Protect me from what I want

30. června 2011 v 22:26 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Původně sem měla v plánu začít další článek po tolika dnech nějak sofistikovanějc, ale v tuhle chvíli se nedokážu soustředit na nic jinýho než na můj krásnej novej trenčkot, v kterym prej vypadám jak Columbo, nejrači bych v něm i spala a když na mě padne splín nebo se mi nedaří, řeknu si, že to neva, protože mam prostě tenhle skvělej velbloudí kabát. Pořídila sem ho v neděli při pražskejch nákupech se sistr, chtěla za každou cenu do zoo na surikaty a pro plavky a já sice vůbec nevim, z čeho zaplatim červencovej nájem a v Brně asi budu jíst šutry, ale řekla sem si, že to nechám vyřešit mý budoucí já a jela s ní. Když sem pak v 9 večer padla polomrtvá do postele, napadlo mě, že asi nebyl nejlepší nápad projít se ještě ráno osm kilometrů do Turnova, ale za tu procházku v ospalý mlze válící se na louce podél lesa a urovnávání si myšlenek při tom to stálo. Znovuuvědomila sem si, že nic neni černobílý a měla bych se vždycky snažit všechno posuzovat z více stran. Třeba můj komplikovanej vztah s tátou - já se od mala cejtila ukřivděně, že se o mě nezajímá a nemá mě vlastně vůbec rád a on zas díky emancipovaný výchově mý mámy došel k závěru, že je uplně zbytečnej a vůbec ho nepotřebuju. Tak mě to zamrzelo. Stejně jako to, že sem se až po třech letech a jen zprostředkovaně dozvěděla, že bytostně nesnáší můj piercing a nerad mi kvůli tomu dává pusu na dobrou noc. Stačilo říct, viď. Včera sem si ho vyndala.


Naladila sem se zpátky na filmovej mód a stihla tak za dnešek vidět Hallam Foe a dokoukat Ghost Writera a Je te mangerais. Bydlim teď do pátka u taťky a docela si užívám to večerní povídání na zahradě u vína, hraní scrabble, zalejvání kytek dešťovou vodou, vzduch vonící grilovanym masem (nebo třeba švestkovejma klobásama)a usínání v přehřátym pokoji s Kukym u nohou. Vzpomínaly sme tuhle s H. a S., jak sme jezdívaly na dovolenou do Chorvatska, jak sem se málem utopila nebo se radovala, když po kuchyňský podlaze pochodovaly mravenci. A jednou před nás Hanka postavila sklenici s rajčatovym džusem (ble), Sašena se toho odmítla vůbec dotknout, já jí vypila naráz do dna a utřela si pusu oběma rukama od loktu po klouby prstů (tenhle zlozvyk mi vydržel hodně dlouho) se slovy, že to bylo dobrý, ale ať už mi to víckrát nedává, hihi. Taky sme si prohlížely starý rodinný alba a já si z nich dneska v noci plánuju tajně ukrást pár fotek, protože sem zjistila, že u sebe nemam žádnou společnou s babičkou..
A o pomíjivosti a našem včera narozenym hříběti třeba zas někdy jindy.

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenča | 1. července 2011 v 12:21 | Reagovat

:)))))))))))))))

2 Sab | Web | 2. července 2011 v 14:37 | Reagovat

Já nejradši tenhle kus:

Maybe we're victims of fate
Remember when we'd celebrate
We'd drink and get high until late
And now we're all alone

Stačilo říct, viď. To znám.

3 arašídová | Web | 2. července 2011 v 16:14 | Reagovat

piercingy jsou ošemetná věc. komu nevadí, ten si ho třeba ani nevšimne, ale komu vadí, ten si ho všimne moc dobře a hned člověka odsoudí. ten svůj v obočí jsem před pár týdny ztratila...a už si novej asi nekoupím.

4 lamplight | 11. července 2011 v 21:52 | Reagovat

Jak se jmenuji ty filmy? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama