na Blog.cz

určitě jsi udělala plno věcí z lásky, jen tak by the way, třeba o tom ani nevíš. Ale ti, pro koho to něco znamenalo to ví určitě, ať je to třeba kamarádka nebo přítel to je jedno, pro každého láska znamená něco jiného, ne jen patetická gesta jako je pugét růží, třeba pohlazení po vlasech, věci, co člověka nejvíc zahřejou u srdce :))

a nebuď na sebe tak přísná, ale já jsem taky sama uplakánek a někdy přemýšlím moc do hloubky, tak tě celkem chápu...

protoze veci co delas z lasky delas nevedomne :) proto jsou z lasky, protoze jsou nezjistne a netykaji se tveho vlastniho dobra, ale dobra toho druheho :)

trochu mě děsí, že mi příjde, jak kdybych to četla o sobě.

Všimla jsem si, že píšeš, že máš hodně ráda svoji mámu. Chtěla bych se Ti jen svěřit, bude to měsíc, co bydlím sama s přítele, kterého moc moc miluji, vše klape v nejlepším pořádku. Nikdy mi zároveň nebylo tak smutno po mámě, mám strach, že už to nikdy nebude takový jako dřív, že si na sebe odzvyknem, že začne mít víc ráda sestru. Mám vytisklé její fotky a občas zničehonic začnu brečet jen když se na ně podívám. Měj se krásně, jsi skvělá. L.

Ztotožnila jsem se prakticky s každou větou - snaha poznávat nové lidi proto, že se cítím opuštěná, když kolem mě nikdo není, pocit, že pomalu ztrácím přátele a tak. to neni hezký.

asu, jsi sama sobe nejlepsi spolecnici. vetsine lidi tohle nikdy nedojde, protoze nemusi. ty mas za sebou hodne tezky veci myslim, rodinne i jinak, hledas se. navic v tomhle veku... nech to plynout :-) nedelej veci jen proto, aby te nekdo ocenil, tvoje existence je opravnena i kdyz nikomu nebudes nic dokazovat. co se tyce pocetnosti znamych, mnozstvi vede asi nutne k povrchnosti a stresu, stihnout se to neda. drive nebo pozdeji si budes muset zvolit priority, zni to stroze, ale je to presne to, co to je. pisu to tobe jako bych psala sobe, pred deseti lety :-) ta, co ti zlepsila jeden den naladu. proces sebepoznavani by mel dojit k sebeprijeti, sve osobnosti a stavu. myslim, ze to je ruzne dlouho trvajici proces a nejakymi zkusenostmi musi clovek projit. hlavne se nestresuj zbytecne, nejmin polovina veci za to vubec nestoji. kdybys mela zajem o nejaky sebepoznani, zkus zacit treba timhle http://www.humanmetrics.com/cgi-win/JTypes1.htm, muzu jen doporucit, tam se doctes a pak si dle typu vyguglujes mnohe :-) jo a pocit opustenosti patri k veku. osamelost a samota neni to same, ale pravda je, ze pohled na pratelstvi a vztahy se casem vyviji. hledej konstantni kvality v sobe, pak si ujasnis, jak to mas s okolim... tedy, to bych udelala ja :-) nevim jestli jsi na tyhle kecy zvedava, ale v mnohem si s tebou prijdu podobna - tedy tehdy, kdyz to bylo casove adekvatni - a kdyz si zpetne promitnu vsechny ty trapeni... a zbytecne :-) asi si tim projit musi kazdy a zabranit se tomu neda, ale pohled z jine strany muze mozna trochu otesat hrany :-) at se dari

a pod carou, ohledne fotek, mozna by ani nemusely byt svatebni... ale nijak netouzim po verejne show. fotis i do supliku nebo pro soukrome potreby?

* jsi moc sympatická, už jenom proto, jak jsi to o sobě dokázala napsat.  Z některých tvých vlastností bych si mohla brát příklad, třeba to hledání dobra v každým a tolerance, to je důležitý a hezký...
(A přecitlivělá jsem taky, úplně přesně... A občas (pořád) zmatená.. někdy nevim, co chci, udělám nějakou blbost, která se mi v tu chvíli zdá správná, a zpětně uznám svoji chybu... Poslední dobou se mi stává, že když tak přemejšlim nad svejma skutkama, skoro všechny bych zpětně udělala jinak :D... A někdy je mi zase hezky a jsem ráda, že jsem já - jako třeba dneska, a není nad takový chvilky :) ).
Měj se co nejlíp :)

dakujem :-*
myslim ze nie si sama. na svete je vela ludi co sa nemaju dostatocne radi a hladaju cestu k sebe (vratane mna)
katka.

aby nedoslo k nedorozumeniam, to dakujem bolo akoze za fotku z piercingom ;)

Nechtěj, abych tu začínala se sebereflexí já. Pod tíhou mejch hříchů a úchylek by spadly všechny světový internety:) Ale jako dobrý dobrý, když si to sepíšeš, líp se s tím pracuje. Ale zas to neber moc vážně - seš jaká seš, kdo tě chce mít rád tě rád má, kdo ne, ten ti za to nestojí, můžeš měnit drobnosti (třeba se obrnit vůči nepříznivejm psych. vlivům), ale nesnaž se komplexně měnit sebe samu. Seš dobrá přesně tak, jaká seš. Koukej kolik lidí stalkuje tvůj blogísek ;)

[10]: Přesně na to jsem dneska přišla během náročnýho odpoledne plnýho přemejšlení, dobrej názor :)

Ašu moc se mi líbí jak jsi to napsala. A fakt jsem tě v tom poznala. To tvoje nadšení a pak apatie je podle mě tim, že si ty lidi tvoje romantická hlavinka přikresluje a když je fakt poznáš, tak už to neni tak pohádkový. A taky myslim že máš ráda nový lidi, protože se sama hledáš a nevíš kdo chceš bejt. Ale to nejsi sama prďolo.
PS.: Nechtěj mi tvrdit, že jsi třeba Tomovi nikdy neškrábala záda! To je přece taky z lásky a milý maličkosti jsou víc než velký gesta:)

Jsem přecitlivělá, hned brečim z každýho ošklivýho pohledu nebo zvýšenýho hlasu a jindy je mi zas všechno naprosto jedno, upadnu do stavu apatie a odmítám cokoliv řešit. Ráda poznávám nový lidi a obklupuju se jima (asi nějaká marná snaha necejtit se sama?), ráda si s každym povídám a trávim čas, což ale asi logicky vede k tomu, že sem přítel všech, přítel nikoho. Ať už jde o někoho, s kym bych chtěla chodit nebo se kamarádit, prožívám vždycky určitý období nadšenosti a pocitů lásky k daný osobě a pak mě to zas přejde. Jsem hrozně nestálá a zmatená, každou chvíli chci něco jinýho a neumim se rozhodnout a pak všeho lituju a řikám, jak jsem špatnej člověk......tak toto presne jsem aji ja :( :-/