Červen 2011

Protect me from what I want

30. června 2011 v 22:26 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Původně sem měla v plánu začít další článek po tolika dnech nějak sofistikovanějc, ale v tuhle chvíli se nedokážu soustředit na nic jinýho než na můj krásnej novej trenčkot, v kterym prej vypadám jak Columbo, nejrači bych v něm i spala a když na mě padne splín nebo se mi nedaří, řeknu si, že to neva, protože mam prostě tenhle skvělej velbloudí kabát. Pořídila sem ho v neděli při pražskejch nákupech se sistr, chtěla za každou cenu do zoo na surikaty a pro plavky a já sice vůbec nevim, z čeho zaplatim červencovej nájem a v Brně asi budu jíst šutry, ale řekla sem si, že to nechám vyřešit mý budoucí já a jela s ní. Když sem pak v 9 večer padla polomrtvá do postele, napadlo mě, že asi nebyl nejlepší nápad projít se ještě ráno osm kilometrů do Turnova, ale za tu procházku v ospalý mlze válící se na louce podél lesa a urovnávání si myšlenek při tom to stálo. Znovuuvědomila sem si, že nic neni černobílý a měla bych se vždycky snažit všechno posuzovat z více stran. Třeba můj komplikovanej vztah s tátou - já se od mala cejtila ukřivděně, že se o mě nezajímá a nemá mě vlastně vůbec rád a on zas díky emancipovaný výchově mý mámy došel k závěru, že je uplně zbytečnej a vůbec ho nepotřebuju. Tak mě to zamrzelo. Stejně jako to, že sem se až po třech letech a jen zprostředkovaně dozvěděla, že bytostně nesnáší můj piercing a nerad mi kvůli tomu dává pusu na dobrou noc. Stačilo říct, viď. Včera sem si ho vyndala.


Naladila sem se zpátky na filmovej mód a stihla tak za dnešek vidět Hallam Foe a dokoukat Ghost Writera a Je te mangerais. Bydlim teď do pátka u taťky a docela si užívám to večerní povídání na zahradě u vína, hraní scrabble, zalejvání kytek dešťovou vodou, vzduch vonící grilovanym masem (nebo třeba švestkovejma klobásama)a usínání v přehřátym pokoji s Kukym u nohou. Vzpomínaly sme tuhle s H. a S., jak sme jezdívaly na dovolenou do Chorvatska, jak sem se málem utopila nebo se radovala, když po kuchyňský podlaze pochodovaly mravenci. A jednou před nás Hanka postavila sklenici s rajčatovym džusem (ble), Sašena se toho odmítla vůbec dotknout, já jí vypila naráz do dna a utřela si pusu oběma rukama od loktu po klouby prstů (tenhle zlozvyk mi vydržel hodně dlouho) se slovy, že to bylo dobrý, ale ať už mi to víckrát nedává, hihi. Taky sme si prohlížely starý rodinný alba a já si z nich dneska v noci plánuju tajně ukrást pár fotek, protože sem zjistila, že u sebe nemam žádnou společnou s babičkou..
A o pomíjivosti a našem včera narozenym hříběti třeba zas někdy jindy.


Nechám nám otevřeno, ať sme tu spolu

22. června 2011 v 1:59 | ašu kešu |  Z mého pohledu

Vim, že sem slíbila Elilíně další filmovou inspiraci, ale vůbec mě to teď nebaví, rozkoukala sem spoustu filmů a v půlce je vypla, tak tu je aspoň pár písniček, který poslouchám v posledních dnech pořád dokola:


V záchvatu tvořivosti sem si zútulnila spací zákoutí, bavilo mě to vícjak hodinu, balancovala sem na štaflích a ještě na špičkách s vyplazenym jazykem od soustředění, strachem a námahou ze zatlačování připínáčků do stropu sem se neskutečně zapotila a teď se nemůžu na výsledek vynadívat a už se ocaď asi nikdy nehnu.
Ve Vídni bylo krásně, ale nic neni zadarmo a já si ráda nechám ujít příští příležitost podivat se do Thajska nebo Skandinávie.. Spíš mě mrzí, že sem nemehlo a všechny fotky z víkendovýho výletu i z Lednice a Mikulova nebo třeba z několikahodinovýho vaření bramborovýho salátu u Simpsonů s Nelou nejsou na tom cennym filmu, kterej sem špatně založila.

Nejmilejší Marička mě v dnešní pozdní večer ještě neplánovaně vytáhla ven, na deku do lužáneckýho parku, pod padající hvězdy k rulandskýmu šedýmu, lentilkám a úspěšnejm bakalářům a mě se snad konečně podařilo prolomit prokletí pod záminkou brzo domů odcházející holky, co se už nikdy nevrací. Společně sme zahnaly splín a broukaly s kytarisou, co měl nádherně chraplavej hlas, hodně starý Chinaski, trochu starý Monkey Business nebo Boba Marleyho. A nejvíc mě potěšilo, když sem si uvědomila, odkaď znám tu pěknou kamarádku od Ivana - líbila se mi už loni v Praze na Code Mode, tak sem si jí vyfotila. Jak je ten svět malej, viď! A to ani nemluvim o dalšim naprosto náhodnym setkání se zkk v pátek na MóDění:)

The Violent Bear It Away

16. června 2011 v 22:10 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Neumim si představit nic krásnějšího a poetičtějšího než tuhle chvíli, kdy sedim v pyžamu v okně, dole v ulici spěj šalinový koleje, nahoře na kopci svítí Špilberk a do uší si pouštim to a nebo toto.
Ikdyž mě občas zachvacujou depresivní misantropní nálady, neměnila bych. V neděli to budou dva tejdny, který trávim příjemnym nicneděláním, vysedáváním po kavárnách, pečením čískejků a fotodokumentováním všeho kolem. Jednou jdu navštívit Maričku do Leporela, kde se podělíme o zákusky a ona mě pustí na výstavu Rudolfa Štursy a volnoprostorový instalace. Pak zas za Štěppi do Krmítka na utěšující ledový latté a první letošní třešně nebo s Matějem do Spolku, kde neni ten pěknej číšník a dvě líbající se slečny u vedlejšího stolu ve mě znovuprobuděj stesk po Anežce. Moje finanční zásoby se už ale povážlivě zúžily, tak snad abych začla zas něco dělat.. Vypravila sem se předevčírem do Medlánek za Helenou, abych poznala její dvě děti, čtrnáctiměsíční Celestu a čtyřroční Emu a zvážila, jestli bych jí je čas od času nepohlídala. Sedli sme si do cukrárny a Ema se mě hned ptala, jestli mam kluka a jestli budu její kamarádka. Pak sme obě nosily na hlavě mikinu za kapuci a hrály si na princezny, při loučení sem jí slíbila opravdickou korunku a to zahnalo všechny slzy. Včera sme na zídce u Špilasu pozorovali zatmění Měsíce, já nedokázala ovládat svou posedlost a po nejhnusnějšim pohledu, kterej už nechci nikdy víckrát vidět, sem si div nevybrečela oči na lavičce na Moraváku a ještě s mokrejma vlasama se nechala doma vděčně od Štěppi obejmout.
Ráda pomáhám Nele chystat oběd, kterej pak společně jíme v pokoji a pouštíme si k tomu Kelley Polar nebo Kanye Westa.
Ráda se chovám nerozumně a kejvám na nabídky mužů středního věku, abych s nima jela na víkend do Vídně a ráda se topim v tvejch očích.


A jedna krásná od Chikiho:


Wow, Nelo!

14. června 2011 v 0:52 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Miluju Sheeni. Miluju, že díky ní sem poznala další úžasný lidi a můžu bydlet na Joštové. Jako by sem si už takhle nemyslela, že bych si nemohla přát lepší domácnost, zjistila sem včera, že tu má Jeňa klavír, tak se těšim, až si zas zahraju Tiersena a Mansella. Miluju gigantický naložený palice česneku v kuchyni a nedovíratelný dveře na záchodě a jak Oja vždycky klepe, než projde našim pokojem a že mi Štěppi nosí kytky a Nelu zajímá můj názor na všechno a nechala se ode mě přemluvit k založení fešnblogu a jak mi Marička včera uvařila výborný latté a strávily sme spolu příjemnejch 5 hodin v domě umění s kremrolema a květákovníkama, zatimco venku lilo jak z konve. Miluju, jak to mam všude kousek a že můžu sedět v okně a šmírovat kolemjdoucí a kochat se výhledem na Špilas a že všem chutnaj mý kuchařský výtvory (hlavně čískejk na tisíc způsobů a tak).

Miluju Brno.

Blablamina

6. června 2011 v 19:44 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Pořád se mi nechce povídat.