Listopad 2011

My eyes are just little sweaty today

28. listopadu 2011 v 19:35 | ašu kešu |  Z mého pohledu

Sobotní topinkovej brunch s Nelčou.



Soley - Pretty Face

28. listopadu 2011 v 0:59 | ašu kešu |  Z mého pohledu


Neznám nikoho krásnějšího, než je ona.

Boční loď/lodní bok

26. listopadu 2011 v 13:53 | ašu kešu |  Z mého pohledu
Chtěla bych si vyzvedávat vyvolaný filmy z labu každej den.



Platit za lásku?

25. listopadu 2011 v 13:47 | ašu kešu |  Z mého pohledu


Trubička hořická

21. listopadu 2011 v 13:24 | ašu kešu |  Z mého pohledu

Poprvý po čtyřech měsících sem konečně objala mámu. Zkrásněla, oči jí zamilovaně zářily. Pozdravily sme koně a doma se pak zachumlaly pod deku k Enye, mý oblíbený marcipánový štole, poslední sušence a tomu jedinýmu koukatelnýmu, co v telce dávali. Povídala mi a přišívala u toho povolený knoflíky u mýho karkulkovskýho kabátu. Taky sem si telefonovala s babičkou, která má pořád starost, jestli se dostatečně oblíkám, stravuju v menze a chodim v neděli do kostela (3x ne). Když sem pak ležela s mamkou v posteli, vzpomínala sem, jak sem si k ní jako malá schovávala nohu pod peřinu, aby mi nebyla zima.
O sobotním inverzním ránu sem si vypila kafe a jely sme zpátky ke koním, kydala sem hnůj, čůrala s otevřenejma dveřma v kadibudce a taky našla zazátkovanýho šneka, tak sem ho zahrabala do listí.



EMOJEMOJE

13. listopadu 2011 v 22:39 | ašu kešu |  In my mind




1 + 2 + 3 = nedělní odpolední slunce v zarostlý zahradě s foliovníkem a hroznovym vínem a jabkama, zametání listí, sušenky, koukání do ohně je nejlepší pročišťovač myšlenek, opejkání buřtů a zahrabávání brambor do popela, pohlcení křeslem a polštářema s šípkovym čajem a kouzelnejma stínama na stropě.

Už zase se přestávám ovládat a chovám se jak magor. V práci se na všechny přihlouple culim a poskakuju mezi vysypanym popkornem, tváře se mi červenaj víc než obvykle a slunce je jasnější. Škoda, že jen na chvíli, někde mezi neočekáváním a sedmi houskama.
Zítra jdu poslouchat svý překvapivě stále ještě tlukoucí srdce s Nelou do bazénu.
Kéž bych každý maličkosti nepřikládala vesmírnou váhu a kéž by bylo snazší smířit se s faktama, který nemůžu změnit.


Sex si a v sek se obrátíš

9. listopadu 2011 v 10:34 | ašu kešu |  Z mého pohledu

Mam se fajn, nic mě netrápí. Chtěla bych fotit nějaké nové tváře. Venku je krásnej vzduch a světlo. Už nemam plné ruce a bezdůvodně se nesměju. Baví mě jóga. Mam ráda Květu.



Utíkat proti větru

7. listopadu 2011 v 19:05 | ašu kešu |  Z mého pohledu


Lidská vůle se měří právě tím, kolikrát denně je člověk schopen začít znova

7. listopadu 2011 v 0:42 | ašu kešu |  About Ashu

Chystala sem se takhle včera do práce, jednou rukou natahovala punčochy, druhou ťukala do klávesnice konverzaci s Tláčou a někde mezi tim se snažila v knihovně najít příhodnou četbu na těch 12 hodin sezení v šatně a věšení kabátů na věšák a tak. Krom Remarquea a jakýsi oddechový milostný četby mi padl do oka Vladimír Levi - Umění sebevlády. Nejlepší volba, fakt. Inspirovala mě k sepsání tří seznamů.

Hierarchie hodnot:
1. Žít naplňující spokojený život.
2. Zlepšovat se ve fotografování a intenzivně se mu věnovat.
3. Potřeba přátel.
4. Lásky.
5. Rodiny.
6. Vzdělávat se; vnitřní růst.
7. Mít se ráda.
8. Dobré zdraví.
9. Plnit svý sny, sliby, plány.
10. Zážitky, aktivity.
11. Dobře vycházet s lidmi.
12. Absence nedostatku peněz.
13. Uspokojovat estetické potřeby.
14. Slunce.
A tak.

Teď představa o ideálním protějšku:
Věnuje se něčemu, snaží se v tom zlepšovat, je aktivní. Má podobný smysl pro humor a vkus na hudbu jak já. Rád cestuje. Je respektováníhodný. Přitažlivý, charismatický. Zná svou cenu, neponižuje se. Je inteligentní a vzdělaný. Komplikovaný. Pozorný, vnímavý. Inspirativní. PLUS: má řidičák a auto, hraje na kytaru, mluví slovensky, hezky voní a líbá.

...a přesnej opak: Arogantní náfuka. Usedlý, konzervativní, nezajímavý, nepřizpůsobivý chcípák, nezdravě závislý na matce. Nudný, opakující se, povrchní, falešný. Hrubý a nevychovaný, nestarající se o svůj zevnějšek.

Těšim se, že až knížku dočtu, budu si moct díky autogennímu tréninku živě představit doteky něčích rukou na mym krku a ucítim horkost hebkejch rtů na těch mejch.
Nejsem vyprahlá, kdepak.

Proč platit za běžné věci

5. listopadu 2011 v 0:01 | ašu kešu |  Od pondělí do neděle

Mam ráda aktivní dny. Vstanu do jasnýho dne, vypiju kafe, osprchuju se a s ještě ne uplně doschlejma vlasama vyběhnu do města, nechám vyvolat film, 8minut se opaluju, koupim čokoládu a spolu s důležitejma dokumentama pošlu v bublinkový obálce do Turnova, vyzvednu film, koupim dva další nový a doma upeču jablečnomandlovej štrůdl s javorovym syrupem, zatimco se ostatní dostávaj z kocoviny, snažej se do sebe nasoukat smažený vajíčka a ještě se zbytkáčem šíleně trsaj po pokoji a svlíkaj si u toho kraťasy. Pak veme Nela kufr na výlety do Milána a pospícháme ke Grandu na autobus, míjíme rozjetý holuby a pokroucený listí na zemi. V Praze potkáme Štěppi a Chikiho, vypijem u něj heřmánkovej čaj, v Komedii svařák (nebo čokoládu nebo víno nebo pivo), taky dorazí Indiánka, kterou jako bych viděla naposled minulej tejden a ne před rokem a s rumem a rybízovou taštičkou jedem na vernisáž na Žižkov, kde si lidi nechávaj vyholovat vlasy a Bruno čůrá lidem na nohy a taky si všimnu modelky z Luciinejch videí. Dostanu lízátko a ukradnu růži pro Štěppi na památku a pak si při dobíhání tramvaje zpátky do centra s Nelou div nevyplivnem plíce. Usnu pod šustivym spacákem a stropem v secesnim stylu. Další ráno studenej čaj k snídani a šmírování dětí ve škole v protějším domě, rychlý kafe v Komedii opět a 4 hodiny v temný komoře, kam bych se nedostala nebejt Chikiho. A nebejt jeho, tak taky nevim, jak vyvolávat a nasvěcovat fotopapír a nevidim, jak se na něm ve vývojce postupně vykreslujou obrazy a neraduju se z prvních schnoucích fotek a neumírám hlady a následně blahem v hamburgrárně (vegetariánskej s lilkem a cuketou a paprikou a tak, mňam!) a unaveně se nerozvaluju v čalouněnym křesle v rudolfinský kavárně a nejdu na vyčerpávající a kontroverzní výstavu a neraduju se z tohodle zážitkama nabytýho výletu ještě teď.


Děkuju.