EMOJEMOJE

13. listopadu 2011 v 22:39 | ašu kešu |  In my mind




1 + 2 + 3 = nedělní odpolední slunce v zarostlý zahradě s foliovníkem a hroznovym vínem a jabkama, zametání listí, sušenky, koukání do ohně je nejlepší pročišťovač myšlenek, opejkání buřtů a zahrabávání brambor do popela, pohlcení křeslem a polštářema s šípkovym čajem a kouzelnejma stínama na stropě.

Už zase se přestávám ovládat a chovám se jak magor. V práci se na všechny přihlouple culim a poskakuju mezi vysypanym popkornem, tváře se mi červenaj víc než obvykle a slunce je jasnější. Škoda, že jen na chvíli, někde mezi neočekáváním a sedmi houskama.
Zítra jdu poslouchat svý překvapivě stále ještě tlukoucí srdce s Nelou do bazénu.
Kéž bych každý maličkosti nepřikládala vesmírnou váhu a kéž by bylo snazší smířit se s faktama, který nemůžu změnit.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jedikats | Web | 13. listopadu 2011 v 22:49 | Reagovat

Tvoje fotky mi proste zlepsujou den... :) a koukani do ohne rozhodne JE nejlepsi procistovac myslenek!!

2 La Petite Kaya | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 8:45 | Reagovat

Dvě poslední jsou nádherný!

3 káťa | 14. listopadu 2011 v 9:50 | Reagovat

co tě pořád žere? "Kéž bych každý maličkosti nepřikládala vesmírnou váhu a kéž by bylo snazší smířit se s faktama, který nemůžu změnit." podobný věty píšeš už přes půl roku. opakuješ se, drahá. nebylo by lepší se tím prostě přestat zabývat a drásat se tím, ať je to co je to? :o)

4 ašu kešu | 14. listopadu 2011 v 10:20 | Reagovat

[3]: když ono nejde o půl roku pořád stejnou věc. ale máš pravdu, opakuju se, protože už sem prostě taková - nejvíc chci to, co nemůžu mít.

5 káťa | 14. listopadu 2011 v 11:19 | Reagovat

[4]: jasně, to znám, to co nemůžeš mít, tě nejvíc láká. ale už mockrát jsem poznala, že to, co tě nejvíc láká, protože to nemůžeš mít, ztratí kouzlo hned jak to dostaneš... nebo to aspoň pak není takový, jaký bys chtěla, aby to bylo a jaký sis to představovala. užívej si ten pocit, aspoň budeš mít na co vzpomínat a netrap se tím, pak bys možná byla zklamaná ještě víc než teď. nejlepší je přestat to řešit a počkat, až to půjde samo od sebe, aniž bys to musela řešit takhle, to je potom to "pravý", co jen tak nevyprchá... (teda, snad to je pochopitelně napsaný)...

6 Mao | 14. listopadu 2011 v 20:52 | Reagovat

Rady typu přestaň se tím drásat a buď v pohodě jsou vážně nad zlato! Ono to většinou nejde. Ale těžko říkat někomu, kdo si myslí, že ano. Protože ne!

7 anouk de poulain | Web | 14. listopadu 2011 v 23:57 | Reagovat

[6]: mao, když se zamyslíš nad tim, že jsou daleko horší věci než ty drobotiny, co chceš a nemůžeš mít, tak "přestat se tím drásat" jde docela snadno. ale zas uznávám, že je fajn řešit "to co chci a nemůžu mít" namísto "xx má nevyléčitelnou nemoc", "xy je výhrůžkama dohnanej k tomu, že přestane chodit ven, protože se bojí o svůj život", "yx má malé dítě, je bez práce a její manžel se zabil v autě". souhlasím s káťou, já osobně jsem tyhle blbiny přestala řešit a drásat se jimi, když jsem poznala, co to znamená zažít opravdové sračky...

8 Mao | 15. listopadu 2011 v 11:14 | Reagovat

[7]: Chápu, co chceš říct, většina našich problémů je malicherná vůči opravdu velkým věcem, které jsi popsala, ale myslím si, že každý řeší řeku, před kterou stojí. Můžu si říct kašlu na to, jsou horší věci, ale pak něco dělám, pracuju a stejně se přistihnu, že jsem myšlenkama jinde. A to, že nám něčí problémy připadají malicherné neznamená, že toho kdo je má nemůžou ničit.

9 anouk de poulain | 15. listopadu 2011 v 12:29 | Reagovat

[8]: mao, to, že jsou něčí problémy malicherné a proto ho nemůžou ničit, jsem tím rozhodně říct nechtěla... jen jsem se snažila říct, že... ale tak ono to je vlastně jedno...

10 Kalamajka | 15. listopadu 2011 v 12:45 | Reagovat

[9]: Akoze odvaha tu udilet volake rady , ked sa nad tym , zamyslim. Si to ty , kto je teraz , s Ashuinym ex-om?

11 anouk de poulain | 15. listopadu 2011 v 13:34 | Reagovat

[10]: asi bych se měla omluvit za tu drzost sem psát. já si jen pořád myslím, že ašu jednou dojde, že přátelství je důležitější než ublíženost anebo zhrzelost.. celou dobu mám nataženou ruku, jen čekám na tu její. asi zbytečně. uznávám a ustupuju. jediní tři lidi, kteří doopravdy ví, co se stalo je ašu, já a tom. suďte si mě jak chcete.

12 fiďala | E-mail | 15. listopadu 2011 v 15:50 | Reagovat

ježkovoko kalamajko to je hodně mimo.

13 katiethegnome | Web | 15. listopadu 2011 v 21:14 | Reagovat

Kakájo, kakájo.. víš, že tvůj blog okolí nesvědčí! Lidi se sem pak chodí hádat se o volovinách a píšou ti, jaká jsi kráva, že se do tohohle kyberprostoru chodíš jen vybrečet. A nebo tady veřejně před kybersvědky řešit problémy, který s tebou maj. Že se nepoučíš!

Ale já jsem ráda, že sem píšeš. To si pak sem chodím pro svoji pravidelnou dávku emocí, sledovat tyhle debaty je větší nervák než Rodinná pouta!!!

14 katiethegnome | Web | 15. listopadu 2011 v 21:19 | Reagovat

BTW neboj, mě taky pořád deptaj blbosti, protože holt nemám ani rakovinu, ani se mi manžel nezabil při autonehodě. Ačkoliv... v neděli se mi zdálo, že mi umřel otec a probudila jsem se celá ubrečená. To byla deprese, to přiznávám.

15 ariana | 16. listopadu 2011 v 11:22 | Reagovat

[10]: ach jo slecny , nevim coste si udelali. ale anouko , mas pravdu ze o tom nikdo nic nevi , jenze mas chlapa a pocitat s tim , ze to prezije i takzvany pratelstvi , to nejde :o) bud jedno nebo druhy , vsechno mit nemuzes

16 anouk de poulain | 16. listopadu 2011 v 11:54 | Reagovat

[15]: ariano, já nechtěla obnovit jak píšeš takzvaný přátelství, já psala, že moje ruka je pořád nastavená, vzhledem k tomu, že jsme spolu tři roky kamarádily, myslela jsem tím ruku nastavenou k uzavření míru a tolerance a tím pádem ukončení těch přehrávaných scén a ignorací, který se udály, když jsme ašu potkali s tomem naživo v brně.

17 S. | 16. listopadu 2011 v 19:42 | Reagovat

Jistěže si někdo projde většíma sračkama a někdo menšíma, někdo si jich do bot nabere až do konce života a někoho rozhodí nebojetí od jeho lásky nebo nedostatek sladkých bonbnónů, ale jsem toho názoru, že každý by měl respektovat problémy ostatních, protože nikdy úplně nevíme, co se těm ostatním děje. Chápu, že někdo má otce alkoholika a ten mlátí a zneužívá matku a tomu potom připadá nesmyslné řešit, že "jsem na rande nedostala pusu" nebo "jsem tu zkoušku neudělala na plný počet", ale protože se nenajdou dva lidské životy, které by byly stejné a proto, že si každý bere něco jiného nějak jinak, nejde přece někomu říct, že se moc rýpe ve věcech.
Každý se v něčem rýpe, ráda bych poznala někoho, kdo ne.

18 vestec | Web | 12. ledna 2012 v 15:37 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama