá, hned brečim z každýho ošklivýho pohledu nebo zvýšenýho hlasu a jindy je mi zas všechno naprosto jedno, upadnu do stavu apatie a odmítám cokoliv řešit. Ráda poznávám nový lidi a obklupuju se jima (asi nějaká marná snaha necejtit se sama?), ráda si s každym povídám a trávim čas, což ale asi logicky vede k tomu, že sem přítel všech, přítel nikoho. Ať už jde o někoho, s kym bych chtěla chodit nebo se kamarádit, prožívám vždycky určitý období nadšenosti a pocitů lásky k daný osobě a pak mě to zas přejde. Jsem hrozně nestálá a zmatená, každou chvíli chci něco jinýho a neumim se rozhodnout a pak všeho lituju a řikám, jak jsem špatnej člověk. Rušim věci na poslední chvíli a asi bohužel lidem nedávám pocit vyjímečnosti a že by pro mě znamenali celej svět a ubližuju jim občasnym nedostatkem zájmu. Někdy se cejtim hrozně ublíženě a vesele si ještě přiživuju pocit, že mě nikdo nemá rád a nikdo mi nerozumí a sem na všechno sama a pak jenom kňourám.

(Píšu to proto, abych se začla mít ráda za to dobrý a snažila se zlepšit to špatný.)


When the joys of living just leave you cold

15. května 2011 v 21:40 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Vrátila sem se do rodnýho města s patnácti korunama v kapse (novou peněženku sem si ještě jaksi nepořídila..), s dvěma vypálenejma jizvama na ruce po cigaretě, potrhanejma punčochama, rozbitym objektivem, lihovkou nakreslenej penis na stehně už se naštěstí smyl, s hromadou špinavýho prádla, spánkovym deficitem a nezapomenutelnejma zážitkama. Našla sem pár přátel, jiný ztratila, neustále o sobě pochybovala a považovala se za špatnýho člověka, objevila s nektarinkou (na Štěppino doporučení) nejlepší studentskou kavárnu (Falk na Gorkého) a spřízněnou duši v 15 let neviděný sestřenici, pomáhala vyrobit 160 papírovejch květin a umejt ještě víc sklenic a půllitrů a viděla tu nejkrásnější nevěstu na světě:)

Hallways of always

12. května 2011 v 10:05 | ašu kešu |  Z mého pohledu