Neumim si představit nic krásnějšího a poetičtějšího než tuhle chvíli, kdy sedim v pyžamu v okně, dole v ulici spěj šalinový koleje, nahoře na kopci svítí Špilberk a do uší si pouštim to a nebo toto.
Ikdyž mě občas zachvacujou depresivní misantropní nálady, neměnila bych. V neděli to budou dva tejdny, který trávim příjemnym nicneděláním, vysedáváním po kavárnách, pečením čískejků a fotodokumentováním všeho kolem. Jednou jdu navštívit Maričku do Leporela, kde se podělíme o zákusky a ona mě pustí na výstavu Rudolfa Štursy a volnoprostorový instalace. Pak zas za Štěppi do Krmítka na utěšující ledový latté a první letošní třešně nebo s Matějem do Spolku, kde neni ten pěknej číšník a dvě líbající se slečny u vedlejšího stolu ve mě znovuprobuděj stesk po Anežce. Moje finanční zásoby se už ale povážlivě zúžily, tak snad abych začla zas něco dělat.. Vypravila sem se předevčírem do Medlánek za Helenou, abych poznala její dvě děti, čtrnáctiměsíční Celestu a čtyřroční Emu a zvážila, jestli bych jí je čas od času nepohlídala. Sedli sme si do cukrárny a Ema se mě hned ptala, jestli mam kluka a jestli budu její kamarádka. Pak sme obě nosily na hlavě mikinu za kapuci a hrály si na princezny, při loučení sem jí slíbila opravdickou korunku a to zahnalo všechny slzy. Včera sme na zídce u Špilasu pozorovali zatmění Měsíce, já nedokázala ovládat svou posedlost a po nejhnusnějšim pohledu, kterej už nechci nikdy víckrát vidět, sem si div nevybrečela oči na lavičce na Moraváku a ještě s mokrejma vlasama se nechala doma vděčně od Štěppi obejmout.
Ráda pomáhám Nele chystat oběd, kterej pak společně jíme v pokoji a pouštíme si k tomu Kelley Polar nebo Kanye Westa.
Ráda se chovám nerozumně a kejvám na nabídky mužů středního věku, abych s nima jela na víkend do Vídně a ráda se topim v tvejch očích.
A jedna krásná od Chikiho:
Tak pekne dekuji, je mi poradne smutno po Brne. :( Uz chci taky domuu!