Červenec 2011

Poslední blogovej zápis

31. července 2011 v 18:13 | ašu kešu |  About Ashu

Won't let the city destroy our ♥

28. července 2011 v 21:14 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Co mě v posledních dnech trápí asi nejvíc, je bolestný uvědomění si faktu, že nemam po kom toužit a nikdo netouží po mě. Chtěla bych zas dostávat milý noční smsky, co si budu číst v polospánku, zapomenu na to a ráno mě potěšej znova. Chtěla bych zajít do fabky namnožit klíč, ne pro strejdu náhradní od budky jako včera, ale pro mou milovanou osobu od mýho bytu. A nejvíc bych chtěla přestat bejt tak romantická.

Žiju si tu v Turnově dost nezáživnej a stereotypní život. Buď sedim v budce a čučim na filmy, nebo sedim sedim doma a čučim na filmy a fejsbuk a blogy, ale když se nad tim nezamejšlim moc do hloubky, mam se spokojeně. Jeden pán mě dneska na parkovišti seřval tak, že sem se pak tajně rozbrečela, ale další byl zas moc hodnej a dones mi spoustu šťavnatejch švestek a dva páni mi pochválili holinky a to sem je ani neměla na sobě a jinýmu se líbily moje nohy (to řek stejně jen proto, že sem ho nechala parkovat zadarmo, chi) a pracovní den sem zakončila strašně příjemnou německou konverzací s Alim. Jeho lichotky se poslouchaly tak pěkně, že sem odešla domů s půlhodinovym zpožděním a ještě celou cestu se červenala.

(Prostě unikotě je v současnosti mou největší /nejen/ hudební inspirací, tuhle úžasně náladuzvedací písničku od Patricka Wolfa sem taky ukradla od ní)


Nesnášim malý děti čůrající na veřejnosti, když vařim/peču a nevlastní babička mi funí za krk a do všeho mluví nebo mě nedejbože opravuje a řiká, co všechno dělám špatně, když přijede strejda na parkoviště a řiká, co všechno dělám špatně a když si chtěj lidi zaparkovat, já k nim přijdu s úsměvem, hezky pozdravim i poděkuju a oni se zmůžou jen na škaredej škleb a bručení.
Miluju Tonyho, mladou Claire Danes a Jareda Leta v My So-Called Life, uplně všechno z Flight of the Conchords (Breta a Jemaina a Murraye a Davea a jejich přízvuk a písničky a roztomilou tragedičnost s trochou úchylnosti), mý černý vlasy, pěší procházky do práce i z práce (zvláštní, že večer se mi zdávaj kratší než ráno), když se za mnou staví babička a donese mi mandle v jogurtu a banány a vítá i loučí mě sladkou pusou a když vidim, jak stačilo málo a tahle domácnost by ze mě vychovala nesamostatnou vlastních rozhodnutí neschopnou popovou holku a můžu tak bejt vděčná mámě za to, že sem taková, jaká sem.

Heaven in mouth

28. července 2011 v 20:15 | ašu kešu |  Yummy
Sme včera se sistrou pekly, mňam! Akorát na mý poměry trochu náročnější recept (ať už de o přípravu nebo finance).


Těsto: 500 g hladké mouky
200 g moučkového cukru
200 g hery
2 lžíce medu
1 lžíce sody
2 vejce
2 lžíce mléka

Oříšková vrstva: 120 g másla
80 g krupicového cukru
3 lžíce medu
300 g nasekaných ořechů

Krém: 300 ml mléka
2 lžíce hladké mouky
2 lžíce solamylu
90 g krupicového cukru
250 g másla
pytlík vanilkového cukru
2 lžíce citronové šťávy

Začít těstem - smíchat změklou heru s ostatními ingrediencemi; vypracovat hladkou hmotu. Tu rozdělit na dvě části, každou na pečícím papírem vyložený plech. Těsto není tekuté, proto použít ruce nebo váleček. Plechy stranou, připravit oříškovou hmotu - ořechy nasekat nadrobno, v hlubší pánvi rozehřát máslo, smíchat s medem a cukrem, nechat lehce zkaramelizovat. Přisypat ořechy, lehce obalit a směs rozprostřít na jeden z plechů s připraveným těstem. Vše upéct ve vyhřáté troubě na 200° cca 10 minut.
Základ bez ořechů bude později vespod, na něj přijde krém a na krém druhý plát s ořechy. Krém → v menším hrnci ohřát mléko, zahustit hladkou moukou a solamylem, krátce povařit, nechat vychladnout. Pak kaši vyšlehat s cukrem, máslem, vanilkovým cukrem a citronovou šťávou. Krém nanést na vychladlou placku a nebe v hubě nechat minimálně přes noc uležet v chladu. Čim dýl počkáme, tim víc si pochutnáme:)


Mít v kapse tmu a v srdci tmu je přece jen moc

24. července 2011 v 17:40 | ašu kešu
Po dvou letech se mam zase kam vrátit. Ikdyž de o škaredou vesnickou bytovku, vzduch smrdí po kyselejch okurkách a protivná sousedka mámu osočuje z krádeže televizního programu. Ve větráku do komory hnízděj vrabčáci, na stěnách mi visí Klimt a čmáranice z dětství a objevila sem spoustu zapomenutejch pokladů z minulosti.

Moc dobře sem věděla, proč sem si před spaním zas roztáhla závěsy, probuzení do dalšího dne sluníčkem se nic nevyrovná.

In my nothing you were everything to me

19. července 2011 v 23:40 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Káča tláča na návštěvě ♥



Together we won't live forever

17. července 2011 v 2:13 | ašu kešu |  In my mind
Po třinácti hodinách prvního dne v práci skoro necejtim nohy a je mi to jedno. Co mě mrzelo víc (může za to vzpomínka na Aničku) - směšný představy a naivní scénáře odehrávající se v mý hlavě, když sem měla náhodou dlouhou chvíli a nebylo potřeba odnikud odklízet vysypanej popkorn, kontrolovat čistotu záchodů nebo trhat lístky. Tvářila sem se hodně zaneprázděně, chodila tam a zas zpátky a snila si, jak skončim v 1 ráno a vyzvedne mě někdo, s kym mam krásnej vztah a strašně se milujem.. Cestou ze Špalku mu budu nadšeně vykládat zážitky z celýho dne (jak sem tajně koukala na poslední díl Harryho a brečela u Lidic, jak sem si o půlhodinový pauze koupila milku s celejma oříškama za 12 korun a celou ji snědla, jak sem měla radost, když mě někdo oslovil Káji nebo Kari, jak byl sekuriťán Vašek přátelskej a vykládal mi o polodrahokamech a důležitosti hudby, jak jeden milej kluk chtěl, abych s nim šla na film a nebo jak sem potkala po třičtvrtě roce Toma ze šourůmu a oboum nám vtipně dlouho trvalo, než sme zjistili, odkud se to vlastně známe) a doma zkopnu boty do kouta, unaveně se svalim do postele a poprosim si o dlouhou masáž chodidel. Z nedostatku energie se jen poslušně nechám vysvlíct z oblečení a usnu tomu někomu milovanýmu v objetí, hrát nám k tomu budou písničky z mýho oblíbenýho cuckovacího plejlistu a ráno se probudim dřív a budu sledovat toho někoho ve spánku a on po chvíli otevře oči, který budou tak blízko těm mejm, že se uvidíme rozmazaně a dál už sem to rači nedomejšlela. Necejtim se ani trochu osaměle. Zvlášť když si hned dopoledne otvírám lambrusco a pak si lehám do okna, trochu spim a trochu z něj chci vypadnout a nedaří se mi dělat za věcma tlustý čáry.

I think I fell in love with a pornstar

15. července 2011 v 0:46 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Ašu kešu a její blog o Nele a Štěppi by byl asi výstižnější název.

Don't drink that racist coffee

13. července 2011 v 12:33 | ašu kešu |  Z mého pohledu

V pondělí nás navštívila Jitřenka.


Friendship never ends

12. července 2011 v 19:48 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Love them.

Sleeping beauty

9. července 2011 v 21:25 | ašu kešu |  Z mého pohledu
V kleci.

Pro tebe cokoliv

9. července 2011 v 20:37 | ašu kešu |  Z mého pohledu

Nikdy nevíš

9. července 2011 v 2:51 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle
Zachraňujou mě každej den.

Díky Katarínce sem dostala práci ve Špalku, už příští sobotu se budu těšit na trhání lístků a uklízení kinosálů mezi jednotlivejma promítáníma od 12:00 do 0:00. Teď už jen zbejvá sehnat černý uzavřený boty, černý kalhoty, zařídit novou kartu pojištěnce, občanku, potvrzení od lékaře a na každou směnu vyndat piercing:)
Po pohovoru sem běžela do Lužánek na piknik, cestou mě div nezajelo troubící auto plný pokřikujících kluků a v parku sme se neopíjeli sangrií a zákeřný holuby nám kadili do ovocnýho salátu. Taky sem se byla podívat prvně do Ery, kde je to strašně krásný a chovali sme se tam jak autisti. A doma sem pak upekla špenátovej štrůdl. Miluju, jak mě všichni za mý pečící umění milujou.
Další ráno sem našla u postele nejmilejší vzkaz, Marička dodržela slovo a skutečně se pak ozvala! Sbalily sme do tašky deku, ovoce a opalovací krém a vyrazily na koupák na Kraví Horu. Zpívaly nám k tomu All Saints, voda při osmělování krásně studila a ještě sme objevily nejlepší ledový kafe z automatu. Nejvíc sem ale vděčná za všechno to trpělivý naslouchání a probuzení víry v sebe samu.

No a dneska sem si Medlánkách trochu spálila obličej, hodně se s Maričí styděla před pánama od letadel, viděly sme malý surikatí hlodavce a zakrslýho čuníka a ona si spletla slimáka s žížalou, chicht. Večer pak za Štěppi do Ery opět, kde mě Chiki šikanoval a zas sme se všemu přiblble hihňali. Taky dorazila Eva s Honzou, kterej nás pak vzal na střechu parkovací budovy, odkaď byl krásnej rozhled po městě a já se rozhodla, že tam někdy vytáhnu pár lidí ještě s něčim dobrym k pití a se spacákama a přespíme tam. Ve Falku sem dostala pivo zadarmo a slintala nad švestkovym koláčem a teď mi leze pořád nějakej škaredej hmyz po monitoru a mě to strašně rozčiluje, tak du spát, nebo bych musela něco rozmlátit. A to nechceš.


Love is danger, love is pleasure

5. července 2011 v 20:48 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Jak málo by stačilo pořádně se vyklonit z okna a zbytek nechat na gravitaci.